4. Sedmikrásky I/II

11. listopadu 2006 v 15:07 | Blanch |  + "SEDMKRÁT JINAK..."
Tuhle kapitolu jsem psala někdy v úterý, ale jelikož jsem se na net dostala pořádně až teď, vkládám ji teď.

Natrhám ti semdikrásky...
Vpletu ti je do vlasů...
Se srdcem plným věrné lásky…
Přinesu též tomu tvému spásu…
***
Draco Malfoy držel silně Harryho za paže přimknuté k suku borovice. Nízké větve jej tlačily do kůže a vrývaly mu do ní rudé ornamenty. Harry však přes veškerou tu rádoby bolestnou kulisu bolest necítil. Jeho mysl se teď plně soustředila na hloubku ocelových očí, které byly tak blízké těm jeho jako nikdy. Malfoyovy rty byly sotva deset centimetrů od těch jeho. Harry pocítil silný nával vzrušení a cítil, jak se propast mezi nimi zúžila. Hleděl na Draca a ani nedutal. Na bledém chlapci bylo také vidět, že už nemá, co by řekl, přestože ještě před chvílí byl plný vzteku. Harry sledoval různou škálu výrazů, kterou si pro něj v tento moment připravil. Od vztekle zarudlého bizona až po naivně vypadající štěně, které by chtělo pochovat. Draco Malfoy vůbec nevypadal, že by chtěl kontakt mezi nimi oddělit. Harry dýchal zhluboka a věděl, že byla na něm jasně zřejmá jeho nervozita, neboť se mu třásly nejen ruce, ale i rty a celé jeho tělo, bylo přímo očividné, jak ho tato reakce rozhodila.
Chvíli cítil na své tváři teplý dech blonďatého mladíka. Stále mu hledě do očí však nebyl s to se nijak pohnout nebo jakkoliv zareagovat. Chtěl převzít iniciativu, ale Draco Malfoy by mu nejspíš uštědřil několik ran, protože on jej nenávidí.
Cítil dotyk jeho prstů na své kůži, cítil každou vibraci jeho těla, byť po vzoru agrese. Viděl, jak se mladíkovo obočí stahuje zpět na stav příčetnosti. Něco v jeho očích spatřil, něco tam určitě bylo, ale co, to nedokázal určit.
Několik minut tak stáli, Harry v plné síle nenaplněné touhy už už skláněl svou tvář k té druhé, tak nádherné, když v tom se zmijozelský student oprostil ze sevření a znovu mu na tváři naběhl ten sebejistý jízlivý výraz. Okem zmapoval Harryho tvář a suše pravil: "Jsi nesnesitelný, Pottere. Mám už tě plné zuby. Lezeš mi krkem, rozumíš? Tak toho sakra nech! Zapomeň, že existuju, zapomeň, že žiju, prostě si mě přestaň všímat a já si přestanu všímat tebe, pokud si teda nevykoleduješ nějakou tu pěknou kletbičku!"
"Skončils´?" zareagoval mistrně Harry. "Výborně, tak už konečně můžeme přejít k tomu, proč tu jsme?" Zachoval chladnou hlavu a snažil se znít tak, aby na něm jeho rozladěnost nebyla poznat.
Draco Malfoy se zatvářil zmateně a zároveň i pohrdlivě.
Harry využil jeho tichosti a vytrhnul mu nazpět z ruky pergamen s přísadami. "Takže co tu máme, áá, výborně, tohle je něco pro tebe, Malfoyi! No moment, jenom tohle?"
Draco ho propíchl pohledem.
"Předpokládám, že sedmikrásku poznáš!"
"Je leden, Pottere, všude kolem je sníh, pokud vidíš! Kde mám sakra v tohle roční období sehnat pitomé sedmikrásky? Ty rostou na jaře!"
"Že by si i dokonalý Draco Malfoy pro jednou nevěděl rady?" Zazněl jízlivě Harry a přimhouřil pobaveně oči, přičemž mu koutky úst samovolně vylétly nahoru a jeho rty se až nepřirozeně nakrabatily.
"Ty skrčku!" Rozvášnil se opět Zmijozelák. "Jednoho krásného dne ti zmrazím ten hřejivý úsměv na tom tvé jedinečném ksichtu!" Naštvaně se sebral, zvolal zaklínadlo, aby si posvítil a opačným směrem odešel od Harryho vstříc lesu.
Harry se ještě naposledy snažil uklidnit své divoce bijící srdce. Utřídit si myšlenky v hlavě.
`Málem jsem políbil Malfoye! Proboha. Málem jsem ho políbil! Kdyby neucuknul, vlepil bych mu tak vášnivý polibek, jakého snad ani sám nejsem schopný! Kdyby neucuknul…´
Harry se mimoděk dotknul ukazováčkem svých rtů a pozorně si měřil vzdalující se stín.
`Co by mi asi na to řekl Malfoy? Jak by zareagoval? Bylo by lepší, kdybych to udělal nebo je dobře, že jsem to neudělal? Zabil by mě za to? Oplatil by mi to? Ne, neoplatil, sám jsem viděl, jak nenávistně mě propichoval zrakem, navíc, na ten strom mě netlačil jen čistě kvůli svým perverzním tajným snů, přitlačil mě k němu, protože byl vzteky bez sebe. Jednoduše mě nenávidí! Ach jo, kéž by měl raději ty perverzní sny, já bych věděl, jak mu s nimi pomoci… A sakra, ne, takhle nesmím přemýšlet! Je to Malfoy! Prostě Malfoy! Vzpamatuj se Harry! Ještě před Vánocemi sis říkal, že prostě zapomeneš, že takhle nebudeš uvažovat! Ale když on mě prokoukl! Co si asi teď myslí? Jak pochopil skutečnost, že na něj pořád civím? A já blbec si vážně myslel, že jsem opatrný.. Opravdu jsem se tak moc na něj koukal? Ne, to přece… Ale, všiml si toho, takže asi.. Ne, to není možné, prostě má nějaký šestý smysl nebo co, Batman by mu mohl tiše závidět. Nebo raději hlasitě! Mohl by vyběhnout na skálu a spolu se svými věrnými netopýry by si mohl pořádně zapískat a mezitím hláskovat: "Draco je borec!"
Já už vážně budu potřebovat asi nějakou pomoc, tohle není normální! Proboha, co se to se mnou stalo. Jak nízko jsem klesl, jak nenormálně jsem se zabouchnul do svého největšího rivala, který o mě nikdy nebude stát! Teď se jednoduše seberu, půjdu ho následovat a budu zarytě hledět do země a hledat jen ty pitomé sedmikrásky, i když pochybuju, že nějaké najdeme, Draco…špatně, špatně, špatně…Malfoy měl pravdu, je leden. Kde teď seženeme sedmikrásky! Já nejsem Mařenka, co chodí za dvanácti měsíčky pro červené jahody, sakra! Nic, musím ho najít a musíme se nějak domluvit, takhle to nejde!´
Harry se prodíral vysokou hromadou sněhu a hledal Draca Malfoye. Ale nic. Jakoby se z ničeho nic propadl do země. Nikde nezářily žádné plavé vlasy, nikdy neslyšel žádné naštvané brebentění, po Malfoyovi se slehla zem.
"Malfoyi!" zakřičel, ale nic se nestalo. "Sonorus," namířil na sebe hůlkou a znovu zvolal do lesa jméno svého arcirivala. Nic se nedělo, jen z korun stromů vyletělo hejno ptáků, ale mezi kmeny bylo ticho jako na mýtině.
Harry se rozhodl se neznepokojovat touto situací, vždyť Malfoy už je dospělý kouzelník, umí se o sebe postarat a navíc má hůlku. I když je sám, v pustém lese, který je plný kdo ví čeho, přestože se je Hagrid snažil uklidnit, že tu už nic není. Sám v pustém černočerném lese. Venku už byla dávno tma, brodili se sněhem, byli už dávno pěkný kus od pokraje lesa, Bradavice ani Hagridova hájenka už nebyly vidět. Byli čím dál hlouběji v lese, blízko místa, kde pobýval Aragog se svými potomky. Harry nepředpokládal, že by se Aragogovi potomci přestěhovali na zimu do letních krajin. Zůstal tu sám, se seznamem a hůlkou v ruce. Kolem pusto a až nesnesitelné ticho. Volal stále dokola jméno zmijozelského spolužáka, ale stále žádná odpověď nepřicházela.
Harry se začínal cítit stísněně, přestože se nacházel na obrovském prostranství. Začínal mít neblahé předtuchy a cítil, jak mu vyschlo v hrdle. Začínal se o Draca strachovat. Co když se mu něco stalo? Co když ho něco sežralo? Co když se nějak poranil a teď někde leží na zemi v bezvědomí? Co když narazil na kentaury, kteří i přes svou novodobou toleranci změnili názor na nevítané hosty v Zapovězeném lese? Harryho nervozita se stupňovala. Čím hlouběji do lesa šel, tím více se cítil zranitelný, ale on musel Draca najít. Co když spadl do nějaké prolákliny, co když ho pokousal vlkodlak, i když Hagrid říkal, že ti už tady nejsou. Přece jenom, měsíc zářil dost jasně. Co když, co když, co když…
Harry se zhluboka nadechnul, vztyčil hůlku a snažil se posvítit si na co nejvíce místa, aby měl přehled, ale tma v lese přebyla jeho snahu. Jak chtěl a mohl se snažit, viděl sotva dva metry před sebe.
"Lumos solem!" zakřičel a ve chvíli, kdy začalo kouzlo působit, hned zase přestalo, neboť zakopl o nějaký kořen stromu a hůlka se mu vysmekla z ruky a zapadla někam do neznáma.
"Do háje!" zaklel Harry. "To je bezvadné!" Pomalu se zase postavil na nohy do polosedu, maje v plánu se zase vrátit na všechny čtyři, jakmile si promne bolavý bok, kterým narazil do něčeho tvrdého. Ve stejný moment se ho něco chladného dotklo.
"Proboha!" zařval a v mžiku se otočil. Hleděl do chladné a samolibě se tvářící tváře jeho spolužáka.
"Ty jsi mi teda hrdina, Pottere!" Křenil se zlověstně.
"Vylekal si mě, ty idiote! To ses mi nemohl ozvat, když jsem tě volal?"
"Ale copak, Pottříku, chyběl jsem ti?"
Harry neměl chuť na tuhle otázku odpovídat, samozřejmě, že chyběl, ale spíš měl o něj hrozný strach. Obešel to bez povšimnutí, "Myslel jsem si, že se ti něco stalo!"
"Jako vždy, za každých okolností velký samaritán, viď, Pottere?! I kdyby mě měl zlákat bludníček, sežrat vlkodlak nebo zadupat kentaur, tobě to může být jedno, na!" Vyškubnul mu ruku a dal do ní svazek květin se staženými bílými okvětními lístky.
"Kdes je..?" vyvalil Harry oči úžasem. "Tohle…"
"Jo, to jsou sedmikrásky, Pottere. Myslím, že budeš potřebovat nějaké hodiny rétoriky, tvoje komunikační schopnosti stojí za vyhryžkapsu."
"Ale, kdes je sebral?!"
"Na začátku lesa je mýtina, není tam sníh, svítí tam měsíc a je tam teplo, nevím, co to je za místo, ale rostou tam všechny kytky. Je to příroda nedotčená sněhem, asi nějakým kouzlem začarovaná, aby tam bylo vždycky jaro, já netuším…Museli jsme to přehlídnout, když jsme došli až sem." Snad poprvé v životě blonďatý chlapec promluvil k Harrymu obyčejným vlídným konverzačním tónem, který nepřipouštěl jakékoliv posměšky a přitom si ho klidně prohlížel. Harry zaraženě zamrkal, ale pohledem neuhnul. Zase to tam viděl. To něco, co nedokázal identifikovat! Jako když ho Draco držel u toho stromu, ten pohled, ten samý pohled jako předtím. Stáli opět kousek od sebe, necelý metr a půl.
Z boku kousek od nich se ozvalo hlasité zavytí. Harry poskočil a zároveň ucítil na své ruce něco teplého.
"Co to bylo?!" Vyletělo z Draca v rychlosti světla a chytil automaticky Harryho za ruku a nevypadalo to, že by bylo jeho záměrem ji jen tak pustit. Držel ho pevně, až bolestivě.
Harry ale ani necekl. Aniž by vnímal nebezpečné zvuky kdesi v dáli, která se v brzké době dálkou stát neměla, protože se pomalu, ale jistě přibližovaly, soustředil se na bledou dlaň dotýkající se Harryho hřbetu ruky. Polknul a zrakem spočinul na Dracově ruce. Srdce se mu opět rozbušilo. Draco stále hleděl kamsi za Harryho a trhaně se nadechoval, jako by každou chvíli čekal útok. Posléze se podíval na černovlasého mladíka, jak si pozorně prohlíží jejich propletené ruce a ihned svou ruku stáhnul ke svému tělu. "Ehm...," nebyl schopný nic ze sebe vydat. Jen na Harryho šokovaně hleděl.
V ten moment, jako by si Harry najednou něco uvědomil. Vytrhnul Dracovi hůlku, přičemž si posvítil, aby mohl ze země zvednout tu svou, následovně ho popadnul za tu ruku, kterou se ho Draco dotknul a v běhu začal táhnout plavovlasého mladík a za sebou.
"Pojď, dělej!"
"Co se to…?"
"Na nic se neptej, Malfoyi, a makej!"
Notnou chvíli mlčky běželi lesem držíc se za ruce, běh jim však brzdil sníh. Harry v jedné ruce držel sedmikrásky a pergamen a v druhé Dracovu ruku. Neměl čas nic vysvětlovat, táhnul svého společníka za sebou, co mu nohy stačily a on si zřejmě uvědomoval, že když už běží Potter, tak se opravdu musí něco dít.
Když už Harry viděl skrze stromy, jak se v dálce rýsuje Hagridova hájenka, oddechnul si, přesto v rozporu s tím ještě zrychlil, aby byl co nejdříve z lesa venku.
Když už stáli na pokraji lesa, s věžičkami tyčícími se před nimi a hluboce oddychujíc, Harry spokojeně svěsil hlavu dozadu, načež padnul unaveně k zemi.
"Tak dělej, Pottere, co se děje, proč si mě celou tu dobu tak hnal tím lesem?" Bledolící mladík taky těžce oddechoval a po vzoru Harryho taky klesnul pomalu k zemi.
Černovlasý Nebelvírák jen mlčky ukázal k obloze.
"Co?" Draco sledoval jeho prsty, ale nakonec se opravdu k obloze podíval. "Cože? No to snad…"
"Jo, je úplněk! To zavytí nebylo jen ledajaké, byl to vlkodlak. Ať si Hagrid říká, co chce..Vlkodlaci můžou být mírumilovní, ale v době své přeměny nevědí, co dělají. Byl tam vlkodlak!"
"Sakra!" zakřičel nepříčetně Zmijozelák. "Jak nás mohli poslat hledat do lesa ty pitomý přísady! Vždyť nás tam mohl sežrat vlkodlak!"
"Myslím si, že nikdo nepředpokládal, že se budeme producírovat až někde v hloubce lesa. Měli jsme být jen tady na kraji a navíc jsme tam asi neměli zůstat tak dlouho. Měli jsme tu mýtinu najít hned a ty sedmikrásky natrhat a zase jít!"
"A taky nás měl hlídat ten poloobr!" brebentil naštvaně Malfoy.
"Taky jsme měli v případě problémů vyslat do vzduchu světlici a to nás taky nenapadlo, nesváděj vinu na Hagrida, Malfoyi!"
Draco se už už chtěl nadechnout k peprné reakci, když ve stejný moment se ozvalo, podruhé za celou dobu, z lesa hlasité zavytí.
"Já myslím, že půjdu do hradu!" Postavil se blonďák rychle na nohy, vykuleně hleděl do lesa a věnoval Harrymu další z jeho neidentifikovatelných pohledů, kterým Harry nerozuměl.
"Měj se, Pottere! Dej ty kytky McGonagallový a řekni jí, že se mi udělalo špatně!"
"Proč bych tě měl krýt!?"
"Protože si moc rád hraješ na pána spasitele!" opáčil ihned druhý chlapec a v rychlosti obrátil svůj směr chůze ke hradu.
Harry ještě na něj tupě civěl, nedokázal vnímat, co v této chvíli vlastně cítí. Jedna jeho půlka Draca jednoduše nemohla vystát a prostě by ho nejraději zaklela, ale ta druhá k němu tíhla až příliš a ve středu svého srdce ho šíleně milovala.
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 varmuzka varmuzka | 11. listopadu 2006 v 15:30 | Reagovat

bááájo...

2 renee.lowe renee.lowe | Web | 11. listopadu 2006 v 15:33 | Reagovat

hustý hustý!! šikovná šikovná!! :)

3 Julka Julka | 11. listopadu 2006 v 15:40 | Reagovat

Tak to je mazec.......  Blanch doufám , že to pokračování bude v podobném duchu..... :D

4 Blanch Blanch | 11. listopadu 2006 v 15:45 | Reagovat

V jakém "duchu" myslíš, Julko?

5 Francis Francis | 11. listopadu 2006 v 15:48 | Reagovat

díky moc. Je to hezký...

6 Jackie Jackie | E-mail | Web | 11. listopadu 2006 v 15:53 | Reagovat

no super!:o) konečně! a vyplatilo se čekat...skvělý, ohromný, úžasný, DOKONALÝ!!!:o) chudák Harry...jak dlouho ho ještě necháš takhle soužit???no jdu na druhou část, třeba už tam...:o) jinak jedna malá připomínka: u dvanácti měsíčků nebyla Sněhurka, ale Mařenka... :o))

7 Blanch Blanch | 11. listopadu 2006 v 16:10 | Reagovat

Jackie jj...já jsem si už toho překlepu všimla, ale nechce se mi tam do databáze znovu lízt :)))

8 Blanch Blanch | 11. listopadu 2006 v 16:11 | Reagovat

strašně se mi táhne net a mám práci, takže to opravím kdyžtak večer.

9 Heather Heather | 11. listopadu 2006 v 16:15 | Reagovat

He heh..... Sněhurka chodila za dvanácti měsíčky?Že by mi něco uniklo? :)

Hm....dobře se to vyvíjí.......

10 Blanch Blanch | 11. listopadu 2006 v 17:21 | Reagovat

Heat ha ha...kdybys uměla číst, přečteš si komentáře před tebou

11 Heather Heather | 11. listopadu 2006 v 17:24 | Reagovat

Čekala jsem tvou reakci.Kdyby ses mrkla na čas, uvidíš, že v době odesílání mého příspěvku jsem ještě neměla obnovenou stránku.Tudíž jsem neviděla komentáře 7 a 8.Ha ha.

12 Blanch Blanch | 11. listopadu 2006 v 18:35 | Reagovat

Heat stačilo by číst příspěvek Jackie :) Víš, že opakovaný vtip už není vtipem. Navíc..4 minuty po mně..není řečeno, žes to nemusela vidět, jak mám vědět, jak často HEATHER obnovuje stránky? :)) Já je třeba obnovuju znovu, jakmile to dopíšu, to, co jsem chtěla. Když je to delší, tak just..zkopíruju vzkaz, obnovím stránku, vzkaz znovu vložím, případně něco dopíšu, a odešlu. Takže by mi nepřišlo divný, kdyby sis NÁHODOU přečetla vzkaz, který byl napsaný s odstupem pěti minut. Takže..neuvidím..ani těch pět minut by mě od takové odpovědi neodradilo. A ty, abys zase neodpověděla normálně..to přece nejde..jak by mohlo :))))

13 warrion warrion | E-mail | 11. listopadu 2006 v 19:10 | Reagovat

taky jsem si toho se Sněhurkou všimla, ale NÁHODOU jsem si přečetla příspěvky výše, tak se k tomu nebudu vyjadřovat :))))

jinak je to super!!!

14 Heather Heather | 11. listopadu 2006 v 19:27 | Reagovat

Warr, čekám tě

15 Magráta Sedláková Elánius alias Glum Vlk Angua Magráta Sedláková Elánius alias Glum Vlk Angua | E-mail | Web | 11. listopadu 2006 v 19:45 | Reagovat

Tak to je bomba ,kéžby se už políbyli ,nebo se zblázním:-)))

16 Karol Karol | E-mail | Web | 12. listopadu 2006 v 13:09 | Reagovat

Mooc hezký jestli bys chtěla hledám pár blogů na spřátelení tak kdybys měla zájem tak mi napiš na mail asi mě budeš znát z komentářů od slunenky :o)

17 Johalenka Johalenka | E-mail | 13. listopadu 2006 v 12:59 | Reagovat

taaaaaaak to je drrrrrrrrsnýýýýýýýý =)))))))))

můj ty Tondo kolenatej......jarryho jsem se zaujetím četla....čistě z vědeckého a profesionálního hlediska.....ale asi se k němu vrátím, protože jsem tam asi něco přehlídla....a nebo na to koukala ze špatného hlediska.......=) No toto pojetí je ale každpádně mnohem zajímavější ;)

18 Blanch Blanch | 15. listopadu 2006 v 9:19 | Reagovat

:)) Tohle už  jsou vyloženě autorovy fantazie :)

19 Pinda Pinda | 15. listopadu 2006 v 18:07 | Reagovat

Ahojky! Navštivte pls mé dva blogy:

http://joshua-hartnett.blog.cz/

http://o-c.blog.cz/

P.S.: Připište tam i nějaký ten komentář a hlasujte v anketách.

Díky moc :o)

20 Terinka Terinka | 15. prosince 2006 v 20:49 | Reagovat

nevim cim to je, ale furt se nahlas hihnam, jakkoo nejakej debil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.