Já nerad prohrávám

27. září 2013 v 18:31 | Blanch |  Prohry
Druhý díl této série.

Téma: Jak to dopadá, když někdo prohraje sázku?
Žánr: Slash, pwp, psychologické
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy aj.
Doba děje: Sedmý ročník, částečně AU vůči konci šestého dílu a vůči sedmému.
Datum vydání: říjen 2007
Omezení: +18
http://blanch.own.cz/lista.png


Hermiona a Ron se opět někam spolu vytratili. Proč mě to udivuje?
To je tento týden už potřetí, co jsem tady sám. Je svátek všech svatých a většina studentů jela na prodloužený víkend domů, aby ho oslavili spolu s rodiči. Já samozřejmě nemám kam jet, i když mi Weasleyovi nabízeli, abych přijel domů s Ginny, ale co bych to byl za kamaráda, kdybych tu nechal Rona samotného.
To jsem si zase něco vymyslel. Měl jsem raději jet s Ginny, určitě bych se bavil víc. Kdo měl vědět, že Hermiona nakonec zůstane taky a nepojede domů za rodiči, jak původně tvrdila?

Zase bych uviděl Freda a George, jak paní Weasleyové dělají naschvály. Možná by tam byl i Bill s Charliem. A co místo toho mám? Jsem tu sám se sebou, protože Hermiona ani Ron na mě nemají čas. Teď momentálně si někde vyměňují genetické informace a já tu jen sedím u krbu a zírám na plameny, jak olizují polena. To jsem to dopadl. Dokonce tu není ani Colin, aby mi permanentně zvedal mandle tím svým vzýváním.
Měl bych se jít aspoň projít. Všechno je lepší než tohle.


***


Chystám se jít na pozemky, třeba si sednout k jezeru. Už dlouho jsem tam nebyl. Venku je vcelku ještě teplo na to, že už je pozdní podzim.
Všude je barevné listí a mírně fouká chladný vítr. Mám rád, když mi pročechrává vlasy. Cítím se tak volný. Ta samota už na mě pak tolik nedoráží. Dokážu lépe přemýšlet, ujasnit si a protřídit myšlenky.


Když vyjdu ven z brány, vidím před sebou siluetu, a jak se od ní valí kouř. Cigaretový kouř.
Má zelenošedý šál. Je to někdo ze Zmijozelu. Automaticky se mi na tváři usídlí výraz nevole.
Když popojdu o pár kroků blíž, zastaví se mi srdce.
Před očima mi proběhne zpomaleně nedávná vzpomínka z konce září. Stojí přede mnou Malfoy. Draco Malfoy. Zpropadený svůdce a falešník.
Zkracuje se mi dech a zrychluje tep. Ale to by neměl, že?

Zatím si mě nevšiml, ale já mohu vidět, jak v pravé ruce mezi dvěma prsty drží cigaretu a pomalu si ji posouvá k ústům. Pak vyfoukne kouř. Netušil jsem, že Malfoy kouří. Ale vypadá přitom hodně svůdně. Sexy!
Cože?
Jsem zralý na psychomága.

Taky jsem nevěděl, že je Malfoy na chlapečky, tak proč mě udivuje, že taky kouří? Asi jak co a jak podle chuti a taky záleží komu, zasměju se nad vlastními myšlenkami a v zápětí bych si za ty do nebe volající nechuťárny nejraději nafackoval. Přemýšlel jsem takto i v minulosti? Stává se ze mě zvrhlík!
Na mysli mi vyvstane znovu celá vzpomínka z té noci. Z noci, kdy jsem byl tím parchantem zneužit. Z noci, která ve mně vyvolala neuvěřitelné vzrušení. Z noci, která mi ukázala nové možnosti. Z noci, na kterou nemohu zapomenout. Z noci s Malfoyem.
Od té doby jsme se jen míjeli a dokonce i ta stereotypní rivalita mezi námi nějak ustala. Jako bychom jeden druhého ignorovali. Nebo to tam vždycky mezi námi bylo, jen jsme nedokázali za ta dlouhá léta přijít na to, že se na to díváme ze špatného úhlu. Vždy mezi námi panovalo zvláštní napětí, ale kdo mohl tušit, že jsme to vzali za špatný konec? Promerlina, co si to tu namlouvám? Prober se, Harry, vždyť je to Malfoy!
Každopádně, teď bylo ticho jako na mýtině. Ani jízlivé slovo jsme neprohodili.
To jsem byl tak špatný milenec?
Godricku, na co to jenom myslím? Ten prevít mě zneužil. Připravil o nevinnost, způsobil mi bolest. Zneuctil mě, znečistil! Způsobil mi újmu!
A taky slast! Slyším, jak ten druhý hlásek v mé hlavě mě upozorňuje, že ne vše té noci bylo špatné. Spíše naopak. Pocítil jsem snad k němu něco jako… náklonnost?

Sledoval jsem, jak Malfoy naposledy natáhl cigaretový kouř, a pak ten špaček odhodil a zašlápl.
A pak se otočil přímo na mě! Jako ve zpomaleném filmu jsem sledoval, jak se otáčí a ten jeho ostříží zrak spočine přímo na mé tváři.
Hleděl jsem na něj vykuleně, ale nebyl jsem schopen ze sebe vydat jakoukoliv hlásku.
Na jeho obličeji se rozšířil škodolibý úsměv.

"Ale ale, Potty, copak tu děláš? Šmíruješ mě?"
Jeho tón mě probere z transu. "Tos uhádl!" opáčím sarkasticky.
"Nemůžeš na mě zapomenout? Řekni, Pottere, myslíš na mě? Vzpomínáš na naši noc?" pokračuje dál posměšně a mezitím se krůček po krůčku ke mně přibližuje. "Honíš si ho před spaním a představuješ si přitom mě, jak se tě dotýkám? Jak tě laskám a jak ti to dělám?"
Nemůžu uvěřit tomu, co mi tu právě říká. Cítím se nepříjemně a zároveň mě to jeho bezostyšné škádlení vzrušuje. Asi nejsem úplně normální. Co by asi na to řekla teta Petúnie? A strýc Vernon? A co je mi vlastně do toho, co by na to řekli ti dva? Nesnáší mě tak či tak. Je jedno, zda s Malfoyem v kalhotách nebo bez něj.

"Ty si nějak věříš, Malfoyi!" nedopustím, aby mě dostal na kolena. No, i když… Podle toho jakým způsobem.
Cože? Na co to myslím? Jsem nechutný a hnusím se sám sobě!
"Možná to bude tím, že cítím, jak se na mě neustále díváš. Jak po mně toužíš, jak hladovíš po mých dotycích!" pokračuje, jako bych vůbec nic neřekl. To je prostě Malfoy. Arogantní, sebestředný a pohledný. Sakra pohledný! Asi jsem se zbláznil. Morgano stůj při mně. Mě vzrušuje Draco zatracený Malfoy. A ne ledajak.
Přesto v rozporu se svými myšlenkami si dovolím oponovat.
"Si asi upadl na hlavu, nebolí tě?" couvnu, protože ten prevít je nějak nebezpečně blízko a já nechci být konfrontován s jeho tělem. Proč vlastně? Nemá mě na něm co děsit. Nebo ano?
Nic neřekne, jen se pořád usmívá tím svým výmluvným úsměvem, který nevěstí nic dobrého.
Stále se snažím couvat, protože on se ke mně víc a víc blíží. Dívám se do jeho šedých očí, jak mě pozorují s dychtivostí. Ano, už dokážu identifikovat, co ten pohled znamená. Moc dobře si ho pamatuji z posledního setkání. Dychtivost, to je ten přesný výraz. Hlad, touha, chuť vlastnit a získat. Dobývat! Jsem pro něj jen trofej?

Stále couvám, ale můj poslední krok něco zabrzdí. A sakra, zeď. Ta je tu jako naschvál. To se může stát pouze mě! K čertu, Pottere, to se občas nemůžeš dívat kolem sebe a nejen pořád do těch protivně žhnoucích očí? Uhranul mě!
Náhle v neskutečné rychlosti cítím, jak jsem jeho tělem přitisknut na onu zeď. Jak Malfoy uchopí mé ruce a dá mi je vedle hlavy, zpřístupňuje si tak lepší dosah k mému obličeji.
Vysměje se mi přímo u nosu, a pak cítím jeho vánkem zledovatělé rty, jak se přisají na ty mé.
Nejdříve jen letmo a něžně, ale už v ten moment cítím, jak se mi začínají třást kolena.
Pak se jazykem dotkne mého dolního rtu a já otevřu samým vzrušením ústa. Využije mé nepozornosti a vklouzne jím dovnitř a naše jazyky se spojí. Začnou hrát nebezpečně svádivou hru o to, kdo vyhraje. Jako bychom to zase byli my dva a soupeřili spolu.
Pustí mé ruce a já mu je omotám kolem krku, zatímco ty jeho putují k mému pasu. Asi jsem se už naprosto zbláznil, jinak bych tuhle podivnou hru na vášeň nehrál. Ke všemu v jeho prospěch.
Přitiskne se ke mně ještě víc a já cítím jeho vzrušení, což ve mně vyvolává ještě intenzivnější pocit chtíče a touhy.
Zasměje se mi do úst. Nakonec se odtrhne, nepřestávaje mě držet.

"Já věděl, že si dáš říct… Harry," zase mi řekne mým jménem a z jeho rtů to zní jako přednes nějaké zvukomalebné poezie.
Tak svádivě, nadpřirozeně a tajemně. A hlavně zimomřivě a krásně.
Zahledí se mi do očí a já vidím, jak má rozšířené zorničky. Šeď z duhovek se mu téměř vytratila z očí a jsou vidět jen temné černé oči, které působí až démonicky a hlavně mě vábí, jako mouchu na lep.
Rty má nateklé od polibku a jeho srdce naráží do mého hrudníku o sto šest.
Znovu se políbíme, tentokrát na můj popud. Nevydržel jsem to. Nemohl jsem se odtrhnout od těch sladkých rtů, které nabízely vše, po čem jsem doposud toužil. Které tentokrát nebraly, ale dávaly.
A konečně musím sám sobě přiznat-ano, já po něm toužím! Je tak krásný a něžný. Tak netypicky něžný na to, jaké nosí jméno. Vždycky jsem si myslel, že je to necita a arogantní floutek. Možná, že tak vystupuje, ale jeho činy mluví za něj. Jeho rty, když nevyslovují ta urážlivá slova, jsou jedny z nejerotičtějších na celém světě.
Jeho polibek mi vždy řekne, co tam uvnitř něj je.
Odpojíme se.

Podívá se na mě, protože mám v očích zřejmě dva velké otazníky, dle toho, co mám na jazyku a jak se tváří.
"Máš něco na srdci?" zeptá se mě.
"Asi šelest," opáčím vtipem, když vnímám tlukot svého rozdivočeného srdce.
"A jinak nic víc?" zazubí se.
"Mohl by nás někdo vidět," sdělím mu nervózně.
"Stydíš se za mě?" prohlásí tak zvláštně něžně, až se mi skoro zatočí hlava.
Tenhle jeho dotaz zněl tak netypicky jeho hlasu, tak netypický vůči jemu, jeho postavení a jménu. Co to znamená, že bych se za něj měl stydět?
"Měl bych?" opáčím zase otázkou. Vím, že je to neslušné.
"Pojď, půjdeme ke mně!" chytne mě za ruku a táhne mě za sebou. Sotva stačím stíhat, jak rychle jedná.

Než si uvědomím, kudy jsme vlastně šli, ocitáme se před vchodem do jeho komnat ve sklepení. Ano, tady už jsem byl. Nedávno a odnesl jsem si odtud velmi zajímavé a intenzivní vzpomínky, které mě zřejmě budou už pronásledovat do konce života. Jen teď netuším, zda je to správně nebo ne. Měl bych cítit strach, měl bych cítit hanbu, měl bych se cítit zmateně nebo zneužit, ale ani jedno z toho necítím. Pouze cítím, že dělám správnou věc, jako už dlouho jsem nic podobného necítil. Je velmi příjemné po dlouhé době zase… cítit…

Zastavím se a pohlédnu na dveře.
Cítím na sobě Dracův pohled.
Najednou se usměje.

"Copak? Chceš si snad zase zahrát famfrpál? Abych tě znovu porazil? Nebo tě přesvědčím i jinak?"
"Tentokrát bys mě neporazil, už žádné švindly a začarované zlatonky," opáčím docela klidně a tajemně se na něj usměju.
"Ale no tak, já přece nerad prohrávám, to nevíš?"
"Nepotřebuju hrát famfrpál, abych věděl, co chci udělat. Jsem tady snad dobrovolně nebo ne?" zareaguju na jeho vyhýbavou odpověď.
Ztratil řeč. Snad prvně v životě vidím, že Draco Malfoy ztratil řeč. Zřejmě tuto mou odpověď neočekával a jeho slovní zásoba těžko tráví fakt, že ač by na tohle řekl cokoliv, muselo by to mít negativní podtext, aby mi mohl oponovat, o což jistě v danou chvíli vůbec nestál. A já se v duchu modlil, aby mi neodpověděl něco pro něj typicky jízlivého, jinak bych si to v tu ránu rozmyslel.

Jako by četl mé myšlenky a pouze se mírně usmál. Zřejmě tušil, co by dal v šanc. Usmál se hrozně jemně a řekl bych, že na danou situaci výmluvně až téměř romanticky. Snad nezačnu mít o něm mylné představy, že je to skrytý romantik za maskou arogantního cholerika.
Mezitím otevře dveře do svých komnat a vyzve mě, abych vstoupil dál, což se skrytou radostí, která překvapuje i mne samotného, udělám.

"Vítej zase v mé komnatě, Harry," prohlédne si mě a zavře za sebou. "Nechtěl by sis odložit?" nadhodí laškovně a olízne si dolní ret jazykem. "Ale dnes tě k ničemu nenutím," doplní posměšně.
Jako hypnotizovaný sleduji ten pohyb jeho smyslného jazyka a automaticky si svleču horní svršky, nepřemýšlím vůbec o tom, co dělám. Stejně by šly dolů, tak nač otálet.

Stačí jeden dva kroky a rty se znovu vpijí do rtů toho druhého. Draco překročil pomyslnou hranici čekání a uskutečnil útok na mé rty.
Cítím, jak se mi točí hlava. Jak mi v žilách vře krev. Jak se hromadí do jistých nejmenovaných partií těla. Jak můj mozek nadobro vypíná a nechává srdce převzít vládu a udělat čáru přes rozpočet rozumu.
Dychtivě, se stejnou touhou, se vpíjím hladově do rtů Draca. Chutnají po čokoládě, i když z nich jde ještě mírně cítit nicotin. Zamotávám své prsty do jeho hebkých vlasů a tisknu své rozžhavené tělo na to jeho. Jde opravdu poznat, že jeho zájem je opravdový a ne hraný. Dle všech poznatků jeho těla, které mluví za něj.
Je to živočišné, je to divoké, je to krásné.
V hlavě mám pusto prázdno a v srdci toho pro změnu mám až příliš.
To není přeci možné, abych něco tak intenzivního cítil právě ke svému rivalovi, že ne?
S nastupující vášní a s přicházejícím opojením se s nepřímou úměrností zbavujeme oba dva všech svých vrstev.
Za chvilku na zemi leží hromádka, která se moment od momentu zvětšuje.

Ani nevím, jak se to celé odehraje, ale najednou ležíme na posteli. Celí nazí. Draco pode mnou a já na něm. Laskáme svá těla a citlivá místa na kůži. Třeme o sebe těly a nahromaďujeme v sobě tolik touhy a vášně, že by se v reálu mohly rovnat energii vybuchlé sopky.
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak nádherné. A zrovna s klukem. A kdyby jenom s klukem, ale zrovna s mým dlouholetým nepřítelem ze Zmijozelu. Měl bych se cítit pohoršený vším tím kolem, vším, co cítím, co zažívám a hlavně s kým to zažívám. Ale já se cítím naprosto v pořádku, uvolněný a tak jako snad nikdy v životě. Chtěný! Milovaný.
Je Draco Malfoy snad mým osudem? To by bylo více než směšné, více než ironií osudu. Byl by to přímo výsměch.
Tak proč se mi nechce smát a namísto toho po něm opravdu toužím?

Inspiroval jsem se předešlou nocí a rozhodl jsem se pro dnešek poškádlit já jeho.
Jazykem jsem se dotknul toho drobného hrášku na jeho hrudi a cítil jsem, jak se pode mnou napnul. Naskočila mu husí kůže a já jel dál svým jazykem a opisoval trajektorii jako putující slimák.
Obkroužil jsem jednu bradavku a v zápětí druhou. Svíjel se pode mnou jako had. Ten, kterého jeho kolej má ve znamení.
Natočil jsem obličej od jeho těla a mohl jsem spatřit, jak má přivřená víčka a otevřené rty, z nichž vycházely tak fantastické zvuky a steny.
Přesunul jsem se níž k pupíku.
"Harry," uniklo Dracovi tiše z úst. "Já už to nevydržím."
A jako na povel jsem otevřel rty a uchvátil do úst jeho pulsující orgán, který tolik žadonil o pozornost.
Chvíli jsem si zvykal jen na ten zvláštní pocit, že něco takového vůbec dělám.
Žvýkal jsem ho, žužlal jsem ho, sál jsem ho a laskal. Pravou rukou jsem uchopil jeho varlata a pevně stiskl. Přesně tak, jak to mám rád já sám. Druhou rukou jsem uchopil jeho penis a začal rytmicky popojíždět jak rukou, tak svými rty. Systematicky jsem ho dráždil a cítil jsem, jak se pomalu blíží k vrcholu. Dýchal mělce a rychle se mu vzdouval hrudník. Hlavu měl zakloněnou a ruce měl zaťaté do pokrývky pod námi.
Ještě jsem párkrát vtáhl do úst tu vláčnou, momentálně hodně ztvrdlou věc a pak hlasitě vykřikl.
"Harry!" zacukal sebou a hned v vzápětí jsem pocítil ve svých ústech něco horkého a slaného. A proud té tekutiny nechtěl a nechtěl končit. Tak jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo abych začal polykat, a tak jsem i udělal.

Vzal jsem trochu Dracova spermatu do rukou a začal dráždit jeho vstup. Napnul se, ale nic neřekl.
Otevřel oči a podíval se přímo na mě.
"Ano," špitl tiše. "Pokračuj, Harry."
Zasunul jsem dovnitř první prst a snažil se ho rozevřít co nejméně bolestivě, abych mohl hned na to přidat druhý a třetí.
Chvíli jsem hledal to, co minule u mě nalezl Draco. Jak jsem si stihl zjistit z literatury, byla to prostata.
Chvilku jsem tápal v těch uličkách rozkoše, ale po nějaké chvíli se mi to podařilo. Nejen podle toho, že jsem nahmatal menší výběžek, ale soudě podle toho, jak Draco zareagoval. A hlavně jak na to zareagoval znovu oživený úd.
Protahoval jsem a masíroval místo, kam obyčejně slunce nesvítí.
"Harry, no tak, chci tě! Vezmi si mě!" žadonil jako nějaká děvka. Napadlo mě v tu chvíli. Draco Malfoy mě žádá, abych si ho vzal. Téměř prosí, abych mi udělal něco po vůli.
A té žádosti se nedalo odolat.
Vzal jsem ještě trochu toho mazlavého semene a vzápětí do něj co nejjemněji vniknul. Zavrtal jsem se hlouběji a hlouběji, přesně ve směru, kde jsem nahmatal jeho prostatu.
Zahekal a já taky.
Byl to úžasný pocit.
Byl tak intenzivní, tak vzrušující.
Začal jsem mírně pohybovat pánví dopředu a zpátky. Cítil jsem, jak mi můj milenec vychází vstříc. Sklonil jsem se k němu, abych uvěznil jeho dlouho neochutnané rty. Věnoval mi neuvěřitelně vášnivý polibek a přitiskl se ke mně ještě víc.
Já, maje teď jeho nohy kolem boků, jsem se snažil mu co nejvíce působit slast. Ale čím více jsem se snažil, tím více jsem měl zastřené smysly tím, jakou rozkoš to přinášelo mně.
Dopředu, dozadu, dopředu a zase znovu. Ještě jednou a víc a víc. Rychleji a hlouběji. Prudčeji. Začal jsem jednat jako zvíře, abych sám dosáhl vytouženého vrcholu. Cítil jsem, jak můj penis tepá, jak uvnitř mého těla probíhá neskutečný ohňostroj pocitů a mé vzrušení se s dalšími přírazy jen stupňovalo.
Začal jsem dýchat ještě zrychleněji.
Na břiše jsem cítil tvrdý náraz.
To Dracova znovu naběhlá erekce se zase hlásila o slovo. Ale čím více jsem se v něm pohyboval, tím víc se leskla jeho špička. Na povrchu se ukázala malá kapička mléčné tekutiny a jen ten pohled ve mně vyvolával něco neskutečného.
A pak se to stalo.
Ještě jsem několikrát přirazil, a pak to na mě přišlo.
Velký orgastický vír přejal nadvládu nad mým tělem a já se do Draca živočišně udělal a před očima mi začaly létat hvězdičky.
Byl to ten nejúžasnější orgasmus v mém životě. Ještě lepší, než ten poslední.
A Draco, jako by se mnou prožíval mé pocity, se pár sekund po mně udělal také, aniž bych se ho dotknul, a v tu chvíli jsme byli spojeni nejen touhou po tom druhém, ale i lepkavým semenem na našich hrudnících.
Ležel jsem na něm a popadal dech. Cítil jsem harmonii. Cítil jsem se v bezpečí.

"Miluju tě!" zazněl najednou tichý hlásek z jeho rtů a on se mi podíval tak upřímně do očí. Tak upřímně jako ještě nikdy. Že by mu ze samé ambrosie a vášně přeskočilo?
"Cože?" jak jsem byl unavený, tak jsem vůbec tu únavu nevnímal a vystřelil jsem na nohy.
Draco si dřepl na kraj postele, sleduje mou náhlou reakci.
"Slyšel jsi dobře," řekl s tak kamennou tváří, jako by se vůbec nechumelilo. "Miluju tě a chci tě už hrozně dlouho. Trvalo mi, než jsem pochopil, co ta rivalita mezi námi znamená, ale teď už to vím a vím, že ani já tobě nejsem lhostejný. Když jsem si tě tehdy vyhrál v tom zápase, už jsem svou domněnku pak jen potvrdil, protože to byla nejkrásnější noc v mém zatraceném životě."
"Tohle," zasekl jsem se, nevěděl jsem, co ještě říct. Takové vyznání jsem teda vůbec nečekal a už vůbec ne od něj. Bylo to celé postavené na hlavu! Ještě před pár hodinami jsem přemýšlel, zda si se mnou nehraje, zda to myslí vážně a dal bych krk za to, že jsem si přál, ať to myslí vážně. Ale teď? Řekne mi tohle a já se najednou cítím omezován. "Ne, tohle není možný," sebral jsem ze země oblečení a jal se rychle oblékat.

Můj mozek zaplnil jakýsi strach. Strach z neznámého? Cítil jsem se vinen, že jsem něco takového dopustil. Že jsem dopustil, aby se do mě Draco zamiloval. Že jsem dopustil, abychom se intimněji sblížili. Že jsem dopustil, aby mi tohle řekl a vyznal se. A že jsem dopustil, aby si myslel, že já cítím totéž.
Necítím! Nebo ano?
Jistěže ne. Byl jsem celý zmatený. Musím rychle pryč. Co nejrychleji. Hned!
Dooblékl jsem se, popadl svou hůlku a běžel ke dveřím.

"Kam jdeš?" otázal se vylekaně Malfoy.
"Na čerstvý vzduch," odpověděl jsem lhostejně a rychle vypadnul z jámy lvové.
"Počkej," zakřičel za mnou, a pak ještě něco dodal, ale já jsem ho už neslyšel.

Byl jsem daleko od jeho komnat a vzdaloval jsem se i ze sklepení. Z chodeb bradavického hradu. Ven, na pozemky. Na čerstvý vzduch. Musel jsem si rychle pročistit myšlenky.
Popadl jsem se za hlavu.
Tak Draco Malfoy mě miluje.
Svět se musel zbláznit a osud se mi právě vysmívá někde nahoře v severní věži.

A co mám sakra dělat teď?

"Harry?" to byla Hermiona. Ruku v ruce s Ronem.
"Ahoj kámo," usmál se na mě můj kamarád. "Čekáš na nás?"
"J-jo," prohlásím lživě. Díky Merlinovi za Rona a Hermionu.
Jinak bych se asi musel zbláznit.


***


Když jsme odcházeli z pozemků, přísahal bych, že jsem ještě kousek u brány viděl pramen plavých vlasů a jeden pár ocelových očí. Dívaly se smutně. A mě tehdy píchlo u srdce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leya Caslin Leya Caslin | E-mail | Web | 30. září 2013 v 0:19 | Reagovat

Ak máš záujem, na mojom blogu prebieha súťaž o najlepší blog. :-))
Prihlášku nájdeš tu:
http://best-story-1d-jb.blog.cz/1309/sutaz-o-najlepsi-blog-prihlaska

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.