11. kapitola - Pravda s velkým P

19. listopadu 2005 v 20:39 | Blanch |  + Návrat do minulosti
"Pojďte třeba do Komnaty nejvyšší potřeby." Nabídl jim Harry prázdnou místnost, kde by mohli být sami. "Nevíte, kde je James? S ním bych taky rád mluvil." Dodal.
"James je určitě někde s Lily na hlídce." Odpověděl Remus.
"Můžu ho najít," nabídl se Sirius a z kapsy vytáhnul Pobertův plánek. "Je o dvě patra níž, samozřejmě, jak jinak, než s Lily Evansovou."
"To bys byl hodný, Tichošlápku. Řekni mu, že je to otázka života a smrti. My už tam s Remem na vás budeme čekat."
Sirius se na něj podezíravě podíval, ale nic nenamítal. Obrátil se na patě a zamířil o dvě patra níž.
Harry chvilku sledoval, jak jeho kmotr běží a za ním vlaje nebelvírský školní hábit.
"No, tak my půjdeme," vytrhnul se po chvilce z výhledu a zaměřil pohled na svého společníka.
***
V Komnatě, jako vždy, to vypadalo přesně podle Harryho představ. Místnost nebyla příliš velká, aby nemusel křičet, nebylo v ní žádné okno, aby žádná informace neunikla skrze něj. Hořel tam oheň v obrovském cihlovém krbu a kolem něj byla čtyři pohodlná polstrovaná křesla z rudého sametu. Uprostřed nich byl masivní ebenový stolek, na kterém stála vonná svíčka a na každém rožku u křesla byl hrnek s horkou čokoládou.
Místo přímo vyšité pro tuhle situaci.
Po chvíli Remus s Harrym uslyšeli jemné klepání po zdech.
"Myslíš, že tam jsou, Tichošlápku?" Harry zaznamenal Jamesův hlas.
"No jasně, Dvanácteráku. Pojď, několikrát projdeme kolem a ty dveře se objeví.." Hned jakmile tu větu dokončil, tak i udělal. Načež dva páry bot překročily práh do Komnaty nejvyšších potřeb.
"Ahoj," zašeptal neslyšitelně James, ale Harry jeho pozdrav odezíral ze rtů.
"Posaďte se," vybídl oba dva "kamarády."
James si sednul na křeslo hned po Harryho pravici. Zeširoka se usmál nad hrnkem čokolády. "Tohle byl čí nápad?" Vytrhnul se najednou z radosti a pohlédnul na Remuse a Harryho.
"Můj," přiznal se bez okolků Harry, "musím ti něco říct."
"Mně?"
"Jo, tobě, Jamesi. Něco velice důležitého. Nikdy ses to neměl dozvědět, ale já ti to prostě musím říct. Když už to ví Sirius a Remus, už tohle může budoucnost změnit!"
James se zamračeně ohlédl na své kamarády. Jako by se jich ptal, o čem to Harry mluví. Co mají oni vědět, co on neví? "Cože? Co bych měl jako vědět?"
Harry se zhluboka nedchnul, načež vydechnul a nadpozemským tónem, téměř stejným, jako v jeho době používala profesorka Trelawneyová, prohlásil: "Jsem tvůj syn."
James vyprsknul tu trochu čokolády, kterou si stačil z šálku usrknout. Začal se hlasitě smát. "No dobře. Ale co si mi chtěl tak důležitého říct?"
"To je ono," zachmuřil se Harry. "Chápu, že to pro tebe musí být neuvěřitelné, ale prostě to tak je. Já jsem tvůj syn. Tvůj.. a.." Zarazil se a podíval se na Rema se Siriem. Sirius na jeho pohled přikývnul, ale Remus naopak vyděšeně zkousnul rty.
"No počkat!" Prohlídl si všechny James. "Co to tu na mě hrajete, pánové?" Začal se pochechtávat. "Myslíte si, že jako uvěřím, že kluk, který je stejně starý jako já, je můj syn. Jste normální? To mě máte vážně za takovýho blba? Tomu by snad neuvěřil ani Červíček."
Harry nechal svoji ruku sklouznout do hábitu a vyndal z něj jeho osudný Obraceč času. "Víš, co tohle je, tati?"
"Neříkej mi tati," ohradil se James. "Jsem James.."
"Tak víš, co to je?" Trval na svém Harry.
"Tohle? Nějaké kapesní hodinky?" Prohlídnul si James Harryho Obraceč, načež mu přišlo něco divného. Obyčejné kapesní hodinky přece nemají takovýhle ciferník, nemají takovou obrátku kolem dokola. Zvídavě pohlédnul na svého údajného syna.
"To je Obraceč času, Jamesi. Říká ti to něco?"
"Obraceč, Obraceč.." Mumlal si pod nosem James. "O tom kdysi mluvila McGonagallová a mám dojem, že i v Obraně proti černé magii jsme to brali."
"Správně," vložil se do toho Remus. "Obraceč času slouží.."
".. k cestování časem," doplnil ho James. Ohromeně se podíval na Harryho. "Takže.. co?"
"Tahle věcička mě dostala sem k vám. Nejmenuji se Brown, jmenuji se Potter. V mé době jsem chodil také do Bradavic. Jednou jsem u Siriuse doma hledal něco ke čtení a našel jsem tam tohle. Když jsem tím několikrát zatočil, musím podotknout, že dlouze, tak mě to přesunulo sem. Správně bych se měl dostat na místo, odkud jsem točil, čili k Siriovi domů, ale ono mě to odneslo sem. K vám do školy. Nevěděl jsem, kde jsem. Ale jakmile jsem uviděl vás dva, bylo mi hned jasné, co se stalo."
Sirius se začal pochechtávat.
"Co je?" Obrátil se na něj popudlivě James. "Ty, tys to věděl? Mluví pravdu? Ne, vy si jen děláte legraci."
"Neděláme."
"Tak čemu se směješ, Tichošlápku?"
"Jen jsem si představil Harryho, jak by se dostal k nám domů. Matka by ho přetáhla tou svou holí."
"No to je od tebe pěkně škodolibé, Sirie," zazubil se Harry. "Vlastnímu kmotřenci bys tohle přál, jo?"
"Kmotřenci?" Vykulil James oči přes své brýle. "Tak tohle už je na mě moc."
Harry se zvedl a přistoupil k Jamesovi. "Vážně, Jamesi. Já si nevymýšlím. Přemýšlej, jak to všechno do sebe zapadá. Tehdy, první den. Nebyl jsem na zařazování. Najednou jsem se objevil ve škole, ani jste nevěděli jak. Bez věcí, bez hábitu, jen s hůlkou. Pak jsem poznal McGonagallovou. A na vás dva jsem taky koukal jako na svatý obrázek. Pak Remus. Myslíte si, že jsem si všiml jeho nočních toulek pod vrbu Mlátičku? Ne, já jsem to o něm věděl, že je vlkodlak. Ze své doby. Stejně tak jsem znal vaše tajemství.
Proč si mě všichni ve škole pletli s tebou? Proč si všichni mysleli, že jsme do rodiny? Proč jsem ti tak podobný? Jamesi, uvažuj. Jak to asi může být. Myslíš si, že jsou si někteří lidi na světě tak detailně podobní, aniž by byli do rodiny?
Jsme dobrý ve famfrpálu, stejně jako ty. Ve své době jsem pro změnu chytačem já, teda, byl jsem.
Pak moje oči, Jamesi. Vzpomínáš si, jak si říkal, že je mám úplně stejné jako.."
"Proboha!" A konečně, konečně mu James uvěřil. S hrdlem staženým tak úzce, že nebyl schopen ani promluvit..
"Ano, Jamesi.. musí ti být jasné, po kom mám ty oči."
"Lily?" Zeptal se přidušeně.
"Správně. Proto jsem s ní nemohl nic mít, proto jsem ji odmítal. Snažil jsem se jí vyhýbat a snažil jsem se být na ní hrubý, ať ji to odradí. Snažil jsem se vás dva dát dohromady, protože jsem změnit minulost. Svým příchodem jsem změnil vaše vztahy. Proto jsem s ní nechtěl nic mít. Je to moje matka!"
"Já-já.. my máme syna?!" Tloukl pěstmi o hlavu, přičemž se usmíval jako blázen, kterému není pomoci. Začal se rozhlížet kolem, jakoby nad něčím přemýšlel. Nakonec spočinul zrakem na Harryho obličeji. "Takže, takže, ty jsi můj.."
"Syn. Tvůj a Lily Evansové."
"Pane jo," vzdychnul. "Já tomu pořád nemůžu uvěřit. Opravdu je to tak? Nelžeš mi?"
"Ne, tati. Jsem z budoucnosti. Z doby, která nastane za dvacet let. Z doby, kde ještě vládne lord Voldemort."
James chytnul Harryho za rameno. "Lord Voldemort? Chceš říct, že ten hnusnej prevít přežil na tak vysokém postavení dvacet let?"
"Ne, v mé době je to zatracený zločinec, který vyvražďuje mudlovské rodiny a vytváří si armády z Mozkomorů, obrů a dalších stvoření. Spřádá plány a chce ovládnout celý kouzelnický svět. A taky, hlavně chce zabít.. mě."
"Cože?" Zaznělo trojhlasně.
"To je to, o čem jsem chtěl s vámi mluvit."
"Počkej, nezamlouvej to. Proč chce Voldemort zabít mého syna?"
Harry vzhledl zrakem a střetnul se očima se svým otcem. Chvilku mlčel, jako by chtěl nechat mluvit oči. Na Jamesovi šlo poznat, že ho to znervózňuje. Harry mírně přikrčil víčka a zhluboka se nadechnul. "Chce mě zabít, protože jsem vyvolený. Jedna věštkyně kdysi vyslovila věštbu, která se týkala mě a Voldemorta. Abyste chápali, jako malé dítě jsem ho porazil. Chtěl mě zabít, ale kletba se obrátila proti němu a několik let žil jen jako přízrak. Ale o pár let později získal hmotné tělo. Už hodně krát jsme se střetli tváří v tvář a pokaždé mě chtěl zneškodnit, ale nepovedlo se mu to."
"Tak je to správně synku, ty se nedáš. Jsi můj!" Najednou Jamesovi byla ta slova vlastní.
Harry se musel rozesmát. "Nerozesmávej mě, táto. Tohle je vážně. Chci vám říct.."
"Neměl bys to dělat, Harry!" Ozval se najednou Remus.
"Cože?" Otočili se na něj všichni tři.
"Opakuji, neměl bys to dělat. Nesmíš nám říct nic z budoucnosti. Tvá budoucnost se nesmí změnit."
"Proč bych aspoň jednou nemohl udělat něco správného? Proč bych nemohl tu zatracenou budoucnost změnit?"
"Protože to nejde. To nesmíš, Brumbál věděl, proč ti to zakázal!"
"Brumbál ale neví, co všechno se tam událo."
"Ale má dobré důvody, aby se to nedozvěděl."
"Sakra, Reme, on sám ani neví, že ho Snape zavraždil."
"COŽE?!!" Tři páry očí teď vyděšeně sledovaly ty jasně zelené schované za stříbrnou obroučkou brýlí.
"To je příšerné," hlesnul Remus. "To, to je.. neuvěřitelné.."
"Vůbec to není neuvěřitelné, Reme. Vůbec mě nepřekvapuje, že ten slizoun sklouzl na stranu zla."
"Ano, tak to bylo. Snape.. Brumbál mu strašně důvěřoval. Zaměstnal ho ve škole jako profesora Lektvarů. V šestém ročníku nakonec učil dokonce i Obranu proti černé magii, o které tak dlouho snil. Vždycky mu Brumbál bezmezně důvěřoval. Snape se kdysi přidal ke Smrtijedům, přijal znamení zla, ale nakonec odešel a jako jednoho z mála ho neodsoudili, ale očistili ho. Brumbál mu pak dal místo v Bradavicích. Věřil, že Snape je prostě napravený Smrtijed, a tak z něj chtěl udělat špeha. Celou tu dobu si myslel, že Snape přináší informace Řádu, nám, ale celou tu dobu to bylo naopak. To on dával informace Voldemortovi. A na konci roku dal veřejně najevo, na jaké straně stojí. Zabil Brumbála a utekl za tím zmetkem, co zabil moje.." Najednou si uvědomil, kam stočil řeč a jak na něm všichni tři nevěřícně hledí. `Sakra, já se snad nepoučím.. jsem moc vášnivý mluvka. Tohle.. jsem jim ani říct nechtěl.´ Harry byl v tváři rudý vzteky. Jen ta vzpomínka na toho slizkého bídáka v něm budila vztek.
"Snape jako profesor.." zašeptal Sirius. "Ten bídák!"
Nakonec nabral druhý dech. "Ale o tohle dneska nešlo. Tohle jsem vám říct nechtěl. Ale když už to víte, tak to víte. Tady jde o někoho jiného."
"Myslím, že dneska budu mít noční můry," řekl zcela vážně James.
"Harry!" Špitl Remus. "Ne."
"Ano Reme, já to prostě musím říct. Jinak zemře tolik nevinných lidí. Vím, že jsem sobec, ale já jsme měl zničený život a nechci ho mít zničený znovu."
"O čem to proboha mluvíš? Copak jsme s Lily byli špatní rodiče?" Nasadil jeho otec vážnou tvář.
"To jsem bohužel niky nezjistil." Propíchl ho pohledem.
"Co?" Vložil se do toho Sirius. Ale James mlčel. Chápal, kam tím Harry míří. Chápal všechno.
"Ne, Harry. Neříkej to." Držel se James a snažil se, aby se mu netřásl hlas. "Pokud bylo mým osudem zemřít, musí to tak zůstat. Nic se nestalo bezdůvodně a má smrt jistě něčemu pomohla."
"Vůbec ničemu nepomohla!" Zvýšil Harry hlas a chtělo se mu brečet. "Já už tě prostě podruhé nenechám zemřít, chápeš?! Nenechám! Tebe ani mámu! Já chci mít konečně rodinu, chci mít milující rodiče. Nechci žít tak, jak jsem žil doposud!" Po tvářích mu začaly stékat slzy beznaděje.
James nevěděl, co v takových situacích dělat. Bez toho, aniž by přemýšlel, automaticky popadl Harryho paži a přitáhl ho k sobě. Otcovsky ho objal. "To bude dobré Harry. Ty to musíš přijmout. Už jednou si tak žil, jsi zvyklý." Tisknul ho pevně k sobě. "Sakra, mám já to ale pech," zašeptal. "Nechci, aby měl můj syn zničený život."
Harry se prudce odtrhnul. "A proto musíš přežít. Ty i Lily. Vy dva jste si to nezasloužili. Nikdo si nezaslouží takovou smrt."
"A jak vlastně.."
Remus a Tichošlápek už nic neříkali, jen přihlíželi té dojemné scéně.
"Voldemort vás zabil. Tehdy, tu noc, kdy jsem ho porazil. Brumbál mi říkal, že máma za mě položila život. To její láska mě ochránila a díky ní jsem přežil. Do poslední chvíle mě držela v náručí a obětovala sebe, aby zachránila mě. Ty už si byl dávno mrtvý.
Voldemort vás rok hledal. Chtěl vás zabít, protože jste byli jeho velicí protivníci. Třikrát jste se u oba dva postavili v boji. A tehdy právě zazněla věštba, že dítě narozené, když sedmý měsíc umírá, se jednou postaví pánu zla a jeden z nich bude muset umřít rukou toho druhého, poněvadž oba dva nemůžou žít, když bude ten druhý živý. Věštba nemyslela přímo mě, ale tím, že Voldemort se postavil zrovna vám a určil si za soupeře mě, tak tím věštbu potvrdil a vyvoleným určil právě mě. Já jsem byl první osoba, která přežila tu nejhorší kletbu. Nikdo jiný přede mnou, ani po mně, nepřežil kletbu Avada Kedavra. Tehdy, tehdy Voldemort přišel o svou moc, rozplynul se a některé své znalosti a moc vložil do mě. Tím mě podruhé označil svým největším soupeřem."
"Pane jo, Harry, to je jako z nějakého hororu," Sirius měl pusu otevřenou dokořán."
Na Removi bylo vidět, jak proti tomu, co Harry dělá, protestuje. Byl proti tomu, aby jim řekl pravdu o budoucnosti.
"No, ale říkal si," ozval se Harryho otec, "že nás hledal rok. Když nás teda celý ten rok nemohl najít, tak jak bylo možné, že nás nakonec našel?!"
"To je ta správná otázka, Jamesi. Tohle jsem chtěl s vámi dneska probrat!"
"Co?!"
"Vydrželi jste rok v úkrytu, protože na váš dům bylo použito Fideliovo zaklínadlo."
"Fide..co?"
"Jamesi, ty máš krátkou paměť," ozval se Harryho kmotr. "Fideliovo zaklínadlo. Je kouzlo, jehož výsledkem je začarování nějakého tajemství do nitra dané osoby. Ta informace je pak skrytá v nitru té osoby, říká se ji Strážce tajemství-myslím té osobě, a nejde ji odhalit, pokud teda sám Strážce nechce dát hubu na špacír. Stejně tak to funguje i s místy. Dokud ten strážce nevyzradí, kde třeba bydlíš, tak tě tam prostě nikdo nenajde, pokud to sám nebudeš chtít. I kdyby ten třetí desetkrát prošel přímo kolem tvýho bejváku. Brali jsme to loni v Obraně."
"Přesně tak," přitakal Harry, "měli jste strážce tajemství, který to tajemství udržel pouze rok. Podlehl vlivům Voldemorta, který si vás nakonec našel."
"A kdo jako.."
Harry udělal dramatickou pauzu a nechal svého otce trochu popřemýšlet.
Nakonec za něj promluvil Sirius. "Petr!" Řekl s podrážděností v hlase. "Mám pravdu?" Harry přikývnul.
"Tak proto taková ignorace, proto si Petra neměl rád. A já si myslel, že jste si něco udělali. Byl si k němu odtažitý a nepříjemný. Proto ty všechny narážky. Chceš teda říct, že ty jeho výlety, ty chvíle, kdy není k sehnání, že.."
"Chodí za Voldemortem!" Prohlásil tvrdě Harry.
"Ten hajzl!" Vzpjal ruce v pěst James. "Takže ta špinavá krysa mě a Lily zaprodala Voldemortovi?!"
"Ano!" Špitl souhlasně Harry. "Proto jsem chtěl, abyste na to přišli sami. Já jsem vám to neměl říkat, ale teď, když odcházím, tak jsem vám to prostě musel říct. Já, nevydržel jsem to.."
"Tak, milý Petříčku, ty si něco vyslechneš," James už vytahoval z kapsy hůlku a chystal se odejít.
"Počkej, ne!" Křikl Harry a společně se Siriem ho chytili za paže a odstrčili zpět na polstrované křeslo.
"Proč to děláte? Zaslouží si to! Zradil nás! Už není jedním z nás, už není Poberta."
"Nech si to na později, však Petr neví o tom, že to víte." Oddechnul si. "Ještě jsem vám chtěl něco říct."
"Proboha, co ještě?"
"Sirie," obrátil se na kmotra. "Prosím tě, ať už se děje cokoliv, slib mi. Slib mi!" Kladl na tahle slova obrovský důraz. "Že se nebudeš pokoušet chytnou Petra sám. Nikdy! Slib mi to!"
"Proč Harry?!" Sirius se cítil ukřivděně.
"Proto. Protože ty nevíš, co všechno v Petrovi je. Pán zla mu dal obrovskou moc, Petr už není to, co býval. Je teď silnější. Všichni si, že už to není ten naivní chlapeček, co za vámi lítá jako ocásek. Je samostatní, co myslíš, že s Voldemortem provádí? Určitě se nikde neopalují na Jadranu!"
Sirius společně s Jamesem vyprsknul smíchy. Remusovi cukaly koutky úst.
"Petr už není ten váš Petr. Ten dobrý kamarád. Voldemort do něj vložil svou moc, udělal z něj mocnějšího kouzelníka, který by se hodil do jeho řad."
Sirius s velikým sebezapřením kývnul.
"Dobrá, kluci. To je vše, co jsem vám chtěl říct. Teď už je na vás, jak se vším naložíte. Já zítra odcestuji pryč. Po chvíli poznám, jak na tom má budoucnost bude. Snažte se nenechat zabít, snažně vás prosím," obrátil zrak na Jamese, "tati, já chci mít rodinu. Ochraňuj sebe i Lily i své kamarády. Je to ode mě sobecké, vím to," sklopil zrak k zemi. "Ale je to silnější, než já. A to jsem byl předurčen zabít největšího černokněžníka všech dob, jak ironické."
Ani jeden z nich už nic neřekl. Všichni zaujatě pozorovali Harryho zoufalý obličej. Snažil se jim vštípit rady. Veškeré hrozby jim sdělil. Sám z toho sice neměl dobrý pocit, protože se zpronevěřil Brumbálově důvěře, ale v duši cítil, že udělal dobrou věc. Kdyby jen takhle mohl pomoci více lidem a ne jen sobě. Cítil se zklamaně. Byl zklamaný sám sebou, protože ho ovládla sobeckost. Chtěl prostě poznat normální život. Tedy, normální v mezích. Pokud bude Brumbál v té nové budoucnosti živý, jistě mu to vyčte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martula Martula | 19. listopadu 2005 v 21:03 | Reagovat

Ježiši, ne! On to vážně všechno vyklopil, to semnou asi sekne.  Špatně se to rozdýchává. Uff ty jsi mi tedy dala zabrat.

2 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 21:05 | Reagovat

O to větší překvápko bude epilog :)

3 Lulinka Lulinka | E-mail | 19. listopadu 2005 v 21:10 | Reagovat

Pane bože rychle pokračuj nebo já snad puknu zvědavostí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 21:11 | Reagovat

Ježiši, já se zblázním!!! Nemůžu dýchat, dochází mi vzduch... těším se (tuším, že na poslední) další kapitolu...

5 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 21:42 | Reagovat

:))

6 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 21:54 | Reagovat

Nevíš, kdy asi tak bude??? Jo a až to dokončíš, prosím, vrhni se na Třináctou komnatu, díky!!!

7 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 22:00 | Reagovat

A konečně, konečně mu James uvěřil. S hrdlem staženým tak úzce, že nebyl schopen ani promluvit..

Hele, hele tady se nekdo opicil po J.K.R..  :DDD Krasny!!!!!!

8 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:03 | Reagovat

Fakt? Já to citovala přímo z knížky? :)) Heh..jsem si říkala, že jsem to už někde slyšela...ale jsi zlá, žes to na mě takhle práskla.. tohle není hezké..

Navíc, když ani nevím, že to bylo od ní, já tu větu mám prostě naučenou :)))

9 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:04 | Reagovat

Phyl: no, Epilog bude napsaný za pár minut.. takže asi zítra..možná ještě dneska kolem půlnoci :)

10 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:05 | Reagovat

Ty jo, teď se musím podívat do knížky, jestli je to fakt slovo po slovu stejné..hele, co to bylo za díl? Mám dojem, že trojka, ale nejsem si jistá..

11 HPGirl HPGirl | E-mail | 19. listopadu 2005 v 22:05 | Reagovat

Hustý...prosím pokračování.

12 Martula Martula | 19. listopadu 2005 v 22:10 | Reagovat

To musí potěšit , když tady máš za tak krátkou chvíli tolik komentářů.

13 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 22:10 | Reagovat

Ty to nevis Blanch? No teda.... jasne, ze Trojka klidne ti reknu i stranku, tuhle stranku umim uplne nazpamet! Miluju ji..... Jen te James tam nejni....:(

14 bystrozorka bystrozorka | E-mail | 19. listopadu 2005 v 22:10 | Reagovat

No nazdar, tak to je síla. Ale jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze. Jinak, krásná povídka, těším se na další pokračování.

15 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:15 | Reagovat

Barborka: tak to se vysvětluje, proč tu větu znám nazpaměť .)))))) Už asi vím, kde to je..tipuji svou oblíbenou scénu :))) Jdu se juknout..Koukám na to zrovna..a  je to trochu jinak :) Ale ten začátek je fakt stejný...hihih

Martula: no jasně, že to potěší..strašně moc

Bystrozorka: :)) No, máte být proč zvědaví :)

16 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 22:19 | Reagovat

Uplne jsem se zasmala, kdyz jsem si tu vetu precetla..:D

17 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:23 | Reagovat

Není úplně stejná, podívej se do knížky :)

Ale takhle veřejně to říct, ty si ale.. si teď každý musí myslet, jaký jsem plagiátor..

To se tak stává, že člověk své oblíbené fráze umí nazpaměť.. texty se vždycky skládají z frází, které si někde přečetl, tím s eučí i psát..to říkala i paní Rowling.

18 Barborka(Siriuska) Barborka(Siriuska) | E-mail | Web | 19. listopadu 2005 v 22:27 | Reagovat

Tak promin se omlouvam..... Jen, se mi hned vybavila trojka..:D

19 Michal Michal | 19. listopadu 2005 v 22:28 | Reagovat

Hustá kapitola už se těším na další a chtělo by to krátký pokračování třeba jenorázovku jak to bylo dál po tom co se Harry vrátil do svý doby

20 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:29 | Reagovat

No jo, když já si to neuvědomuju, mám to všechno spojené.. A když píšu, tak mi to nepřijde..

21 Blanch Blanch | 19. listopadu 2005 v 22:47 | Reagovat

Věř mi, že to nebude potřebovat jednorázovku :) KOnec bude úplně jasný

22 Lulinka Lulinka | 19. listopadu 2005 v 22:49 | Reagovat

hlavně aby byl co nejdřív,myslím že nejsem jediná kdo se na něj těší!! :o))

23 Blanch Blanch | 20. listopadu 2005 v 0:00 | Reagovat

No, už je tady :)

24 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 20. listopadu 2005 v 10:30 | Reagovat

Nechceš psát ještě dál tuhle povídku??? Prosím!!!

25 Blanch Blanch | 20. listopadu 2005 v 16:13 | Reagovat

Ne, nechci :))

26 Phyllis Phyllis | E-mail | Web | 20. listopadu 2005 v 19:08 | Reagovat

grr!!!

27 Blanch Blanch | 20. listopadu 2005 v 22:30 | Reagovat

:))) Ale budu psát druhý díl s názvem Návrat do budouscnosti... stejná tématika, stejný prolog.. jen děj bude jiný a místo bude jiné :)))

Návrat do budoucnosti(film) byl trilogie.. třeba se tím budu řídit, ale ještě nevím, každopádně ten druhý díl plánuji, ale nebude navazovat na tohle... myslím na ten konec.. jen navážu na prolog... ale to budu psát až někdy kdo ví kdy, až po Třinácté komnatě zřejmě :)) Ale ten nápad už tu je :))

28 Melodye Melodye | 21. listopadu 2005 v 13:31 | Reagovat

Je to prostě super to stím  Jamesem a Petrem to není možný snad to dobře dopADNE.

29 Blanch Blanch | 21. listopadu 2005 v 17:15 | Reagovat

No, už asi víš, jak to dopadlo :)

30 Melodye Melodye | 21. listopadu 2005 v 17:43 | Reagovat

jo vím, konec byl dost  ztruhující a překvapivej.

31 Blanch Blanch | 22. listopadu 2005 v 0:19 | Reagovat

no jo, to jsem celá já :)

32 Lola Lola | 6. ledna 2006 v 20:20 | Reagovat

Už tak mě to rozbrečelo nedělej mi prosím šoky!

33 Klára Klára | E-mail | 9. února 2006 v 20:14 | Reagovat

Tak to bylo suprový . . . já nemám slov . . . nemám co dodat . . . podle mě si nejlepší . . . . prostě česká J.K.Rowlingová   :)))

34 Glum Glum | E-mail | 24. února 2006 v 21:10 | Reagovat

Taky pěkný.

35 Blanch Blanch | 25. února 2006 v 15:14 | Reagovat

Klára: ale..nebláázni..doporučuji ti přečíst si třeba něco od Severky Plamenne nebo Neviâthiel.. to pak budeš mluvit jinak :)

36 nika nika | 23. března 2006 v 19:35 | Reagovat

prosím kdy bude pokračování

37 Julie Julie | 14. května 2006 v 20:37 | Reagovat

Blanch tohle mi nedělej já mám už oči opuchlé od pláče,řekni že to dobře dopadne!

38 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 21:36 | Reagovat

tak to je husty blanch...zase si zabodovala

39 Blanch Blanch | 15. června 2006 v 15:23 | Reagovat

:) děkuji..tuhle povídku mám asi z kapitolovek nejraději....

40 Verč@ Verč@ | E-mail | 18. června 2006 v 21:08 | Reagovat

hmmm,tak se mi lbi;-)

41 Pepcha Pepcha | 23. června 2006 v 13:11 | Reagovat

KRISTE PANE, VŽDYŤ TEĎ BUDEMÍT vOLDEMORT TU SAMOU MOC JAKOU  MĚL PŘEDTÍM!!!!

42 Blanch Blanch | 23. června 2006 v 19:52 | Reagovat

Pep no jo, bude :)

43 2Lidunka2 2Lidunka2 | E-mail | Web | 15. srpna 2006 v 16:08 | Reagovat

Blanch, naprosto totálně tě obdivuju.... Píšeš nádherně, to já bych v životě nesvedla.... Celá tahle povídka se mi moc líbila.... Díky

44 Blanch Blanch | 16. srpna 2006 v 20:14 | Reagovat

červenám se....

45 Blanch Blanch | 16. srpna 2006 v 20:14 | Reagovat

červenám se....:)

46 Alex Alex | E-mail | Web | 5. ledna 2007 v 14:04 | Reagovat

Pretty nice site, wants to see much more on it! :)

Respect you!

My site:

http://www.volny.cz/siniy6/how-to-spot-a-fake-designer-handbag/index.html

47 Alex Alex | E-mail | Web | 5. ledna 2007 v 14:05 | Reagovat

Pretty nice site, wants to see much more on it! :)

Respect you!

My site:

http://www.volny.cz/siniy6/how-to-spot-a-fake-designer-handbag/index.html

48 Womens Womens | E-mail | Web | 5. února 2007 v 23:43 | Reagovat

This is my site:

http://shurl.net/2SU

49 Womens Womens | E-mail | Web | 5. února 2007 v 23:43 | Reagovat

This is my site:

http://shurl.net/2SU

50 Handbags Handbags | Web | 14. února 2007 v 10:43 | Reagovat

Best Handbags Catalogue: http://kuso.cc/1fy2

51 Handbags Handbags | Web | 14. února 2007 v 10:44 | Reagovat

Best Handbags Catalogue: http://kuso.cc/1fy2

52 Moony Moony | Web | 26. září 2009 v 22:12 | Reagovat

tý vogo.. to je drsnéé!!!!! uplný horor.. teď mě zajímá jak to dopadlo:-) 8-O

53 PPootteerr PPootteerr | 20. března 2010 v 11:22 | Reagovat

Fakt dobrý, ale ty kapitoly by mohli víc
navazovat. :-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-P  :-|  ???  :D  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.