62. Šedesát dva jizev

26. října 2013 v 18:14 | Blanch |  Pretty woman
Nenávidím blog.cz, začínám mít zase na něj averzi, nemůže jít nikdy, jak by člověk potřeboval a bojkotuje mi články, písmo a přidávání. Grr.

Nuž, ke kapitole.
Omezení: 18+!!
Je psaná trochu neobvyklým stylem na tuto povídku, obsahuje značné množství vulgárních výrazů a popisků :), ale tak nějak mi to k "tomuto" pasovalo. Enjoy it.
http://blanch.own.cz/lista.png


Severus Snape pro dnešní den nechal v obvyklou hodinu jako jindy krb otevřený možnostem letaxování.
Zrovna v momentě, kdy uzavřel kohoutky ve sprše a vylezl z kabinky, aby se utřel, zaslechl z chodby zvuk praskání plamenů a pár chodidel, který vystoupil z krbu. Zdvihl si pro sebe koutek úst a nepřeháněl to s nějakým uvítáním. Šlo jen o prodejného a laciného prostituta, jehož jméno si nikdy ani nezapamatoval. Ten klidně počká.
Pouze pootevřel dveře, aby do chodby zhluboka a panovačně pronesl: "Vezmi si lektvar, stojí na krbu a počkej na mě v ložnici."

Trvalo mu to jen pár minut, než se oblékl do tmavě modrého županu a ještě mokré vlasy si uhladil dozadu do týlu. Nemohl ztrácet příliš času, Mnoholičný lektvar do hodiny vyprchá.

Dveře do ložnice byly otevřené a mezi nimi stál Remus. Severus se pro sebe usmál. Naučil toho spratka poslouchat na slovo. Pohledem si ho sjel od hlavy až k patě, zdálo se, že pro dnešní den zvolil i hábit, který by si na sebe pravý Remus vzal. Že by přece jen nemluvil do zdi, když klukovi vysvětloval, jak se má oblékat?
Měl tendenci ho v ten moment pochválit, ale nakonec si to nechal pro sebe. Proč by to dělal?

"Proč jsi ještě pořád oblečený? Nebo snad předpokládáš, že z tebe ty hadry servu sám?" otázal se zprvu lehce nabroušeně, ale ke konci dotazu už jeho hlas zněl pobaveně. "Vlastně to tak špatný nápad není…"
Uvědomil si, že ta laciná děvka se mu chtěla zřejmě se svou novou kreací pochlubit, aby to ocenil.
Remus naproti němu zhluboka polknul a se značnou nervozitou, kterou u něj čas od času Severus vídal, přešlápnul z nohy na nohu a lehce se zamračil se slovy: "Co-že? Já… ne, přišel jsem…"

"Mlč, nejsem zvědavý na to, co si myslíš," černovlasý muž k němu bez jakéhokoliv dalšího reptání přistoupil a se rty úzce semknutými do přísné linky, z něj začal shazovat svršky. Kluk se jevil dost překvapeně. Proč ne, tohle spolu ještě neabsolvovali. Obvykle ho vždy našel nahého a čekajícího přímo v posteli.

Po chvilce, co mu k odhozenému hnědému hábitu přidal i rozepnutou vestičku tmavšího odstínu, se začal na chvíli jeho milenec vzpírat. Položil mu ruku na hřbet dlaně, ale Severus ji svérázně odtrhnul a věnoval mu jeden z jeho nejnelítostnějších pohledů, který za dob jeho profesury na škole vyděsil nejednoho studenta.
Mladík s tváří Remuse jen otevřel rty tiše jako kapr, a pak je rychle zase zavřel. Neudělal už nic, jen nechal Snapea, aby dokončil, co načal.
Když se poslední kus látky, který pokrýval jeho zjizvené tělo, dotkl podlahy, Snape s ním mrštil na postel a on přistál zády na černém povlečení s napůl ztopořeným ptákem, kterému se očividně tohle zacházení zamlouvalo.
Severus si jeho zpola naběhlou hlavičku prohlédl a zlověstně se pro sebe usmál.

"Moje malá kurva to má ráda tvrdě? Nic, co bych nebyl ochoten splnit…"

Remus se položil na lokty, aby viděl, jak Severus ze sebe shazuje župan a jak s naprostou grácií dává na odiv svoje šlachovité pevné tělo. Stejně jako on sám byl vzrušený, tak ani Snape na tom očividně nebyl jinak.
Dravý Snapův pohled se znovu setkal s mladíkovým. Viděl v něm vzrušení a ještě něco… Co mu nedávalo příliš smysl, ale rozhodl se tím nezaobírat a ignoroval všechny napomínající hlasy v hlavě, aby se upnul na jedinou věc. Jak toho spratka tvrdě a nekompromisně ošukat.

O několik úderů srdce později už vzrušený Severus přiklekl k tělu na posteli a hřejivou rukou se dotkl tvrdé bradavky, zatímco do té druhé bolestivě kousnul, až se z hrdla toho kluka dostalo zasténání. Zasténání v podobě Remova hlasu a na Severusova ptáka to mělo víc než blahý vliv, když mu v něm ve stejný moment zacukalo. Olízl zraněnou bradavku, aby na ni posléze mohl fouknout. Remus se prohnul v zádech a hlasitě vydechl.

Severus se pro sebe usmál a pokračoval ve svém mučení dál. Obkroužil druhou bradavku a znovu do ní kousnul, tentokrát o poznání silněji a ve stejný okamžik zajel rukou do hochova klína, aby v něm stisknul tvrdost přímo u kořene. Jakmile bradavku znovu naslinil a pofoukal, začal ji opakovaně mnout mezi prsty, až se začala barvit do nachova a zrychlený dech toho kluka ve Snapovi vzbudil zvíře, o kterém ani netušil, že sám je.

Dobrých pár minut ho takto střídavě obtěžkával tvrdými a neúprosnými doteky, způsoboval mu muka, než ho vší silou popadl a obrátil. Stejně tvrdě jako předtím s ním mrsknul tak, aby měl teď dokonalý výhled na jeho vyšpulený zadek, který vypadal přesně jako ten Remův. I s tím několik let starým šrámem, který mu vždycky připadal neuvěřitelně sexy, ale nikdy by to nepřiznal nahlas. A přesně do míst, kudy se šrám táhnul, se zakousnul. Remus vyheknul a malinko se roztřásl po celém těle.

Severus si pobaveně odfrknul: "To se mě bojíš, nebo jsi tak zatraceně vzrušený, ty moje malá couro?!"

Jazykem oblíznul jizvu na jedné půlce, pak po ní přejel prstem. Kouknul na jeho záda a bok, kudy se táhly další a další jizvy. Vzpomněl si na chvíle, kdy vedle něj pravý Remus spával v posteli a on tajně, aby to nezjistil, počítal jizvy na jeho těle. Jeho počty se dostaly až k číslu šedesát dva. Šedesát dva zranění. Nikdy se nedozvěděl, zdali měl všechna díky lykantropii, nebo si některé vysloužil ve válce. Zatřepal hlavou. Teď na takové myšlenky nebyl čas. Remus tady dávno není a už se jej na to nezeptá. Zato tady byl ten nadržený mladíček, co mu teď poslouží jako adekvátní náhrada.

Sehnul se, aby rozevřel jeho půlky. Pár desítek vteřin je masíroval. Sklonil se k nim, aby vstup do jeho těla obkroužil jazykem. Načež si po chvilce dráždění z tmavomodrého hábitu podal hůlku, aby učinil jistá opatření, a po tiše proneseném kouzle k jeho útrobám, se znovu sklonil obličejem k jeho svěrači, který začal pravidelně obtěžkávat vpádem horkého jazyka, kterým se neštítil zajít až do samotných hloubek těla, které to bezděky přijímalo.

Zatímco o pár prudkých nádechů Remuse později přidal ke svému vpádu i několik prstů, kterými vyhledal tolik známý výběžek, levačkou vyhledal pod jeho břichem ptáka tvrdého jako skála, který svým stavem doslova vyžadoval pozornost. Samotného ho ta skutečnost téměř přiváděla až na samý okraj ovládání, z nějakého důvodu dnes více než jindy, ale nenechal se tím ovládnout. Bude ho mít, ještě dnes, tvrdě si ho vezme. Ale zatím ne. Zatím ho nechá škemrat, prosit a dovolávat se toho, aby ho pořádně ošoustal jako nikdy.

Následovalo další vyvolání kouzla a Severovy prsty obemkly kluzké stěny těla, jak ho začal prsty zpracovávat zevnitř. Pronikal hluboko a narážel na ten tolik kýžený bod, zprvu pomalu a lenivě, mučivě, pak najednou přírazy zrychlil a začal je divoce vysouvat ven a znovu nořit zpátky do té lačnící horkosti. Levačkou si vynutil prostor mezi postelí a Removým břichem, aby mohl držet jeho ptáka u kořeně a zadržovat možnost brzkého vyvrcholení.

Kňučel, sténal, trhavě vydechoval, ale stále z jeho rtů nevyšlo jediné slovo. Jak znal toho dychtivého mladíčka, očekával už dávno nějaký lascivní projev plný výzev. Ten zatím nepřišel.
Takže on si chce dneska hrát?

Připojil znovu do hry i svůj jazyk. Obemknul jeho plná varlata rty a na chvíli je vsál mezi ně, aby se o ně zevnitř otřel jazykem.
Zakňourání. Velmi tiché.
Vsál je ještě hlouběji a z větší části. Prsty přitom nezapomínal zpracovávat jeho lačnící díru.

Další zalapání po dechu.

"Chceš, abych ti to udělal? Abych si tě tady vzal? Ošukal tě takovým způsobem, že zítra nebudeš schopný ani chodit? Řekni si o to, ty nadržená děvko. Hezky mě popros!" pronesl nakonec despoticky Snape a v očích mu žhnulo. Jeho vlastní pták byl plně v pohotovosti, rudý a naběhlá žíla mapovala cestu od kořene až k hlavičce.

"Seve…," pronesl tiše mladík, ale Severus ho umlčel pokáráním.

"Kdo ti dovolil mě tak oslovovat, ty odporný spratku! Za tohle tě potrestám!"

Kluk zmlknul v momentě, kdy se velká dlaň střetla s jeho půlkou. A pak znovu. Severus si vychutnával každý výdech, každý bolestivý sten z jeho rtů, když vlastní dlaní začal co nejkrutěji plácat toho nestydatého prostituta po zadku. Následovalo několik dalších ran, až kůže pod dotekem rudla a byla citlivější, než kdy dřív.

Ta podívaná už byla na Severuse natolik vzrušující, že už to déle nevydržel a bez jakéhokoliv upozornění vzal svoji tvrdou délku a jediným tahem ji vsunul do těla pod sebou. Prudce a surově. Černovlasý muž, nehledě na to, jestli to je tělu pod ním příjemné, si ho začal brát, jak jen ho jeho vzrušení ponoukalo. Pustil ptáka pod sebou a začal do těla pravidelně přirážet. Jednou rukou si přidržoval milencův bok a druhou jej stále surově mlátil po zarudlé kůži.

Chvílemi se z těla vytahoval, aby zase znovu a prudčeji mohl znovu ponořit svoji chloubu do těsné horkosti tam uvnitř. Jakmile začal intenzivně a divoce přirážet přes prostatu, začalo se stejně tak tělo toho kluka ochotně pohybovat s ním a začalo mu přirážet vstříc.

"Ano! Ano… ano…" doprovázela slova jeho počínání. V nestřeženém okamžiku si uvědomil, že je vykřikuje on sám a ne ta coura, od které to očekával. Ta pod ním jen tiše oddechovala a sem tam pronesla nějaký vzrušený sten.

Netrvalo to dlouho a po pár prudkých a naléhavých přírazech se Severus Snape prudce udělal. Tak prudce, že na pár vteřin doslova ztratil přehled o tom, co se s ním děje a co se děje kolem. Před očima se mu roztančila barevná hvězdokupa a prsty zaryl hluboko do Remových boků.

Sám sebe přistihl naprosto nepřipraveného čelit tak prudkému orgasmu, který nezažil už takovou dobu. Něčemu tak ojediněle úžasnému, že ani sám nechápal, jak to bylo vůbec možné.

Chvíli si užíval horkosti kolem svého teď už spokojeně ochabujícího mužství, ale jakmile už ze sebe dostal vše, vytrhnul se z těla, nehledě na to, jestli si ten laciný prostitut vůbec užil. Koneckonců, za to ho neplatil. Služby neposkytoval on jemu.

Mávnul hůlkou a očistil jen sám sebe. Sklonil se pro tmavě modrý huňatý župan a oblékl si jej. Protáhnul se jako divoká kočka a spokojeně si dovolil usmát. Tak, aby to ten kluk neviděl. Ten byl koneckonců teď celý rozpláclý břichem dolů na jeho posteli a divoce oddechoval. Jestli se udělal, bylo Severovi upřímně fuk.

Sklonil se, aby do něj píchnul prstem. Už měla nadejít chvíle, kdy by se měly pomalu měnit jeho rysy. Nechtěl toho být svědkem, nikdy toho nechtěl být svědkem a teď tomu nebylo jinak.
Chtěl si uchovat pocit, že se teď právě udělal do děla Remuse Lupina.

Kluk se na něj otočil, obličej měl mírně zarudlý a ty oči… Vypadaly, jako kdyby byly ze skla.
Tak on brečel? Natolik to bylo opojné? Rozesmál se. Naprosto bezcitně ho kopnul do lýtka, nijak surově, ale ani v tom nebylo nic jemného. Odlevitoval k němu jeho oblečení a ledově pronesl:

"Peníze máš jako obvykle na stolku u dveří…"

"Severusi," proniklo tiše z druhých rtů.

"Mlč a neoslovuj mě tak familiérně, jsi jen děvka, nic víc. Seber si své prachy a vypadni…" otočil se Severus na patách, a odešel z místnosti, doufaje, že ten kluk co nejdřív zmizí.

Dneska se choval dost divně. Ale co mu bylo po tom. Zaplaceno dostal, do jeho myšlenkových pochodů mu vůbec nic není a absolutně ho ani nezajímaly.

Vešel do své pracovny a třísknul za sebou dveřmi. Chvíli stál u nich, nalepený na studeném dřevu, aby mohla z jeho těla vyprchat ta přebytečná vášeň. Zhluboka vydechl, promnul si obličej, a pak se porozhlédl po místnosti.

Přesunul se rovnou k pracovnímu stolu, kde na něj od rána čekala pošta, na kterou si prozatím neudělal čas.
Posadil s pohodlně do křesla a vzal hromádku nažloutlých obálek a pergamenů do rukou, začal jimi listovat a přerovnávat je.

Samé pozvánky, nějaké dopisy fanoušků, účty a potvrzení objednávek. Hromada bezvýznamných listin a na konci hromady jeden drobný dopis.
Zamračil se a vzal obálku nadepsanou písmem, které mu bylo něčím povědomé, a rozevřel ji.
Uvnitř stálo několik řádků, díky nimž se v následujících vteřinách začala barva jeho pleti v obličeji měnit různými odstíny, od nachové až po sinale bílou.

Prudce vyskočil z křesla, až veškeré pergameny shodil z povrchu na koberec, a vyběhl z místnosti, jak jen mu jeho nohy stačily. Dveře se prudce rozletěly, když znovu jako uragán vpadl do ložnice, která už však zela prázdnotou. S hbitostí sobě vlastní rychle přiběhl ke krbu, v němž před jeho očima zrovna zmizela silueta v plamenech.

Ohlédl se stolek u dveří, kde leželo několik mincí, a pak na krbovou římsu a padl na kolena. Na jejím okraji stála malá lahvička naplněná nevábně vyhlížejícím lektvarem. Tím lektvarem, který opakovaně podával svému milenci, který ho pravidelně navštěvoval.

Mnoholičný lektvar tam stál tak, jak ho tam dal on sám. Naplněný až po okraj a nedotknut.
Hlasitě zakřičel, aby dal průchod vlastnímu vzteku smíseným s žalem, a hned na to se chytil za vlasy.


Z rukou mu vypadl pergamen, na něm stálo:

"Omlouvám se, pane Snape,
dnes nemohu bohužel na smluvenou schůzku dorazit.
Doufám, že Vám to budu moci vynahradit jindy.

Elen Wallis."
***


A Remus Lupin, jehož oči byly zarudlé a tělo protestovalo proti jakémukoliv pohybu, dnes získal do své životní sbírky novou jizvu.
O to hůř, že tahle nebyla na těle, ale na duši.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 26. října 2013 v 18:39 | Reagovat

Wow, ten konec mě uhranul. 8-O Chudák Remus.. Ach, Blanch, ty ty umíš tak dostát svému jménu jako týratelka postav. :-D A úžasný popis.. už je to pát let, co jsem se u čtení tak červenala. :-D

A jak to vypadá s tou výplatou, která by umožnila nějaký ten sraz? :-)

2 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 26. října 2013 v 18:42 | Reagovat

:-( Severusi Snape... umaštěný idiote... teď si to neskonale pos*al... Zajímavý dílek, Blanch :-)

3 Blanch Blanch | 26. října 2013 v 19:02 | Reagovat

[1]: :D chňá... já chvíli i měla takové nutkání to přepsat, že se mi to zdálo moc :D, ale když mně to k tomu tak sedělo...

No, s výplatou nijak, dostala jsem vyhazov.

[2]: děkuji :)

4 Ivet Ivet | Web | 26. října 2013 v 20:27 | Reagovat

[3]: Jáj, to mě mrzí. Tak snad se situace zlepší.. :-(

5 Bobina Bobina | 26. října 2013 v 20:34 | Reagovat

Povídka je super, doufám, že ten umaštěnec bude trpět hodně dlouho, nic jiného si nezaslouží.

6 Blanch Blanch | 27. října 2013 v 1:05 | Reagovat

[4]: No, je to na pytel :(

[5]: :) Chudák Severus...

7 Nade Nade | Web | 27. října 2013 v 9:44 | Reagovat

Jak málo stačí, aby byli oba nešťastní... Ani netuším, kdo z nich je na tom teď hůř. Ale teď je řada na Severusovi, aby udělal první krok, protože po tomhle za ním Remus už nikdy nepřijde.
Díky, moc se těším na pokračování. :-)

8 Blesk Blesk | 27. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Nevím, jestli mám být naštvaná, nebo nadšená. Trochu váhám, jestli Remus pochopil, že si ho Severus spletl (podle lektvaru), nebo jestli si myslí, že ho Severus vidí jen jako šlapku. Chudáček. :-( Zajímalo by mě, jestli se teď Sevevrus pochlapí a půjde škemrat o odpuštění, nebo zase zaleze jako šváb pod kámen. :-? Díky moc za všechno, jsi skvělá! :-)

9 s s | 27. října 2013 v 21:26 | Reagovat

Nadherna kapitola, ted budu cekat jak na trni, nez se zase setkaji :) oj, nemuzu se dockat :-D
Moc dekuji za dalsi a dalsi pokracovani!!

10 Magiclilith Magiclilith | 28. října 2013 v 16:37 | Reagovat

Dalsiiii

11 Ainree Ainree | Web | 2. listopadu 2013 v 20:58 | Reagovat

Ahoj. Patříš mezi moje oblíbené bloggerky a tak jsem tě nominovala na Libster Blog Award. Nejedná se o klasickou řetězovku, ale o odpovídání otázek a tvoření nových. Docela se mi to líbí a proto jsem se zúčastnila.
http://ainree.blog.cz/1311/libster-blog-award

12 Al. Al. | Web | 1. prosince 2013 v 17:56 | Reagovat

Úžasný díl, úžasná povídka! :) I když Severuse zrovna 2x nemusím, tohle mu patří! Zajímá mě, jak to teď napraví! :D
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu :)

13 homo sapiens tupiens homo sapiens tupiens | Web | 27. prosince 2013 v 18:56 | Reagovat

Předně se omlouvám, že budu mimo téma, ale jiný kontakt na Tebe nemám, tak píšu sem. Vím, že jsem tu delší dobu nebyla (můj pobyt v blogosféře teď obecně dost pokulhává, včetně resuscitace vlastního blogu), přesto jsem na Tebe nezanevřela, a tak Ti chci popřát co nejlepší vstup do dalšího roku. Mohla bych tu vypisovat tisíc věcí, které Ti přeju, ale přijde mi to zbytečné. Beztak toho budeš mít plnou e-mailovou schránku a asi by se Ti to nechtělo číst. Tak ať se Ti daří.

14 Midnight Midnight | 31. ledna 2014 v 9:45 | Reagovat

Chtělo by to zase pokračováním, ne?? :-)
Tuhle povídku jsem si moc oblíbila a čtu ji od samotho začátku, a nemůžu se dočkat až ji jednou (snad) dočtu. ;-)

15 Kaspar Kaspar | Web | 2. února 2014 v 17:45 | Reagovat

Věc tuhé konzistence (myslím, formu, ne ptáka), surová a přímá, zbavená hollywoodského patosu. Takže děkuji, já si čtení užil ;-)

16 Morell Morell | Web | 3. března 2014 v 16:16 | Reagovat

Tak to je tvrdý kousek... mno taková náhoda se může stát... :-D
Hezký kousek.

17 Blanch Blanch | Web | 8. března 2014 v 16:44 | Reagovat

No, pokračování by to chtělo :), snažím se o to, pokusím se využít času, kdy jsem nemocná a mám aspoň čas, snad se zadaří, ne vždy je ke mně múza milostiva...

Díky všem, že vůbec máte snahu ještě čekat :D Po těch letech už si člověk ani nemůže pamatovat, co bylo v posledních kapitolách :)

[16]: Ona je tady většina slash, tvrdší slash, nemá na to každý žaludek :))

18 yuu yuu | 22. června 2014 v 22:07 | Reagovat

vau, moja úcta a poklona. prečítala som dnes všetky diely poviedky a veľmi dúfam, že budeš pokračovať. nechať niečo také "nákazlivé" nedokončené by bola škoda. teším sa na ďalšie diely. držím palce a nech ťa písanie baví a teší :-)

19 Blanch Blanch | 18. července 2014 v 17:38 | Reagovat

[18]: Ano, budu, vlastně posledních pár dní pracuju na malém překvápku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.