7. Sedmé přikázání III/IV

11. prosince 2006 v 16:09 | Blanch |  + "SEDMKRÁT JINAK..."
Třetí část poslední kapitoly.

Uběhly dva týdny, Draco se sám divil, že je Harry tak trpělivý, jeho samotného děsil fakt, že vědci a léčitelé ještě stále nepřišli na správnou konzistenci protiléku, který by mohli Harrymu poskytnout. Snape se zmiňoval cosi o tom, že možná něco mají, ale že je to pro Pottera prozatím nebezpečné, jelikož i když to nerad přiznává, není to pokusný králík. Draca tato skutečnost opravdu strašně děsila, ale Harry držel basu za ně za oba a usmíval se od ucha uchu, každý den, i když mu to s každým dnem přidělávalo větší bolest a ubývalo mu při tom sil. Na duchu byl stále energický a věřil v dobrý konec. Přece by je teď nikdo nerozdělil, on a Draco budou už navždy spolu.
Každá Dracova návštěva jej naplnila novou silou a odhodláním. Každý jeho úsměv stál za deset takových pokusů o pozření jídla, přestože věděl, že ho ihned vrátí nazpět. Ale nehodlal se vzdát, ne teď a už nikdy! On zabil Pána všeho zla, neprohraje jen proto, že vypil nějaký pitomý jed a ke všemu vlastní vinou.

Draco to však viděl jinak. Viděl, jak se mu Harry před očima ztrácí. Viděl, jak už stěží pohne nohama, že už s sám nikam nezajde. Viděl, jak mu dělá problémy se ho rukou dotknout. Spatřil v jeho očích obavy o to, že už se na něj nikdy nedokáže usmát. Všechno to tam viděl. Pozoroval, jak Harry před ním bledne a slábne. I když si to nechtěl připustit, věděl, že se nejspíš blíží konec. Pokud ti idioti ze Svatého Munga nestihnout dokončit ten protijed, Harry už nemá šanci a nedokáže se déle udržet, přestože ho denně nadopují hromadou odvarů, lektvarů, různých utrejchů a léků. Už bylo na něm vidět, že je…opotřebovaný. Přesně tohle slovo vyvstalo mladému Malfoyovi na mysl, když se na Harryho s obavami díval.
***



Když se další den střetl na chodbě s Weasleym a Grangerovou, myslel, že špatně vidí. Oba dva se strašně bavili, jako by jim nikdy nezáleželo na Harrym. Jako by celá ta léta simulovali přátelství a jen se přiživovali na slavném jméně.
Když spatřil, jak se Grangerová směje nějakému vtipu, který zrovna teď ze sebe vysolil ten zrzavý pitomec, napřímil se a s naprosto znechuceným výrazem vyrazil přímo k nim.
"Bavíte se? Doufám, že ano, když teď zrovna váš rádoby kamarád bojuje na ošetřovně o život! Jestli se Harrymu něco stane, přísahám, že vy dva si to vypijete taky! Měl vás rád, byli jste jeho kamarádi a vy jste ho zradili. Je mi z vás zle. Grangerová, zrovna ty, matka Tereza, samá dobrota, kéž shniješ v pekle za tu ignoraci," odplivnul se těsně před jejich nohy, přičemž na něj oba dva šokovaně hleděli, obrátil se na patě a odešel druhým směrem rovnou na ošetřovnu.
Ještě za sebou slyšel podivující se hlasy.
"Co to jako mělo do háje být?"
"Rone, on má pravdu…"
"Co, že jsi matka Tereza?"
"Ne, ty hlupáku! Že jsme zradili Harryho. Je na ošetřovně, byli jsme u něj jednou. Měli bychom jej navštívit, co když se mu přitížilo."
"No dobře!"

Ta rezignovanost ve Weasleyově hlasu Draca absolutně dožrala. Nechápal, jak mohou být tak bezcitní. Téměř jako jeho otec..
`Byl by z něj perfektní smrtijed!´ zavrčel nespokojeně a šinul si to po chodbě až k Harrymu.

***
Když o víkendu Draco dorazil na ošetřovnu, spatřil Harryho, jak se v sedě snaží pozřít nějakou kaši a naprosto sám. Vrchní ošetřovatelka byla kdo ví kde.
"Draco!" zaznělo z postele radostně, Harry se zazubil, odkládaje talíř s neidentifikovatelnou poživatinou na noční stolek. "Jsem rád, že jsi tu!"
"Ty…," usmál se dojatě světlovlasý mladík, "vypadáš úžasně!" Nebyla to zase až tak pravda, stále byl příliš slabý a jeho vzezření bylo strašidelné, přesto byl na něm znatelný pokrok. Zase se mohl hýbat a dokonce už zase jedl.
Náhle Draco pocítil pořádnou úlevu. Zlepšuje se to, zlepšuje! Bude to dobré. Harry není Vyvolený jen tak pro nic, bojuje. Umí bojovat a ten boj vyhraje!
Přisednul si k němu.
"Kde je madam Pomfreyová?!"
Harry se lišácky pousmál. "Poprosil jsem ji, aby až přijdeš, mě tu s tebou nechala o samotě. Viděla tě přicházet a odešla."
"Proboha proč, co když něco budeš potřebovat?"
"Momentálně potřebuju hlavně tebe!" uchopil Draca za košili a přitáhnul si jej k sobě, spoje tak oba dva ve vášnivý a horký polibek. "Vzpomínáš si, jak si říkal, že mi natrhneš prdel?" zazubil se.
"Harry!" zaznělo z bledých rtů vzrušeně. "To bychom neměli, jsi slabý a já mám strach, že ti ublížím!"
"Potřebuju tě," zakňučel ublíženě černovlasý Nebelvířan, "Draco, prosím, vezmi si mě!"

Nemusel to říkat dvakrát, neboť tato Harryho reakce na Draca zapůsobila blahodárně.

Nevěděl, kdy začali nebo kdy skončili, ale po dlouhé době zase pocítil ten neodbytný záchvěv slasti spojený s něčím, co jeho srdce dokázalo sotva pojmout. Láska, která jej zevnitř spalovala, se akumulovala na povrch. Cítil tisíce třepetavých motýlů, jak se opisují svou trajektorii v jeho žaludku. Cítil pod sebou to křehké tělo, jeho žár a cítil, jak se třepe vzrušením. Cítil, že už nikdy v životě nedokáže někoho natolik milovat.
Když vnímal ty hlasité steny z Harryho úst, docházelo mu, že už nikdy nezažije nic krásnějšího nebo něco, co by se aspoň mohlo z poloviny rovnat této chvíli. A slyšet vzrušeně zvolané své jméno z úst druhého chlapce bylo nad jeho síly. Věděl, že tato chvíle se už nadobro vepíše do jeho mysli. Najednou vše kolem se slilo do temnoty a Draco se ocitl na vrcholu a následovně s ním i jeho milenec.
***



Dnešní ráno bylo opravdu krásné. Slunce svítilo, venku už začínalo být krásně, bylo jaro. Po včerejší noci se Draco cítil jako vyměněný. Spokojený, naplněný a ze všeho toho houfu těch citů si začínal připadat až nějak přecitlivělý, ale nijak mu to nevadilo. Měl Harryho, Harry měl jeho a včera se spolu podruhé milovali a bylo to…nepopsatelně krásné.
Byla neděle a slíbil Harrymu, že jakmile se probudí, ihned za ním zajde.
Předstoupil před zrcadlo a chvíli se upravoval. Třikrát se převlékl, než našel vhodné oblečení, ve kterém by se Harrymu mohl líbit. Vyzkoušel na sobě různé varianty účesů, kterými by mohl oslnit, ale nakonec skončil u svého obvyklého "vlasy volně pohozená na ramena" a se zářivým úsměvem šel vstříc svému osudu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Francis Francis | E-mail | 11. prosince 2006 v 17:09 | Reagovat

Dobrej obrázek. :-)))

2 Blanch Blanch | 11. prosince 2006 v 17:11 | Reagovat

:) díky...

3 Allishka Allishka | 11. prosince 2006 v 19:07 | Reagovat

Ne, já už to vidím... když on se na něj tak připravuje, tak se něco stane... ach jo! Tak jdu na to.

4 Allishka Allishka | 11. prosince 2006 v 19:08 | Reagovat

Jo a máš tam jeden běsnej překlep - Když o víkendu Harry dorazil na ošetřovnu, spatřil Harryho, jak se v sedě snaží pozřít nějakou kaši a naprosto sám.

Jinak ti chyby nesleduju, neboj:o)))

5 Blanch Blanch | 11. prosince 2006 v 19:13 | Reagovat

:))) děkuji za upozornění :)))

6 Elánius Elánius | E-mail | Web | 11. prosince 2006 v 19:27 | Reagovat

Béééééééééééééééééééééé!!!!!!§§§§§§§§§§Proč to děláš Blanch? (Ne to je jenom ftip)..

7 warrion warrion | E-mail | 11. prosince 2006 v 22:26 | Reagovat

:)))

8 Jackie Jackie | E-mail | Web | 12. prosince 2006 v 16:28 | Reagovat

sem napnutá jak kšandy, ale nechce se mi číst další část... :o) co bude po tom až to dočtu??? nebudu se mít na co těšit!!! achjo, jdu na to...

9 maja maja | 12. prosince 2006 v 20:34 | Reagovat

Já sem asi hnusná, ale co teď řeknu mi samo vyrazí dech....ale, Ať Harry umře!!! To bude TáááááK krásný :)) .

10 Julka Julka | 12. prosince 2006 v 21:30 | Reagovat

ehm....vyrazí vstříc Harryho smrti,že?

11 Blanch Blanch | 13. prosince 2006 v 21:03 | Reagovat

:)))

12 Terinka Terinka | 16. prosince 2006 v 12:22 | Reagovat

neeee...harry, a ni nikdo jinej proste nesmí umřít!!! jsem cerstve zamilovana, a mam jeste takovou tu náááladu, tak mi ji nepokazte!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.