3. Sedm hříchů II/III

1. listopadu 2006 v 19:39 | Blanch |  + "SEDMKRÁT JINAK..."
2. část 3. kapitoly

Draco seděl jako obvykle na svém místě.Byla hodina přeměňování a on neustále provokativně pokukoval po Harrym Potterovi. Dělal na něj různé úšklebky a sledoval, jak Potter rudne. Zřejmě vzteky, protože měl ruce zaťaté v pěst, až mu klouby na ní bělaly. Neustále otočen dozadu, aby na něj Potter dobře viděl si zajistil, že on na něj taky neustále hledí. Nedokázal v těch očích přečíst, co se v nich zračí, ale určitě to nebylo nic pěkného, protože se Potter mračil a v Dracovi to vyvolávalo pocit uspokojení.
Ke konci hodiny, když už ho ta hra na schovávanou a podívanou přestala bavit, vzal do ruky zažloutlý pergamen a něco na něj načmáral. Respektive něco, co mělo připomínat Pottera a smyčku kolem jeho krku.
Harry dopis s dychtivostí přijal, Draca překvapilo, jak rychle rozhrnul papír, aby se podíval na obsah. Jakmile ale spatřil malůvku blonďatého Zmijozeláka, rychle papír roztrhal, načež jako by si to rozmyslel a kousky dal na sebe, skrčil je do klubka a hodil papír zpět po něm. Zvrat, který Draco nečekal, ho stál jednu ránu papírem na čele. Zamračil se nad svou zpomalenou reakcí a ukázal na Pottera něco nepěkného, přičemž si jeho gesta všimla Minerva McGonagallová.
"Pane Malfoyi?! Vás můj výklad nezajímá?" Přistoupila rázně k němu a propíchla ho tím svým typicky dravčím pohledem.
"Ale samozřejmě, že zajímá, paní profesorko," zareagoval úlisně blonďák.
"Tak co jsem asi před pěti minutami říkala?" otázala se, aby se ujistila, že mluví hoch pravdu.
"Já, totiž…co konkrétně máte na mysli? Vy jste toho říkala víc…"
"Nebuďte drzý, pane Malfoyi!"
Zpoza zadních lavic se ozval hrdelní smích. Minerva McGonagallová stočila svůj pohled k pobavenému Potterovi a přistoupila i k němu. "A vy víte, pane Pottere, co jsem říkala? Pokud jsem si mohla všimnout, měl jste lepší věci na práci, než poslouchat to, co jsem říkala, třeba číst si nějaké dopisy."
Tentokrát se rozesmál Draco a nechával se svým pobavením unášet. Profesorka zkoprněla a postavila se mezi ty dva tak, aby stála přímo ve středu.
"Vy se nemáte proč smát, pane Malfoyi. Odebírám vám oběma pět bodů za vaši nepozornost," ukončila svůj monolog a táhlým krokem se vrátila zpět ke katedře.
Když hodina skončila, Draco se nečekaně střetl se svým sokem přímo za dveřmi, když vycházel. Oba dva do sebe nechtěně narazili a oba dva skončili se zadky přiraženými ke kamenné zemi.
"Promiň…" ozval se Harry dříve, než zjistil, komu se vlastně omlouvá.
"To nemůžeš dávat pozor, Pottere?!" Zavrčel jeho nepřítel.
"Máš taky svoje oči, Malfoyi! To ty si měl dávat pozor!"
"Pottere, je vidno, kdo z nás tu má lepší zrak, já nenosím brýle. Ještě jednou se to bude opakovat a natrhnu ti prdel…" sám netušil, co v Harrym vyvolalo takovou reakci. Jako by snad… zčervenal?
"To odvoláš!" křiknul chlapec s jizvou na čele.
"Nikdy!" Zmijozelský mladík se postavil do pozice souboje a napřáhl svou hůlku proti tomu zelenookému břídilovi.
"Jak chceš!" Harry už držel ve své ruce také hůlku a mířil s ní přesně mezi oči hocha, který do něj vrazil.
"TAK DOST!" Na chodbě se z ničeho nic objevila ředitelka školy. "Vám nestačilo, pánové, že jsem vám odebrala doby? Tohle je neslýchané, takto na sebe útočit v prostorách školy. Každému z vás odebírám dalších deset bodů a buďte rádi, že to nebude víc a oba dva zítra nastoupíte školní trest!" Uťala hrubě jejich rozbroj a čekala, až se ti dva rozejdou a pokud možno opačným směrem od sebe.
***
Jelikož to byla poslední hodina, zamířil Draco rovnou do svých komnat. Tam sebou naštvaně mrknul do měkkého a rukama si podložil hlavu, hledě do zelených nebes své postele
`Co si o sobě ten kretén myslí! Draco, tak blbě se nechat nachytat a ke všemu se vytočit. Jak tě tohle nemehlo může takto vytočit? Je to jen Potter, pořád ten stejný Potter, akorát teď chodí s visačkou kolem krku: Národní hrdina! ale pořád je stejně omezenej. Stejně namyšlenej a nadutej. Pořád stejný pitomec. Svatý Potter. Potter, co má všechno. Slávu, bohatství, rádoby rodinu, přátele a dobrou pověst. Proč on má, sakra, všechno a já nic? Tohle není spravedlivé. Taky jsem toho udělal dost a nejsem jenom syn smrtijeda. Řekl jsem Řádu, kde se ta banda pitomců v černém schovává a stál jsem na jejich straně, když to všechno skončilo a jako vděčnost mě teď každý nesnáší, ve Zmijozelu mi nic neřeknou jen proto, že se mě bojí, protože ví, že nejsem žádný slaboch. Matka je mrtvá, otec v Azkabanu a už nikdy ho nechci vidět. I Snape dostal mnohem lepší zásluhy než já, další hrdina! Ale na mě si nikdo v široširém světě nevzpomene. Kdo by si vzpomněl, že Draco Malfoy obětoval svůj krk, když nosil do Řádu informace. Když bojoval bok po boku se svou tetou Belatrix Lestrangeovou? Stal se ze mě chudák. Ještě větší, než je Weasley! Mám sotva pár stovek galeonů v trezoru, abych mohl dokončit tu pitomou školu a měl nějaký základ do budoucna. Nemám domov. Malfoy Manor dávno spálili a zbořili. Místo něj teď stojí jakýsi ubohý centrum pro sirotky. Jak jsem to dopadl, sakra! Nikdy by mě nenapadlo, že ze mě bude žebrák a budu se muset postarat sám o sebe!´
Aniž by si to uvědomil, jeho oči se zalily slzami, které se táhly podél spodních řas, našly si cestu po lícní kosti a dopadly až na jeho bledý poloodhalený hrudník.
`Mami. Tolik mi chybíš. Proč jen si mě tehdy neposlechla a nepřidala se se mnou k Řádu. Voldemort by tě ušetřil. Je to moje vina. Vím, že je. Kdybych neodešel, ještě bys žila. Kdybych tě neopustil, byla by si tu pro mě. Ale já jsem tě zklamal. Zklamal jsem tebe, všechny, kteří mě měli rádi, zklamal jsem sebe. Už nikdy nepohlédnu do tvých krásných šedých očích plných něhy. Vlastně už nikdy nepohlédnu do jakýchkoli očí, v kterých by se zračila něha. Nikdo mě nemá rád, všichni mě nesnáší. Jsem sám. Bez tebe. Hrozně mi chybí, miloval jsem tě. Nejvíc na celém světě. Já… já tě zabil. Zabil jsem tě svým odhodláním postavit se proti Pánovi zla. Kdyby nezjistil, že jsem ho zradil, uštědřil by tvůj život. To já jsem tvůj vrah, ne on!´
***
Když šel Draco ráno na snídani, jako naschvál první osobu, na kterou narazil, byl Potter. Jeho pohled byl tak… divný. Snad jako by něčeho litoval. Litoval jeho. Draco se zamračil. Nesnesl, když ho měl někdo litovat, jeho hrdost by mu nedovolila podvolit se něčemu takovému jako je lítost. Byl Malfoy, ať si říkal kdo chce, co chce a ačkoliv nesnášel svého otce. Byl Malfoy a Malfoyové neznají lítost. Neznají soucit.
Hrdě pozvedl bradu do výšin, počastoval Pottera nenávistným pohledem a šel se posadit na své místo, nevnímaje, že se Potter na něj stále dívá.
Posadil se vedle nějakého druháka, který se ihned od něj odtáhl. Dělal, že si toho vůbec nevšimnul, ale přitom se ho to strašně dotklo.
Nedal to na sobě vůbec znát, ale všiml si příšerně vtíravého pohledu, koho asi…
`On se snad do mě zamiloval nebo co!´ Pomyslel si Draco ironicky hledě na toho nemožného samaritána. Díval se stylem, který u něj nikdy dříve nezaznamenal. Potter se tvářil smutně, ne nenávistně, ne pomstychtivě, ne opovržlivě. Tvářil se tak, jak se často tvářívala Narcissa, když jí něco trápilo. Hleděl na něj tak, jak na něj hledívala jeho matka, když měla o něj obavy. Najednou
v těch očích rozpoznal laskavost, strach, soucit a ještě možná něco víc. Nedokázal identifikovat co, ale dráždilo ho to. Potter o něj nemá mít přece strach. Potter se k němu nemůže chovat vlídně. Má ho nenávidět, má mu svou nenávistí naplňovat zbývající mezery v puzzle. Má mu takto přidávat energii. Nechtěl ho ztratit jako soka, kdyby neměl nikoho, do koho by soustředil svou nenávistnou vášeň, ztratil by smysl žít. To Potter, ačkoliv si to nerad připouštěl, v něm vyvolával, že má ještě smysl žít. Nechtěl ztratit někoho, kdo ho nutil nepřemýšlet nad všedními otázkami žití, které ho tolik tížily. Když byl s Potterem a mohl do něj investovat veškerou svou energii, všechny problémy jako by se vytratily. Potter byl svým způsobem pro něj vysvobození. Svým způsobem ho potřeboval k bytí. Bylo to pro něj strašné zjištění, ale byla to pravda.
`Nedívej se tak na mě Pottere! Už jsem si zvykl, že mě furt pozoruješ, ale na tohle si zvykat nechci. Nechci vědět, že musíš být za každých okolností hrdinu a musíš zachraňovat i zchátralce jako jsem já. Nechci vědět, že se v tobě převaluje vlna samaritánství a ty máš pocit, že bys mi snad měl pomáhat. Zůstaň hezky takový, jaký si byl dřív. Metej po mně hezky kletby, já ti to budu s láskou oplácet… no moment, vážně jsem si řekl s láskou? S láskou? Kde se tohle slovo v mém slovníku vzalo? Neznám ho, jeho definice mi není známa. A vůbec, spojovat dohromady dvě slova, které se k tobě vůbec nehodí… v jedné větě mít Potter a lásku, už to na mě jde. Já myslel, že to ještě do toho konce roku vydržím, ale jak vidím, už se to na mně podepisuje. Ta samota, přeskočilo mi, normálně mi přeskočilo.
A ty, Pottere, se sakra už, na mě tak nedívej, prostě se dívej kamkoliv jinam, ale ne na mě! Do háje, otoč už tu svou ježatou palici jiným směrem! Co se to proboha s ním děje? Proč mě pořád pozoruje? Proč se cítím, jako bych měl v kapse štěnici? To se snad neumí ovládat nebo to je jeden z jeho dalších nápadů, jak se mi pomstít? Nechat mě zešílet? Provokuje mě tím snad? Dělá to naschvál. Chce mě vytočit, no jasně!
Já se teď prostě seberu a budu ho celé vyučování ignorovat, budu dělat, že vůbec neexistuje a pokud se ještě jednou na mě takhle blbě podívá, rozbiju mu ty jeho růžový sklíčka. Já mu dám… Takhle se nemůže dívat na Malfoye, ne to teda nemůže! Koleduje si o pěknou dršťkovou!´
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Heather Heather | 1. listopadu 2006 v 20:57 | Reagovat

No.....začíná to bejt zajímavější.....

2 Linbrethil Linbrethil | 1. listopadu 2006 v 21:27 | Reagovat

Čím dál tím lepší, přesně mi na Draca sedí ty myšlenkový pochody...

3 Blanch Blanch | 1. listopadu 2006 v 21:31 | Reagovat

Lin děkuji, snažím se :)

Heat od tebe je to pocta :)

4 Heather Heather | 1. listopadu 2006 v 21:58 | Reagovat

Říkám jen, že je to čím dál tím zajímavější :))

5 kittekat kittekat | Web | 2. listopadu 2006 v 13:14 | Reagovat

pekne nám to s tima myšlenkama promotávaš a dík tobě řednou mé antipatie k Malfoyovi ( asi :-) )

6 warrion warrion | E-mail | 2. listopadu 2006 v 14:42 | Reagovat

prima, už se nám to rozjíždí...

7 Francis Francis | E-mail | 2. listopadu 2006 v 15:46 | Reagovat

no, jeho myšlenkový pochody jsou dost podobný těm, jako měl na začátku i Harry. Takže jak se to asi vyvine dál?

8 Blanch Blanch | 2. listopadu 2006 v 18:29 | Reagovat

Harryho byly zamilovaný, Dracovy jsou škodolibé :)

9 Severka Severka | Web | 4. listopadu 2006 v 20:01 | Reagovat

zajímavý spojení "uštědřil by tvůj život", já si prostě nemůžu pomoct ;) jdu honem na další kapitolu, jen tak dál!

10 Blanch Blanch | 5. listopadu 2006 v 0:25 | Reagovat

zajímavé? Co je na něm zajímavého? V knížkách to vídám běžně...

11 maja maja | Web | 5. listopadu 2006 v 11:59 | Reagovat

Nejlepší bylo když sebou Draco mrknul na postel :))) ... to sem se musela smát, ale jinak se mi to docela líbí ... :)

12 Juice Juice | 6. listopadu 2006 v 16:56 | Reagovat

blanch, kdy bude dalsi kapitola?

13 Blanch Blanch | 8. listopadu 2006 v 21:35 | Reagovat

tu už mám napsanou, jen jsem líná ji vložit :))))))

majo tam mělo být samozřejmě mrsknul :)))

14 Radůza Radůza | 19. listopadu 2006 v 20:56 | Reagovat

Mě se to líbí čím dál tím víc,i když ze začátku mi to přišlo jako nějaká parodie=)))

15 Samantha Samantha | Web | 20. listopadu 2006 v 21:19 | Reagovat

"otoč už tu svou ježatou palici jiným směrem!" Tak u tohodle jsem se nasmála uplně nejvíc...normálně mě to složilo!=)))

16 Lole Lole | Web | 28. srpna 2007 v 9:44 | Reagovat

Přesně! Tentokrát to nebyly šmejdstké pařáty ale jiná část těla! Souhlas se Samanthou - Ježatá palice!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.