8. kapitola - Profesor Black

22. ledna 2006 v 2:15 | Blanch |  + Třináctá komnata
Za případné chyby se převelice omlouvám. je 2:19 a já jsem vám chtěla udělat radost a co nejdrříve to vložit. Jelikož se mi chce už spát, takže bych to dnes už nezkontrolovala. Udělala bych to zítra a kdo ví, kdy bych se zase až dostala na počítač. Takže postoupím do riziko a už to po sobě nezkontroluji a vložím to sem, abyste měli co číst... díky za pochopení. Taky berte vpotaz, že jsem to psala hodně pozdě a prostě mi to nemyslelo tak, jak by mělo, takže tam těch chyb bude asi fakt plno .))

Ron přijal od Harryho zažloutlý pergamen. "Co to vlastně podepisujeme?" Zeptal se poněkud pozdě, ve chvíli, kdy už vzdaloval svůj brk od papíru.
"Účast na semináři Verbálního kouzlosloví," poznamenala Hermiona tónem, který se velice podobal jejich bývalé ředitelce koleji a zároveň profesorce Přeměňování, profesorce McGonagallové, která byla však po smrti.
Hermiona se zarazila nad vlastním komentářem a sklonila hlavu k zemi. Tolik ji trápilo, že už profesorka není mezi nimi. Trápilo ji to snad nejvíc z celé koleje. Letos to byl příšerný rok, valilo se na ně samé neštěstí. Harry a Ron se sotva stačili vzpamatovat ze smrti Noreen a teď tohle. Voldemort dal Harrymu už mnoho záminek, aby ho mohl nenávidět, ale čím déle žil, tím víc ho nesnášel a po tomhle už neexistovalo nic, čím by si ho usmířil, i kdyby byl mudlovský lidumil a světec.
"Aha," snažil se zachránit Ron situaci, "a kdy je první hodina, to už víme?"
"V pátek, poslední dvě hodiny," prohlásil Harry.
"Cože? V pátek, takže všichni budou mít už pokoj, jen my si dáváme na poslední dvě hodiny seminář navíc? Že já blbec se nechal ukecat!"
"Nikdo tě nenutil, Ronalde!" Spřáhla ho Hermiona.
"No jo, no jo," zamračil se zrzavý mladík, "už toho nechme. Já nemám náladu se hádat!"
"A copak já ano?"
"Vy dva!" Zvýšil hlas Harry. "Nechte toho. Už zase to začíná!"
Hermiona Harryho přejela jen omluvným pohledem, přesto Rona málem pohledem propíchla. Ron rezignovaně oddechl.
"Měli bychom už jít, za deset minut začíná hodina," dodal Harry.
***
Místnost byla stejná jako vždycky. Nic se tu nezměnilo. U katedry, stejně jako loni, stála tabule ještě s nějakými popisky, které určitě ještě patřily profesorce McGonagallové. Harrymu stáhlo hrdlo při pomyšlení, že už jí nikdy neuvidí. Přese všechny maléry a zážitky měl profesorku rád. Byla to ona, kdo si ho jako chytače všiml, to ona se ho zastávala. Byla to správná ženská a teď, teď musela zemřít. Proč musí umírat pořád jen ti správní a nevinní lidé? Všechno tu bylo při starém a zanechávalo to na sobě plno vzpomínek. Harry se koukl za katedru, kde byla police, na které stál pohár. Vzpomínal si, jak ho profesorka v druhém ročníku proměnila v tukana. Vzpomínal, když v prvním ročníku s Ronem dorazili pozdě, jak seděla na své katedře jako kočka a přímo před jeho zraky se proměnila zpátky v ženu. Bylo to tu plné vzpomínek a zážitků. Byl to zvláštní pocit. Harrymu na rukou vyvstaly chlupy a naskočila husí kůže. Všechno, všechno tu bylo stejné, ale přesto jiné. Všechno bylo stejné, až na učitele.
S Ronem se posadil do druhé lavice, hned za Hermionu, která si sedla vedle Nevilla. Když si vytáhnul z brašny hůlku, ve stejné chvíli do místnosti vrazil vysoký muž zahalený v černém plášti a s vlasy staženými v cop.
"Aaaaah," vedle z lavice se ozýval dívčí ohromený a zároveň toužebný hlas. Harry se za tím hlasem otočil a rozpoznal v něm Parvati Pattilovou. Nevěřícně zakroutil hlavou a otočil se na Rona s Hermionou, kteří se jen pobaveně usmáli.
Sirius dorazil ke katedře a položil na ně nějaká lejstra.
Místností se zhostilo hrobové ticho. Každý byl zvědavý na nového profesora Přeměňování a zároveň na neprávem odsouzeného bývalého vězně z Azkabanu.
Profesor Black, jak mu teď Harry před třídou musel říkat, se otočil ke studentům a všechny si je prohlížel. Po chvíli se začal usmívat a mnout si ruce. Stále byl klid.
Nakonec sprásknul rukama, přičemž polovina třídy leknutím podskočila. "Tak, třído. Mě už jistě všichni znáte. Jsem Sirius Black, bývalý trestanec," Harry se díval, jak si tuhle chvíli vychutnává a přímo baží po tom, aby třídu zaujal. Smál se jako by právě Snapeovi mrsknul do obličeje dýňový nákyp a pozoroval, co na to třída řekne. "Ale jak víte, byl jsem odsouzen neprávem, takže se nemusíte bát, že někoho z vás pošlu na onen svět," předříkával to jako by právě mluvil o tom, že je dneska docela teplo a rád by se šel vykoupat. "Jelikož je naším úhlavním nepřítelem Vol.. ehm," rozmyslel si poslední slovo, "Vy-víte-kdo, tak je mou povinností vás toho co nejvíc naučit, abyste se dokázali před ním ubránit, popřípadě maskovat či ho nějak přelstít."
"Cs," z konce třídy zazněl ironický smích vysoko naladěn. Harry, Ron i Hermiona, společně se Siriusem, se otočili za majitelkou onoho smíchu. Nebyla jím nikdo jiný, než Beatrice ze Zmijozelu, ta nová studentka.
"Nechápu, co je vám k smíchu, slečno?" Ladným a elegantním krokem, který nenechával nebelvírské studentky klidnými, se šoural k lavici, kde Beatrice seděla. Zeširoka se usmál a pobaveně svou otázku zopakoval.
Beatrice se přestala smát a nadhodila výhružný výraz, který by jí mohl závidět i samotný Snape.
"Jestli si myslíte, že tady tahle banda tupců se někdy naučí něco, čím by se ubránila samotnému Pánu zla, jste na omylu! To bylo opravdu neuvážené tohle tvrdit! A přelstít ho..no tak to už je k smíchu!"
"Vy si možná, slečno.." pohodil hlavou na znamení neznalosti jejího jména.
"Gabestoneová.."
"Ano..takže vy si možná myslíte, slečno Gabestoneová, že neexistují lidé, co se dokáží bránit Pánu zla, ale já mám opačný názor a právě naopak, znám i studenty právě vašeho věku, kteří se nejednou samotnému Pánu zla postavili a ubránili se. Harry je živým důkazem!"
"Ale Potter je výjimka," stála dívka na svém, "sotva se tu najde někdo podobný jemu!"
Harry nevěděl, zda má být poctěn, že si tohle o něm Beatrice myslí nebo zda má být naštvaný, protože si myslí, že kolem ní sedí samí tupci.
"Mýlíte se. Je plno studentů, kteří ještě neprojevili svou zdatnost a také by se dokázali ubránit. Já v ně věřím a věřím, že tahle třída toho dokáže více, než jen bláhově mávat hůlkou. Kdyby ne, těžko by se dostali na studium OVCE, nemyslíte?!" Už nezněl tak pobaveně ani vesele. Harry v kmotrově hlase rozpoznal odhodlání. Byl by schopný se do konce hodiny s Beatrice hádat, jen aby jí vysvětlil, že nemá flintu házet do žita, aniž by řekla švec. Naprosto v nic nevěřila a hned všechny házela do jednoho pytle, což se jak Harrymu, tak ani Siriovi nezamlouvalo.
"A teď, pokud dovolíte, mohu pokračovat?"
Beatrice Gabestoneová ho propalovala nahněvaným pohledem, ve kterém jasně dávala najevo, že rozehraná bitva ještě stále není u konce, přesto mlčela jako hrob.
"Dobrá. Takže, jak jsem říkal, třído, mým úkolem je vás naučit toho co nejvíce, nejen proti Pánu zla a jeho přisluhovačům, ale také na zkoušky OVCE," tentokrát už opět rozdával ten svůj zářivý úsměv.
"Jelikož máme první hodinu, nechci vás hned na začátek zatěžovat něčím příliš těžkým, ale další hodinu už to bude o něco složitější, protože v letošním roce se naučíte přeměňovat svůj zevnějšek a naučíte se metamorfózám."
"To jako, že nás naučíš..te přeměňovat se ve zvířata?" Prohodil zvědavě Ron.
Sirius na něj vycenil zuby. "Ne, Rone, to zrovna ne, ale naučíte se, jak si změnit třeba barvu vlasů, jak změnit barvu očí, tvar prstů u nohou, tvar zubů a jiných věcí. Naučíte se ze sebe udělat úplně jinou osobnost. Být zvěromágem je něco jiného. To se ve škole neučí," popošel o několik kroků dál ke svému stolu a posadil se na něj, "existují lidé, kteří se tohle nemusí učit. Říká se jim metamorfágové. Dokáže se změnit sami od sebe. Například z mladé ženy se během jednoho dne může stát stařičká babička o dřevěné holi. Nebo může ze svého nosu udělat orlí frňák.."
"…už jsem na to přišel, Snape je metamorfág," prohlásil Ron a celá třída se rozesmála, i spolu se Siriusem, který na to nic neřekl. Harry se ani nedivil. Snape musel být hodně rád, když zjistil, že Sirius bude jeho kolegou.
"Ne, to opravdu není, Rone," chechtal se Sirius, "ale existují lidé, kteří aniž by mávli hůlkou, tohle dokáží. To jen my se to musíme učit. Metamorfágem se totiž člověk musí narodit. Jsou to vrozené vlohy, které se nedají naučit. A vy se v průběhu tohoto roku naučíte proměňovat veškeré části svého těla. Základem zkoušek OVCE totiž je přeměňování se v někoho jiného. Dnes, jak už jsem vám slíbil, zkusíme něco jednoduššího," sesedl ze svého stolu a rozpustil si vlasy. "Každý si vytrhněte jeden vlas," třída na něj zvědavě hleděla, přesto splnila daný úkol.
"Položte ho před sebe. Dnes mi ukážete, jak dokážete přeměnit svůj vlas v šedivý vlas. Na to, aby se vám přeměna povedla, musíte splnit několik podmínek. Není to tak jednoduché, jak se zdá," odkašlal si. "Za prvé.. musíte chtít, doopravdy musíte chtít, aby se přeměna povedla. Ve svém nitru si musíte představit, jak bude vlas vypadat. Musíte si vnuknout představu přeměněné věci a představujte si, že už je vlas šedivý. Dle vaší intenzity a síly chtíče se vlas přemění. Můžete si třeba říkat `Vidím šedivý vlas, tento vlas je šedivý,´někomu to totiž pomáhá. Za druhé, musíte být v klidu a nesmí vás ovlivňovat žádné vnější vlivy..nebo prostě nesmíte nic kolem vnímat a musíte se na danou věc dokonale soustředit. Nesmíte se nechat rozptýlit jinými věcmi. A za třetí, kouzlo na samotné přeměny zní Pars onis, ale pokud by se z vás časem stal pokročilý a zběhlejší kouzelník či čarodějka, která tyto proměny skvěle ovládá, kouzlo už není nutné vyslovovat a není nutné používat hůlku, stane se neverbálním a pro samotnou přeměnu stačí soustředit svou pozornost na první dvě podmínky přeměny, které jsem zmínil.."
"Ale Si..pane profesore," přihlásila se Hermiona, "jaký je potom rozdíl mezi obyčejným kouzelníkem, který by tohle kouzlo prováděl a mezi metamorfágem?"
Sirius se rozesmál. "To je dobrý dotaz, Hermiono. Máš pravdu. Člověk si řekne, ale jaký je rozdíl, protože pokud se kouzelník stane tak dobrým, že nemusí formuli vyslovit, vypadá pak jako klasický metamorfág, který nepoužívá hůlku. Ale rozdíl je mezi tím, že metamorfág se tohle prostě nikdy nemusí učit a jde mu to samo, už od narození. Kdežto obyčejný kouzelník se to musí naučit. Prvně s hůlkou a potom třeba bez ní. Ale jen málo kouzelníků se dokáže přeměnit bez hůlky. Je to poněkud složitější a trvá to léta, než se to člověk naučí. Chce to více trpělivosti a více času," zkontroloval čas. Zbývalo ještě deset minut. "Tak a teď, každý si pozorně prohlídněte svůj vlas. Už toho asi moc nestihneme, tak to zkusíme dokončit příště, ale aspoň to zkuste. Zaměřte svůj zrak na vlas a zapomeňte, že se kolem vás něco děje. Zapomeňte, že jsou kolem spolužáci, že někdo něco říká. Sout¨střeďte se jen a jen na ten vlas a představte si, jak ho vidíte šedý. Vy nevidíte svůj vlas, ale vidíte šedý vlas.. soustřeďte se na své přání a představu, ignorujte okolí a nezapomeňte, že formule pro proměnu zní Pars onis.. tak, zkuste to!"
Do konce hodiny, plných deset minut, celou třídou znělo hromadné Pars onis. Hermioně se dokonce podařilo během té chvíle, že koneček jejího vlasu opravdu zešednul.
"Výborně, Hermiono, dobrá práce. To je hodně dobrý výsledek! Deset bodů pro Nebelvír!" Prohlížel si její vlas a Hermiona se tvářila naprosto spokojeně. Ron to vedle ní už dávno vzdal a Harry se už jen smál jeho otrávenému výrazu, který jasně říkal, že už ho ta Hermionina dokonalost štve.
***
"Tak co myslíte? Jak si Sirius vedl?" Zeptal se zvědavě Harry svých kamarádů.
"Je strašné, co řeknu," zpytovala Hermiona své svědomí, "ale myslím, že Sirius je skvělou náhradou za profesorku McGonagallovou."
"Máš pravdu, na to, že byl tolik let ve vězení, byl fakt skvělej," souhlasil Ron.
"Viděli jste Parvati s Levandulí? Obě dvě z něj byly úplně na větvi!" Zkonstatovala Hermiona, přičemž si otevřela nějakou knihu.
"Jo, to má pravdu," nasimuloval Ron výraz, jaký měla Parvati ve tváři, když Sirius vstoupil. "A co teprve Milicent Bulstrodeová, všimli jste si jejího pohledu? Sice nic neříkala, ale ten pohled mluvil za všechno!" Smál se pobaveně Ron.
"Fakt? Já jsem se nedíval.."
"Jo, Harry. Svlékala Siriuse očima, hlavu měla podloženou dlaní a odevzdaně na něj mlčky hleděla, div si neposlintala hábit!"
Čekala je už jen poslední hodina Kouzelných formulí, které měli opět všichni čtyři pohromadě.
Jak Harry předpokládal, a jak mu Hermiona vyčetla, protože si nic na hodinu nezopakoval jako ona, udělal ze sebe před celou třídou úplného blbce, když neznal formuli na ztišení hlasu. Profesor Kratiknot mu za to napařil domácí úkol a strhnul mu pět bodů za neznalost. Jediné, co Harryho uspokojovalo bylo, že Ron vedle něj taky absolutně nevěděl, o čem se mluví. Byl úplně mimo a místo, aby pracoval tak, jak měl, tak hleděl z okna a pozoroval zataženou oblohu, která se schylovala k dešti. Netvářil se přitom moc vesele a Harrymu bylo jasné, na co teď právě myslí.
Taky si častokrát před spaním na Noreen vzpomenul a dával si její smrt za vinu a byl rozhodnutý, že se za tohle všem pomstí. Nejenom Voldemortovi, ale i Luciusi Malfoyovi, který Noreen nejvíc ublížil.
"Pane Pottere!" Zaslechl nakřáplý hlásek malinkatého profesora Magických formulí. "To už je podruhé v této hodině, vy mě vůbec neposloucháte! To nejde jen tak přehlížet, odebírám vám dalších pět bodů a jestli se to ještě jednou bude opakovat, dostanete školní trest!"
`Sakra.. a Rona si jako nevšimne? Celou dobu je naprosto mimo a já se jen na chvilku zamyslím a mám problém!´
Když se chtěl zeptat, co právě dělají, Hermiona ho jen spřáhla nasupeným pohledem a nic neřekla. Harry věděl, že nemá šanci se od ní cokoliv dozvědět, a tak se zaklonil za sebe k Deanovi a Seamusovi, kteří stejně jako on neměli ponětí, co se právě učí.
"Tak díky!" Usmál se napůl Harry. Když se tak rozhlížel, skoro nikomu se nechtělo dělat. Téměř nikdo ve třídě nepracoval a dělal úplně něco jiného. Jen Harryho si profesor všímal. Bylo mu jasné, že pokud do pěti minut nezjistí, co má vlastně dělat, napaří mu profesor Kratiknot školní trest.
Naposledy se zoufale podíval na Hermionu, ale ta zarputile mlčela. Rozhodl se, že se na to vykašle. Když mu ani jeho nejlepší kamarádka nechce pomoct, už na tom nebude lépe. Rezignovaně si složil dlaně pod bradu a po vzoru Rona zamířil svým pohledem na zašedlá mračna, ze kterých už cvrčela voda.
Harry tomu sám nemohl uvěřit, ale asi měl nějaké zvláštní štěstí, poněvadž do konce hodiny si ho profesor nevšiml a nakonec zadal školní trest nějaké studentce ze své, havraspárské, koleje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (132)
Zobrazit starší komentáře

101 Anička Kokřík Anička Kokřík | E-mail | 6. března 2006 v 17:52 | Reagovat

Zítra se sem mrknu, a chci to tu míííííít :-)

102 eggy eggy | 8. března 2006 v 21:46 | Reagovat

Jo uz sem si vsimla ze si neco doplnila ale bohuzel ne ty povidky ktery mam nejradeji:) Kazdopadne i to je pokrok... Snad ted budes mit dost casu aby doplnila i ty ostatni... napr. : Trinacta komnata a Jak zatocit se Severusem Snapem... Neber to v zadnym pripade jako natlak:)

103 Blanch Blanch | 9. března 2006 v 0:34 | Reagovat

:)))) Já jsem něco slíbila a pokusím se to dodržet..

104 Anička Kokřík Anička Kokřík | E-mail | 9. března 2006 v 14:21 | Reagovat

super!!!!

105 Nikitka Nikitka | 14. března 2006 v 21:36 | Reagovat

Božíínku!! Já se snad zblázním!! Copak nechápete,že jsem na téhle povídce závislá???? Prosííííím pokračování!!!

106 petr petr | E-mail | 20. března 2006 v 16:57 | Reagovat

kdy budou dalsi kapitoly???jestli tak mi je prosim poslete(kdokoliv)na maila dekuji predem

107 petr petr | E-mail | 26. března 2006 v 18:29 | Reagovat

hodlas tu dat dalsi kapitolku,nebo stavkujes??

108 Blanch Blanch | 26. března 2006 v 19:51 | Reagovat

stávkuju :) Nemám na ni teď čas a můj poslední zážitek mě natolik dožral, že už jsem neměla chuť tu kapitolu psát znovu..

109 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 2. dubna 2006 v 11:26 | Reagovat

Blanchiiiiii, pls...:)

Strasne nas mucis..:)

110 Blanch Blanch | 2. dubna 2006 v 16:15 | Reagovat

Když mně se nechce.. já jsem teď asi nějak moc zaláskovaná nebo co :)

111 Klarit Klarit | E-mail | 6. dubna 2006 v 7:00 | Reagovat

tedaa a kdo je ten tvuj??? ho zabijem a pak budou teprv povidky:D ne to zas ne ale psat uz bys prosiiiiiiim mohla:((

112 Blanch Blanch | 6. dubna 2006 v 8:29 | Reagovat

No tak to neee teda :)) To bych na protest nenapsala už nic.. to by mě asi složilo naprosto. Já mám rozepsanou půlku kapitoly, ale furt ne a ne ji dopsat.

113 Blanch Blanch | 6. dubna 2006 v 8:30 | Reagovat

Dokonce mám k ní už nakreslený a nascannovaný fanart :)

114 Haňula Haňula | Web | 17. dubna 2006 v 0:44 | Reagovat

Je to super, ale bylo by smutný kdyby McGonagallová fakt umřela. Já se už strašně těšim na 7 Harryho Pottera. Co myslíte jak to dopadne ? Já si myslim že poslední viteál bude v Harrym a ve Voldemortovi a že se Harry obětuje a zabije se a bude oslavovanej jako pravej hrdina. :)

115 Blanch Blanch | 17. dubna 2006 v 2:42 | Reagovat

Haňula, tak to myslíš špatně.. páč kdyby byl v Harrym..musí nejprve zabít sebe, aby byl Voldemort zase o jeden Viteál slabší.. a kdo pak zabije Voldíka? Tohle nemá řešení. Taky jsem si to dřív myslela, ale paxem domyslela, když mi tohle docvaklo.

Já doufám, že vyhraje Voldy :) Přála bych mu to..

116 Julie Julie | 10. května 2006 v 22:06 | Reagovat

Tím myslíš Voldemorta?Hele jako nic proti tobě ale nepřeskočilo ti?Fandit zlu?A teroru?

117 Blanch Blanch | 11. května 2006 v 13:19 | Reagovat

Nepřeskočilo, já mám ráda teror, zlo a tragédie, depresivní povídky a stranu zla. Záporné postavy jsou zajímavější, než kladné. Já jsem na "dobro" už moc stará :))

118 Julie Julie | 11. května 2006 v 20:49 | Reagovat

Ty si terorista;))))))))

119 Blanch Blanch | 11. května 2006 v 21:33 | Reagovat

Jo, to jsem. Patřím do skupiny spisovatelek ff, které se jmenují Prokleté povídkářky...našim cílem je vraždit, ubližovat, mučit.. :)

120 Julie Julie | 12. května 2006 v 20:05 | Reagovat

Normálně se tě bojím !!!!!

121 Skryli Skryli | E-mail | 14. května 2006 v 14:39 | Reagovat

Haha, to tak.Tebe, Blanch, bych se nebál, i kdyby jsi na mě šla s motorovou pilou a nesnaž se mi namluvit, že bych přímo skučel o milost.Jsi užasná spisovatelka a ty, že by ses vydala na dráhu prokletých.Jo, to na mě nehraj.Je sice pravda, že občas píšeš dost krutý scény, ale to tě neomlouvá z faktu, že jsi hodná.Jo, mluvím za vše:)))))))

122 Blanch Blanch | 14. května 2006 v 14:58 | Reagovat

Hodná jsem, to možná( i když..hehe..neznáš mě reálně..jsem pěkná mrcha), ale já patřím mezi prokleté povídkářky...viz. http://proklete-povidkarky.xf.cz :))

123 Blanch Blanch | 14. května 2006 v 14:58 | Reagovat

Není řečeno, že jsem zlá...jen říkám, že píšu povídky, kde čím dál víc vraždím, mučím postavy apod. Několik let jsem snad nenapsala happy end..

124 Julie Julie | 17. května 2006 v 18:44 | Reagovat

Pro mě je tady Happyendů hodně.(Na ty stránky se mrknu)

125 Blanch Blanch | 18. května 2006 v 14:53 | Reagovat

Tady jo, ale tam, kde je happy end..tak poznáš starou povídku :))) Ty nové happy endy nemají..am, kde jsou...povídky mají aspoň dva, tři roky..

126 Tesia Tesia | 3. června 2006 v 8:25 | Reagovat

Blanch!Blázníš?Sem by se happy-end prostě vůbec nehodil!Děláš dobře,že ho sem nechceš dát!Teda..nechci ti radit,ty píšeš NEJ,skoro jak Rowlingová (ale bohužel,ona tenle svět vymyslela dřív),ale prostě si to myslím! :o)

127 Blanch Blanch | 3. června 2006 v 15:00 | Reagovat

Tesi souhlasím :))) Rowling jako osobu moc nemusím, ale má mou úctu za to, že vymyslela tenhle svět a za skvělé knihy, ale nikdo se nikdy nemůže dostat na její úroveň, právě proto, že tohle všechno vymyslela a dala tomu život.

No, happy end..tohle bude mít asi docela drsný konec :)

128 Verč@ Verč@ | E-mail | 6. června 2006 v 17:04 | Reagovat

Drsny!!Bomba!!prostě seš super Blanchizno..:)

129 Blanch Blanch | 6. června 2006 v 19:04 | Reagovat

:)) tebe to ještě těší? :))) no tak to těší mě :)

130 Verč@ Verč@ | E-mail | 6. června 2006 v 20:12 | Reagovat

neboj těši...:)...i kdyš...stale se nemužu vypamatovat s noreen...ale ron MUSI chodit s hermi!:)

131 Mary Mary | E-mail | 11. srpna 2006 v 15:34 | Reagovat

Úplně super!Sirius byl úlně úžasnej!!!!!!!!!!!!!!!

132 Cvrček Cvrček | 12. března 2007 v 14:00 | Reagovat

super..škoda jen že sem na ten tvůj blog narazila tak až teď, se od toho nemůžu odtrhnout...a mimochodem taky sem ještě teenager a čtu jako o život skoro od tý doby co sem se to naučila...i takový lidi existujou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.