11. kapitola - Protivův vtípek?

21. října 2006 v 1:12 | Blanch |  + Třináctá komnata
Dnešní noc byla přívětivá, co se týče nálady na psaní této kapitoly. Zde vám po dlouhé době přináším nějakou tu kapitolu Třinácté komnaty. Jsem už úplně grogi a nevnímám ani tu nejokázalejší chybu, tak mě kdyžtak omluvte, prosím...díky za pochopení...a teď už...

Podzim se ochlazoval a pomalu se měnil v zimu. Byl začátek listopadu, listí dávno opadalo a každé ráno čekal venku studenty pěkný mrazík. Harry, Hermiona ani Ron už se nikam nemohli hnout bez šály kolem krku a dokonce i ve škole se dost ochladilo, až se jim občas kouřilo od úst, když pronesli mezi čtyřmi zděnými zdmi nějakou poznámku.
Sirius Hermioně sdělil, že na výměnný pobyt pojede do San Francisca. A odjezd po pololetí proběhne právě proto, že v té době začne v USA školní docházka, takže Hermiona nevypadne ze všedního rytmu amerického života.
Hermiona se v posledních dnech chovala zvláštně. Byla nervózní, bylo to na ní vidět. Čím víc se přibližoval ten výměnný pobyt, tím méně komunikovala a uzavírala se do sebe. Ale v jádru bylo vidět, že je na sebe hrdá a oči ji zářily vzrušením.
Čím více se ochlazovalo, tím víc klesala nálada na hradě.
Nejvíc Harryho začaly bavit hodiny přeměňování se Siriusem a verbálního kouzlosloví.
V poslední hodině dal dohromady verbální kouzlo z veršů, ani sám nevěděl jak, a dokázal proměnit vazbu své knihy, která byla jen brožovaná. Do té doby, dokud z ní neudělal knihu s pevnou vazbou a tvrdými deskami. Sice to byla jen drobnost, kterou Hermiona zvládala už asi před měsícem, ale Harry měl ze sebe obrovskou radost, protože mu to konečně začínalo jít. Zatímco Ron se stále trápil s přeměňováním nitě na bavlnu. Nikdy nedokázal použít a složit ta správná slova, natož vytvořit souvislé zaříkadlo, které by mělo hlavu i patu. Ron prostě na takové věci nebyl.
Z Harryho opadla počáteční nervozita, kterou v něm profesorka Grinhardová vzbouzela. V posledních třech hodinách se na něj dokonce usmála, což považoval za něco neuvěřitelného. Když později šel po chodbě k Siriovi do kabinetu, viděl ji vycházet zpoza rohu, kde se se Siriusem setkala a kupodivu se taky na něj usmála, což Harryho zmátlo ještě více, protože měl spíš tušení, že Sirius a profesorka Grinhardová se nemají moc v lásce. Nestihl však prozřít skutečnou podstatu toho úsměvu, klidně totiž mohl být jen strojený. Ale na druhou stranu, vědmy mají být nestranné. Harryho napadlo, že je pitomost, aby Siriuse nesnášela, protože by měla dodržovat rovnováhu a neměla by se řídit žádnými pocity, pokud tedy nějaké měla. Ale ten úsměv, který mu v hodinách věnovala, ten svědčil o tom, že přece jenom nějaké city mít musela, nedokázal si to jinak vysvětlit.
Že by přece jenom ta ledová královna roztála? Nebo, že by právě projevovala jeden ze svých náhlých výkyvů týkajících se strany dobra a zla?
***
Když už to vypadalo, že nálada se vrací do starých kolejí, stalo se něco, co nikdo nečekal.
Jednoho víkendového rána, kdy Harry vstal velice brzy, poněvadž jejich famfrpálový tým čekal trénink, v nebelvírské společenské místnosti propuklo haló.
Nikdo nevěděl, co se stalo, ale panoval zde pořádný zmatek. Všichni studenti seděli sklíčeně na zemi, podél zdi, v křeslech a kde to jen šlo a ve tvářích se jim mísil výraz hrůzy s výrazem nechápavosti.
Harry, ještě stále ve svém pruhovaném pyžamu, sešel se schodů dolů, poněvadž slyšel hluk a na tuto dobu to bylo dost nezvyklé.
Pod schody spatřil Hermionu a Ginny, jak si čtou nějakou vyhlášku, kterou někdo přes noc vyvěsil zde na nástěnku, protože ještě předešlého dne zde nebyla.
"Co to je?" optal se obrýlený chlapec a sledoval dvě dívky, jak mhouří očima a přejíždějí z jednoho řádku na druhý.
"Přečti si to sám," utrhla Hermiona pergamen z nástěnky a podala jej Harrymu. Ten jej přijal a ihned si ho začal číst.
"Cože?" když narazil na první podezřelé slovo znějící jako: "Zákaz? Zákaz čeho? Potulování se po škole? Co to má být?" podíval se na děvčata a čekal, že mu snad jedna z nich odpoví na konkrétní dotaz. "Proč máme chodit po chodbách hradu co nejméně a když budeme někam jít, tak vyloženě ve větších skupinkách? Kdo to sem dal a proč tomu tak je?"
"To nikdo neví," špitla zmateně Ginny a podívala se na něj pohledem, který jasně dával najevo, že i ona v tom má zmatek.
"Je to prý ve všech kolejích. Něco se muselo stát," zašeptala polekaně Hermiona a kousla se přitom do rtu. "Mám strach, Harry. Vzpomínáš si, když se tehdy otevřela Tajemná komnata?" Při vyslovení tohoto slovního spojení Ginny zkroušeně sklonila hlavu. Harry si toho všiml a něžně ji pohladil po tváři se slovy: "To nic."
Ale Hermiona pokračovala ve svém monologu: "Mám strach. Co když zase někdo otevřel komnatu? Co když zase chce někdo mučit mudlovské šmejdy?"
Harryho racionální rozum ihned zareagoval: "To je nesmysl, Hermiono. Myslíš si, že si od té doby Brumbál nedá pozor, aby se to opakovalo? V tom bude něco jiného. Tajemnou komnatu určitě učitelský sbor hlídá a navíc, žádný Zmijozelův dědic na škole není, kdo by komnatu mohl otevřít? Ani žádné další deníky lorda Voldemorta neexistují, pokud je mi známo."
Bylo vidět, že to Hermionu trochu uklidnilo: "Ale co by to tedy mohlo být?"
Harry se sám cítil trochu polekaně, ale nesměl to dát najevo, musel Ginny a Hermionu uklidnit, cítil to jako svou povinnost. "Já si myslím, že to bude nějaká drobnost, Hermiono. Brumbál si od té doby holt dává na všechno pozor a při jakékoliv podezřelé změně kdekoliv na škole to dopadne asi takhle. Je zlá doba, víš, že venku na nás číhá Voldemort. Ale tady do školy by se nedostal, dokud je tu Brumbál, jsme v bezpečí. Určitě zase někde něco provedl Protiva a jen pro ochranu studentů se Brumbál rozhodl, ať raději nikam nikdo nechodí, dokud to pořádně neprozkoumají.Nehledej na tom nic vážnějšího. Vážně si nemyslím, že by to mohlo být něco horšího. Jen mi řekni, co by se tady na škole mohlo tak stát. Vyučování nám nezrušili, ne? Takže to tak hrozné nebude," snažil se povzbudivě usmát.
"Asi máš pravdu," hlesla zaujatě Hermiona nad jeho dedukcí. Něco na tom přece jenom bylo. Znala Brumbála a věděla, že jemu nic neunikne a že mu leží na srdci blaho všech studentů. Harry měl pravdu. Kdyby to bylo opravdu něco závažného, Brumbál by je už dávno poslal domů. Nebo by jim zamezil jakýkoliv pohyb na škole, včetně cest na vyučovací hodiny.
"Co se to tu děje?" Ve vstupu na schody do chlapeckých ložnic se objevil rozespalý Ron, který si ještě stále mnul oči a ani se nesnažil si zakrýt ústa, když hlasitě zívnul. "Co tu šílíte, tak brzy ráno. Já myslel, že ten trénink bude až dopoledne, Harry. Ne v tuhle hodinu!"
"Ale to nic, Rone," oslovil jej kamarád a pobaveně se přitom usmíval, když viděl Ronovy vlasy, které by momentálně mohly silně konkurovat těm Harryho. "Nějaký blázen si udělal z profesorů blázny a teď máme zákaz se pohybovat po škole."
"Co?" nechápal Ron a Harry mu vložil do ruky pergamen s výzvou, aby neopouštěli svá místa a aby se nikde nepohybovali o samotě, nýbrž ve větších skupinkách. Ron si zkoumavě papír prohlédl, načež zalamentoval, "Co je to za blbost! Já toho Protivu zabiju!" Hned mu na mysl vstoupilo bradavické strašidlo, které tuhle šaškárnu jistě mělo na svědomí.
"Taky si myslím, že v tom má prsty právě Protiva!" prohlásil rezolutně černovlasý hoch a přitiskl se nenápadně na Ginny, která z toho byla ještě stále trochu pryč. "No, snad nám to někdo vysvětlí," zhodnotil situaci a nakonec Rona obeznámil variantou, kterou pro Hermionu vymyslel a Ron jenom přitakal a připadalo mu to stejně reálné a možné, protože co jiného by to mohlo být, než, že se Protiva, jako vždy, rozhodl pro pořádný kanadský žertík.
***
V neděli večer byla celá nebelvírská kolej svolána do společenské místnosti, kde už na ně čekal jejich nový ředitel koleje, Sirius Black. Tvářil se přitom velice ustaraně a jeho oči, jindy tak jiskřivé, se pod tíhou starostí zamžily. Harry ihned poznal, že situace je vážná. Ani nedutal. Pevně stiskl Ginny za ruku a nechal ji, aby si na něj sedla a objala ho.
"Děcka," prolomil hrobové ticho Sirius, na kterého hledělo několik desítek párů očí tak zaujatě, že se mu z toho až třásl hlas. "Je mou povinností vám oznámit, že situace, kterou jste nuceni snášet, je opravdu vážná. Bohužel se nejedná o žádný žert. Profesor Brumbál navrhoval, aby byla škola dočasně zavřená, ale nakonec jsme se shodli, že bude nejlepší, abychom proti tomu nějak bojovali, i když nám není známo jak a příčina této situace také ne." Všichni na něj upřeně a zmateně hleděli. Sirius si hlasitě povzdychl, "Chci tím říct. Od dnešního dne nesmíte nikam chodit sami. Pokud budete muset někam jít, držte se při nejmenším ve skupinkách o čtyřech lidech. Vyučování budete teď mít o něco volnější a kratší, protože opravdu nehodláme riskovat vaše životy. Nebudu vám lhát, neumím to. Prostě…"
"Co se stalo?!" ozval se zostra Harry, když viděl Siriuse, který nebyl s to to říct. Jeho kmotr na něj beznadějně pohlédl a otevřel ústa. "Zmizeli dva studenti. Damon Barlow z Mrzimoru a Henrietta Logefellová z Havraspáru. Není po nich ani vidu, ani slechu. Nejsou žádní očití svědkové, kteří by věděli, kde se v době svého zmizení nacházeli. Zřejmě byli někde sami. Damon zmizel někdy ve čtvrtek, teprve v pátek jsme se dozvěděli, že zmizel. Jeho kamarádi nám to přišli oznámit. A o den později přišli z Havraspáru, že Henrietta už se čtyři noci neukázala v ložnici. Údajně se všechny kamarádky pohádaly a ona šla někam trucovat, ale nakonec jim to bylo divné, i když tohle dělala běžně, že se na dva dny ztratila. Tentokrát se ale už neobjevila.
Ani od jednoho z nich se nenašel žádný důkaz po nějakém útoku, souboji nebo něčem podobném. Nenašla se ani stopa, ani vlas. Prostě zmizeli a nikdo neví kam," hlesl a poraněně přivřel oči. "Proto vás všechny prosím, pro vaše dobro. Nikam nikdy nechoďte sami. Pokud nutně nemusíte, nikam nechoďte ani ve čtveřicích. Vždy při sobě mějte hůlky a mějte oči na šťopkách. Primusové a Prefekti, dávejte pozor na nižší ročníky. Pokud byste viděli či zažili něco neobvyklého, ihned to hlaste některému z profesorů!"
Místností se linulo hrobové ticho. Nezazněl ani hlásek a studenti sotva dýchali. Nikdo nepředpokládal, že to bude až takto vážné. Nikdo. Dokonce i Harry do poslední chvíle věřil, že si s nimi hrál jen Protiva. Nikdy by jej nenapadlo, že se prostě z ničeho nic ztratili dva studenti.
Aniž by to postřehl, Ginny už mu celá ležela v náručí. Strachy si kousala nehty a v obličeji měla naprosto vystrašený výraz. Hermiona na tom nebyla o moc lépe. Kdyby ji Ron neuchopil za ruku a nezačal ji utěšovat, že ji ochrání, přestože se sám cítil v ohrožení, asi by se rozbrečela.
V nebelvírské koleji tohle oznámení vyvolalo rozruch, ale přesto se nikdo neodvážil cokoliv poznamenat.
Harry viděl, jak se Sirius trápí. Byl v úzkých. Žádná zmínka o tom, co se stalo. Žádné důkazy, nic, co by nasvědčovalo tomu, co se opravdu stalo. Bylo to opravdu divné. Nikde nic. Nikdo nic nevěděl a ani hrad nedal znát, co se stalo. Žádné postavy z obrazů nic neviděly. Žádný z duchů nikoho podezřelého na hradě nespatřil a už vůbec si nikdo nevzpomínal, kdy naposledy viděl ty dva pohřešované. Tohle bylo pro všechny obrovskou záhadou.
Harry pocítil mravenčení ve své jizvě. Teď už si na sto procent byl jistý, že v tom má prsty samotný lord Voldemort. Ale, jak to mohl udělat? Co se vlastně stalo? Nikdo z jeho špehů se snad na hrad nedostal? Našli snad smrtijedi cestu do hradu? Cestu, o které netušil ani samotný Albus Brumbál? Jsou snad v ohrožení mudlovští studenti? Stejně jako kdysi? Nebo si Tom Raddle přišel pro něj a pro dědice? Pro poslední dva zbylé dědice?!
`Proboha, Marina! Musím se s ní sejít!´ Ihned si vzpomněl na plavovlasou čtvrťačku z Mrzimoru. Byla v ohrožení. Stejně jako všichni, kdo se s Harrym stýkali.
***
Všechny famfrpálové zápasy a tréninky byly zrušeny na dobu neurčitou. Famfrpál byl jediná věc, která nenutila Harryho přemýšlet nad nynější situací, ale on byl obrán i o něj.
Ginny a Hermiona nesly velice špatně tuto zátěž. Teď čím dál víc viděla Hermiona útěchu v blížící se cestě do Ameriky. Měla strach tu své kamarády nechat, přestože věděla, že dokud bude na škole Brumbál, dá pozor, aby se Harrymu a jeho přátelům, v prvé řadě, nic nestalo.
Vyučování bylo zkráceno na čtyři hodiny denně. Večeře byly přesunuty na pátou hodinu večerní, kdy se začalo stmívat. Studenty z hodiny na hodinu odváděli profesoři a na koleje vždy první a druhé ročníky odváděli Primusové a Prefekti, mezi nimiž byli také i Harry a Hermiona, kteří své funkci neunikli a Harry tak byl nucen spoustu času věnovat nižším ročníkům a méně času trávil tak s Ginny, která se v poslední době začala bavit s nějakým Ezechielem, o kterém Harry vůbec nic nevěděl. Jen, že je jedním z těch studentů, kteří přijali výměnný pobyt a že je s Ginny ve stejném ročníku.
Vůbec si to nechtěl přiznat, ale začal na ně nehorázně žárlit, ale aby tím Ginny nijak zbytečně nepokořil, dusil to v sobě a nikomu nic neřekl, dokonce ani Hermioně nebo Ronovi.
Sirius v posledních dnech po škole blouznil jako tělo bez duše. Bylo na něm vidět, že mu to celé dělá velké starosti. Měl pod očima kruhy a moc nedbal o svoje vousy, neboť se mu na tvářích rýsovalo strniště i přes jeho pěstovanou bradku.
Nálada klesla na úplný bod mrazu. Po škole to bylo jako po vymření. Nikdo se neusmíval. Nikdo až na zmijozelskou kolej. Až na Draca Malfoye, jeho nohsledy a jeho partu. Kudy chodili, tak dávali najevo své sympatie vůči aktérovi, který zbavil školu o dva zbytečné studenty, kteří nikdy v ničem pořádném nevynikali a o kterých, jak Draco Malfoy rád tvrdil, nevěděl zhola nic. Ani, že někdo jako Damon Barlow z Mrzimoru a Henrietta Logefellová z Havraspáru chodí na tuhle školu a dýchá.
Od onoho dne a oněch dvou incidentů se však nic nového neodehrálo. Uplynuly dva další týdny a na škole to bylo zase jako při starém. Žádný z dalších studentů se neztratil a mezi ostatními studenty se začínalo tradovat, že zmiňovaný Damon Barlow z Mrzimoru a Henrietta Logefellová z Havraspáru byli tajnými milenci a tajně spolu utekli někam do neznáma. Všechno by možná do sebe zapadalo, kdyby Henriettě Logefellové nebylo dvanáct let a Damon Barlow nechodil do posledního ročníku a nepatřil by do sociálně slabé rodiny o nízkých příjmech.
Pomalu se blížil prosinec a s ním ponurá nálada stále nehodlala opustit prostory kamenných zdí bradavické školy čar a kouzel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (115)
Zobrazit starší komentáře

101 Heather Heather | 28. října 2006 v 16:58 | Reagovat

Blanch, ty seš taky......:)

102 Nosic Nosic | 28. října 2006 v 18:39 | Reagovat

jasně, blanch za to může! všude se tváří jako nevinný anděl, pacifista a flegmatik a pak tady předvádí takovýhle věci! !-)

jinak mám pro vás naprosto nedůležitou, ale pro mě velice smutnou zprávu... stěhujeme se do Němec.... jak trapně nevlastenecký čin... to ale nic nemění na tom, že si sem budu pravidelně chodit zamávat vlaječkou nebo přečíst nějaký další Blanchiný prasácký úvahy :-DD

103 Heather Heather | 28. října 2006 v 20:08 | Reagovat

No však jo!Mě by to nenapadlo, kdyby Blanch neupozornila.....o plození a podobných krávovinkách nemluvím......

Nosic, kam do Němec?

104 Blanch Blanch | 28. října 2006 v 21:11 | Reagovat

Nosici jo..bla bla..to ti budeme věřit :))) Já si to právě kompenzuji vlaječkou Nosic je úchyl..ale stejně ho máme ráda... A jedem...další mexická vlna...

Heat ale já to nikdy nezapírala ..v tom je ten rozdíl :))) Já se k tomu hrdě hlásím. Furt lepší úchyl, než puritán :-P

Heat já o plození nic nepsala, nevkládej mi do prstů něco, co jsem nepsala..já psala, že píchání zní perverzně a poprvé jsem tohle sloveso neužila já :)))

105 Heather Heather | 28. října 2006 v 21:35 | Reagovat

Blanch, ale poprvé si to použila v tom druhém významu :)) Začla sis.:)))))

Mám taky vlaječku......Nosic i Blanch jsou oba stejně úchylní, ale přesto je mám ráda.Roztomilé, ne? :))

Ano, v této debatě jsi o plození nic neříkala.....já jen upozorňuji, čeho všeho jsi schopná :)

106 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 1:39 | Reagovat

Já jen reagovala, vůbec ne s takovým záměrem, jen mi z toho vylezl ten tvar a napadlo mě, že je to perverzní. To je vše. Debata rozvinutá dále už nezáležela jen na mně..to bych jinak vedla monolog... tohle byl, při nejmenším, trialog :)

Heat tak to jo...to je aspoň demokracie... :)))

A proč bych nebyla schopná, je něco špatného na plození?

107 Nosic Nosic | 29. října 2006 v 9:16 | Reagovat

na plození ne, ale na plození perverzních hlášek ano :-D

108 Heather Heather | 29. října 2006 v 16:09 | Reagovat

Nosic, správně :)))

109 Nosic Nosic | 29. října 2006 v 18:19 | Reagovat

přesouvám se výš, na nejnovější článek, děvčata .. očekávám vás tam nastoupené ve špalíru a s vlaječkami

110 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 22:40 | Reagovat

Nosici na tom taky není nic špatného :))) Puritáne puritánská, je ti 17, nedělej ze sebe svatouška :))))

111 Nosic Nosic | 30. října 2006 v 15:29 | Reagovat

jak puritáne? boože boože, já jsem jen chtěl zabránit budertální diskuzi a  ona se strahla i tak :-D

112 Nosic Nosic | 30. října 2006 v 15:31 | Reagovat

*pubertální.. pardon, překlep..

113 Nosic Nosic | 30. října 2006 v 15:33 | Reagovat

jo a ještě sem chtěl říct, že teď tu tak dva dny nebudu... kvůli tomu stěhování :-/.. tak nashle rodné kotliny české.. bude se mi stýskat.. jetš že mám tu mexicko- českou vlaječku..

114 Blanch Blanch | 30. října 2006 v 16:12 | Reagovat

A japato, že do Němec? Proč zrovna tam?

115 Nosic Nosic | 30. října 2006 v 16:25 | Reagovat

moje matička nejmileší si tam našla nějakého amanta :-/ tak kluk celkem v pohodě, ale taky by se moh nastěhovat on k nám do prahy, což? ale né. my jedeme do němec. a já neumim pořádně německy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.