1. Sedm dní v týdnu II/III

29. října 2006 v 1:23 | Blanch |  + "SEDMKRÁT JINAK..."
2. část

Na škole zavládl po dlouhé době klid. Takový, jaký se za nehet nevešel. Bradavické chodby ovládl smír a neutichající veselí. Všechna nevraživost, narážky, zatrpklost jako by s Dracovou absencí zmizely také. Zmijozel po strašně dlouhé době pracoval s Nebelvírem v mírném sladění a jak jen to šlo, vzájemně si tyto dvě koleje ignorovaly. Ubylo různých střetů, rvaček a soubojů. Po nesčetném počtu let se stalo, že se celý dlouhý týden, celých sedm dní, nestalo nic, co by ohrožovalo jakéhokoliv studenta, ať už z Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo Zmijozelu. Panoval zde přiměřený mír.
A to Harryho začalo žrát. Všech sedm dní v týdnu. Tak moc, až začínal uvažovat, jestli je normální. Zda si vůbec přeje, aby existovalo nějaké to zlo. Pochyboval. Bez něj totiž neexistovalo dobro. Jak byste poznali, jak vypadá dobro, kdybyste neznali zlo? Symbolem toho všeho byl "on"! Draco Malfoy. Draco Malfoy v kómatu.
Harrymu začínalo docházet, že bez Malfoye to není ono. Bez jeho uštěpačných poznámek v hodinách obrany proti černé magii. Bez jeho povýšené arogance, když se Harrymu něco dařilo. Vždycky měl z toho radost, protože Draco vždy vypadal, jako by mu někdo dal pod nos lejno testrála. Ale teď? Jakou mohl mít radost, když tu nebyl nikdo, kdo by mu jí mohl závidět? Chyběl mu jeho nebetyčný chlad, s nímž dokázal peprně osolit všední den nějakému nebožákovi, který se v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě. Chyběla mu ta energie, s níž se Malfoy pouštěl do soubojů s Harrym a chyběl mu ten pocit, že je na škole přece jenom někdo, kdo ho neobdivuje proto, že zabil lorda Voldemorta. Že je tu někdo, kromě Snapea, kdo k němu cítí stejně nenávistnou vášeň, jako on sám. Chyběla mu ostrost slov, kterými dokázal zasypat nejednu bytost patřící do mudlovského světa. Nepřiznal si to, ale Draco zatrpklý Malfoy mu hrozně chyběl. Bez toho prevíta to nebyly Bradavice. A možná tehdy. Tehdy to všechno začalo.
Sedm dní v týdnu se užíral tím, že mu scházel jeden doplňující element…zlo v podobě Draca Malfoye.

A tehdy Harryho napadla ta spásná myšlenka. Musí Malfoyovi pomoci. Nevěděl, jak k tomu přišel, ale věděl, že pokud to udělá, zase tu bude ten nesnesitelný spratek a zase ho bude štvát jako dřív a všechno bude zase jako při starém a Harry bude mít konečně klid.
Zase může s lhostejností provokovat svého soka, jakmile nad ním zvítězí při famfrpálovém zápase. Zase mu může uštědřit několik nepěkných nadávek. Opět si ho bude moci prohlížet tím svým nenávistným pohledem, který si vyhranil jen a jen pro něj.
A tak to bylo. Harry netušil, jak by Dracovi mohl pomoci, a tak se rozhodl, že ho navštíví. Samozřejmě, že ne za denního světla, co by tomu všichni ostatní řekli? Potter jde za Malfoyem! To nikdy. Ale byl konečně rozhodnut, že ho navštíví v době, kdy celá škola bude spát. A konečně zjistí, jak by mu mohl pomoci, aby se uzdravil.


***


Celá škola už dávno spala. Madam Pomfreyová už dávno opustila prostory ošetřovny a nechala jediného svého pacienta ležet v tichosti na své posteli s případným kouzelným zvonečkem na nočním stolku, kterým by si ji mohl přivolat, pokud by se samozřejmě probral.
Harry v tichosti vstoupil do místnosti, maje na sobě neviditelný plášť a v ruce drže Pobertův plánek. Opatrně se rozhlížel do všech stran, aby náhodou na nikoho nenarazil, co kdyby náhodou někoho napadl stejný nápad sem přijít? Načež si ihned sám odpověděl, že není nikdo, kdo by to byl udělal.
Neviditelná silueta pokročila blíže k posteli postiženého. Tiše spal. Nehnutě ležel, paže stažené kolem těla a tiše oddechoval. Na vedlejší posteli se objevila v přikrývce prohlubeň. Harry se i s neviditelným pláštěm na sobě posadil na palandu. Zprvu jen lehce, hned na to si nohy stočil jako Turek a pohodlně se usadil tak, aby měl na svého soka co největší výhled.
Chvíli ho jen tak pozoroval.

Byl jako porcelánová panenka. Ležel strnule, pleť jako z porcelánu. Bílá, bledá a křehká. Jemná, bez jediného škrábnutí, bez jakéhokoliv vnějšího poranění, nedotčená vnějšími činiteli jako je například slunce.
Víčka měl semknutá a z jejich konce na tvář dopadaly dlouhé temné řasy. Vypadaly tak něžně, ale pod tou něžností se skrývala záludnost a chlad pichlavých očí v odstínu oblačna. Jemné křehké rysy mu dodávaly půvab. Rty měl bledé, ne příliš prokrvené v nádechu lososovité barvy. Měl je pevně spojené a horní ret vrhal v záři měsíce, který osvětloval ošetřovnu, stín na ten dolní. Plavé podelší vlasy jako ze stříbra mu něžně spadaly do očí a dokonale lemovaly jeho čelo. Zbytky pramenů měl puntičkářsky zasazené za uši a konečky mu při prvním vzezření musely šimrat ramena. Byl dokonalý. Kdokoliv by mohl tuhle bytost spatřit v nočním světle ozářeném měsícem, musel by si pomyslet, že je Draco Malfoy nadpřirozená bytost. Byl tak křehký a tak neodolatelný.

Teprve teď měl poprvé Harry možnost si všimnout, jak Malfoy ve skutečnosti vypadá. V tom množství agresivních pohnutek, které spolu sdíleli, si nemohl tak detailně prohlédnout jeho tvář. Nemohl spatřit tu jemnost v jeho rysech, tu něhu, tu křehkost. Draco Malfoy ho v tento moment jednoduše očaroval. Harryho nenapadlo v jeho souvislosti jiné slovo než "krásný"! Úplně zapomněl na svůj původní záměr, nenávist z něj opadla. Jeho rádoby sok tu ležel bezbranný a zranitelný jako luční květ při bouřce.
Harry nechápal, jak ho mohly napadat takové myšlenky, ale napadaly jej. Draco Malfoy byl jedním slovem: úchvatný. Jeho vnější skořápka Harryho nutila na něj bez ustání hledět, až se v jeho očích objevily slzy a oči ho začaly pálit. Byl to přímo éterický pohled. Najednou mu připadalo, že nezná nic krásnějšího, nikoho, kdo by se svou krásou mladému zmijozelskému princi mohl vyrovnat. Pocítil neznámé mravenčení v břiše. Jako by se mu žaludkem proletělo hejno motýlů, kteří svými křídly třeli o Harryho útroby. Přejel mu po zádech mráz a ihned mu naskočila husí kůže a moc dobře věděl, že to nebylo proto, že by mu byla zima. To, co mohl vidět před očima, mu naprosto změnilo svět. Jeho představy o zlu a o Dracu Malfoyi včele toho zla se najednou vytratily. Jak by mohl někdo tak krásný vévodit něčemu tak ohyzdnému? Harryho zarazil spád jeho myšlenek. Začal se sám nad sebou zamýšlet. Zaháněl vtíravé myšlenky, které mu našeptávaly, že je špatný, když chce něčemu tak dokonalému ublížit. Našeptávaly mu, že tenhle moment se už nikdy v jeho životě nebude opakovat. Nadpřirozeno, které vládlo nad ním a postelí jeho soka, ho děsilo. Cítil to, pocítil ty zvláštní vlny. Jako by nějaká zvláštní výhybka, která mu vždy bránila vzezření, najednou přeskočila a ukázala mu pravou tvář jeho tolika nenáviděného soupeře. Zvrat nastal a Harry pocítil, že by raději měl odejít.


***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 allishka allishka | 29. října 2006 v 2:43 | Reagovat

No tak vyvíjí se to slibně, musím říct, že mám opravdu ráda Slash. Ne, fakt nemám homosexuální sklony:o))) Prostě mi to příjde strašně roztomilé, dva chlapečci spolu:o))) Jen doufám, že to tedy bereš spíš jako romantiku a že to bude mít dobrý konec a že nikdo neumře:o)))

2 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 2:51 | Reagovat

Asi jako mně..já se do slashe přímo zamilovala...už ani nečtu normální romantiku...přestala mě dávno bavit, já už jedině slashe..jsou takové něžnější...

:))) to neslibuji..já mám už dva relativní konce...nevím, pro jaký se nakonec rozhodnu :)

3 Klarit Klarit | E-mail | Web | 29. října 2006 v 10:41 | Reagovat

Blanch si můj člověk:DD taky nečtu romantiku když to není slash:D jak si napsala je to takové něžnější milejší roztomilé.... ježkovy oči já sem pako....ne pako úchyl na slashe...:D jinak se mi to moos líbí takové popisování Draca Slint... radši končím než mi uplave myš:DD

4 Lebel Lebel | E-mail | Web | 29. října 2006 v 11:45 | Reagovat

Je to moc hezký. Taky miluju slash. Je fakt něžnější a roztomilý. Ale čtu i normální romantiku - což by moje knihovna mohla potvrdit.

Hele Blanch, a nechceš napsat dva konce? Ať si každý vybere, no ne? :)))

5 Kačulín Kačulín | Web | 29. října 2006 v 12:39 | Reagovat

Moc krásné...slash sice není zrovna moje parketa, ale nic proti ní nemám :))

Jinak se to vyvíjí opravdu moc dobře.....jsem zvědavá, co bude dál =)))

6 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 12:46 | Reagovat

já jsem taky úchyl..ale není v tom nis úchylného, slashe jsou takové nenásilné..prostě...představa, že existuje láska i pro dva kluky, je úžasná :)

Lebel popřemýšlím o tom.. :))

7 Klarit Klarit | E-mail | Web | 29. října 2006 v 13:27 | Reagovat

dva konce by šly ale ne že to v obou skončí špatně:D ne že bych neměla ráda špatné konce al viš jak ne??:)

8 warrion warrion | E-mail | 29. října 2006 v 14:21 | Reagovat

perfektní popis :) a ty dva konce vůbec nejsou špatný nápad.... hlasuju pro ně :))))

9 Glum Vlk Angua Glum Vlk Angua | E-mail | Web | 29. října 2006 v 16:44 | Reagovat

Taky pěkný:-)

10 Klarit Klarit | E-mail | Web | 30. října 2006 v 18:54 | Reagovat

tak sem tě zatáhla do takové "hry" tak se podívej na

http://klarit.blog.cz/0610/4-veci-vubec-nefim-o-co-jde-ale-tim-lip-ne-d

a nezkoušej se nezapojit:))  

doufám že si toho mezi takovým množstvím komentářů všimneš:) jinak se omlouvám že sem tě do toho zatáhla:))

11 Blanch Blanch | 30. října 2006 v 20:06 | Reagovat

eh..no, do toho se mi fakt nechce, sorry :)

12 Kristýna Kristýna | E-mail | 31. října 2006 v 19:35 | Reagovat

ja slashe teda moc nemusím, ale ty od tebe sou hezky...i když já radši klasiku kluk holka:o) jo-ty dva konce sou vazne good nápad...;o)

13 Blanch Blanch | 31. října 2006 v 22:48 | Reagovat

jsou, ale já dva psát nebudu..už jsem se definitivně rozhodla :)

14 warrion warrion | E-mail | 1. listopadu 2006 v 17:13 | Reagovat

aj... očekávám ten "ne happy end" :)))

15 Blanch Blanch | 1. listopadu 2006 v 20:15 | Reagovat

:))) Možná vás překvapím :)))

16 Nikitka Nikitka | 20. listopadu 2006 v 14:37 | Reagovat

ja miluju slashe....prijde mi, ze kdyz uz se miluji dve osoby stejneho pohlavi, musi to byt uz poradna laska....

17 Blanch Blanch | 22. listopadu 2006 v 18:59 | Reagovat

jj..je to takové..posvátné...dva muži se musí víc milovat, poněvažd už nemají takové šance na zaláskování se jinde...přece jenom..4% jsou 4%...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.