4. D jako Deník Draca Malfoye I/II

8. ledna 2007 v 23:43 | Blanch |  + Acta est fabula
Tak jsem tu s další kapitolou. Jsem vcelku rychlá, ne? :)) No... jako obvykle... na chyby mě, prosím, upozorněte. Určitě tam bude hromada překlepů a nějakých nedostatků. Díky.

Mávnutím hůlky otevřu dveře…
"Do háje!" ulevím si a roztřesu se zlostí. Potter je pryč! Vpadnu do místnosti se zrakem přikovaným na prázdné posteli, která je pečlivě ustlaná stejně jako včera, když jsem odcházel. "Do háje!" zakleji znovu. Přičemž můj zrak spočine na něčem nevídaným. Na prázdné podlaze po mé pravici hned za dveřmi u rohu sedí Potter v Turka se zavřenýma očima. Obě ruce má vyzdvižené vzhůru a obě dlaně se vzájemně dotýkají palcem a ukazováčkem. Nebýt jeho podivného mručení a hýkání by snad vypadal, že spí. Náhle Potter otevře oči a podívá se přímo na mě.
"Pottere, co to proboha děláš?" otáži se rozhozeně. Já už jsem vážně myslel, že se mu nějak povedlo utéct. Ale má opatření jsou zřejmě funkční. Je tady a v téhle… divné pozici. Asi se zbláznil.
"Jóga, Malfoyi!"
"Jo-co?"
"Cvičení, při němž se člověk uklidní a zrelaxuje."
Jak zrelaxuje! Ty se tady nemáš co relaxovat, Pottere! Máš být vzteky bez sebe!
"Jak často tohle… ehm, praktikuješ?" asi jsem ztratil nit nebo co, když se ptám zrovna takhle blbě. Ale vážně mě to zajímá.
"Jen, když je to potřeba."
Rozumím. Takže když jsi totálně vytočenej a potřebuješ se uklidnit. Čili jsi teď hrozně naštvaný na mě a tímto si to kompenzuješ. Promnul bych si spokojeně dlaně, ale bylo by to moc nápadné. Snažím se tvářit kamenně. Žádné emoce, ani když jsou pro Pottera neblahé. "Aha. No, přišel jsem tě pozvat na snídani…"
"Snídani?" ještě blběji ze zeptat nemohl. Mám snad špatnou artikulaci nebo co? Řekl jsem snad "Přišel jsem tě pozvat na obchůzku do továrny na čokoládu?" ne, řekl jsem snídani. Nejen, že je Potter slepý, ale je dokonce i hluchý.
"Ne, na piknik…" opáčím zostra.
"Piknik?"
Je blbej? Hluchej? Snaží se mě vytočit? Nebo vážně nemá mozek? I štěnice blechy psa by pochopila, že to byl sarkasmus!
"Pottere! Jde se prostě jíst a neštvi mě už!"
"Tak si máš pro příště vybrat, co chceš, Malfoyi! Navíc na snídani už je nějak pozdě, ne?" stočí svůj zrak k hodinkám na jeho pravici.
"Máš hlad nebo ne?"
Vidím na něm, že hlad má, ale nepřizná to. Celej Potter. Raději bude trpět on sám, než jeho hrdost.
"No jak myslíš, tak si tu zůstaň, ale pokud chceš dneska vůbec něco jíst, tak pojď za mnou! Jsem Malfoy, ti se dvakrát neptají!"
Asi to na něj zapůsobilo, protože se zvedl a teď tu stojí a dívá se na mě. Obracím se a jdu chodbou do jídelny. Jde za mnou. Mlčí, ale jde, to je hlavní.
Vidím, že ho jídelna nadchla. Taky aby ne. Je vážně dobře uspořádaná. Je to asi nejsvětlejší místnost v domě. Je v přízemí, francouzská okna směřují přímo do zahrady a stěny zdobí světle béžové tapety s rudými růžemi. Uprostřed vcelku velké místnosti je stůl s načervenalým povrchem. Višňové dřevo. Vešlo by se ke stolu i dvacet lidí.
Pokynu rukou k židli v čele, aby se Potter posadil. Usadí se ke stolu k talíři, před nímž je hromada jídla. Vajíčka, housky, jam, palačinky, pudink, slanina, toasty, ovesná kaše, topinky, koblihy, všechno, co by si snad mohl přát. Vidíš Potty, jaký komfort ti dopřávám? Asi měknu, vážně měknu. Za to, že se na mé krásné tváři objevily byť bezmála tři vrásky navíc od doby, co jsem tě viděl naposledy, bys měl dostat jen suchý chleba a vodu!
Hlasité klap klap mých bot ozývající se od parket na podlaze hlásí, že si jdu sednout hned naproti Pottera do druhého čela. Vyhrnu si rukávy tak, abych se neušpinil a nandám si trochu jídla na talíř. Do číše si naliji čerstvé mléko. Tak, jak mě to učila matka v dětství. Po ránu vždy čerstvé mléko, abych byl zdravý, abych měl dostatek vápníku a bílkovin.
Potter stále jen strnule sedí a hledí na mě.
"Co čumíš, Pottere, jez! Já jsem to vážně neotrávil!" škodolibě se zakřením. Nedůvěřuje mi. Tím se vážně bavím. No, neměl bys, Pottříku, vážně neměl. Já jsem přece padouch.
Zahryznu se do obloženého toastu a zapiji to lahodným mlékem. Ani si neuvědomuji, že svět kolem mě zmizel. Zamyslím se. Kdy tohle vlastně skončím? A jak to skončím? Co konkrétně od toho očekávám? Že se mi Potter za všechno omluví? Že zešílí a stane se z něj psychopat? Že se zabije? Co vlastně čekám, že se stane? On mě osvobodil, osvobodím nakonec já jeho? No ani náhodou! Ale kdy je ten správný moment pro ukončení pomsty? Nemůžu ho tady držet do konce jeho života, vlastně můžu, pokud nastane brzy, ale do konce mýho určitě ne! Já se nebudu celé dny starat o Pottera a vnímat jeho přítomnost. A jak to vlastně všechno chci ukončit? Nechám ho tu stejně dlouhou dobu, jakou jsem já hnil v Azkabanu? To je bláhovost. Nikdy bych nevydržel tak dlouho v jeho společnosti. Tolik let ho tu věznit. Špinit jím můj dočasný domov. A co Temný pán. Hledá mě? A matka? Vážně bych se jí měl ozvat. A co Snape a všichni smrtijedi? Co si asi teď myslí. Chybím vůbec někomu? Co když se Pán zla dozví, že jsem držel u sebe Pottera? Měl bych mu ho předhodit? Asi ano, byla by to správná volba. Ale co kdyby se dozvěděl, že byl nějaký čas u mě a já mu ho nepředhodil hned? Pochopil by mou pomstu? Potrestal by mě? Ale Potter mě taky zachránil! No a co! Nemusel to dělat. Já nejsem samaritán jako on! Já jsem na té špatné straně! Já jsem tady ten zlý! Já nehraju podle pravidel a já se nikomu odvděčit nemusím! Já jsem Malfoy! A Všichni, kdo se mi postaví do cesty, platí! I svými životy! Sice jsem nikdy nikoho nezabil, ale cruaciatus mi není cizí! Hó hó! Já jsem tu teď pánem a všechno si můžu dovolit! Z přemýšlení mě vytrhne…
"Malfoyi?!"
Cuknu sebou a podívám se na něj.
"Je ti něco? Tvářil ses fakt divně!"
Cože? Jak si dovoluje… dělá, jako by snad byl u mě na návštěvě nebo co. Neuvědomuje si, že je vězeň? Nebyl tázán!
"Co se staráš! Raději přemýšlej nad sebou a nad tím, jak budeš trávit zbytek svýho mizernýho života!" zareaguji popuzeně.
Na jeho tváři se nemihne jediná významná grimasa. Prostě se netváří nijak. Co si asi teď myslí?
No tak, podívej se na mě. Sleduji ho, ale on stočil svůj obličej zpět k jídlu, kterému se začal oddávat. "Tak dobře jsem se nenajedl od doby, co jsme chodili do školy!" zašeptá po chvíli.
Dělá si ze mě legraci! Chce mě snad naštvat nebo co? Mám mu za to být vděčný? On má trpět. Ale však on pozná, že snídaně a jídlo nejsou všechno. Tady jde hlavně o princip. Být zavřený jako pes v boudě a nemoct nic. Však ono ti to dojde. Najez se třeba k prasknutí, ať víš, že jsem dobrý hostitel, ale brzy tě to všechno začne svírat. Budu jediná osoba, na které budeš závislý, Pottere! S nikým jiným se totiž nebudeš moci bavit. I skřítkům jsem zakázal, aby ti odpovídali nebo s tebou jakkoliv konverzovali. Když budeš něco chtít, tak budeš muset jít za mnou a budeš se muset přenést přes svou hrdost. Ponížit se. Moc se na to těším.
Dívá se zpříma na mě. Konečně. Z očí do očí. Ví, co chci udělat. Určitě to ví. Schválně neuhýbá. Nebo chce snad oční souboj? Stále se na mě dívá a já… snažím se… dostat se mu do myšlenek. Pozoruju ty dva zelené smaragdy a detailně zaměřuji každý odstín v jeho duhovkách. Neuhýbám. Něco uvnitř v hlavě mi říká, že bych si měl pro jistotu zatarasit cestu ke svým myšlenkám. Co když právě Potter chce udělat to samé jako já? Něco tam je. Cítím tlak. Něco, co mě nechce pustit. Nějaká obrana. Potter to ví. Cítí to. Brání se. Zřejmě jsem se spletl, když jsem si myslel, že to není soupeř na úrovni. Za tu dobu se totiž zřejmě naučil ovládat Nitrobranu. A tohle.. bylo okaté. Určitě to poznal, že jsem se mu tam pokusil nabourat. Moc nenápadné to nebylo. Ale co to? Že by… no jistě… takže oplácíme stejnou mincí, Potty? Myslíš si, že tě k sobě jen tak pustím? Cítím, že se mi něco nenápadně otírá o myšlenky. O ochranou bránu mezi mými vzpomínkami a myšlením. Zapomeň na to, Pottere! Když nemůžu já, tak ani ty! Až by ses divil, co bys tam našel. Ale rychle na to zapomeň, protože tě nikdy nenechám vstoupit do své mysli! Nikdy. Mysl smrtijeda je poklad!
Vražedně se zatvářím, ale neuhnu. Oba víme, co to znamená, o co jsme se právě pokusili. Ale kdo s koho. Není vítěze ani poraženého. Potter se nehezky usměje. Teda možná hezky, ale já na tom nic hezkého nevidím. Snaží se tvářit naivně? To mu nesežeru.
Tak schválně, kdo z nás uhne dřív. Já se nehodlám vzdát. A když už jsme u toho, tak bych mu mohl vysvětlit, jak to tady teď bude chodit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 9. ledna 2007 v 14:16 | Reagovat

Tak tohle je vážně zajímavé....

Grrr.. Nevim jak toto skončí..Ryche dál...

Nedokážu sním děj neprožívat.

Juchů...My first comment!

2 aguia aguia | 9. ledna 2007 v 16:38 | Reagovat

No tady ke konci se máš "O ochranou bráchu mezi mými vzpomínkami a myšlením." Jinak OK. :o)) Pěkný příběh!

3 Blanch Blanch | 9. ledna 2007 v 16:42 | Reagovat

:))) Word je sfiňa...opravuje o sto šest :)) Určitě jsem tam měla překlep a on mi to opravil... Díky za upozornění :)

4 Nymphadora Nymphadora | Web | 9. ledna 2007 v 16:54 | Reagovat

jedna z mých nejoblibenějších povídek ...vážně máš dobré nápady =)

5 Blanch Blanch | 9. ledna 2007 v 17:37 | Reagovat

děkuji za takové uznání... cením si toho

6 helwet helwet | 11. ledna 2007 v 13:22 | Reagovat

úžasný!!!!! jen tak dál!)

7 Elánius Elánius | E-mail | Web | 11. ledna 2007 v 13:37 | Reagovat

Dobrý:-)) jdu na další kapču.

8 Allishka Allishka | 11. ledna 2007 v 21:45 | Reagovat

Suprovní, hned jdu číst dál, jen, musím si taky rýpnout:o)))

V téhle větě má být před oslovením taky čárka -

- Vidíš Potty, jaký komfort ti dopřávám.

No jo, nic lepšího jsem nenašla, i když jsem se snažila:o)) Holt se ti to povedlo:o)

9 Blanch Blanch | 13. ledna 2007 v 1:17 | Reagovat

Nemůžu to najít, ale určitě tam čárka být má...díky za upozornění..teď se mi to nechce opravovat, ale až to budu posílat na pottpovídky, určitě to tam najdu.

10 Ice Ice | Web | 10. června 2007 v 18:14 | Reagovat

Tak jsem se po dlouhý době odhodlala ke čtení kapitolovky a musim říct, že jsem si vybrala dobře :o)

11 Blanch Blanch | 11. června 2007 v 23:13 | Reagovat

no když myslíš :)

12 Zuzana Zuzana | 6. července 2011 v 21:40 | Reagovat

Tak som teraz zvedavá, kto bude trpieť viac. Nemyslím, že Potter. Ten je na nepohodlie zvyknutý už z detstva. Vie Draco o izbe pod schodami? Táto, ktorú mu dal on je oproti tomu luxus :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.