Příteli můj...

17. srpna 2006 v 0:30 | Blanch |  Slash jednorázovky
Tak..nemám sice pro vás další kapitolu Pikového krále, i když se na ní pracuje, ale mám tu jednu jednorázovku. Upozorňuji ty, kteří nemají rádi slash, že tohle slash rozhodně je. Žádný tvrdý sex, jen takový vzpomínkový v náznacích, jemný.
Pairing Sirius/Remus
Takže upozorňuji, že je to přístupné asi od 12ti let :)))
P.S. pro ty, kteří stále neví, co je to slash, tak mám pro ně vysvětlení
slash=povídka, která obsahuje pairing mezi dvěmi postavami stejného pohlaví, v tomto případě mezi dvěma muži.
P.P.S. není to žádná sláva, měla jsem melancholickou náladu a takhle to dopadlo...a ty verše jsou hrozné...prostě mi to dneska nemyslelo, takže o berte s rezervou, přijde mi to dost umělý.

Muž ve středních letech byl usazený v polstrovaném křesle prožraném moly. Držel v ruce něco tolik známého, ale přesto už tak vzdáleného.
Slaná slza si brodila cestu celým obličejem a mířila přímo ke krku. Beznaděj, žal, utrpení, v tom teď žil.
Vtíravá vzpomínka se do mysli vetřela jako nezvaný host.
"Asi jsem od tebe chytil blechy, Moony," smál se chlapec se vždy usměvavou tváří a s očima plnýma veselí a neustále se škrábal na zádech.
"O tom bych se hádal, Tichošlápku, kdo komu předal ty blechy, je to diskutabilní," usmál se na něj Moony a něžně se prohrábl jeho vlasy. Jeho kamarád však nezpozoroval nic neobvyklého.
Chlapec s vlasy plavými až kaštanovými svého přítele sledoval očima, které v něm nikdy neviděly jen kamaráda, ale to ten druhý nevěděl.
Stejně rychle, jako se vzpomínka vetřela tam, kam neměla, zase vyplynula do hloubi Remova myšlení.
Pevněji sevřel předmět ve své dlani. Vzpomínal si na den, kdy mu ho dal.
"Tady máš něco ode mě na památku, nevěděl jsem, co ti koupit k těm patnáctinám, Reme, ale slova, která si vevnitř přečteš tě plně charakterizují, jsou stejně něžná a citlivá jako ty. Kéž bych byl někdy tak citlivý jako ty," posmutněl Sirius a neposlušný pramen mu sjel do očí.
Remus jej chvíli pozoroval, přičemž přijímal dar svého přítele. "Děkuji ti," uchopil jeho neposlušný pramen a zasadil mu jej za ucho. "Děkuji ti moc, Tichošlápku, je vážně krásná," pootevřel sbírku básní, kterou mu Sirius věnoval.
***
Verše, které na něj v tu chvíli vzezřely, na ty nikdy nezapomene. Pamatoval si je dodnes.
Příteli, jsem tady.
Ale ty jsi odešel.
Otočil ses ke mně snad zády?
Ne, vykročil jsi do deště.
Dešťové kapky tiše zvoní,
potichounku, aby nerušily,
počátek podzimu v ovzduší voní,
pro nás, kteří jsme život žili.
Déšť je větrem rozevlátý,
do mého nitra vstupuje,
příteli můj vysmátý,
nevěřil bys, ale je jako sněžné závěje.
Pro lásku k tobě, k zašeřené obloze,
nemohl bych se otočit,
leč život žil jsem uboze,
pro tebe, příteli, klidně dál budu otročit.
Kolik pravdy bylo v těch několika slokách, kolik pocitů. Remus nikdy nepochopil, jak mohl být Sirius k němu tak laskavý a přesto si tehdy nevšimnout jeho přemrštěných reakcí, které jej samotného znepokojovaly. Musel se usmát, přece jenom, byl to chytrý kluk, ale někdy mu to pálilo docela zpomaleně. Hlavně pokud šlo o jistý vlkodlačí druh.
Otevřel sbírku a našel onu báseň. Báseň, která se nazývala Přítel. Očima přelétl několik prvních veršů. Na stránku mu skápla další slza, jež si razila cestu co nejdál od slzních kanálků. Remus ublíženě přikrčil oči.
Tichošlápku, proč zrovna ty?
Otočil další stránku, kde báseň pokračovala. Její konečné rozuzlení bylo znepokojující, ale tak vystihovalo Remusovy pocity a skutečnost, která už byla jednou dána a která byla příbuzným jménem se slovem, které se Remus tolik bál vyslovit - navždy.
Nechal si mě tady? Proč?
Co jsem ti udělal?
Bez tebe je můj svět jako kolotoč,
pro tebe žil jsem stále dál.
Ach, opouštějí mě mé síly,
příteli můj, stůj
zůstaň semnou ještě chvíli,
čas svůj mi obětuj.
Vrať se, ještě to neskončilo,
ty patříš jen ke mně,
bez tebe by mi smutno bylo,
přítelem byl jsem ti vždy a věrně.
neopouštěj mě…
"Ach, Tichošlápku, kamaráde, nebylo to vždy snadné, přesto mé srdce si měl, city v něm si rozezněl," dodal jakoby mimoděk plavovlasý, teď už muž. Otevřel oči a vynořil se z nostalgie a ponořil se do další. "Neopouštěj mě…"
Další vzpomínka, která si žádala své umístění do popředí.
***
"Siriusi, musím ti něco říct," viděl ve vzpomínce sám sebe, o dvě desítky let mladšího.
"Já vím," propíchl ho pohledem šedooký a vpíjel se do jeho duhovek. "Slova jsou zbytečná, Reme, vím, co máš na srdci. Už dlouho to vím."
"Ale trvalo ti to," špitlo nervózně jeho mladší já.
"Vynahradím ti to, slibuji," letmo se dotkl jeho lícní kosti a naznačil pochopení, "vím, že se ti ta holka líbila, proto si tolik žárlil, omlouvám se. Vědět to dřív, nikdy bych si s ní nic nezačal."
Removu poklesla brada. Tohle tedy Sirius myslel? A on už tiše doufal, že snad vytušil jeho úmysly.
Sledoval Tichošlápka, jak si nervózně kouše spodní ret a psíma očima, typicky Tichošlápkovskýma, v nichž byl vidět stud, zahanbení, lítost a snad i bolest, jej pozoruje. Remus se v jeho očích mohl utápět hodiny. Byly jako dvě studánky. Jako obloha při dešti. Jak ironické. Dal mu snad Tichošlápek tu sbírku básní záměrně? Tušil snad, že jej Remus tiše zbožňuje, ale ze strachu to nikdy nevyřkl nahlas a dělal, že o ničem neví? Ne, nevěděl. Tyhle oči nelhaly. Bylo v nich vše, jen ne zatloukávání a lež. Byla to cesta do Siriovy duše.
Remus nervózně potřepal hlavou, když si uvědomil jak dlouho a jakým způsobem ho pozoruje.
"To je v pořádku, Siriusi, vážně," a přesto, jako vždy…nic neudělal. Neřekl to nahlas, ačkoliv původní chuť tam kdesi na začátku byla. Zabil ji, Sirius ji opět zabil. A Remus se opětovně, ač se sebezapřením, stáhl do pozadí. Přestože mu to takovou dobu chtěl říct.
***
"Byl jsem hlupák já nebo ty, Tichošlápku?" usmál se bývalý profesor obrany proti černé magii. Pohladil líbezně rub malé knížečky a s láskou si jej prohlížel.
"Moc jsme si toho neužili, viď?" zazněl ironicky, jako by vážně k někomu promlouval. "To až tehdy, poslední rok, snad později, ale pak…poslali tě do Azkabanu a já pro tebe dvanáct let truchlil, a pak, když zbýval přece jenom nějaký ten čas…opustil si mě," hlas se mu zachvěl a zakolísal až nakonec vypověděl úplně. Vzpomněl si na tu osudovou noc, kdy Sirius přepadl za kamenný oblouk a navždy zmizel ze světa živých. Vzpomínal si, jak utěšoval Harryho. Ach, kdyby Harry tušil, jak mu jeho nářek způsoboval bolest, mnohonásobně větší, než jakou by pociťoval být tam sám, ale musel se držet na nohách, už kvůli Harrymu. Ztratil vše, co mu bylo drahé.
***
"Moony, jsem rád, že si zůstal aspoň ty, vím, že jsi do těch Prasinek vážně chtěl jet, nerad jsem vám to zkazil."
"To je v pořádku, Siriusi, mně to nevadí. Aspoň Petr a James se pobaví. Vždyť James tam je s Lily, nenechal by si ujít tak skvělou příležitost a náš Petr konečně našel spřízněnou duši, Gabriela je milá holka."
Remus nadskočil, když se ze Siriových úst vydral ironický, přesto bolestivý smích. "To jen my dva stále ne a ne najít tu pravou polovičku, viď? Nějak brzdíme partu," zazubil se s elegancí jeho vlastní.
Remus sklopil hlavu a zahleděl se do země.
"Co se děje, řekl jsem něco špatného?" uvědomil si černovlasý mladík svou chybu, ale nějak nevěděl, v čem ji vlastně udělal. Nerad viděl Rema takto sklíčeného.
"To nic, to přejde," špitl tiše Náměsíčník.
"To mi nepovídej, vidím, že tě něco trápí, svěř se. Jsme přece kamarádi a ti nejlepší!"
"No právě!" prudce sebou škubnul a postavil se.
"Nechápu," zamračil se Tichošlápek, "co je špatně?"
"Já, já jsem špatný!"
"A co proboha proč, Moony! Ty jsi nejúžasnější bytost, jakou znám!"
"Vůbec nevíš, o čem mluvíš!"
"Ale vím!" řekl rázně s náznakem rozhořčení. "Moony, kdybys byl holka, neváhal bych ani minutu!"
"V tom to je!" zjemnil hlas Remus. "Já, bohužel, nejsme holka!" oddychl si. Konečně to ze sebe dostal.
Sirius konsternovaně stál a nevěřícně na něj zíral. "Tím chceš jako říct, že…"
"Ano," dodal plavovlasý mladík, "přesně tohle tím chci říct, Siriusi, já…," polknul, "neumím to vyslovit!"
Nevěděl, co se to stalo, ale Siriův pohled zjihl. Opatrně k Removi přistoupil, ale ten ucuknul.
"Nech mě…" zašvitořil Sirius a mile se usmál, "prosím," dodal.
Remus stál a nic nedělaje zíral, jak se jeho nejlepší kamarád přibližuje k němu. K jeho obličeji. Jak pokládá ruku na jeho temeno hlavy. Srdce mu bušilo jako zběsilé a cítil každý záchvěv svého těla. Siriovy rty byly už tak blízko, ale v Removi se něco vzepřelo. "Ne!" křikl najednou a ustoupil. "Nenechám tě to udělat!"
"Proč?" zaznělo spíš posmutněle, jako by to řeklo dítě, kterému právě vzali hračku.
"Mrzelo by tě to a já..já na to nejsem připravený, já…tolik let jsem žil v utajení, tolik let jsem to skrýval, nejde to, já prostě, zvykl jsem si, že postě nemůžu mít všechno, co chci! Můj život je jedna velká tragédie!"
"Tohle ale mít můžeš," zaznělo téměř neslyšně.
Remus strnul.
"Remusi, k něčemu se ti přiznám…"
Oba dva stáli, hleděli na sebe, ale Remus nic neříkal, nechal jej mluvit
"…už několik měsíců pozoruji, že se se mnou něco děje. Něco mě donutilo nad sebou přemýšlet a to něco jsi ty. Totiž, já…mám tě rád, Remusi."
Tak tohle Remus nečekal. Cokoliv; urážky, posměšky, utěšování, rozmlouvání či snad ignorování, tohle všechno čekal, jen ne takový zvrat. Popadal dech, který mu zbýval. Byla to vypjatá situace.
Sirius rychle využil situace, přiskočil k němu a svými měkkými rty se dotkl těch jeho. Remus chvíli zaraženě a nechápavě stál, ale brzy si na to zvykl. Jejich rty se proplétaly mezi sebou. Jemně si vyrážely vstříc a vychutnávaly si pachuť toho druhého. Jejich první polibek byl tak intenzivní a plný citu. Trvalo několik minut, než se od sebe zadýchaně odtrhli.
Sirius se smál očima a Remus v nich rozpoznal spokojení. Takže, že by vážně svitla špetka naděje? Nemohl tomu stále uvěřit. Tichošlápek ho právě políbil. Ten, který byl sedm let největším dívčím idolem na škole, ten, který lámal dívčí srdce, ten jej právě políbil.
***
Dospělý kouzelník vstal z křesla a přešel k oknu. Venku pršelo. Jak ironický byl jeho osud. Stále si s ním pohrával.
"Proč zrovna ty, Tichošlápku, proč si mě opustil?" další slza ukanula na okenní parapet. Bylo tomu teprve pár měsíců, co jeho životní láska opustila tento svět a on se s tím těžko smiřoval.
Pohlédl do ulic. V dešti stál obrovitý chundelatý černý pes a smutně na něj vzhlížel do okna. V Removi hrklo. Zželelo se mu zvířete, zželelo se mi psiska tak podobnému Siriusovi.
Rychle vběhl do ulic, rozhlídl se kolem a spatřil psa, jak se krčí pod lavicí. Všiml si, že nemá obojek.
Zamlaskal. "Pojď sem, pojď se ukrýt před tím škaredým deštěm, pejsku!"
Pes nezaváhal a ihned přiběhl k němu. Radostně zavrtěl ocasem a laskavýma očima se mu podíval do obličeje. Remus jej pohladil. Byl to úplně stejný pocit, jako když kdysi hladil Siriuse. Byl mu tak podobný. A ty oči. Měly nádech šedé barvy.
"Pojď," otevřel dveře do svého příbytku, "tam je větší teplo a hlavně sucho!" pustil psa dovnitř a ten ihned vpadl do obýváku a usadil se na polstrovaném křesle prožraném moly.
"Jak se jmenuješ?" usmál se na psa. Ten zakňučel.
"Nemáš jméno? A jak by se ti líbilo Čmuchal?" pes třikrát zaštěkal.
"Je to neuvěřitelné, Čmuchale, jsi mu tak podobný!" přikrčil posmutněle obočí. "Doufám, že se ti zde bude líbit. Můžeš si lehnout na pohovku," usmál se na něj. "Potom ti udělám něco k snědku, teď si ale půjdu přečíst pár veršů, pokud ti to nebude vadit," pes opětovně třikrát zaštěkal.
Remus se usmál.
Věděl jsem, že mě v tom nenecháš,
srdce mé by žalem zkamenělo
říkal si, že pro mě život dáš,
že vždy by to smysl mělo.
Tak navždy, kamaráde,
zůstaneš v mém srdci skryt,
z něj už mi tě nikdo nepokrade,
na to sílu nestále budu mít.
Sbohem, tak už jsem tu sám,
přesto ve mně stále jsi,
vzpomínky na tebe mám,
nezapomínám, jen si nemysli…
Neopustils´mě…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (141)
Zobrazit starší komentáře

101 ke-sa-ha-ki ke-sa-ha-ki | 21. srpna 2006 v 22:18 | Reagovat

Zpěv Leitan je krásny, škoda,že v Sirmalionu,ani nikde jinde,není cely. Jinak je pohlazením pro romantickou duši. Rrošku se mi u Silmarilionu zdály některé nápady už dříve použitá v Lort of the Rings,viz Odula a pavoučice jenž sežrala jeden ze Silmarilionů..

Apropó kdesi jsem četla,že Silmarilion by se měl číst u Pána Prstenů jako doplňková četba.. Ověření faktů,orientace v rodech a životních příběhů předků hrdinů. Tůrin se mi taky hodně líbil, hodně mě tam zaujala myšlenka rozmluvy mezi Tůrinem a jeho mečem. (doufám, že se nepletu už je to pár let zpátky,co jsem to četla),to že meče mají vlastní příběhy,vlastnosti.. (a už jsem zas u Eragona)

Číslo 101 u komentáře taky není špatny.:-p Apropó taky odesíláte komentář desetkrát?Nebo jen můj comp zlobí..:@(

102 Geri Geri | 21. srpna 2006 v 22:32 | Reagovat

Ono těch doplňkovejch textů je vydaných víc. Jenomže ne v češtině a anglicky bych to asi nepřelouskala.

jj, myslím že tam debatil s mečem, pak i jak ho propích, že to udělá rád, nebo něco v tom smyslu.

K těm komentářům, poslední dobou to pošlu až na podruhý. Předtím mi to nedělalo. No hlavně, když se to tam neobjeví 2x :)))

103 Blanch Blanch | 22. srpna 2006 v 1:23 | Reagovat

warr ale tak..já jsem nenapsala nic takové, co by člověka tak dostalo...

104 warrion warrion | E-mail | 22. srpna 2006 v 15:59 | Reagovat

Blanch: Mě jo... já jsem na něj vysazená, dokonce ho kreslim (i když to neumim :))

ke-sa-ha-ki: Jo, tak pětkrát, ale naštěstí se vloží jenom jednou.

Geri: To máš pravdu, mě hrozně štve, že v angličtině vyšla od JRRT Kniha ztracených příběhů a v češtině ne, a navíc se to nedá sehnat ani anglicky... bych si to ráda přečetla.

105 Blanch Blanch | 22. srpna 2006 v 16:30 | Reagovat

warr tak já kreslím všechny, nemám vyhraněné postavy, které kreslím :))

106 warrion warrion | E-mail | 22. srpna 2006 v 18:48 | Reagovat

Já taky, ale jenom na něm si dávám záležet, to ostatní jsou takový čmáranice :o)))

107 Blanch Blanch | 23. srpna 2006 v 0:02 | Reagovat

:)) tak ukaž, ráda se podívám :)

108 warrion warrion | E-mail | 23. srpna 2006 v 0:35 | Reagovat

nemám blog a nemůžu skenovat, bohužel... nebo možná bohudík :) jak už jsem napsala, tvůj obrázek k Pikovýmu králi je moc hezkej, o moc hezčí než ty moje :o)))

109 Blanch Blanch | 23. srpna 2006 v 14:20 | Reagovat

warr to mě rzí, ráda bych je viděla :)

110 Lenka Lenka | 23. srpna 2006 v 18:31 | Reagovat

Po dlouhé době se mi nějaký slash líbil. Fakt povedený. Dlouho jsem zápolila s tím , jestli číst nebo ne.

111 Blanch Blanch | 24. srpna 2006 v 16:26 | Reagovat

Leni to není možné...tak to je pocta všech poct :)

112 Lenka Lenka | 25. srpna 2006 v 8:37 | Reagovat

ani ne. prostě se ti to povedlo. Jo a ten nový vzhled se mi líbí. Jen pokud by šlo předelat Site owned by na Eillen

113 Blanch Blanch | 25. srpna 2006 v 16:14 | Reagovat

Lenka kde? Proč to tam nechceš mít? Myslíš to nahoře v rohu?

114 allishka allishka | 25. srpna 2006 v 18:59 | Reagovat

ty slashe Ti jdou moc dobře, mohlo by jich být víc...

115 Blanch Blanch | 25. srpna 2006 v 19:35 | Reagovat

:))) určitě jich časem bude víc :)

116 Kristýnka Kristýnka | E-mail | 25. srpna 2006 v 23:08 | Reagovat

ahojik,slashe moc nemusim,ale tenhle byl fakt bezva-mam radshi ty jemnejshi...mimochodem,ty basne psal jakoze kdo?remus nebo Sirius??

a ktomu eragonovy a eldestovi,sou to aprosto the best knihy,na fimy se zas tolik neteshim,spish na treti dil..:))) blanch,nechapu ze mash tak sqelej odhad,me by to v zivote nenapadlo...nez sem si to precetla..vshichni taj tu narnii tak odsuzujou,ale me se strashne libila..fakt moc,film byl prej dost blbej,ale ta kniha...:))teda jako prvni dil nic moc,ale to mash jak s Harrym Potterem,prvni dil je dycky takovej...uvadeci..pro decka spish...ale ty dalshi sou uzasny...;-) opravdu vrele doporucuju:o)

117 Kristýnka Kristýnka | E-mail | 25. srpna 2006 v 23:08 | Reagovat

a jeshte jedna vec,taky me napadlo ze je eragon takovej mix mezi HP a LOTRem...sem rada ze nejsem jedina,protoze mi to od nas nikdo neverill:-D

118 Blanch Blanch | 26. srpna 2006 v 0:49 | Reagovat

Kristy ty nepsal nikdo...to je jako sbírka, co Remus od Siria dostal..

jj...no..jako..nevím, jak mě to napadlo..spíš jen tak z legrace jsem si řekla, že by to bylo dobrý, kdyby se to tak promíchalo..heh a ono fakt, mno :))

Taky..ještě jsem k tomu nedošla..ale myslím, že jeden z těch elfů, co byl zabit při tom putování se Safiřiným vejcem, byl nějaký milý od Arye.. taxem zvědavá, jestli k něčemu takovému dojdu

119 Mary Mary | E-mail | 27. října 2006 v 10:20 | Reagovat

Kristýnka:Máš pravdu mě se Narnie hodně íbí.Ta knížka ten předdíl jak vznikla Nárnie je takovej zdlouhavej le ty další sou oporvdu super.Zatím sem teda četla jen prvních pět no.A podle mě film taky není špatnej mě se líbil,ale cyběla tam spousta věcí co je v knížce.Ale to je tak vždycky

120 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 2:16 | Reagovat

Narnii jsem už četla taky...no...mám z toho divné pocity..nápad skvělý...námět prostě grandiózní, ale příšerné zpracování... celkově vzato se mi to líbí, ale znovu bych si to nepřečetla...

121 Tesia Tesia | 11. listopadu 2006 v 20:03 | Reagovat

krásný,fakt..ale je to takový..smutný.smutný a krásný :)

Narnie mi přijde spíš..humorná,teda některé díly

122 naty naty | 12. listopadu 2006 v 21:46 | Reagovat

ty kráso...děláte si ze mě srandu...já sem vážně málem brečela... ;-)

123 Alča Alča | 8. prosince 2006 v 19:52 | Reagovat

Zdárec...Slash není moje parketa, ale v tvím podání je to moc pěkný...je to čtivý, místy smutný až depresivní... Konec byl dost dobrej...fakt sež dobrá...

124 Blanch Blanch | 11. prosince 2006 v 16:22 | Reagovat

děkuji moc za takové uznání

125 aenda aenda | E-mail | 23. ledna 2007 v 15:28 | Reagovat

Je to svým způsobem zajímavý... Teda já žeru každou tvou napsanou povídku... Fakt skvěle píšeš

126 Regenlief Regenlief | E-mail | Web | 8. února 2007 v 13:38 | Reagovat

žeru Eragona!-knížku, né kluka, mě přijde sympatičtější Murtagh, chudák jako by za to moh že jeho fotr byl svině, a zachránil Jezdci Eragonovi prdel. a Solembum je úžasnej, je v něm něco...no...nevim...kouzelnýho:0)

127 Blanch Blanch | 10. února 2007 v 3:18 | Reagovat

:) já žeru Safiru :)) a mám ráda Broma...a Eragona a Murtagha a to je asi tak vše :)

128 pepenka pepenka | 10. února 2007 v 10:19 | Reagovat

ahojky lidišky taky se už nemůžu dočkat ale určitě to bude stát za to, ale chtěla sem se zeptat na váš názor. Myslíte že se někdy Eragon a Arya seznáměj nějak blíž:-D já doufám že jo ale chci slyšet váš názor pls napište

129 Maník Maník | E-mail | 21. února 2007 v 15:43 | Reagovat

Vis tom Blanch ze ja te zboznuju vazne mas fantasi jako nikdo jjiny na svete mohla bys zacit psat knizky vazne muzes to prece zkusit ne???No tak prosim skus to ja si ji koupim a budu mezi prvnimi.TY SI PROSTE GENIUS JA TODLE DELAM TAKY A DE MI TO ALE NA TVI PRIBEHY MI JESTE NECO CHYBI JA PROSTE JA SE PROSTE NEUMIM VYJADROVAT TAK JAKO TY JE TO DOJEMNY ZAROVEN HROZNY CHAPES TO JAK TO MYSLIM???Doufam ze jo.A hlavne pis dal a neprestavej jo???Mnej se hezky a zapoj i nakou tu jemnost(v nekterych pribezich to sice je ale mohla bys to skusit dat do vic pribehu)tak si to uzij a pis hezky dal lidi na tebe cekaj uz si tady neco jako J:K:Rowlingova

130 Amylee Amylee | 4. března 2007 v 15:03 | Reagovat

ASI UŽ TÍ TO TADY ŘEKLI....ale....já sem se normáloně skoro rozbrečela..moc krásné.......fakt i když je to slach kteý moc nemusím...je tohle užasné

131 Rosseta Rosseta | 10. března 2007 v 13:08 | Reagovat

K povídce: SUPER slash. Hrozně emotivní, nenásilný, schopný udržet si pozornost čtenáře.

132 Jane.s. Jane.s. | Web | 1. června 2007 v 15:04 | Reagovat

super!

133 Blanch Blanch | 4. června 2007 v 0:44 | Reagovat

děkuji moc, děvčata...

134 Jaen Jaen | Web | 1. července 2007 v 19:27 | Reagovat

Blanch, konečně jsem se dokopala k napsání komentu;) Je to opravdu super, RL/SB jsou mé nejoblíbenější postavy...A k tomu slash, na který si postupně začínám zvykat;) Prostě super!:)

135 Blanch Blanch | 3. července 2007 v 2:41 | Reagovat

:)))aaa.Jaen :))) Morganě tento pár jde lépe :)

136 Emilie Emilie | Web | 13. července 2007 v 2:06 | Reagovat

jééé, jakýmsi nedorozuměním nemůžu nic jinýho číst, ještě když je to tak povedený:)

137 Jaen Jaen | Web | 13. července 2007 v 23:19 | Reagovat

Blanch, nepodceňuj se!;)

138 Blanch Blanch | 16. července 2007 v 2:25 | Reagovat

Nepodceňuji se, to jsou fakta :)

139 Delilah Delilah | 31. července 2007 v 11:01 | Reagovat

Óooooo, veľmi milé..... Asi mi niečo padlo do oka.... auuuu. Neva. Už je to fajn. Naozaj krásne. Dúfam, že niekedy dosiahnem tvoju úroveň. Talent sa nezaprie.... :-) Pa, teším sa na ďalšie...

140 bazilda(bazilišek) bazilda(bazilišek) | 4. srpna 2007 v 14:31 | Reagovat

nemám slov snad jen NÁDHERNÉ

141 Kajka Kajka | 7. října 2007 v 21:50 | Reagovat

.....nemůžu z toho ani mluvit...jen...prostě...no...:Áááách!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.