16. P jako Poslušný služebník

7. května 2007 v 0:02 | Blanch |  + Acta est fabula
Tak a zde je kapitola. která byla hrozně dlouho na fanu, ale já ji nedala ani k sobě na stránky.

Pochmurné to místo. Kolem jen šedivé zdi, dvě malá okna potemnělá černými závěsy. Můj nový "domov". Vypadá to tu jako v katakombách. Kdyby tu Snape neměl tu naleštěnou podlahu a semišové sofa, padla by znovu na mě vězeňská deprese.
"Vítám tě," zazní ode dveří sytý baryton, "Draco," zní to jako urážka.
Věnuji mu svůj typický malfoyovský pohled, který jasně říká: nepokoušej mě! "Dobrý den, Severusi," oslovím ho familiérně, sedaje si na pohodlně vyhlížející pohovku. Musím mu přiznat, že má dobrý vkus.
Viděl jsem, jak se v jeho očích mihla zlost. Drobný záblesk, přízrak poukazující na to, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku. Ale to on by přece nikdy nepřiznal.
"Doufám, že se ti v mém příbytku líbí, synu…"
"Nejsem váš syn," snažil jsem se znít lhostejně, ale Snape vždycky věděl, čím mě vytočit, ačkoliv jsem to nedával nijak najevo. Zřejmě ještě nějaká praxe od mého otce.
Už od začátku ví, že jeho vztahu s mou matkou vůbec nefandím a že tohle, být zde, je pro mě strašné ponížení. Pro mě jako Malfoye, který nikdy s ničím nepotřebuje pomoci. Taky je mi jasné, že tím vším chce dát najevo, kdo je tady pánem a že budu dělat přesně to, co on nařídí. Jako by mě neznal. Malfoy se nepodřizuje!
"Drahá," obrátil se na matku," nešla bys prosím zkontrolovat zabezpečení?" Takovou absurditu může vypustit opravdu jen on. Oba dva moc dobře víme, že má matka nikdy nebyla v zabezpečovacích zaklínadlech, a vůbec v zaklínadlech jako takových, příliš dobrá. Její post ženy prvního Voldemortova muže, teď už tedy posledního, to nikdy nevyžadoval.
Všem třem byl jeho záměr jasný. Chtěl se jí zbavit, aby mi mohl něco jedovatého říct pěkně od plic.
Matka poslechla a odešla.
Jakmile jsme v místnosti osaměli, rázně ke mně přistoupil. "Tak poslouchej, chlapečku," uchopil mě tvrdě za límec. Tohle se mu moc nepodobalo, Snape vždycky jedna s odstupem. Zatřepal se mnou, "Tady si na mě nebudeš dovolovat. To, že jsi tady, je jen z dobroty mého srdce…"
Posměšně jsem si odfrknul, "No jistě, to tak!"
Propaloval mě dravčím pohledem. "Přála si to tvá matka a já ji slíbil, že tě budu ochraňovat i za cenu vlastního života, ty malý nevděčníku."
"A z toho vyplývá?" pozdvihl jsem rádoby znuděně obočí.
"No jistě. Hrdý až do poslední minuty, viďte pane Malfoyi," škodolibě se usmál. "Poznávám v tobě Luciuse…"
"Já nejsem jako můj otec!" vymrštil jsem se mu ze sevření vztekle. "A už vůbec bych si nenechal přebrat ženskou nějakým chlapem, zvlášť někým, jako jste vy!"
"Jako jsem já?" jedno černé obočí nebezpečně vzlétlo nahoru. Tón jeho hlasu zněl tak prostě. "Tak mě poslouchej," zabodl špičku svého prstu na můj hrudní koš. "Tady se budeš chovat slušně, jak se patří. Klidně tě v mžiku oka mohu poslat na dlažbu a nechat tě na pospas bystrozorům nebo samotnému Temnému pánovi."
"Slíbil jste to přeci matce," vítězně jsem se usmál, ale jako by mě vůbec neslyšel.
Rázně odpověděl: "Hraje se podle mých pravidel!"
"No jistě," zahřmím sarkasticky, "tak co bude následovat příště? To už mě můžete rovnou předhodit Pánu zla, když už jste mě tak prašivě napráskal!"
Můj bývalý profesor sklonil hlavu. "Říkal jsem, že pokud dojde na věc, nebudu lhát a zapírat. Nehodlám za tebe nasazovat kůži jen pro tvou marnivost. Víš sám, Draco, že už ses Pánovi měl dávno ukázat nebo ozvat. Nevím, na co jsi tak dlouho čekal. Kdyby tě Lestrange, Nott a Goyle nevystrašili v tvém úkrytu, pořád by ses tam schovával jako malý kluk."
Usmál jsem se. Kdyby tak aspoň z desetiny tušil, jak jsem se tam "schovával" a hlavně proč. Co jsem tam dělal. Nestojím o konfrontaci s Pánem, ale rozhodně jsem tam netrčel kvůli tomu.
Snape pokračoval ve svém dlouhém monologu: "Pouze se mě ptali, kde bys mohl být a pokud to vím, ať to řeknu. Řekl jsem jim jen to, že bys například mohl být na vašem letním sídle, že i pitomce jako jsou oni tři by dávno mohlo napadnout, že Malfoyové nevlastní jen jednu vilu. Toť vše. Neposlal jsem je na tebe s tím, že tam určitě jsi, spíš jsem naznačil."
"Ó, jak šlechetné!" Neodpustím si. "Ale Goyle říkal, že jste jasně říkal, že budu tam."
"Jako bys neznal Goylea a jeho povedeného synáčka, Draco. Plno věcí si umí překroutit k obrazu svému."
"To je pravda," musel jsem neochotně přiznat. Dále jsem už tomu zmetkovi neměl co říct. Aspoň, že si nemůže prohlídnout moje vzpomínky. "Jsem unavený," oznámil jsem mu suše s hrdostí Malfoyovi sobě vlastní.
Viděl jsem, že už žádnou další odpověď ani otázky ode mě nečekal.
"Pojď za mnou, mám pro tebe přichystaný pokoj."
***



Je pět hodin ráno. Celou noc jsem nezamhouřil oka. Kdo by to taky zvládl, kdyby byl v mé kůži? Za pár hodin se mám sejít s Vy-víte-kým a vysvětlit mu svou nepřítomnost po dobu posledního měsíce.
Co asi dělá Harry? Řekl ministrovi pravdu? Nebo tam vpadl se slovy: "Tak mě tu máte!"? Co jim asi o mně navykládal? O tom, kde celou tu dobu byl? Něco říct přeci musel. A zlatý nebelvírský hoch přece nikdy nelže a nepodvádí! Chybím mu? Myslí taky občas na mě?
Ach, Harry, proč nemůžeme být spolu? Proč musíš být na druhém břehu té rozvodněné řeky?
***



"Draco, Draco, Draco…"
"Můj pane?" dřepl jsem si k nohám Temného pána a sklonil hlavu.
"Kde ses tak dlouho toulal, můj milý Draco?" Ten jízlivý tón mluvil za vše.
"Pane…já…"
"Ne, neříkej nic. Já si to zjistím sám," přistoupil ke mně. "Vstaň!" Poslechl jsem, ale odmítal jsem se na něj podívat.
"Podívej se mi do očí!" Nemohl jsem to déle prodlužovat, tenhle okamžik musel prostě přijít. Střetl jsem se s tím zákeřným rudým zrakem. Najednou jsem pocítil, jak se mi někdo cizí nabourává do mysli. Musím si vyčistit mysl, musím mít čistou mysl! To bylo teď nejdůležitější. Myslel jsem jen na to, za co by mě Pán nepotrestal.
Hlavou se mi začaly mihnout vzpomínky. Na to, jak jsem byl ve vězení. Vzdoroval jsem Potterově výslechu. Na to, jak jsem po Harrym začal řvát, ať si do mě kopce. Na mé rozhovory s otcem a jak jsem se mu vysmíval.
Před očima se mi mihl moment, kdy jsem se přemístil k nám do letního sídla. Jak jsem sliboval v duchu Harrymu, že se mu za všechno pomstím a vymýšlel plán, jak ho přelstít a unést. Pak jako bych nabyl nových vzpomínek. Z ničeho nic jsem si představoval, jak jsem jel do Spojených států amerických a snažil se Pottera nalákat, a Pán to viděl přesně tak, jak jsem chtěl. Jako opravdový zážitek, vzpomínku. Pak jsem Pottera ve Státech setřásl a vrátil se zpět. Snažil se dát psychicky i fyzicky do kupy, než se vrátím nazpět do řad smrtijedů.

"Takhle to tedy bylo," prohlásil Pán s hadím přízvukem. "Ale řekni mi, můj mladý příteli, jak ses dostal ven z Azkabanu? Opravdu jsi tak dobrý učeň, že ti černá magie dopomohla k útěku?"
"To Potter, pane," přiznal jsem popravdě. "Ten samaritán si myslel, že když mě pustí, přivedu ho k vám. Nemohl jsem přeci hned běžet za vámi, moje znamení by mě k vám jistě dovedlo, ale byl by to velký risk, přivedl bych k vám celou armádu bystrozorů, můj pane. Proto jsem sehrál tu habaďůru a jel jsem do Ameriky. Potter jel samozřejmě hned za mnou. Nějakou dobu jsem se ho tam snažil zmást, nakonec jsem ho setřásl a odcestoval jsem do letního sídla. Musel jsem se dát trochu dohromady, abych vám byl k službám.
Přiznávám, že jsem toužil se vám zavděčit a předhodit vám Pottera, ale s lítostí musím přiznat, že se Potter nedal tak snadno ošálit a chytit, nakonec jsem měl štěstí, že jsem mu zmizel z dohledu," sklopil jsem poníženě zrak a čekal, co se bude dít.
Pán notnou chvíli mlčel. Cítil jsem na týlu jeho pohled. "To bylo od tebe velice zmijozelské, Draco," zasyčel, "vím z tvých vzpomínek, že mluvíš pravdu, přesto jsi mohl dát o sobě aspoň vědět. Já už jsem si myslel, že jsi mě zradil a víš, že zradu nesnáším a trestám!"
"Můj pane, Potter určitě hlídal každý můj krok. Mou poštu, přemístění z místa na místo, krby v pokojích, ve kterých jsem přebýval, bylo to příliš nebezpečné a já jsem vás nechtěl nějak ohrozit."
Temný pán zamlaskal. "Máš pravdu. To bylo od tebe rozumné, přesto… aby jsi nezapomínal, že sloužíš mně a zpovídáš se pouze a jenom mně, synu, tato chyba se nebude opakovat… Crucio!"
Kletba mě zasáhla nepřipraveného. Bolestně jsem se zkroutil pod jeho nohy. Tisíce nožů do mě bodalo, bolest byla stále silnější. Skrze mé rty pronikaly ven zoufalé výkřiky a po kůži mi začínal stékat studený pot. Cítil jsem, jak mi ubývají síly a moje svaly se bolestně stahují.
Nevím, jak dlouho jsem vzdoroval zakázané kletbě, ale nakonec mě pohltila tma.
***



"Něco jsi mi slíbil, Severusi," vysoký ženský hlas mi zněl v uších tak nějak vzdáleně, ale přesto jasně.
"Nemůžu za to, že ten kluk jednal neuváženě!" Zase ten hluboký hlas, který mi v posledních dnech leze poněkud krkem.
"Málem ho zabil!"
"Zasloužil si to, Cisso! Navíc, Pán takto permanentně trestá všechny své služebníky. A jinak, Draco prošel s čistým štítem. Pán mu věřil jeho verzi a zdá se, že ho bez problému znovu přijal mezi smrtijedy. Dokonce bych řekl, že si ho Draco přiklonil více na svou stranu. Udělal na něj dojem!"
"Nevypadalo to tak!"
"Narcisso, drahá, náš Pán Draca potřebuje a ty to víš!"
"Je to ještě dítě," vzlykla znovu má matka. Ještě nikdy jsem ji v tak žalostném stavu neviděl, či snad neslyšel. Snad jako by o mě měla… strach. Nikdy neprojevovala takový zájem, byla to chladná ledová královna. Tohle se jí vůbec nepodobá.
"Já už dávno nejsem dítě, matko," vzbudil jsem se, tentokrát už doopravdy, aby věděli, že jsem jejich rozhovor zaslechl. Dvě siluety stály u mé postele a hádaly se, "Musíte tak křičet?" sotva jsem šeptal. Nějak jsem nemohl naleznout hlas. Prostě emigroval.
Bolelo mě celé tělo, každý sval v těle, každý záhyb kůže, dokonce i kořínky u vlasů. Potřeboval bych nutně masáž.
"Jak se cítíš, synu?" matčin hlas se opět vrátil do normálu. Do chladného odtažitého normálu.
"Jako přejetý buldozerem, jak asi myslíš, matko!"
"Proboha," zase jí to trošku ujelo. Že by nervy na dranc, má drahá máť? "Chceš něco přinést? Něco k jídlu, synu?"
"Maséra," zavtipkoval jsem, ale zřejmě to na ni nezabralo. "Netvař se tak, matko. Snape má pravdu, je to za mnou. Temný pán přijal mou omluvu a uvěřil mi můj příběh, co bych mohl chtít víc."
"Bylo to nebezpečné," opravdu se dneska chová podivně. Položila svou ruku na mou hlavu a pohladila mě po vlasech. Vzpomínám si, že to dělala, když jsem byl malý, ale to už je hrozně dávno.
"Ale s tím už jsme snad měli počítat od začátku, ne?" Můj dotaz byla spíš řečnická odpověď.
"Pojď, drahá," ozval se nakonec lektvarový mág, "Draco si potřebuje odpočinout," no aspoň v jednom jsme spolu zajedno, "nakonec se otočil přímo na mě. "Na nočním stolku máš lektvar. Vypij ho!"
"Co to je?" zatvářil jsem se nedůvěřivě. Co bych taky od něj mohl čekat, že ano?
"Doušek živé smrti," odpověděl stroze a koutek rtů se mu zase tak nechutně zkřivil. Neznám nikoho, kdo by se uměl tak nechutně tvářit. V porovnání se Snapem je i Pán zla průměrný zelenáč.
"Co to asi může být, hlupáku? Myslíš, že tě chci zabít? Ve vlastním domě? Nestrpím mrtvoly synů svých milenek ve vlastním domě, to si pamatuj," ztišil nebezpečně svůj tón hlasu. To opravdu nebylo vtipné, ačkoliv to asi zřejmě neměl být vtip. "Je to svalový relaxant, vypij to a uleví se ti," otočil se na podpatku a v tu ránu byl pryč z "mého" pokoje. Ještě za sebou stačil hlasitě sprásknout dveřmi.
Pohlédl jsem na zašpuntovanou karafu a zhnuseně se zašklebil. Jak znám Snapea a ty jeho výtvory, nebude to chutnat zrovna jako med.
***



"Mám pro tebe nový úkol, Draco!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veracity (Dandelion) Veracity (Dandelion) | Web | 8. května 2007 v 8:57 | Reagovat

skvělý :o)

2 Izzie Izzie | Web | 8. května 2007 v 11:14 | Reagovat

Strašně jsem se na tuhle kapitolu těšila a jsem nadšená :). Zápletka je čím dál lepší, obzvlášť ten konec s úkolem je napínavý :). Piš dál, ale ať je ti hlavně líp (zdravotně) ;).

BfN Izz

3 age age | Web | 8. května 2007 v 12:04 | Reagovat

ehm, kdy bude dalsi? ;DD

4 Véronique Véronique | Web | 8. května 2007 v 13:05 | Reagovat

super!! na tuhle kapitolu jsem čekala dlouho, ale nějak mě nenapadlo mrknout se na fan =D je skvělá!!! těším se na další ;)))

5 Athéna Pallas Athéna Pallas | Web | 8. května 2007 v 14:01 | Reagovat

Super, konečně, jo!! Už jsem se vážně těšila.... jsem si tam málem nevšimla toho posledního malýho odstavce, spíš tý věty tam...

6 Phoenix Phoenix | 8. května 2007 v 17:03 | Reagovat

Parádní povídka... Nejvíc se mi líbí Dracova samomluva :)...  Jsi fakt dobrá, piš hlavně dál, jinak  se tu  probably zblázníme ;D

7 Blanch Blanch | 8. května 2007 v 18:13 | Reagovat

Páni..tolik komentářů :)

No, jelikož teď budu mít fúúúru času, tak asi začnu znovu zase pravidelně psát, o víkendu ale nebudu doma, takže spíš během dalšího týdne, vydržte, prosím.

A děkuji vám, že jste na mě nezanevřeli a děkuji za vaše nadšené komentáře, budu se snažit vás nezklamat :)

8 LeThal FT.war LeThal FT.war | E-mail | 9. května 2007 v 19:40 | Reagovat

nasrat, holka ty máš zvláštní talent člověka nakopnout zvědavostí jen co skončí díl, by dokonce poslední větou. štígro že si to těma super výtvorama vykompenzuješ :Đ Ne, fakt pěkný, už se těším na další. A to si mám ted´ dělat úkoly. Nechce to někdo udělat za mě??

9 Blanch Blanch | 10. května 2007 v 17:11 | Reagovat

LeThal pila jsem mlíko, když jsem tvůj příspěvek četla a část hrnku skončila na monitoru, rozesmála si mě(jsi děvče, viď?).. takový optimistický příspěvek jsem dlouho nečetla a děkuji za něj, vyvodil mi lepší náladu :))) Hlavně tím prvním slovem :)))

10 severusoložka severusoložka | E-mail | Web | 18. května 2007 v 15:14 | Reagovat

super,Blanch,jako vždy naproooostooo úžááásnýýý!!!!to ani není možný,aby byl někdo takocej kouzelník.

11 Bara First Bara First | 21. května 2007 v 20:56 | Reagovat

Ahoj, je to fakt hezký, první slash který se mi líbí... ale prosím tě, kde bereš tu latinu? Teda pokud je to latinsky... já jsem totiž našla jakýsi latinský slovník a nic mi tam nesedělo...

12 Blanch Blanch | 23. května 2007 v 1:46 | Reagovat

Baro já latinu měla, ale vesměs používám přímo citáty...jinak je latinský slovník na slovnik.cz (tuším). A těší mě, že se ti to líbí, zvlášť, když je to první, co se ti líbí :)

Sever já jsem kouzelník? Jééé..to bych chtěla :)

13 Bara First Bara First | 24. května 2007 v 19:42 | Reagovat

Díky moc

14 Blanch Blanch | 29. května 2007 v 14:01 | Reagovat

není zač

15 Zuzana Zuzana | 7. července 2011 v 0:45 | Reagovat

Škoda, že Severus je taký protivný. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.