7. Sedmé přikázání IV/IV

11. prosince 2006 v 16:12 | Blanch |  + "SEDMKRÁT JINAK..."
Poslední část poslední kapitoly...sbohem slashi :)

Když procházel zrovna chodbou kousek od vstupní síně, všiml si jednoho páru. Hermiona Grangerová dřepěla na zemi a hlasitě štkala. Hlavu skloněnou na hrudi té malé zrzky Weasleyové. Obě dvě se tvářily, jako by měly jít na jatka. Zlomyslně se nad jejich holčičími problémy usmál a šel dál. Grangerová se určitě rozešla s tím pitomcem Weasleym a malá Weasleyová ji teď uklidňuje, přičemž se do jejích pocitů tak vžila, jako to holky běžně dělají, že se rozbrečela sama. Obě dvě tam seděly jako hromádky neštěstí, ale co je Dracovi do toho, když ani jednu nenapadne místo toho navštívit třeba Harryho. Když je míjel, opovrhuje jejich aktuální náladou, všimnul si hluku před vstupní síní. Nevěnoval tomu pozornost, on měl teď přece mnohem důležitější věci na práci a stejně se to později dozví taky.

U dveří ošetřovny málem vrazil do ošetřovatelky. Clonila mu ve výhledu, ale jakmile mlčky a s vystrašeným pohledem uhnula z cesty, Draco spatřil místnost takovou, jaká vždycky byla, když tam nikdo neležel. Prázdnou.
Udělal dva kroky vpřed a snažil se vzpamatovat. Harryho postel byla prázdná. Že by konečně dodělali ten protijed pro Harryho? Že by jej konečně odvedli ke Svatému Mungovi, aby se mohl řádně léčit? Otočil se na ošetřovatelku.
"Kde, kde je..Harry?" řekl hlasem sotva vlastním, ve kterém se nepoznával. Zazněly v něm obavy a strach, který si dlouhá léta nepřipouštěl.
Plavovlasá žena s nemocniční čepicí na hlavě sklonila zrak k zemi. "Je mi to líto, pane Malfoyi…"
"Co?" vyštěkl ihned Draco.
"Je mi to opravdu líto, ale pan Potter…dnes v noci zemřel."
"Co? Ne, to není možné! To ne..nemůže být pravda! Vy, vy lžete!" posadil se na nejbližší postel. "Že si vymýšlíte? To není pravda! Jen jste jej poslali do nemocnice, bylo mu dobře, včera mu bylo hrozně dobře, my, my jsme byli spolu a …bylo mu dobře, to nemůže…není…pravda. Kde je? Kde ho schováváte? Proč se přede mnou musí schovávat?" začal pobíhat po místnosti a jako smyslů zbavený se plazil po čtyřech po zemi a hledal pod postelí. "Harry!" křičel, "Harry, kde jsi? Já tě vidím, Harry!"
Madam Pomfreyová se hlasitě rozbrečela a chytila Draca za pas. "No tak, hochu, už se nevrátí. Je pryč, navždy!"
"NEE!" křičel Draco a vymanil se ze sevření. "LŽETE, VY LŽETE! HARRY NEMŮŽE BÝT MRTVÝ! ZABIL LORDA VOLDEMORTA, BYL SILNÝ, BYL VYVOLENÝ. BOJOVAL VŽDYCKY DO POSLEDNÍ CHVÍLE! MILOVAL MĚ A JÁ JSEM MILOVAL JEHO, NEMŮŽE MĚ JEN TAK OPUSTIT! NENÍ MRTVÝ!" řval jako smyslů zbavený a jeho tvář zdobily obrovské slzy. Hlas se mu lámal a ošetřovatelka vedle něj zlomeně stála a dávala hlasitě průchod svým emocím v podobě štkavého pláče.
"NE!" rozbrečel se Draco, dávaje své dlaně před obličej, sesunuje se k zemi. "To nejde, nemůže mě tu nechat, ne takto..po včerejšku…po tom všem. Nemůže, prostě nemůže!"
"Pane Malfoyi!" špitla ošetřovatelka.
"CO?!" zařval na ni až se polekala.
"Pan…pan Potter tu pro vás něco nechal," v ruce držela nažloutlou obálku zapečetěnou voskem, na níž stálo úhledným písmem napsáno Draco Malfoy.
Podala ji mladíkovi a ten ji láskyplně přijal a posléze se postavil na nohy a s nečekanou rychlostí vyběhl ven.
"Stůjte, pane Malfoyi! Kam běžíte, co chcete…" její hlas už jej však nezastihl.
Věděl, kam poběží, kde se přede všemi schová.

Bylo moc brzy na to, aby koupelna pro prefekty byla obsazená. Otíraje si své uslzené oči se pohodlně usadil ke zdi na místo, kde se tehdy poprvé a tak vášnivě milovali. Znovu si protřel oči, otevřel obálku a rozprostřel před sebe dopis.
"Ale opustil," dodal mimoděk blonďák a tvář měl celou umazanou od průsvitných mučednic, jenž si prorazily cestu ven skrze slzní kanálky.
Zničený a sotva dýchající mladík zajel rukou do kapsy, posléze z ní vytáhnul blýskající se předmět s ostrými hroty. Přesně takto se chtěl tehdy zabít, tehdy, když mu Harry vyznal svou lásku. Je to jako Déjà vu. Věděl, že není jiné východisko.
Uchopil žiletku do levé ruky a říznul s ní napříč žilou do pravého zápěstí, následovně ji uchopil do pravé ruky a podřezal si druhou ruku na chlup stejně. Čekal. Hustá rudá krev stékala po bledých pažích a tvořila tak rudé potůčky krve.
První krvavé kapky začaly stékat na zažloutlý pergamen. Krev začínala houstnout a bledé ruce vypověděly službu. Tvář umazanou od horkých slz už téměř nezdobila žádná grimasa.
Unaveně pohlédnul na dvě rány a oči se mu začaly klížit a víčka se semkla. Bledý chlapec se sesunul ke zkrvavené zemi. "Pro tebe, Harry," špitnul tiše, "zase budeme spolu!" Ztratí se ve světě, kde Harry neumřel, kde naděje neumřela, kde oni dva jsou spolu. Ve světě, který je plný nadějí a plný druhých šancí.
Těžce ještě zamrkal a v následujících několika minutách už ležel v bezvědomí na rudé chladné zemi, tváří přitisknutý na pergamenu. Usnul. Ztratil už příliš mnoho krve. Draco Malfoy, syn smrtijeda Luciuse Malfoye a krásné Narcissy Malfoyové, kdysi dědic obrovského impéria, vyděděnec a zrádce temné strany, naposledy pohnul prsty, načež mu ruka bezvládně sjela po okraji bazénu naplněného horkou vodou. Draco Malfoy naposledy vydechnul. Ztratil se ve světě, který se nepodřizoval pravidlům života.
***

A druhá ze sudiček přestřihla nůžkami stříbrnou nit, stejně jako před časem její sestra.
***
Jakou barvu má strach?
Zelenou…barvu jeho očí…
Jak cítí se vrah?
Když v krvi poprvé prsty smočí…

Je konec, tentokrát už všeho…
Je to jedna velká lež…
Už nelehnu si vedle něho…
A nikdy spolu nebudem…
Protože…Sedmé přikázání zní - nepokradeš…
Ale tys ukradnul…osude
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (133)
Zobrazit starší komentáře

101 Akiko Akiko | 29. ledna 2007 v 16:22 | Reagovat

Blanch: Ty poslední dvě kapitoly jsou dost smutné, ale taky hezké. Pokud jich lituješ, tak napiš další konec. Tak budou konce dva a každý si vybere ten, který se mu bude víc líbit.

102 Blanch Blanch | 29. ledna 2007 v 21:49 | Reagovat

nepíšu vícero alternativních konců... já nelituju toho, že zgebli, ale toho, že ej to tak nasládlé..další konec by jen obsahoval další krutou smrt, jen bez té romantiky kolem...

a slash..ještě Poznání, Přítel, Citová výchova, Acta est fabula a nějaké drabblíky

103 kuna kuna | E-mail | Web | 31. ledna 2007 v 15:17 | Reagovat

Blanch ty jsi bůh!Mě by ani nenapadlo pouštět se do tak těžkého úkolu jako je tvá sedmička a ještě ke všemu slash.Moc se mi to líbilo!!!Vážně tě obdivuju žes to zvládla

104 Rosseta Rosseta | 11. března 2007 v 11:02 | Reagovat

Blanch, tenhle slash se mu líbil! Fyzicky milostné scény zas až tak nemusím, takže mě potěšilo, žes jich většinu vynechala. Konec byl skvělý. Ha

rry zgebne, Draco zgebne, žalem z toho zgebne Ginny, neunese to Ron, následován Hermionou atd. atd. (Jen kecám :)) )

105 teha teha | 19. března 2007 v 19:19 | Reagovat

Je to fakt moc super.

106 Ari Ari | 7. dubna 2007 v 18:09 | Reagovat

Tuhle část si přečtu pokaždé, když chci brečet..: -)

skvělý... : -)

107 severusoložka severusoložka | E-mail | Web | 19. května 2007 v 23:18 | Reagovat

Blanch,to je prostě neuvěřutelný,seděla jsem u téhle povídky přes dvě hodiny,ale přišlo mi to jako pár minut.je to nádhera.

108 Blanch Blanch | 20. května 2007 v 19:42 | Reagovat

kuno není nic na obdivování, věř tomu, že bys to zvládla taky :)

Rosseto já je dříve taky nemusela, ale začínám být perverzní :)))

Ari ne, fakt? Proč to děláš? :))

Sever děkuji moc.

109 Blanch Blanch | 20. května 2007 v 19:42 | Reagovat

kuno není nic na obdivování, věř tomu, že bys to zvládla taky :)

Rosseto já je dříve taky nemusela, ale začínám být perverzní :)))

Ari ne, fakt? Proč to děláš? :))

Sever děkuji moc...

110 Ari Ari | 23. května 2007 v 23:49 | Reagovat

x )...no-o, asi pro to, že strašně ráda brečím...: -D, ale je strašně málo věcí, který mě nějak dojmou...; -) Tohle k tomu patří a nejlepší na tom je, že mi vždycky vyhrnou slzy u tý samý věty... Ne, já obvykle fakt u povídek nebrečím.... právě pro to mám tuhle ráda...; -)

111 Therés:) Therés:) | 25. května 2007 v 2:14 | Reagovat

jéééééé..tak sem to konecne docetla:)))....no zkracene-"je to proste něco" a ty ses fakt dobra,ze umis tak skvele a krasne psat!!!!:-)

112 kendy:) kendy:) | 28. května 2007 v 23:29 | Reagovat

nejnadhernejsi povidka jakou jsem kdy cetla, opravdu:)

113 Blanch Blanch | 29. května 2007 v 13:36 | Reagovat

Ari v tom případě si mi dala jeden z nejkrásnějších dárkůl, pokud v tobě tato povídka vyvolává takové emoce, strašně mi to lichotí. Děkuji.

Therés no....tenhle slash považuji za slabší, Acta est fabula se mi zdá lepší.

kendy přeháníš :)) zajdi si na www.estriel.wz.cz a přečti si Espirite, Motýlí křídla, Harlekýn, vůbec všechno, co tam najdeš a změníš namístě názor, věř mi.

114 Martina Martina | 6. června 2007 v 19:52 | Reagovat

To bylo tak krásný, tak dojemný....a já mám ve zvyku poslouchat při čtení tvých povídek písničky, no a zrovna jsem poslouchala takovou dojemnou...tak jsem brečela ještě dvojnásob. I když si myslím, že si to nemusela ukončit takhle smutně....třeba mě napadl takový konec, ve kterém třeba nikdo neumře, ale že by ty sudičky jim daly do toho "kotlíku života" lektvar, aby se zase odláskovali....No ale jinak ti musím složit poklonu, protože jsem si to četla ten smutný úsek dvakrát a podruhý jsem se rozbrečela ještě víc....Nejdojemnější ale bylo, jak zjistil, že Harry zemřel a pak si četl ten dopis a ze žalu si podřezal žíly....Jsi fakt moc úžasná!!!!!!

115 Ari Ari | 7. června 2007 v 23:27 | Reagovat

x )) nemáš zač, děkuji já... x ))

116 Blanch Blanch | 11. června 2007 v 23:39 | Reagovat

úžasná? ne, to ne :))

117 Schwarz Schwarz | Web | 13. června 2007 v 1:51 | Reagovat

No, tak tohle budu rozdejchávat hodně dlouho .... :-(

118 Haide Haide | E-mail | Web | 2. července 2007 v 16:49 | Reagovat

Já brečím a brečím a brečím... čtu to asik po padesátý a zase brečím... :(

119 Blanch Blanch | 3. července 2007 v 2:37 | Reagovat

nebreeeč..máma koupí slona...

120 Janule Janule | 4. července 2007 v 10:19 | Reagovat

Nadherny, Super, Uzasny nevim co bych jeste napsala vazne moc pekny na konci jsme i brecela vazne moc dojemny

121 Haide Haide | E-mail | Web | 7. července 2007 v 0:47 | Reagovat

Blanch: Růžovýho??? :((((((((((((((((((((((((((( Necuuuuu nu co.. ona na to zase zapomene a budu tu znovu brečet.. A bez slona :))))

122 Blanch Blanch | 11. července 2007 v 0:59 | Reagovat

Haide jak jinak :))

Mně s eten konec hrozně nelíbí..je moc "sladký"

123 Nefertari Nefertari | Web | 17. července 2007 v 0:43 | Reagovat

No, konečně jsem to dočetla, už sem se bála, že to nestihnu a vyhodí mě od copmu.. krása.. sladké, jemné, jen ti vážně musim vyčíst všechny ty překlepy a pošramocený větičky, občas jsem žasla, jaký prapodivný spojení si to vymyslela.. ale jinak pěkné:)

124 cvrček cvrček | 20. července 2007 v 13:50 | Reagovat

Krásný...strašně mě dojalo,jak byl Draco zoufalej...do něho by to člověk neřekl..ale ty si to podala fakt skvěle,jako by takovej byl pořád...

125 Čiki Čiki | 27. července 2007 v 22:44 | Reagovat

fakt gratuluju takovou pěknou povídku sem nečetla hodně dlouho!! :)

126 Delilah Delilah | 31. července 2007 v 10:41 | Reagovat

Začiatok, som čítala včera o tretej a o piatej ma vyhnali spať.

Koniec som dočítala teraz a už nikdy nebudem schopná vstať.

V živote som neplakala dlhšie a nebudem už snáď.

Nebolo nič krajšie, čo by si mi mohla dať....

Nádhera. Toto už asi nikdy nepredýcham... Hoci moje hapyendové srdiečko sa trochu búri, môj rozum ho usmernil a tak sme všetci traja (ja, rozum a srdce) veľmi, veľmi spokojný... Len tak ďalej

127 Blanch Blanch | 2. srpna 2007 v 20:01 | Reagovat

:))) Krásná báseň :) Děkuji.

128 Babu Babu | Web | 16. srpna 2007 v 18:18 | Reagovat

Jak jsem slash nečetla, tak mne ho Blanch číst naučila. ;)) Ale pro příště prosím něco veselejšího. Zásoba kapesníčků ubývá...Ale jinak to bylo krásné. ;))

129 Blanch Blanch | 19. srpna 2007 v 22:13 | Reagovat

:))) Naučila? Tak to mě moc těší :))) Zase jeden nakažený navíc :)))

130 Lole Lole | Web | 28. srpna 2007 v 15:03 | Reagovat

Nádhera! Už ti to sem kdosi psal ale pro mě to byl taky první Slash...a nadchnul mě. Možná jsem pro začátek neměla číst něco tak dobrého aby mě pak ostatní spisovatelé nezklamali....můj bože Blanch! Jsem nadchnuta dostud nepoznaným žánrem - díky tobě...

131 Blanch Blanch | 3. září 2007 v 22:25 | Reagovat

a já jsem dojata...je mi nesmírnou ctí, že jsem byla první a že jsem tě tak ovlivnila..

132 Sia Sia | Web | 19. července 2011 v 21:35 | Reagovat

Milá Blanch,
od konce šesté kapitoli nadávám, že tě nenávidím a přesto to čtu s obrovskou náružitostí. Mám ráda tvé povídky. Od kapitoli 7 část III prosím ať neumře a následně vyhrožuju, že jestli umře tak.... tak... tak se rozbrečím a najednou je to tu. Harry umřel a já se nerozbrečela.
P.S.: Změň prosím písmo blogu na černou nebo nějakou tmavší, to se vůbec nedá číst, já si to musela označit a potom teprve to šlo.... ;-)

133 Blanch Blanch | Web | 31. května 2015 v 21:01 | Reagovat

[132]: Se divím, že to ještě vůbec někdo čet :D
Taková stará hrůza :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.