5. kapitola - Záhadný Tichošlápek

28. prosince 2005 v 0:30 | Blanch |  + Třináctá komnata
Noreen Harperová naposledy hlasitě vzlykla. "Sbohem Harry, sbohem Ronalde."
"Avada Kedavra!" Jedovatě zelené světlo se sklouzlo po jejím nahém těle, život z něj bleskurychle vyprchal…
"NÉÉÉÉ," vyskočil Harry do sedu, tělo celé zpocené, vlasy přilepené k obličeji. "Ne," špitl znovu a sklonil obličej do dlaní, načež se tiše rozvzlykal.
Ron spal u něj v pokoji, ale přesto, ačkoliv Harry tak hlasitě vykřiknul ze spaní, neslyšel ho. Zřejmě na něj ten zármutek zapůsobil i tvrdým spánkem. Harry byl jen rád, že ho Ron neslyšel. Nemusel mu tak nic vysvětlovat.
Třásl se po celém těle. Zase na něj dolehl ten pocit prázdnoty a zklíčení. Opatrně se vyhrabal zpod peřiny a došel k nejbližší skříni. Opatrně ji odemknul klíčem, kupodivu měl svou starou skříň, kterou měl u Dursleyů. Pootevřel dvířka a naklonil se dovnitř k podstavě. Potichounku vynořil zpod oblečení velikou stříbrnou mísu. Bylo v ní cosi, co se nepodobalo ani tekutině, ani plynu či tuhé látce. Byla tam jakási hmota, jež se třpytila a odraz od mísy způsoboval, že házela prasátka po celém pokoji.
Harry ji opatrně, aby se nepřevrátila, položil na svou postel. Na nočním stolku vyhledal svou hůlku a přiložil si ji ke spánku. Zavřel oči. Po chvíli hůlku odtrhnul od spánku, její konec zářil stejně jako obsah té mísy. Konec hůlky vložil dovnitř k oné prapodivné hmotě. Z hůlky se pomalinku linul paprsek stejně barevné a hmotné látky, která ležela na dně stříbrné a ornamenty poseté mísy. Myslánka. Tak se tahle věc nazývala.
Harry znovu přiložil hůlku ke svému spánku a nechal další ze svých vzpomínek proplout do Myslánky. Používal ji od té doby, co byli na Raddleově statku. Za celou dobu, co Myslánku vlastnil, si jí nevšimnul. Sirius věděl, proč mu ji dal, ale Harry na ni úplně zapomněl. Až teď, ke konci roku, kdy umřel další člověk Harryho vinou, si na ni vzpomněl. Potřeboval se zbavit nehezkých vzpomínek, potřeboval zapomenout na ty strašné zážitky a hlavně, potřeboval ulehčit svému svědomí.
***
Zbývalo už jen posledních několik dní, než mělo skončit léto. Ron chodil jako tělo bez duše, zřejmě mu i sedlo, že teď nemusí být doma mezi svými sourozenci a nemusí podléhat výslechu své matky. Ačkoliv sdílel pokoj s Harrym, Harry chápal, jak na tom Ron je a nezatěžoval ho zbytečnostmi nebo ho často nechával samotného přemýšlet mezi čtyřmi zdmi.
Den po pohřbu se za Harrym dostavila i Ginny. Paní Weasleyová ji pustila ale jen na pár dnů, jen do doby, než se všichni čtyři vrátí společně do Doupěte.
Ty dva dny, co zde, v Harryho s Siriově domě, Ginny strávila, sdílela pokoj s Hermionou, která neustále četla nějaké knížky a učebnice, které jim doporučili na následující ročník, ke studiím OVCE. Každý ke svému výsledku NKÚ dostal i doporučenou četbu a učebnice.
Harryho tížila představa, že bude muset další dva roky trávit společně se Snapem. Určitě ho záměrně nechá propadnout u zkoušek OVCE, tím si byl Harry jist.
"Jsem moc rád, že jsi dorazila, bylo mi smutno," poslední večer před odjezdem do Doupěte si Harry s Ginny udělali soukromý večírek. Ron si šel pro změnu pro trochu rozptýlení k Hermioně do pokoje a Harrymu nechal pokoj prázdný. Harry se vůbec divil, že neprotestoval, když věděl, že tento večer bude jeho kamarád trávit s jeho mladší sestřičkou.
"Je mi jasné, jak se musíš cítit, Harry. Noreen byla úžasná holka." Opáčila Ginny a hladila Harryho po vlasech. Ani se je nesnažila cuchat, protože to stejně nemělo cenu.
"Jo, to byla. Ona byla. Mám to ale smůlu, všichni moji příbuzní prostě musí umřít," zvýšil naštvaně hlas.
"Všichni ne," potichu se uchichtla Ginny, "máš ještě Dursleyovy."
Harry se nenuceně usmál. "No, to ano, to jsou ti správní příbuzní. Nemít Siriuse, nevím, co bych dělal. Ale nebudeme už o tom mluvit. Jsem prostě rád, že jsi tady," položil hlavu do jejího klína a zahleděl se jí do očí.
Ginny se chvilku na něj váhavě zadívala, nakonec ho však něžně políbila na rty. Harry se škodolibě usmál, načež si ji znovu přitáhl k sobě a políbil ji znovu, tentokrát vášnivěji.
Jakmile se od sebe odtrhli, Harry prohlásil: "Mohl bych tě líbat klidně celý den, ale nikdy bych se tě dosyta nenabažil," začal na svůj prsteníček nakrucovat pramen jejích rudých vlasů. "Jsi úžasná, Ginny."
Ginny se mírně začervenala a naklonila hlavu bokem. "Ale toho sis všiml teprve teď."
"Ano, byl jsem hlupák. Všiml jsem si toho až ve chvíli, kdy si přestala jevit zájem. To byla dobrá taktika, drahoušku," zakřenil se a propletl své prsty do těch jejích.
"No, nějak jsem na to musela jít. A koneckonců, nemohla jsem na tebe přece čekat celý život. Musela jsem taky žít, kdo mohl čekat, že se nakonec odhodláš?"
"Taky pravda. Ale přesto to zapůsobilo blahodárně, nemyslíš?"
Ginny se rozesmála. "Ano, to určitě."
"Jen by mě, sakra, zajímalo, co se stalo tehdy, ke konci roku, když jsme se probudili v té komnatě nejvyšších potřeb."
Ginny zrudla a upřela na něj zrak. "O tom bych raději ani nemluvila."
"Ty si snad pamatuješ, co se stalo?"
"Ne," odsekla Ginny. "Nebudeme to řešit, Harry. Dobře?"
"Jak myslíš, Gin," usmál se, zdvihl mírně hlavu a líbnul ji na nos.
Ginny se otřásla, "To lechtá!" Rozhodla se, že mu to vrátí, ale Harry uhnul a její rty sklouzly na jeho tvář. Ihned využil situace a dokud byl její obličej skloněný nad ním, uchytil ho do ruk a naklonil k sobě. Jejich rty se setkaly v dalším vášnivém polibku.
"Ehm, ehm," někdo je přerušil.
Harry vyskočil na nohy. "Sirie!"
"Promiňte, že vás ruším," otočil obličej stranou. Ginny se mírně začervenala, ale ovládla se a ihned zareagovala.
"Vůbec nás nerušíš, my jsme si tady jen vyměňovali genetické informace."
Harry se Siriem vyprskli smíchy.
"To jsem si všiml," neopomněl okomentovat Sirius. "Jen jsem vám přišel vzkázat, že psala Molly. Ráno nebude doma, takže máte přicestovat spíš až na oběd."
Harrymu došlo, že mluví v množném čísle druhé osoby. "Jak to my? Ty s námi nepůjdeš?"
"Ne, víš Harry, já mám..totiž..ehm, nějaké vyřizování."
Vyřizování?"
"Hm," přikývl Sirius. "A teď vás tu zase nechám, můžete pokračovat tam, kde jste skončili," zatvářil se svatouškovsky a rychle za sebou zarazil dveře, aby se ho Harry nestihnul na nic víc vyptávat.
"No pochopila si to?" Prudce vystartoval a postavil se na nohy, hledíce na dveře. "On mi něco tají. Normálně to chtěl zamluvit a zbaběle utekl. Co asi tak přede mnou tají?"
"Nech ho být, Harry," vztáhla k němu Ginny ruku a vtáhla ho zpátky na postel. "Je dospělý, věřím tomu, že ti to stejně časem řekne. A co ty víš, třeba je to nějaké překvapení."
"No, tohle jediné ho omlouvá," zabručel nesouhlasně a přitulil se znovu ke své přítelkyni.
***
Harry se ráno probral a uvědomil si, že spolu s Ginny ponocovali a ona tak hezky schoulená mu usnula v náručí. Bylo to, jako by sdílel manželské lože se svou životní láskou. Tohle probuzení se mu převelice líbilo a ještě víc, když zjistil, že má dokonce Ginny vliv i na jeho sny, protože dnes, poprvé po dlouhé době, se mu nezdála žádná noční můra. Žádná Cedrickova smrt, žádná Aladarova či Noreenina smrt. Prostě klidný a nepřerušovaný spánek vedle nejmilejší osoby na celém světě.
Opatrně se usadil a naklonil nad Ginny. Vlasy měla přes obličej, a tak jí je zahladil za ucho. Víčka měla zavřené a její dlouhé řasy téměř hladily její hebkou pleť. Potichounku se sklonil nad její tvář a lehoučce ji políbil na čelo. Pak se co nejopatrněji přesunul ke skříni, odkud si vytáhnul oblečení a převlékl se. Zatáhnul závěsy v barvě nočního nebe, na které v noci zapomněl, jelikož předčasně, ani už si nepamatoval jak, usnul. Přikryl svou milou dekou až do uši a po špičkách se vytratil z pokoje.
Dole už dávno seděl Ron i s Hermionou, u plotny stál Sirius.
"A, holoubek už vstal," rýpnul si Harryho kmotr.
Harry se zatvářil jako mílius a stydlivě se usmál. Promnul si oči a hlasitě zívnul. "Co je na snídani?"
"Co dům dá," usmál se Sirius. "Ale spíš na svačinu si chtěl říct, viď? Už je bezmála deset hodin," ohlédnul se na hodiny na stěně. "Jinak, já hlava děravá jsme zapomněl nakoupit zásoby."
"Copak neumíš něco vyčarovat?"
"Já jaksi nejsem žádný kuchtík, Harry a kuchařku taky nemám. Holt se nemůžu srovnávat s Molly," podal mu talíř s půlkou chleba a přisunul k němu sklenici, kde bylo na dně jamu.
"No, aspoň něco," vzdychnul Harry.
"Kdepak si nechal Ginny?" Pokračoval Sirius.
"Ještě spí, nechtěl jsem ji budit."
Sirius se škodolibě usmál, "Kdyby tohle viděla Molly, zabila by mě. Teda nejprve tebe, pak Ginny a nakonec mě, že jsem vás nechal spát v jednom pokoji. Ne, že jí to někdo řeknete?" Prudce sebou škubnul a výhružně se podíval na každého z nich. Všichni odkývli.
"A kde si spal ty, Rone?" Otočil se na něj Harry a snažil se odvést konverzaci někam jinam. Jeho kamarád mlčel. Znuděně se přehraboval v posledních zbytcích ovesné kaše, která na něj ještě byla.
"Usnul u mě v pokoji," vložila se do toho Hermiona. "Bylo mi líto ho budit, tak jsem ho tam nechala spát. Pak jsem šla za tebou ti to říct, ale vy dva s Ginny už jste taky spali," nandala si poslední zbytek jamu, který ze sklenice vyškrábala, na připečenou topinku.
Ze schodů se linul zvuk. Ginny se vzbudila a zamířila rovnou do kuchyně.
"Dáš si míchaná vejce, Gin?" Zeptal se přímo Sirius.
"Jo, díky," uhladila si své rozčepýřené vlasy a přisedla si k Harrymu. "Dneska se mi fakt dobře spalo."
"Jo, to mě taky," mrknul na ni, "žádná noční můra, žádný přerušovaný spánek, jak to děláš, Gin?" Usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala.
"No, no, no," poprvé za tu dobu, co tu byli všichni pohromadě, Ron promluvil, "na tohle si nezvykej. Takhle spát! Jsi ještě moc malá!" Po dlouhé době v něm konečně Harry rozpoznal svého kamaráda Rona. Tohle byl ten pravý Ron.
"Moc malá?" Podivil se Tichošlápek. "Harryho matka v patnácti už dávno nespala ve svých komnatách!"
"Jak ty to víš?" Napadlo ihned Harryho. Věděl totiž, že se s jeho matkou příliš nepřátelili a jeho otec s ní začal chodit teprve v sedmém ročníku."
Sirius udělal dramatickou pauzu, "Nooo, to víš, tvůj otec ji pořád šmíroval. Není se čemu divit, že znal její celý denní rozvrh."
Ve chvíli, kdy se zrovna Harry napájel mlíkem z hrnku, vyprsknul tekutinu zpět a začal se smát.
"Ale teď, pomalu byste se měli sbalit, na oběd už máte být u Weasleyů," Sirius ze stolu sebral nějakou věc, kterou ihned schoval a Harry nestačil postřehnout, co to bylo.
"Poslyš Čmuchale," tak mu říkal vždycky, když ho něco hrozně zajímalo, "kam jdeš? Co si musíš zařídit?"
"To uvidíš, Harry," opět stočil rozhovor jinam a všem popřál krásný zbytek dní strávených v Doupěti. "Mějte se děcka, uvidíme se zřejmě ještě dřív, než si myslíte. Ale každopádně doufám, že si ty poslední dny pořádně užijete. Tak ahoj. Ty víš, co máš dělat, Harry, vid?"
Harry věděl, co tím jeho kmotr myslel. Musel dům před odchodem zabezpečit kouzly proti vniknutí.
***
"Harry, drahoušku," paní Weasleyová byla stále stejná. Ihned, jakmile Harryho uviděla, jak vchází ze záře zelených paprsků, přitiskla ho na svou hruď. "Tolik si nám chyběl, jak se máš? Co Sirius?"
"Oba dva se máme moc dobře," mnul si svou téměř zamáčknutou hruď.
Jakmile už byli všichni v obývacím pokoji, vyzvala je paní Weasleyová do kuchyně, kde už měla připravený oběd.
Konečně, konečně se Harry mohl pořádně najíst a nemusel být odkázán na ty poslední zbytky, co doma se Siriem měli. Teplým obědem a pořádnou porcí mu udělala Ronova a Ginnina matka obrovskou radost. Z domů byl za dnešek pořádně vyhládlý, protože snídaně nestála za nic.
Zbývaly poslední tři dny. Harry, Ron, dokonce i Hermiona si společně chodili zahrát famfrpál. Hermiona jako nejslabší hráč, byla přidělena Harrymu a Ginny s Ronem hráli společně. Ačkoliv Ron moc nemluvil a vyhýbal se přílišné společnosti, nad famfrpálem nikdy neohrnul nos. Přesto přese všechno Harry s Hermionou vždycky zápas vyhráli.
Fred s Georgem se doma nezdržovali. Loni ukončili poslední ročník a složili několik zkoušek OVCE. Molly Weasleyová mohla být vůbec ráda, že konečně dokončili školu a udělali i několik těch zkoušek. Ale vůbec by nečekala, jak vysoké laťky dosáhnou.
Teď byli oba dva na zahraničním školení ohledně famfrpálu. Oba dva se totiž dostali do famfrpálového týmu zvaného Montroseské straky. Ačkoliv nedosáhli takových úspěchů, jaké si pro ně jejich matka vždy vysnila, byla na ně právem hrdá.
"Věděl si, že Montroseské straky už mají třicet dva titulů mistra famfrpálové ligy a dva tituly mistra Evropy? Je to nejúspěšnější britský a irský klub," chválila je paní Weasleyová, která nikdy famfrpálu ani z desetiny nerozuměla. Harry věděl, že sotva ví, o čem mluví, ale bylo mu jasné, že je na své syny neskonale hrdá.
"Ne, nevěděl," chtěl jí udělat radost, ačkoliv to už dávno věděl. Vždyť byl pro tuhle hru zapálen a o famfrpále si snad přečetl už všechno.
"No, vidíš a za tenhle klub hrají moji dva synové. Není to skvělé?"
"Je to úžasné, paní Weasleyová!"
Harry věděl, že jakmile se začne nadměrně bavit, léto uběhne jako voda. I když tohle léto nebyl Ron příliš sdílný a spíš se uzavřel do sebe, což mu Harry nevyčítal, měl tu Ginny, se kterou trávil ty nejkrásnější chvilky.
Ale muselo to přijít. 31. srpen byl tady.
"Máte všechno sbaleno?" Obávala se ještě na poslední chvíli paní Weasleyová, když už stáli na nádraží King´s Cross za nástupištěm devět a deset, na nástupišti 9 a ¾.
"Rone, máš Pašíka? Harry a ty Hedviku?"
"Ano, paní Weasleyová, všechno máme," vykoukl na ni Harry z okýnka, "všechno máme tady. Kdybychom náhodou na něco zapomněli, pošleme vám sovu."
"Jsi moc hodný Harry, mějte se tam moc pěkně a nezlobte. Víte, že se vždycky dostanete do pořádné šlamastiky. Teď, když už tam s vámi nejede George s Fredem, tak nechci mít obavy o vás!"
"Budu na ně dávat pozor, slibuji!" To už se vedle Harryho vecpala k okýnku Hermiona. Oba dva naposledy zamávali. Vlak vyjel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 28. prosince 2005 v 9:18 | Reagovat

Prostě super...kdy bude pokráčko?.-)

2 Phyllis Phyllis | 28. prosince 2005 v 11:38 | Reagovat

jů :))) krásný :))) že by romantika? po dlouhém depresivním úvodu? :))) no, musím říct, že to tam sedlo úplně skvěle :))) někdy sranda, někdy romantika :))) no, jak řekla Girl, pokráčko bude kdy (nechci tlačit, to víš, prostě se mi to líbí) :))) ?

3 Blanch Blanch | 28. prosince 2005 v 13:36 | Reagovat

:)))

Jo, už mám polovinu další kapitoly rozepsanou, takže bude brzy.. díky

No jo, já to tam musela zapasovat, přece nemůžu z příběhu vynechat Ginny.

Ale u depresivna jsem teda neskončila :)) Jen bude chvilku pauza .)

4 Nancy Nancy | 28. prosince 2005 v 14:51 | Reagovat

hele já si teď nejsem jistá, ale u HP normálně nastupujou do školy 1. září, ne? a ty tam máš, že nastal 31. červenec, nebo to je naschvál?? já nechci rejpat jo, ale jen že jsme si toho všimla :)

jinak, super, ale to ty už víš, takže se těším na pokráčko :)

5 Blanch Blanch | 28. prosince 2005 v 15:29 | Reagovat

Oni jezdí den předem, prvního září začíná škola... přece...

Vždyť do Bradavic jedou vlakem skoro celý den, myslíš, že takhle promarní 1. září? .))

Aha..má tam být mimochodem srpen :))) jdu to opravit

6 Emily Emily | Web | 28. prosince 2005 v 17:01 | Reagovat

Moooc pěkný... Konečně méně depresivní.. Udělej tu nedepresivní pauzu delší, jo? ;o) Díky... A pokračování!!!

7 Nancy Nancy | 28. prosince 2005 v 17:12 | Reagovat

Blanch, no právě tak jsme to myslela, jako že tam máš mít srpen, když začínají 1.září :)

8 Phyllis Phyllis | 28. prosince 2005 v 17:42 | Reagovat

jo, tu pauzu nečekám dlouhou a taky jí nechci tak dlouhou... ta depresivita mi sedí :))) ale romantika se nikdy neodmítá, že? :o)

jo a docela mě zajímá, proč zrovna tenhle název kapitoly... Záhadný Tichošlápek... nevím, ale to, co Harrymu tají asi není žádný krásný překvápko, nebo je? (???)

9 Lelli Lelli | E-mail | Web | 28. prosince 2005 v 17:54 | Reagovat

Ale oni do Bradavic jezdí 1. září, vždycky je napsané "Spěšný vlak do Bradavic odjíždí 1. září v 11 hodin".

10 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 28. prosince 2005 v 19:04 | Reagovat

Vaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa............

Vybrala jsi uzasnou fotesku........

VAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

A promin, ale ono to jinak nejde..

Vaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa........:DDD

11 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 28. prosince 2005 v 19:05 | Reagovat

Jejda jsem ti to cely podelala, tak to asi vymaz..:D Jejda fakt promin, ale ja z toho fakt nemuzu..:D

12 Lulinka Lulinka | E-mail | 28. prosince 2005 v 21:30 | Reagovat

Prostě skvělý jako vždy. :))Nemám co dodat a opravdu je dobře,že to není tak smutný jako ostatní kapitoly,ale i tak je to úžasný tak rychle pokračuj!!!!!!!!!! :))))

13 Phyllis Phyllis | 28. prosince 2005 v 22:36 | Reagovat

jasně, pokračuj :)))

14 Blanch Blanch | 28. prosince 2005 v 23:32 | Reagovat

Barborka: nevadíí :))  taky mám tu fotku mooooooc rááááda :))) Proto tam je :))))

Lelli fakt? Tak u mě jeli už 31. srpna..to je fuk. To enní tak důležité :)

Kdyžtak to potom přepíšu :)

Emily: noo, já mám tu svou depresivitu ráda, takže zase tak dlouhý to nebude...

Phyl: noo..to brzy uvidíte :) S tímhle vás dlouho napínat nebudu :)

15 Phyllis Phyllis | 29. prosince 2005 v 9:51 | Reagovat

Blanch: uff, aspoň něco bude dřív než v (minimálně) 60. kapitole :)))

16 Terulka Terulka | E-mail | Web | 29. prosince 2005 v 11:31 | Reagovat

DALŠÍ KAPITOLKU! BLANCH NA HRAD!:O)) Moc hezký... fakt super:o)))

17 _stormie_ _stormie_ | 29. prosince 2005 v 13:33 | Reagovat

kdy bude pokracko??

18 Blanch Blanch | 29. prosince 2005 v 17:34 | Reagovat

Ne, na hrad nee...tam patří Sirius..heh..i když..po jeho boku..nooo :)))

Brzy..dneska an tom zapracuju

19 Phyllis Phyllis | 29. prosince 2005 v 19:01 | Reagovat

Blanch: :)))

20 Terulka Terulka | E-mail | Web | 29. prosince 2005 v 20:53 | Reagovat

OK, tak Sirius a Blanch na hrad:o)))

21 Phyllis Phyllis | 29. prosince 2005 v 21:25 | Reagovat

Spíš Sirius s Blanch na hrad :))) (ono to pak vyzní líp :)))

22 Blanch Blanch | 29. prosince 2005 v 23:31 | Reagovat

jasně..oba dva společně na hrad... jůůů, to by se mi líbilo :))) A ještě by tam mohlo být Sirius, Gary Oldman a Blanch dohromady na hrad :)

23 Terulka Terulka | E-mail | Web | 30. prosince 2005 v 10:01 | Reagovat

Phyll: mno jo:o)))

24 Huculka Huculka | 6. ledna 2006 v 15:49 | Reagovat

Tak jo všichni na hrad! :oD

Móóóóóóóóóóóóóóóóc hezký!!!

25 ann blacková ann blacková | E-mail | 9. února 2006 v 14:01 | Reagovat

jak děláš to že kapitoly máš tak dlouhý?já je mám většinou jenom na dvě A4

26 Blanch Blanch | 9. února 2006 v 17:50 | Reagovat

Já nevím..já je mám na pět stran A4.. někdy i víc.. někdy se mi sem nevlezou. Třeba ani jednorázovky, které mají 18 stran..musím je rozdělit na nějakých šest dílů.

A to si furt stěžuju, že mám ty kapitoly krátké, že bych měla přidat..jenže ono mi to tak vždycky výjde..

27 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 28. února 2006 v 20:44 | Reagovat

Také pěkné.

28 Helesika Helesika | E-mail | 28. února 2006 v 23:36 | Reagovat

moc hezké blanch

29 Vijush Vijush | 17. dubna 2006 v 11:14 | Reagovat

juj to bylo hezký

30 Julie Julie | 10. května 2006 v 21:39 | Reagovat

Víš co mě tady fascinuje?Ta přímá řeč já když píšu Slohovku tk to mám na dvě stránky ale přímá řeč zabírá všehovšudy 6 řádků dohomady;)

31 Blanch Blanch | 11. května 2006 v 13:21 | Reagovat

:) Já zase dokážu šest stránek popsat jen přímou řečí..

32 Julie Julie | 11. května 2006 v 20:46 | Reagovat

Tak to si teda fakticky dobrá.Myslím to vážně. ;)

33 Blanch Blanch | 11. května 2006 v 21:34 | Reagovat

Nevím, co je na tom dobrého. Já spíš považuji za kvalitu, když je tam té přímé řeči co nejmíň :)) Když je jí tam moc, povídka už není o ničem..pořád jen dialogy..potřebuje to děj.

34 Julie Julie | 12. května 2006 v 20:03 | Reagovat

Ale když je tam té příme řeči málo není to zajímavý.

35 Blanch Blanch | 14. května 2006 v 16:41 | Reagovat

No.jak kdy...ono záleží na situaci. Pokud chceš něco pořádně vysvětlit, je někdy dobré vynechat dialogy.. a když se chceš víc pobavit, jsou vhodnější přímé řeči .)

36 Tara Tara | E-mail | Web | 30. května 2006 v 17:44 | Reagovat

Na přímé řeči tolik nezáleží!! To umí napsat každý trouba!! Podle mě je to dobré takové, jaké to je. Jen tak dál!!!!!! :)))

37 Blanch Blanch | 30. května 2006 v 17:46 | Reagovat

přesně tak...taky si myslím, že přímou řeč zvládne každý

38 Verč@ Verč@ | E-mail | 6. června 2006 v 16:00 | Reagovat

Pěkny...a doufam,že se ron brzy da zase do kupy:)

39 Blanch Blanch | 6. června 2006 v 19:07 | Reagovat

ale jo, dá :)))

40 Verč@ Verč@ | E-mail | 6. června 2006 v 20:15 | Reagovat

supr!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.