16. kapitola - Sklepení

23. září 2006 v 20:45 | Blanch |  + Pikový král
Zde je dnešní slibovaná kapitola. Určitě tam bude zase hromada chyb, já už to fakt neřeším. Stejně to pak budu znovu opravovat, takže dneska to v rychlosti sem hážu, ať své slovo splním.

Zbývaly poslední dva týdny do konce roku a zhruba deset dní do zkoušek OVCE a NKÚ.
Ginny teď veškerý čas trávila se Severusem Ve dne se pilně učili a po nocích se věnovali jen a jen sobě. Nezaujatý pozorovatel by si nevšiml letmých pohledů, dotyků nohou pod stolem, něžného nenápadného hlazení po rukou, když úplně náhodou obraceli stránku ve stejné knize, když se společně učili.
Dohodli se, že nikomu není nic do jejich vztahu, a tak nebudou na veřejnosti dávat nic najevo a budou se chovat stejně jako dříve, když spolu dělali úkol do obrany proti černé magii a budou se tvářit, že je pojí jen vzájemné přátelství a respekt. Jednak proto, že se s tím nechtěli chlubit a nechtěli ještě více rozezlívat vztahy mezi Zmijozelem a Nebelvírem a nechtěli tak každému něco dokazovat a druhak proto, aby Záškodníci něco proti nim nepodnikli. Hlavně Sirius, který si všimnul frekvence jejich společných chvilek a schůzek a jenž na Ginny naprosto okatě žárlil a jí bylo jasné, že určitě něco chystá, protože takový pohled, to nebylo pro nic za nic, zvlášť, když patřil samotnému Siriusi Blackovi.
"Je pozdě, nebude ti vadit, když už půjdu na kolej? Jsem za těch několik posledních dní naprosto vyčerpaný. Vždycky proklábosíme celou noc, už nevím, co je to spánek a ve své posteli jsem nebyl, ani nepamatuji," promnul si Severus oči. "Slibuji, že ti to zase vynahradím," usmál se, dokonce přirozeně a naprosto nesnapeovsky. Začínal si na to pomalu zvykat.
"Jasně," zachichotala se dívka, "máš svůj vlastní rozum. Nejsem tvá matka, abych ti něco dovolovala, nemusíš se mě ptát na souhlas."
"Děkuji," letmo se dotkl její ruky, rozhlédnul se kolem a jelikož nikoho neviděl, vlepil své dívce drobnou pusu na rty.
"Dobrou noc, Ginny. Ještě budeme mít celé léto a po škole bude času spousta," popadl své věci a loudavým krokem s lítostí v očích, že opouští svou milou, si to šmároval do sklepení, rovnou do své dlouze neobydlované postele.
"V tom se právě pleteš," vzdychla poraženě Ginny tak, aby ji neslyšel. Stejně už byl od ní dost daleko. Obrátila se, že půjde a svou kolej, když v tom uviděla, jak se podél schodů mihla obrovská krysa a mířila do sklepních prostor. Polekaně pískla a s rychlým tlukotem srdce vyběhla schody, aby od ní byla co nejdál. Byla škaredá. Šedá střapatá srst jí čněla do všech stran, byla menší, ale tam, kde jí scházelo na velikosti, tam ji přibývalo na objemu. Vůbec to Ginny neudivilo, zdejší bradavické krysy se musely mít jako princezny na hrášku. Jedna vypasená krysa toho byla důkazem.
Když už Ginny byla v severní věži, těsně před portrétem Buclaté dámy, dveře do nebelvírské koleje se otevřely. Nevěděla, co jí to popadlo, ale jako by něco tušila. Nějaký malér. Ihned zaskočila za nejbližší sloup a sledovala, co se bude dít. Otvor se sice otevřel, ale skrze něj nikdo neprošel. Chvíli si myslela, že blouzní, ale o pár momentů později zaslechla hlasy.
"Je mi jedno, co si myslí Remus, prostě si to zaslouží!" mínil první hlas.
"Jsem s tebou, Tichošlápku," zazněl druhý a zrzavá dívka v něm rozpoznala Jamese Pottera.
`Neviditelný plášť,´ docvaklo ihned Ginny, ale něco jí nesedělo. Kde je Petr? Ten přece vždycky byl s nimi, když se něco dělo. U Remuse chápala, proč asi s nimi není, neschvaloval totiž všechny jejich lumpárny. Ale Petr? Ten se připletl, kde mohl. Kdo ví, třeba je to dnes jen Black-Potterovic akce.
"Doufám, že nám ho Červíček zdržel," smál se pobaveně Sirius, kterého sice Ginny neviděla, ale ihned jej poznala.
A v ten moment pochopila, oč tu vlastně běží.
"PRAŠIVKA!" vykřikla tiše, sama pro sebe a vzpomněla si na krysu, kterou před sklepením míjela. "To nebyla ledajaká tlustá krysa, to byl Petr!" vydedukovala hněvivě a hned, jakmile se jí z doslechu ztratily hlasy dvou Záškodníků, vyběhla do chodby a pokusila se jinou cestou co nejrychleji dostat k Severovi, aby zabránila tomu neštěstí.
Schody brala po dvou, div sotva dýchala. Když byla téměř před sklepením, patro nad ním, točité pohyblivé schody se zasekly a nechtěly se hnout. Jako by snad tušily, kam Ginny míří a na truc jí v tom chtěly zabránit a znepříjemnit ji celou situaci.
"Ne, sakra, teď ne!!" dupla nohou do jednoho schodu, zadunělo to v protestní odpověď, nic se nestalo.
"Prosím," žadonila, "nemám čas. Severus už dávno může být v ohrožení. Nechápu, jak mohli vědět, že už Severus šel… Sakra, Petr nás snad špehoval. Ne, to ne. Ale…je to jediná možnost. Ten prevít nás vážně šmíroval. To mezi sebou ti čtyři mají nějaké tajné signály? Jak to ti dva mohli tak rychle vědět, že Petr následuje Severuse do sklepení? Bože," spráskla rukama, "hni se," zaryčela hystericky a v ten moment se schody pohnuly a ona tak mohla konečně pokračovat v cestě.
Běžela tak, jak ještě snad nikdy v životě neběžela. Těsně minula brnění, div se nerozletělo na kusy.
Když zrovna seskočila na kamenné schody, které vedly do sklepních komnat a učeben, znovu zaslechla hlasy. Tentokrát mnohem intenzivněji a zněly velice rozezleně.
"Cos mu provedl, Snape! Jimmy, kamaráde, dokážeš vstát?"
Když zrovna Petr napřahoval na Zmijozeláka hůlku, aby na něj seslal nějakou kletbu, vpadla tam Ginny.
"Expeliarmus," křikla míříc na Petra Pettigrewa a jeho hůlka vylétla do vzduchu a ona ji chytila do druhé ruky.
"Ginny!" křikli Severus a Sirius dohromady, načež se na sebe ošklivě zakabonili.
"Co tu děláš?" dostal ze sebe James ležící na zemi, popadaje se za břicho.
"Každý blb si dá dohromady, že dvě a dvě jsou čtyři, Dvanácteráku," oslovila jej jeho přezdívkou, aby pochopil, že jejich tajemství pro ni není tajemstvím.
"Jak…"
"To je jedno," přistoupila k nim blíž a všechny, kromě Severuse, si změřila nenávistným pohledem, kterému by mohl závidět i samotný Lucius Malfoy či snad samotný, teď už mrtvý, lord Voldemort. "Překvapujete mě. Ty, Petře," otočila se na chlapce s pískovitě žlutými vlasy a píchla ho prstem do prsou, "jsi mi odporný. Jsi nechutný slídil a práskač. Kdybych to byla zjistila dřív, teprve bys poznal, co je to rozzuřená Ginevra We..Grangerová! Ale já jsem tě přistihla teprve dnes!" téměř křičela.
"A ty," ukázala dále prstem na Jamese, který měl brýle posunuté až a špičku nosu a jeho zpýřené vlasy mu trčely ještě mnohem více, než dříve. Rukáv měl roztržený a ze rtu mu tekl pramínek krve, ale jinak byl v pořádku. "Sama se divím Lily, jak může chodit s takovým lhářem, dal jsi ji slib, slovo, Jamesi. Slib, který teď porušuješ. Ale předpokládám, že o tom neví. Neví, že si zradil to, na čem jste založili váš vztah. Říkal si, že už nikdy na Severuse nevztáhneš ruku a přestaneš na všechny metat kletby. Říkala mi to! Už ti nikdy neuvěřím ani nos mezi dioptriemi," obočí měla stažené a tváře rudé vzteky. James se šokovaně přikrčil ještě více k zemi a ani nedutal. "A teď, pánové," pokračovala ryšavá studentka, "pokud byste laskavě dovolili, potřebovala bych si promluvit se ctěným panem Siriusem z rodu prohnilých Blacků!"
Všichni čtyři chlapci mlčeli a zaujatě dívku pozorovali.
"Ale," zazněl po chvíli jediný mladík, kterého se její rozlícení netýkalo.
"Teď ne, Severusi, promiň, ale tohle je více než nutné. Nezlob se na mě. Už jsme se rozloučili, běž spát. Tady pánové mě se Siriusem zanechají samotě a kdybys byl tak laskav," její pohled zjihl. Přistoupila k němu blíže a přede všemi ho láskyplně políbila na rty. Strnul. "Teď už je to jedno," zašeptala mu do ucha, "oni už to dávno vědí. Šmírovali nás!"
Mladík s hákovitým nosem naštvaně stáhl obočí do vodorovné linie a už už se chtěl pustit do další rvačky, ale Ginny jej zastavila. "Severusi, ne, prosím. Nech nás. Vyřeším to. Věříš mi snad, nebo ne?"
"Samozřejmě, že ti věřím," odpověděl dotčeně. Otočil se na podpatku, "uvidíme se zítra," vlepil Ginny něžný polibek na rty a odešel, ponechaje svou dívku a Záškodníky o samotě.
"Vy dva," oslovila Petra a Jamese, "zmizte mi z očí!"
Obtloustlý Nebelvířan nečekal ani minutu, ihned si pospíšil z místa činu. James se ohlédl na svého zbylého kamaráda a čekal, jak zareaguje, absolutně ignoruje Ginny a její rozkaz. Jemu přece nikdo rozkazovat nebude a žádné holky se nikdy nebál, teď to rozhodně nebude měnit. I když, v sázce toho bylo víc. Na druhou stranu, Ginny Grangerová byla dobrá kamarádka jeho vysněné a milující Lily. Po dnešku by ji všechno mohla říct.
"Jen běž, Jimmy," dal Sirius svému kolegovi ruku na rameno a bodře přikývnul, jako by snad svému nohsledovi dával povolení.
James se ještě při odchodu otočil na zrzavou slečnu, kaje se ze svých činů ."Řekneš to Lily?"
Ginny změkla pod jeho zpytavým pohledem, který jasně dával najevo, že je mu to přece jenom líto.
"Mám Lily ráda a nikdy bych jí záměrně neublížila. A když neděláš něco, co se mi nelíbí, mám občas ráda i tebe," zkřivila pobaveně rty.
"Díky Gin, vážím si toho," přikývnul. Posunul si brýle ke kořeni nosu, utřel si poslední zbytky krve okolo úst a usmál se.
"A teď mazej," opáčila a obrýlený chlapec ochotně znovu přikývnul.
"Díky," procedila klidně přes rty a pedagogicky se otočila na Siriuse čekajícího pořádný výprask.
Ten však svůj mírný strach nedal vůbec najevo a dál se tvářil navýsost hrdě.
"Zklamal si mě," začala svůj monolog Ginny, "nemyslím tím teď tvou zradu. Vím, že podíl viny jsem na tom měla i já. Ale vždycky jsem si myslela, že jsi inteligentní a v rámci možností i rozumný člověk. Jsi dospělý, ale chováš se jako děcko, kterému ukradli cucavé bonbóny. Chováš se jako pitomec, jako by ti všechno patřilo. Nikdy jsem od tebe nečekala, že klesneš tak nízko. Vlastně, přiznám se - čekala. Vím, jaký jsi a doufala jsem, že se ve svých dohadech pletu, že protentokrát se zachováš jako člověk z masa a kostí a necháš to plavat. Přece jenom, už je konec školy, teď se každý vrhneme do života dospělých, ale ty…"
"…ukradl mi tě," skočil jí do řeči.
"Nikdo ti nic neukradl, ty pitomče. Pohnojil sis to sám a nebudeme si nic namlouvat, náš vztah byl o ničem. Já jsem se Severusem nic neměla, když jsme spolu chodili. Neklapalo nám to, sám to víš. Já nechtěla nikam spěchat a ty jsi neměl zase trpělivost. Protipóly, vidíš to. Chtěla jsem se učit, OVCE jsou pro mě důležité a tys byl věčně otrávený. Počastoval si mě plno nelichotivými slovy, které dívku moc neokouzlí, ale spíš znechutí a poté, co jsme spolu skončili, si mě nechal špehovat, omezoval si mě, mou svobodu. Já nejsem tvůj domácí mazlíček, kterého musíš hlídat a starat se o něj. Nedokážeš si přiznat chybu a házíš ji na druhé. Na můj vkus žiješ moc bohémským způsobem. Život, který si nepřipouští problémy a dělá, že žádné nejsou. Život, který je mi cizí. Já jsem realista a romantik. Sice si občas měl slabé chvilky, ale většinu času už ses pak choval jako sexuchtivý dobytek, Siriusi. Zezačátku to bylo pěkné, snažil ses, ale po měsíci, snad po dvou už to nebyl kluk, kterého jsem si oblíbila. Ta, která snad po tobě tajně touží, pozná, jaký doopravdy jsi, když tě konečně má a její touha namístě přejde.
Já po tobě nikdy tolik netoužila, přiznávám, ale uvědomila jsem si to až se Severusem," najednou jako by to byla pravda stará věky, si Ginny uvědomila, proč to všechno vlastně dělala a proč se nedokázala vžít do své role - dívky Siriuse Blacka. Spolu s jejím monologem si všechno uvědomovala.
"Konečně jsem šťastná tak, jak jsem dlouho nebyla, i když už mi to štěstí asi nepotrvá dlouho," špitla tiše, spíše pro sebe, doufajíc, že poslední větu Sirius neslyšel, "ale ty mi to nechceš přát," zvýšila hlas. "Nejde o to, že nemáš rád Severuse, ale pokud mě máš aspoň z desetiny rád, jak jsi mi vždycky tvrdil, nechal bys nás dva na pokoji, aspoň kvůli mně. Jenže takto daleko tvé zpomalené myšlení a možnosti zřejmě nesahají. Já nejsem tvůj majetek a Severus není tvůj fackovací panák. Nebude platit za tvé chyby a tvé vrtochy. Za chyby nás dvou!"
"Skončilas´?" zeptal se Sirius ublíženě, snaže se to zakrýt falešným snobským tónem.
"Miluji ho!" dodala rozhodně a Sirius se podél zdi sesunul na zem, vkládaje si tvář do dlaní.
"Takže už asi nemám šanci," špitl skrze dlaně.
"Ne, ani sebemenší. Omlouvám se."
"To já za to můžu, moc jsem na tebe tlačil a čekal jsem něco víc, nakonec jsem to podělal," odkryl svou tvář a zahleděl se na Ginny přes skleněné oči. "Moc mě to mrzí. Vím, že už to nic neovlivní a nespraví, ale mohla bys mi odpustit moje pubertální činy?" v jeho hlase byla zřetelná lítost.
Zrzka mu podala ruku a chápavě se na něj usmála. "Mohla," stále držíc jeho dlaň se sesunula vedle něj. "Měla jsem tě mnohem raději jako kamaráda, s nímž byla sranda. Jako přítel si mi lezl se svým vtipem krkem, protože tvé vtípky se staly osobními a já je více brala jako vztahující se na mě. Brala jsem je osobně."
"Ještě jednou se omlouvám," dodal smutně černovlasý student nebelvírské koleje, "to jsem netušil. Co bys chtěla, jsem chlap. Chlapi, vyjímaje Náměsíčníka," zadrhnul se, ale Ginny mu dala najevo, že i tohle tajemství zná a že se nemá ptát, jak to zjistila, že k tomu prostě došla, "nejsou tak vnímaví jako ženy," pokračoval. "Mají mozek mezi nohama. Měla si mi to říct…"
"Ty věříš tomu, že by sis mé rady a prosby vzal k srdci?" ozvala se pobaveně.
"Asi máš pravdu," vnímal ironii v jejím hlase a opřel se hlavou o zeď. Rozesmál se. "Ale jsem rád, že jsi mi to vyjasnila. Nechápal jsem, proč si byla tak odtažitá, proč si mě odmítala. Myslel jsem, že někoho máš. Věděl jsem, že jsou OVCE tak důležité, ale nechtěl jsem si připustit, že bys mě mohla nemilovat…"
"No jasně. Jak by to taky bylo možné, vždyť jsi Sirius Black, miláček všech žen," zavtipkovala.
"No právě," zareagoval hraně sebevědomě chlapec s očima barvy oblázkového kamení.
Oba dva se znovu rozesmáli.
"Měli bychom jít, moje kamarádko, je fakt pozdě, ještě nás najde Filch a na konec roku si vykoledujeme školní trest. Navíc už mě z té chladné země fakt bolí zadek," prohlásil Sirius, zvedaje se ze země a podávaje Ginny ruku, aby mohla vstát bez úhony.
"Souhlasím, čert nikdy nespí, zvlášť Filch a ta jeho opelichaná kočka s šestým smyslem," zareagovala a s úsměvy na rtech vykročili směrem k nejvyšší věži.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (1140)
Zobrazit starší komentáře

1101 TERka TERka | E-mail | Web | 5. října 2006 v 17:07 | Reagovat

tak moje jednicka dosahla 1100 hezky ne?

1102 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:15 | Reagovat

to je hezky, no, ale ja si zamlouvam 1111!vsechny moje oblibeny cisla mi nekdo zabral, ale tohle si nenecham!:oD

1103 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:15 | Reagovat

at

1104 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:15 | Reagovat

to

1105 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:15 | Reagovat

stoji

1106 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:16 | Reagovat

co

1107 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:16 | Reagovat

chce

1108 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:16 | Reagovat

bude

1109 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:17 | Reagovat

proste

1110 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:17 | Reagovat

muj!

1111 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:17 | Reagovat

heuréka!:o)

1112 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 17:18 | Reagovat

Tak aspoň něco mi dnesta vyšlo...:o) Omlouvám se za dětinské chování, jen jsem potřebovala zlepšit náladu... Jednou se z tý školy vážně zcvoknu! xo)

1113 Nosic Nosic | 5. října 2006 v 17:22 | Reagovat

jackie tak se aspoň připoj k mexický vlně *valí smutný voči*.. za odměnu si můžeš zamávat mým praporkem s mexickou vlajkou *třepetá mexickou vlajkou*

1114 Ginny Ginny | 5. října 2006 v 17:22 | Reagovat

Už jste viděli video se  Snapeam a McGonagalovou?Je na adrese:http://www.youtube.com/watch?v=Kwd6hZCpMbI&mode=related&search=

Mě se to líbí!!

Nosic já klídně pokradčovat budu i když  jsem trochu dál.

Blanch mám tě ráda.Vážně tebe a tvé povídky:o))

1115 Nosic Nosic | 5. října 2006 v 17:53 | Reagovat

to neva, postav se tady vedle mě a a hezky.. pozor..rááz dvááá ...tříí!! máme rádi bláánch!! teď ty, jackie

1116 Nosic Nosic | 5. října 2006 v 18:20 | Reagovat

ginny, tse taky můžeš postavit buď zleva vedle mě nebo zprva vedle jackie.. jak chceš :-D

1117 kristýna kristýna | E-mail | Web | 5. října 2006 v 19:09 | Reagovat

ahoj, můžu se tě zeptat,

kdy počítáš s další kapitolkou?

1118 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:26 | Reagovat

Nosic ja se pridam neva?

Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!! Máme rádi bláánch!!!!!!!!!

1119 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:27 | Reagovat

tak

1120 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:27 | Reagovat

nevim

1121 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:27 | Reagovat

jestli

1122 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:27 | Reagovat

dojde

1123 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:28 | Reagovat

na

1124 Veverca Veverca | 5. října 2006 v 19:29 | Reagovat

číslo 2 400 tak mám aspoň 1124

1125 Heather Heather | 5. října 2006 v 19:37 | Reagovat

Máme tě rádi, Blanch.

1126 Nosic Nosic | 5. října 2006 v 20:56 | Reagovat

mááme ráádi bláánch... kdo má vlaječku s mexickou či jinou vlajkou (jako já) ať ji popadne a zam,ává do rytmu!! mááme ráádi bláánch

1127 Jackie Jackie | 5. října 2006 v 21:00 | Reagovat

jj všichni máme rádi blanch!:o) přidávám se k hnutí...i s tou mexickou vlaječkou, když jsem Nosticina pravá ruka... :o) máme tě rááádi!:o)

1128 warrion warrion | E-mail | 5. října 2006 v 21:29 | Reagovat

Mááááámeeee  rááááááááádiiiiiiii Blaaaaaaaaaanch!!!!!!!!! A někteří z nás ji přímo milujou!!!

1129 Blanch Blanch | 5. října 2006 v 22:47 | Reagovat

teda..zrada..jjá tu psala u té mexické vlny takový zdlouhavý komentář.. a on..tu není?!!!! To...to...nemám slov..

Clov..ten dlouhý komentář patřil tobě a byl plný chápání a vžití se d tvých situací a že se nemáš omlouvat....že je někd ynutné si zabrečet, protože to člověka uvolní a uzdravuje to...ale..omlouvám se ti, už to celé psát znovu nebudu...nemám na to nervy :))) Jsem unavená, teď jsem dopsala PK a jdu rovnou nakutě...

Jinak..já vás mám taky moc ráda a není v tom žádná faleš, není to jen otřepaná fráze, myslím to od srdce...děkuji, že jste...

1130 cloverdee cloverdee | 6. října 2006 v 16:23 | Reagovat

Blanch: mě to neva, to chápu. mě se to totiž občas taky stane a nejradši bych vraždila. kord u komentářů dlouhých jak kratší povídka to naštvew. Ale já si to dokážu domyslet a nemáš prič se omlouvat. za to přece nemůžeš. sem ráda, že vás mám atky to emyslím jako frázi....a sem ráda, že o tobě zas vím víc. tak nějak mi přijde, že sme si blíž. nevím, rpoč, prostě je to můj pocit. a jinak s tím, že pláč pomáhá...někdy vážně jo, já někdy brečím, i když vlastně ani nemám tak vážnšj důvod. Ale prostě se třeba nahromadí věci, který by sa,my o sobě nevadily ale když jich je moc, už to nejde. A pak se cítíš někdy líp...

1131 Nosic Nosic | 6. října 2006 v 20:30 | Reagovat

hele hele. nazakecávejte tady mojí vlnu!  jinak bych chtěl velmi pochválit mou zástupkyni jackie, která si pořídila i originál mexickou vlaječku a proto bych jí chtěl jmenovat mexickým vlajkonošem, což je opravdu pocta. a rád bych taky tady pokračoval  s tou vlnou, takže: mááme ráádi bláánch

1132 Blanch Blanch | 6. října 2006 v 21:32 | Reagovat

clov: jjj...někdy potkám na netu lidi, kteří mi hned něčím padnou do noty a hned mám u nich takový pocit, že jsou mi bližší, taky mezi ně patříš..stejně jako Lejdy, Nancy, Amálka, Rebelka, Sandraela, Heather a ještě pár lidí...ale tito jmenovaní jsou moje srdcovky :))) Hlavně Nancy, známe se už dlouho a úplně ji beru jako svoji vlastní mladší sestřičku...někdy bych pro ni i dýchala :))

Jako, nechci tím říct, že ostatní nemám ráda...já mám ráda všechny na tomto blogu... všichni pro mě něco znamenají, jsou ke měn tak hodní, jsou milí a jde na nich poznat, že mě mají rádi, čehož si moc vážím, někdy mě to vážně dojímá, ale znáš to...prostě jsou adepti, kteří jsou ti blíž...tebe neznám tak dlouho, ale rozhodně sis mě taky získala...už na pottpovídkách :))) Něčím si mi hodně blízká.. nevěděla jsem čím to bylo, teď už vím, čím to je :)) Osud je svině :)

1133 Blanch Blanch | 6. října 2006 v 21:35 | Reagovat

Nosic :)))))))) Já to nemůžu ale vlnit...

ještě k tomu předešlému příspěvku..málem bych zapomněla na Barborku-Siriusku, s tou se znám taky už hrozně dlouho a znamená pro mě hodně...a Lebel je taky už na dobré cestě :))))

Všechny neznám tak dobře a tak dlouho, takže nemůžu posoudit...

Se všema zmińovanýma jsem někdy někde tíhla dlouhosáhlé dialogy...:) Nejvíc jsem se ale asi ankecala s Lejdynkou a Nancy....

1134 cloverdee cloverdee | 7. října 2006 v 10:56 | Reagovat

jejda, tak to moc děkuju...si mě strašně potěšila, ale jako fakt mnóga...no s těma lidma to znám a moc dobře. Taková Lejdy, ty, Rael, Sandraela.......já radši nechci moc jmenovat, pže bych na někoho určo zapomněla, lae jo, prostě je to zvláštní, jenže hrozně fajn. Běco, co by se ti v normálním životě snad ani nemohlo stát.....lae je to fajn, nebejt už sáma....

no a stí m dlouhým nakecáním v komentech....hm, radši pomlčím=ODDD

1135 Nosic Nosic | 7. října 2006 v 12:54 | Reagovat

pche, nevděčnice, takhle zakecávet můj jedinečný projekt :-DD přesunu svou mexickou bandu na ňákej tvůj míň frekventovanej článek :-D

1136 Jackie Jackie | 7. října 2006 v 15:26 | Reagovat

moje mexická vlaječka šťastně plápolá!děkuju za povíšení, Nostic!:o)a jako tvoje vlajkonoška a pravá ruka se přesouvám s tebou na jinej článek.ale tenhle zůstane památnej....Blanch nás má ráda...a my jí taky...mooooooooooc!!!:o)

zzzzzzzzsssssssssssccccccc

zzzzzzzzsssxxxxsssscccccc

zzzzzzzzsssxxxxsssscccccc

zzzzzzzzsssxxxxsssscccccc

zzzzzzzzsssxxxxsssscccccc

zzzzzzzzsssssssssssccccccc

lll

lll

lll

lll

lll

lll

lll

1137 Blanch Blanch | 7. října 2006 v 22:23 | Reagovat

Mám vás ráda...vím, že vy mě taky..ale nemusíte to přehánět...není dobré mít všude přespřííliš komentářůů....špatně se to pak najíždí... a hlavně, když komentáře slouží ke komentování :)

1138 Jackie Jackie | Web | 14. října 2006 v 23:56 | Reagovat

achjo..všimla jsem si, že chybí jen 115 komentářů, aby se tenhle článek dostal aspoň na žebříček nejkomentovanějších článků!!!achjo...kdybysme ještě chvilku vydrželi, mohlo to bejt...:o)

1139 kika kika | E-mail | 14. února 2007 v 14:28 | Reagovat

tywoe!!!!ja mam 1139 komentar hec.no tak to okomentuju.je to dobre...je to skvele...je to uzasne...no proste blanch mas to v sobe a doufam ze budes spisovatelka

1140 Eleanora Eleanora | E-mail | 8. dubna 2007 v 16:21 | Reagovat

je to SUPER, ÚŽASNÉ, PROSTĚ SKVĚLÉ!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.