61. Šedesát jedna srpců

30. září 2013 v 1:10 | Blanch |  Pretty woman
Předem se omlouvám, že je kapitola kratší, má jen něco přes čtyři stránky. Původně byla o něco delší, ale scéna, která na konec navazovala, bude až příliš dlouhá, takže jsem se rozhodla, že jí věnuji celou příští kapitolu. Ostatně, *devil smile* zaslouží si to.
Také se omlouvám, že ačkoliv jsem přislíbila kapitolu v neděli, vložena je až nyní... No, znáte mě, já a moje časy přidávání článků :D, to bychom měli ke starým zvykům.
http://blanch.own.cz/lista.png


Od oné neblahé sázky se Charlie den co den probouzel do bílého dne nesvůj, vezmeme-li v potaz, jaké se mu v poslední době hlavou honily myšlenky a co si o tom myslelo jeho tělo.
Zatímco si roztřesenými prsty kontroloval svůj účes v zrcadle a nechal své sytě ryšavé vlasy nedbale spadat neobvykle na ramena, z kuchyně se ozval nějaký zvuk. Jako by někdo házel drobné kamínky do skleněných destiček malého okna. Naposledy zhodnotil svůj odraz v zrcadle a přešel ke kuchyňské lince, aby se mohl podívat, kdo to má na svědomí.
Ten pravidelný pazvuk způsoboval drobný zobáček mladého puštíka, který držel v pařátku nažloutlou obálku s erbem rodiny Blacků.
Charliemu poskočil tep a o úder srdce později už otvíral malé sovičce okno, aby mu mohla vletět dovnitř a předat vzkaz.
Poté, co Charlie načechral opeřenci pírka a poděkoval mu za doručení, už s neskrývaným nadšením rozdělával dopis, aby si v něm přečetl Siriovo láteření nad prohrou.

Fajn. Vyhráls. Pokud se to už tedy k tobě dostalo, pokud ne - tak nevím, jak se ti ta předpověď vyplnila, ty šarlatáne, ale Harry a Malfoy se dali ten večer dohromady.
Takže tiše opláču tvých sedmapadesát galeonů a rovnou se ptám - co to bude, Charlie?

Sirius

Zrzavý mladý muž si s posměškem prohlížel dopis. Představoval si, jak Sirius dílem naštvaný z prohry, dílem pobavený, škrábe těch pár slov na pergamen. Měl už dávno rozmyšleno, jak se Siriem naloží a jaké by mu měl splnit přání, ale pro začátek ho nehodlal se svým plánem seznamovat tak rychle a nechá si čas, než mu ho předloží, prozatím naškrábal na nažloutlý papír jen: Ve dvanáct u Sytého žlabu.

S mnohem lepším rozpoložením, než s jakým vstával, se nakonec přesunul do práce. Jeho neobvyklé nálady si po zbytek dne muselo povšimnou i nepřeberné množství lidí, neboť jen co opustil svůj práh, začal si broukat nějakou vtíravě pozitivní melodii.


***


Odpoledne se nebetyčně táhlo. Charliemu nikdy nepřipadalo, že by těch pár hodin mohlo někdy působit jako celá věčnost. Obětoval by sám všechno to málo zlata, které u Gringottových v bance měl, jen aby se čas pro dnešní den tolik nesmrákal.

Konečně když se slunce pomalu dralo na vrchol oblohy a blížilo se poledne, přemístil se na Příčnou ulici s předstihem a zamířil rovnou do podniku notoricky známého tím, že vaří nejlepší husí pečeni a co jeho paměť sahala, opakovaně sem chodil obědvat nejen on a Harry, ale i většina kouzelníků z Ministerstva.

Hůlkou si vyvolal čas. 12:01 a Sirius nikde. Dojídal své drůbeží rolky se slaninou a pečené brambory.
12:02. Podnik byl z větší části zaplněn kouzelníky, ale ten, na kterého čekal, stále nedorazil.
12:05. Obsluha zde byla velmi milá a pohotová, objednal si další pintu máslového ležáku. Dostal jej téměř hned.
12:10. Nervózně klepal prsty o stůl. Koutkem oka si povšiml nově příchozích. Na rty mu vyskočil pobavený úsměv. Tohle bude ještě zajímavé. Pomyslel si.

Sledoval, jak si šel páreček sednout k jednomu ze stolů přímo na druhém konci v rohu, dle odhadu to měl na svědomí vyšší ze dvou kouzelníků, který toho menšího majetnicky uchopil za ruku a s naprosto zhnuseným výrazem - jakmile spatřil Charlieho - svého společníka odtáhl, aniž by se zajímal o jeho protesty.
Harry jen mučednicky nakrčil rameny a na Charlieho se vcelku spokojeně usmál. Bylo vidět, že mu chování jeho partnera vůbec nevadí.
Charlie na něj mrkl.
Kdyby pohled zabíjel, leží pod stolem vykuchaný břitkou všímavostí Draca Malfoye.

12:15. Vzdychl a v momentě, kdy si zavdal máslového ležáku, do restaurace konečně vstoupil objekt jeho zájmu.
Sirius Black si to ve vší eleganci a uhlazenosti šinul přímo k jeho stolu. Do místnosti vplul jako velká voda a se všemi gráciemi a hranou nenuceností na sobě nechal spočinout zraky všech přítomných. Teatrálními gesty žádajícími o pozornost si tak vynutil entrée dle svých představ.
Charlie se na vteřinku obrátil ke stolu v rohu, ale Tichošlápek si párečku očividně nepovšiml.

Sirius se zazubil, a aniž by se omluvil, prostě prohlásil: "Dočasnost nikdy nebyla má silná stránka."
Charlie zdvihl koutek úst. Díky tomu, že po rodičích zdědil trpělivost a pochopení, nestěžoval si, pouze pokynul rukou a Sirius si bez dalšího reptání odložil kabát a posadil se. Objednal si máslový ležák stejně jako jeho společník.

Měl na sobě temně modrý slušivý dvoudílný hábit s brokátovou vestou vyšívanou stříbrnou nití a kabátec z damašku. Šel mu perfektně k očím, ale to by mu v tento moment Charlie nepřiznal.
Prohlížel si jeho čerstvě oholenou tvář s upravenou černou bradkou. Ostré řezané rysy a rozzářené temně šedé oči. Lehce potřepal hlavou. Jen Merlin věděl, do jaké patálie se to dostal!
Nervózně pod stolem ošil nohami.
Když jeho pozornost opustila Siriův přitažlivý zjev, povšiml si jeho do očí bijící nálady. Na to, že by si měl přijít pro svůj ortel, se tvářil až příliš nadšeně, možná až podezřele, ale Charlie to neřešil.
"Důležité je, že jsi dorazil," připomněl si, že by měl taky něco říct a na svého společníka se bezděky usmál. "Co ta… šaráda?" poukázal na jeho oděv.
Sirius se hraně nafoukl a zdvihl bradu. "Teď jsi pekelně urazil můj jemnocit a smysl pro krásu."
Charlie se hlasitě rozesmál.

"Nesměj se. Ztratil jsem plno let, tak se teď snad můžu tvářit, že jsem pravá hlava rodiny Blacků a jsem vždy na výši a dělám dobré jméno svému rodu," řekl napůl žertem a napůl vážně. "Přesně tak, jak si to vždy má drahá matka přála," tentokrát použil mírně sarkastický tón.
"Ale no jistě," smích z úst Weasleyho se ale stále nevytratil.
Sirius si odfrknul jako stará primadona a zastrčil si vlasy za ucho. "Navíc mám pak ještě schůzku s Kingsleym Pastorkem," koutky mu cukaly pod návalem všeho toho divadla, nicméně i přes to všechno moc dobře věděl, že vypadá zatraceně dobře.


Celou tu komedii z dálky sledoval i někdo další. Charlie se snažil tvářit, že si Harryho a Dracova pohledu vůbec nevšímá a rovnou spustil.

"Jsem rád, že dodržuješ naši dohodu."
Sirius se na moment zatvářil dotčeně, ale pak se sebevědomou samozřejmostí otevřel rty.
"Za koho mě máš, Charlie. Slib je slib, i když nebyl neporušitelný. Ale stejně mi to celé připadá jako nějaký podfuk."
"Podfuk?"
"No ano, jako bys to dopředu věděl, že se to stane."
"Přísahám, Siriusi, že jsem neměl ani ponětí, že budu mít pravdu. Ne, že by mi to vadilo… Ale trochu se to dalo předpokládat, ne?"
Černovlasý muž se na okamžik zatvářil přezíravě, "Stejně toho Malfoye nemám rád. Je to arogantní zmetek, co může Harrymu asi tak dát? Kromě bohatství, které pro Harryho nemá žádnou cenu?"
"O tomhle jsme už spolu mluvili, jsi moc úzkoprsý a krátkozraký. Ti dva jsou pro sebe jako stvořeni, jen to, že ty to nevidíš, neznamená, že to tak není," očkem zabloudil ke stolu na druhé straně místnosti a znovu na Harryho mrknul.
Bylo mu jasné, že v momentě, kdy se Sirius rozčílil a malinko zvýšil hlas, bylo Harryho jméno slyšet.
Draco Malfoy mu věnoval jeden ze svých nejvíce opovržlivých pohledů říkajících přesně to, co si o něm ten Zmijozel myslí. Charlie se na něj provokativně zazubil, jen tak, co mu dovolilo chvilkové odpoutání se od Siriovy pozornosti. Ten si naštěstí nevšiml toho, že by jej - byť jen na pár vteřin - nevnímal. To by si přece nedovolil, že?

Black hlasitě vzdychl. "Co se dá dělat," pak si ale doslova pronikavým výrazem změřil zrzavého mladíka a změnil téma. "Takže…" zdvihl v nepřímém dotazu obočí.
"Takže?"
"Takže co dál, Charlie, sázka je sázka. Něco ti dlužím."
"Ano, to je pravda. Dlužíš," potměšilý smích se na Charlieho tváři objevil zcela automaticky.
Dědic rodiny Blacků se na místě nepatrně ošil a nespouštěl z přítele oči. "Takže?" zopakoval ještě jednou.

Charlie Weasley jednoduše pokrčil rameny, a pak si dovolil trochu zalhat: "Vlastně ještě vůbec nevím, budu si to muset pořádně promyslet," tvrdil s takovou jistotou, že to skoro i uvěřil sám sobě, tedy nebýt toho, že už dávno věděl, jak si to u Siria vybrat. Ale musí na něj pomaličku. "Řekněme, že až mě něco napadne, dám ti vědět."
"Myslel jsem, žes měl na mysli něco konkrétního, když jsme tu sázku uzavírali."
"Ne, nic konkrétního," krotitel draků se opět podíval provokativně na Draca Malfoye, aby mu dal záminku se naštvat a v mysli se jen bavil nad tím, jak je jednoduché toho impulzivního náfuku mít tam, kde chce. Žárlivost uměla být stejně tak sladká, jako zničující.
"Kam se to pořád díváš?" otočil se vzápětí Sirius taky jeho pohledem a bouřkově šedý pohled se setkal s tím druhým, který patřil Dracu Malfoyovi. Hned na to se na něj podíval provinile sám Harry Potter.
Sirius se zhluboka nadechl. Nebýt pohotové dlaně Charlieho, už se dávno zvedl a šel tomu malému malfoyovskému bastardovi říct z plných plic, co má na jazyku. Ale nechal se ukonejšit do neškodného zírání. Skrze zuby se mu prodralo znechucené zasyčení, odvrátil hlavu a o další mrknutí poté už vyčítavým pohledem visel na Charlieho rádoby nevinné tváři.

"Nechtěl jsem tě rozptylovat, zaplatíme a půjdeme," nadhodil Charlie, a když se návrh setkal s krátkým, leč stále vyčítajícím přikývnutím, dopil svůj máslový ležák a Sirius nechal na stole stát svou sklenici napůl nedopitou.

Hodili na stůl šedesát jedna srpců.

S pohledem opravdového vraha, za kterého Siriuse Blacka dlouhá léta měli, vyšel rázně ven, aniž by dvojici v rohu věnoval jediný pohled.
Charlie jej poslušně následoval, ale neopomněl ještě Harrymu poslat vzdušnou pusu přesně tak, aby to Draco díky svému výhledu viděl co nejzřetelněji.


***


Když po skončení pracovní přestávky Draco s Harrym vycházeli ze Sytého žlabu, Harry se hlasitě smál, a Draco se zarputile mračil a vydával zvuky, které se nepřímo podobaly láteření třaskavých skvorejšů.

"Mlč už, Potty, mám tě plné zuby."
"Draco…" hýkal černovlasý z mladíků, "Draco, ty žárlíš! Nemůžu věřit tomu, že žárlíš!"
"Říkám ti mlč. A nebudu ti stále opakovat, že Malfoyové nežárlí, takové vulgární slovo nemáme ani ve slovníku."
Ale i tahle přesvědčivá komedie nedonutila Harryho přestat se smát, naklonil se k Dracovi a políbil ho rozkošnicky na čelo. Znovu se zazubil.

"Jsi k pomilování, když žárlíš, víš to? Mohl bys to dělat častěji."
"Pottere, jsme na ulici, nedělej mi ostudu! A nenuť mě neustále opakovat, že zatraceně nežár-… Co se na tebe ten chudák má co usmívat a co ti má co posílat vzdušné polibky?! Že ty se s ním pořád taháš…"
"Nemluv nesmysly," Harry se i přes nemístné obvinění stále smál. "Nemáš důvod žárlit. Říkám ti, že jsme jen přátelé."
"Já zatraceně nežárlím!" vykřikl nahlas Draco způsobem jemu tak netypickým, že ho museli slyšet i ve vedlejší ulici.
Zarazil tím sám sebe natolik, že úplně ztuhl, maje v obličeji doslova překvapený výraz. Ohlédl se na stejně zaražené kolemjdoucí, kteří si ho právě důkladně prohlíželi, a semknul pevně rty do úzké přísné linky, až něčím připomínal samotného Severuse Snapea.

Nakonec se zhluboka nadechl, pročísnul si prsty vlasy a s naprosto klidným hlasem, který byl u něj na denním pořádku, prohlásil: "Máme důležitější věci na práci. Kde jsi říkal, že má domek ten profesor Damondy Hellerové?" Aby změnil téma hovoru, které se mu ale vůbec nezamlouvalo.

Harry se rozhodl, že už svého přítele nebude nadále trápit, ačkoliv by rád, ale nebyl na to opravdu čas.
Vytáhl z kapsy papírek, na kterém byla napsána adresa, a pronesl ji nahlas: "West hoathy road 63, Saint Hill green. Je to někde kousek za Londýnem. Měli bychom to najít snadno."
Draco krátce přikývl, a pak už za nimi zavlály jen jejich hábity, když se oba dva přesunuli do temného zákoutí ulice, odkud se bezstarostně mohli přemístit někam do neznáma.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuki-cha Yuki-cha | Web | 30. září 2013 v 9:46 | Reagovat

Blanch, jako vždy, úžasné! :-) Naprosto zřetelně jsem viděla Draca, jak se na té ulici vzteká :-D  :-D  :-D Díky, díky, díky! :-)

2 Blesk Blesk | 30. září 2013 v 17:53 | Reagovat

Blanch, ty seš úžasná. Už jsem ani nedoufala, že se k Pretty woman někdy vrátíš. :) ale i přidávání po dlouhé době je přidávání, takže budu nadšeně vyhlížet další kapitolku. Draco je naprosto úžasný, když žárlí a líbí se mi i vztah Charlieho a Siriuse, ti dva se k sobě zvláštně hodí. A co Rem a Severus? Bude taky happyend, nebo tys obětovala v zájmu vyššího dobra? :) Díky moc za kapču

3 šárka šárka | 30. září 2013 v 20:06 | Reagovat

skvělé :-) moc se těším na pokračování

4 P. P. | 30. září 2013 v 22:07 | Reagovat

Jednoduše skvostné.. :) Čekat na pokračování je asi nejtěžší úkol do (doufám) blízké budoucnosti!

5 Ivet Ivet | Web | 1. října 2013 v 16:54 | Reagovat

Teda dračice, jako vždy to bylo kouzelné. :) Ani nevíš, jakou radost mám z toho, že v psaní pokračuješ. Teď by to chtělo ještě nějaký sraz, ať se cítíme jako za mlada. :D

6 Aurore Aurore | 1. října 2013 v 21:17 | Reagovat

Naprosto skvělá kapitolka  Draco, který křičí na ulici :D Už jsem nedoufala, že tehle skvělý příběh bude pokračovat :-D  :-D

7 Blanch Blanch | 2. října 2013 v 23:35 | Reagovat

:) Těší mě, že se ještě někdo k té povídce vůbec vrací. No, přislíbila jsem kapitolu v září, splnila jsem :), sice jsem ji z větší části měla napsanou snad od dubna, května, ale nějak to nedopadlo :))
Ale zase to nebylo rok a půl jako posledně, ale jen necelý půlrok :D
Další díl bych ráda přidala co nejdříve, je rozepsaný, říkala jsem si, že bych obnovila zase povídkové víkendy, jenže mám práci tak nahodilou, že přes víkendy dost pracuju, tak uvidíme, jak to vyjde, ale budu se snažit.
Díky moc za vaše komentáře.

Číčo, sraz by to chtělo, ale prvně by to chtělo výplatu, aby se na ten sraz mohlo jet :D

8 Bobina Bobina | 3. října 2013 v 18:38 | Reagovat

Kdysi jsem tuto povídku četla, ale protože nebyla dokončená, tak jsem ji zapomněla. Zase jsem si ji přečetla celou a určitě stojí zato, aby si ji dokončila. Snape je tu pěkný debil, chtělo by to na něj vymyslet nějakou boudu, aby se vzpamatoval, nějaký pořádný trapas, když mu ta sláva tak stoupla do hlavy, možná by stačilo replikovat slova, která pořád opakoval Potterovi,  ale na veřejnosti, aby měl z ostudy kabát, nezaslouží si tak hodného Lupina, kterého pořád uráží :-D  :-D  :-D

9 Nade Nade | Web | 4. října 2013 v 23:51 | Reagovat

Velmi pěkné. Tohle byla taková pohodová kapitola, která mi vykouzlila úsměv na tváři. :-D
Díky, těším se na pokračování. :-)

10 Blanch Blanch | 10. října 2013 v 16:16 | Reagovat

Lidi, já vás žeru :))
Jste fakt super, díky moc za vaši neskonalou trpělivost.

Omlouvám se, že další díl ještě není, ono se na něm pracuje, jenže mě k mému štěstí skolila dost ošklivá angína a ležím v posteli, takže není moc jak ji psát :(, ale v hlavě ji mám už celou dopsanou :)
Až se trochu uschopním, vložím, ovšem nevím, jak dlouho to potrvá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.