10. kapitola - Nezkrotná vášeň

8. října 2005 v 19:00 | Blanch |  + Temná cesta osudu
Byly Lektvary. Bůh moc dobře věděl, že tento předmět měl Sirius nejméně rád, už hlavně proto, že Slughorn se snad jako jediný z profesorů vůbec nezměnil a byl stále stejně dotěrný a neustále ho zval na ty jeho přiblblé večírky pro školní elitu, jako byly děti slavných, mocných, známých či bohatých a čistokrevných rodičů, nebo prostě jen chytří, inteligentní a potenciálně nejlepší studenti, mezi které proti své vůli patřil i Sirius. Jak už z hlediska dítěte z bohaté rodiny, či z hlediska nejchytřejšího kluka ve Zmijozelu. Kupodivu však mezi ně patřila i Lily, i když byla z mudlovské rodiny. Její inteligence a nadání na Lektvary ji zařídili vstupenku do řad šlechticů. Ale Siriuse to moc neudivovalo, protože stejně tak to bylo i tehdy, v minulém životě. Slughorn měl Lily hodně rád.
Sirius neměl tyhle večírky rád, protože na nich potkával Petra, jako nejchytřejšího studenta Havraspáru, což byla teda oproti minulého života velká ironie, potkával tam Snapea, na kterého opravdu neměl Sirius náladu a taky toho blbečka, se kterým leží na pokoji a se kterým se baví Ted, Jegora Rastina, povýšeného a namyšleného zmetka z bohaté a známé rodiny. Sirius se těmto večírkům pokoušel vyhýbat, ale někdy to holt nešlo a byl donucen tam jít, stejně tak se svým o rok mladším bratrem, se kterým také nevycházel zrovna nejlépe.
Dnes byl Slughorn v opojné náladě, všude kolem sebe rozhazoval úsměvy a měl moc dobrou náladu. Sirius v dáli viděl, jak nese v náručí nějakou krabici plnou čehosi hnusného, co vydávalo nějaké zvuky.
No to snad ne, snad si tu nebudeme hrát na Péči o kouzelné tvory?
V Lektvarech sedával vedle Lily, jako obvykle, ale nikdy by neřekl, že mu to jednou bude dělat problémy a že si bude chtít raději sednou už vedle toho Snapea. Lily taky v poslední době nebyla moc milá. Už hlavně proto, že s ním skoro nekomunikovala. Neustále to táhla s tou Krysou Petrem a moc dobře věděla, jak to Siriuse žere. Myslela si, že si hraje na nějakého ochránce nebo co, že si hraje na staršího sourozence, ale ani netušila, jak daleko je od pravdy, že ta čirá nenávist pramení nejen z minulosti, ale také z nezdravé žárlivosti.
"Dnes jsem si pro vás přichystal jednu specialitku," usmíval se na ně Slughorn. "Každý jste si jistě všiml, že v této krabici je něco živého, dle kvákání lze usoudit, že to budou jistojistě žáby. A vaším dnešním úkolem bude, získat několik velmi důležitých a používaných ingrediencí z žabího těla, ale také získat určitý jed, který žáby vylučují, ze kterého později vytvoříme protijed. Žabí jedy jsou substance, které způsobí jedno trvalé nebo reverzibilní poškození zdraví, mohou také zabíjet, zabijí rychle v malém množství, zabíjí na bázi vytvoření bakteriální bílkoviny, důsledkem často bývá tetanus nebo botulismus."
"Takže jednoduše je budeme pitvat?" Ozval se Sirius. Tohle po nich nechtěl Slughorn ani tehdy, v minulosti. Nikdy v životě nic nepitval a měl obavy, že se z toho vedle něj Lily zhroutí, protože jak ji znal, tohle není zrovna nic pro ni. A když se na ni otočil, mohl spatřit mírně nazelenalou tvář.
"Velmi správně, pane Blacku," profesor se stále usmíval. "Každá lavice si vezme do páru jednu žábu a bude ji pitvat. Na konci hodiny mi každý odevzdá výměšek žabích žaludečních šťáv jako roztok s žabí krví zároveň, čímž je onen jed. Každý si také vezme gumové rukavice, aby se zamezilo styku se šťávami. Dávejte si pozor, ať se šťávy nedostanou do žádných vašich dutin, mohlo by to mít nedozírné následky. Doufám, že už jste natolik inteligentní, že nebudete dělat žádné blbosti," zamračil se Slughorn, "dále mi předáte žabí střívka, žabí srdce, které je velmi důležité do lektvaru na zvýšení či snížení tlaku, to záleží na substanci a poměru ingrediencí. A také, a to je posledním úkolem, mi musíte vypreparovat Langerhansovy ostrůvky, které naleznete v hormonální soustavě. Postup budete mít napsaný celý na tabuli, přeji všem mnoho štěstí a žádný úraz, pojďte si pro rukavice a žáby," vyzval je profesor a třídou se linula šelest pergamenů a brků, všichni si začali hlasitě povídat. Jejich obavy byly namístě, skoro nikdo neměl vůbec tušení, o čem to vlastně Slughorn mluvil a cože to budou muset vypreparovat. V hlasech studentů zněl podtón paniky a strachu, že něco pokazí nebo tím nedej bože ohrozí sami sebe.
Sirius se podíval bokem oka na Lily, která už hrála téměř všemi barvami. "No tak já teda zajdu pro tu žábu," odkašlal si.
"To bys byl hodný," chudák holka se nezmohla na žádnou kloudnou odpověď a už vůbec se nezmohla cokoliv udělat, natož si s ním zajít aspoň pro rukavice.
Hodina probíhala docela v pohodě. Všichni měli obavy, ale nakonec to skoro každý zvládl, někdo sám a někdo s pomocí profesora.
Sirius se téměř v té žábě hrabal sám. Lily nebyla ničeho schopná. Nebyla schopná ani asistovat, jen mu podívala potřebné pomůcky jako byl mudlovský skalpel, který moc dobře znala, nebo miniaturní kleštičky či pinzetu. Na stolku měli připravených několik kalíšků na vybrané ingredience. Sirius už byl smířený s tím, že to prostě oddře sám. Vlastně to Lily ani nevyčítal, vždyť je holka a má právo cítit nechuť k takovým věcem.
"Teda, já, jak tě tak pozoruji, Siriusi, jak to tak pěkně zvládáš a jak ti to jde… Budu pak na tebe hrdá, až budu zvracet!" Lily se mírně, ale s nechutí, usmála.
Trochu to Siriuse pobavilo, vlastně trochu víc, až málem tu žábu řízl tam, kam nechtěl.
Ke konci hodiny odevzdal spolu s Lily všechno, co měli odevzdat a pořádně si oba dva oddechli.
"Teda, doufám, že si pro příště Slughorn nevymyslí zase něco podobného nebo si s sebou začnu brát plynovou masku a pytlík na zvratky."
"No, nebylo to snad tak hrozný, ne? Vždyť jsem tu žába operoval já!"
"A za to jsem ti fakt vděčná, Siriusi. Já bych nebyla schopná uříznout ji ani prst u nohy, natož nějaké vnitřnosti a jakejsi hormonální tentononc."
"Výborně studenti," chválil je na konci hodiny profesor, "všichni jste to jakž takž zvládli a nedošlo tu k žádné úhoně. Musím vás pochválit. V příští hodině si každý zase své ingredience vyzvedne a začneme pracovat na protijedu, který jsem zmiňoval. A v dalších hodinách využijeme zbytek žabích vnitřností k výrobě různých mastí, odvarů a lektvarů. Pro dnešek už by to stačilo, přeji všem příjemný den!"
Lily i Sirius si sebrali své věci a co nejrychleji vypadli z učebny. Lily se od Siriuse oddělila a zase dělala, jako by se s ním vůbec v hodině nebavila, jako by tam nebyl a jakoby byl jenom vzduch.
Sirius ji rychle doběhl a chytil ji za paži. "Lily, počkej."
"Co je?" Otočila se, trošku s nasupeným výrazem.
"Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli máš zítra večer čas."
"Zítra?" Lily to přišlo podivné a něco ji nehrálo, ale to, že má čas zapírat nechtěla, i když, pokud jde o Siriuse, člověk nikdy neví, co je lepší. "No, ještě nevím, ale zřejmě asi jo, proč, co se jako má dít?"
"Chtěl bych tě někam vzít?"
"Mě?"
"Ano, tebe. Koho jiného asi? Tu krásnou blondýnku, co stojí přímo za tebou?" Zaculil se nevinně a naznačil zamilovaný pohled těsně za Lily tak, že ji nutkalo se otočit a opravdu se přesvědčit, jestli tam někdo nestojí. Ale nakonec to neudělala. Ještě, aby ze sebe udělala hlupáka.
"Myslela jsem, že se spolu nebavíme, Blacku!"
"Nebuď na mě hned nabroušená, Evansová. Jen za to, že tě chci někam vzít!"
"A kam to má jako být?"
"To uvidíš, je to překvapení."
"No já nevím," zamyslela se Lily, tentokrát už nebyla naštvaná, ale spíš zvědavá, co si na ni zase ten prevít vymyslel.
"Nenech se přemlouvat, Lily!"
"No tak jo."
"Fajn." Zajásal Sirius. "Tak já tě teda po večeři počkám před Slavnostní síní a půjdeme rovnou tam, dobře?"
"No dobře," usmála se Lily a zakývala nevěřícně hlavou, načež mu vlepila na tvář pusu, "ale stejně mě štveš!"
"Však ty mě taky!"
Zbytek dne ne a ne uplynout. Když Sirius nechtěl, aby čas ubíhal rychle, tak jako na potvoru rychle ubíhal. A když chtěl, aby co nejrychleji uběhl, tak zase pro změnu nechtěl ubíhat vůbec. Tak to bylo i dnes. Byl to přesně ten případ. Chtěl, aby už byl zítřek, v šest hodin večer. Ale čas se strašně smrákal. Nešlo to pomalu ani vydržet. Sirius měl už tendence, že vyklopí Lily přímo celou pravdu hned teď, ale nakonec se překonal a udržel se. Nemůže přece zkazit to překvapení, přímo na Lilyiny narozeniny.
"Tak jsem tady," konečně, konečně se dočkal. Byl den D, šest hodin večer a Lily přišla na smluvené místo. "Půjdeme?" Naposledy si otřela vousy vytvořené dýňovou šťávou z pusy a následovala Siriuse, který ji chytil za ruku.
"Kam mě to táhneš, můžu vědět?"
"Ne," usmál se škodolibě.
Když zamířili k jedné chodbě, od které už bylo místo, kam chtěl Sirius jít, jen několik metrů, zastavili se.
"Tady?" Rozhlížela se Lily a viděla jen prázdné zdi a kamennou chodbu.
"Ne, tady ti jen nasadím tohle," Sirius z kapsy vyndal něco černého.
"Proboha, Tichošlápku, co si to vymýšlíš?" Koukla Lily na černý šátek, který ji chtěl Sirius ovázat kolem očí.
"Nech se, věř mi, Lily."
"No já ti nevím, Blacku!"
"Ale no tak, Evansová. Myslíš, že bych ti nějak mohl ublížit?"
"No dobře," rezignovala rusovláska a postavila se tak, aby jí Sirius mohl ovázat černý šátek kolem očí.
"Pojď," chytl ji pevně za ruku a táhl ji za roh. Přišli k nějaké holé stěně a Sirius pokynul Lily, aby ho následovala. Šli po nějaké imaginární čáře, tam a zpátky a opakovali to třikrát, dokud se ve zdi nezjevily dveře. Sirius k nim, spolu s Lily, pomalinku přistoupil a uchopil je za kliku. Dveře se potichounku pootevřely a Sirius mohl v interiéru spatřit přesně to, co si celou dobu pro Lily představoval. Opatrně jí sundal o čí šátek a Lily ochromeně ztuhla.
"Pane bože!" Rukou si přikryla ústa.
Pokoj byl středně velký a útulný. Zem byla plná červených saténových polštářků ve tvaru srdce. Na konci pokoje byl pult, na kterém stálo několik lahví šampaňského, spolu s miskou červených jahod a šlehačkou opodál. U stropu visel transparent Všechno nejlepší Lily Evansová! A v opačném rohu hořel krb. V místnosti hrála příjemná a romantická hudba a kousek od nich stály dvě křišťálové sklenice na šampaňské.
"Proboha, Siriusi…"
"Všechno nejlepší, Lily," líbl ji na tvář a zářivě se na ni usmál.
"Ještě nikdy v životě mi nikdo nepřipravil takovou nádheru."
"Líbí se ti to?"
"Tak to je teda slabé slovo, kamaráde!" Siriuse tohle přízvisko mírně zranilo, ale raději to přešel jako by to vůbec neslyšel.
"Tak pojď dovnitř, ať sem netáhne chlad. Uzmi sklenici a připijeme si na tvoje zdraví."
"To je tak… neskutečné," valila zraky do všech stran a přitom měla mírně pootevřenou pusu. Popadla jednu sklenici do ruk a druhou si vzal Sirius, který mezitím, co se rozhlížela, otevřel láhev šampaňského.
"Tak na tebe," lil mok do sklenic a hleděl jí přitom do očí.
"To je vážně neskutečné!" Společně si cinkli a celý obsah vypili.
Sirius se na chvilku od ní odtrhl a zašel za pult a vzal něco ze země.
"Ještě tu pro tebe něco mám!" Vylezl zpoza rohu pultu a vzal s sebou obrovský balík zavázaný červenou stuhou.
"Ježiši Kriste, to si nemusel," do Lilyiných očí se draly slzy. Slzy štěstí a překvapení. Tohle by od něj rozhodně nečekala a už vůbec ne v poslední době, kdy se ti dva pořád jen rafali.
"Rozbal to." Podal ji dárek do ruk a Lily ho s obrovskou vervou trhala na kusy. Načež se ji v dlaních objevil obrovský plyšový růžový slon.
"Siriusi, ten je nádherný," šlo na ní poznat, že nenachází slov a Sirius si byl jistý, že zvolil vítečně.
"Dávám ti slona na znamení věrnosti. Stejně tak, jakou má slon sílu a jak je obrovský, tak takový bude i můj vztah k tobě, Lily."
"Ach, Siriusi."
Už, už měl všechno na jazyku a chtěl jí to všechno vyklopit, ale najednou se zadrhnul a nešlo to. Sakra, teď ne. Musíš to zvládnout, Siriusi. Musíš, prostě musíš. Teď nebo nikdy. Už nebude nikdy tak skvělá příležitost. Jedině zase až za rok a tak dlouho už bys přece nechtěl čekat! Vždyť za rok může být dávno pozdě! Ne, opravdu to nešlo.
"Tak, dáme si ještě, ne?" Dodal nervózně a nalil jim další sklenici bublinek.
Čas se pomalu krátil. Celá láhev už jimi byla dávno vypitá a jim to pomalu začalo stoupat do hlavy. Lily už se svalila na zem, mezi saténové rudé polštářky ve tvaru srdce.
"Člověk by řekl," trochu ji dělalo obtíže cokoliv vyslovovat, ale přece jen to zvládla, "že tyhle ty… srdíčka budou mít i… jak se to říká? Že prostě, no, že to má i jiný hlubší podtooo.. noo, hlubší záměr? Jo, tak by se to dalo říct!"
"A co když mají?" Sirius se k ní svalil taky s další láhví v ruce. Tentokrát už žádné skleničky nepotřebovali a pili rovno z láhve.
"Jak to myslíš?" Lily jakoby zbystřila.
"Tak, jak jsem to řekl."
"Ony mají hlubší.. noo, tamto..?"
"Asi jo."
"Jsi tajemný jak hrad v Karpatech, Siriusi!"
"Já vím! Ale když já ti to nemůžu říct!"
"Co?" Naléhala pořád Lily a furt do něj dorážela.
Sirius ji vášnivě hleděl do očí, ale ona si toho nevšímala. Sledoval každou její grimasu, každý její pohled a úsměv, každý pohyb, každé křoupání kostí, když se hnula. Nespustil z ní oči. Chtěl to udělat už dlouho a moc to chtěl udělat. Toužil po tom. Nikdy po tom tak netoužil jako teď. Ani v minulém životě. U žádné dívky to tak necítil. Žádná ho tak nepřipravovala o rozum a z žádné neměl takovou husí kůži.
Teď nebo nikdy, když už nic, když už ze sebe uděláš vola, tak se aspoň můžeš vymluvit na alkohol!
Sirius popadl hihňající se Lily a přivinul ji k sobě. Jemně se dotkl jejích rtů, jemně je polaskal, až je líbezně a vášnivě políbil. Čekal, že mu přiletí pořádná facka nebo aspoň nějaký políček, ale nedělo se vůbec nic. Lily nic neudělala. Zavřela oči a polibek opětovala.
Siriusovi poskočilo srdce, jeho tep se zrychlil a jeho vnitřní hlásek mu napovídal, že dělá správně. Povalil Lily na polstrovanou podlahu polštáři. Lily se sesunula pod jeho vahou, ale nic nenamítala. Opatrně ji hladil ve vlasech a přidržoval se podél jejího těla. Oba měli v sobě dost alkoholu natolik, že by se nedokázali ovládat a udělali kdejakou chybu, to Sirius věděl, ale taky věděl, že v tuhle chvíli ho neovládá žádný alkohol, ale pouho pouze jeho nesmírná vášeň a zamilovanost k Lily. Jak už na tom byla Lily, těžko říct, ale hodlal si tuhle chvíli pořádně vychutnat, protože už by se nikdy nemusela opakovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amalie Amalie | 15. prosince 2005 v 19:33 | Reagovat

lááska jak z tééléévíízééé:-)

super, valím o schod výš:-) už abych byla nahoře:-)

2 Blanch Blanch | 15. prosince 2005 v 19:53 | Reagovat

no..jo..láska jak z televize :))) heh..však počkej

3 Glum Glum | E-mail | 25. února 2006 v 20:22 | Reagovat

Ach jo, já brečím.

4 Blanch Blanch | 26. února 2006 v 4:55 | Reagovat

nepláááč..máma koupí slona(třeba přesně takového, jakého dostala Lily)

5 Helesika Helesika | E-mail | 1. března 2006 v 17:38 | Reagovat

ach to je líbezné:-))

6 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 2. března 2006 v 19:35 | Reagovat

Já chci taky toho slona.

7 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 26. března 2006 v 20:41 | Reagovat

hele, a nezbyl by jeden slon i pro malou Genevievku? :-)))

8 Blanch Blanch | 26. března 2006 v 20:51 | Reagovat

:))))

9 Kristýnka Kristýnka | E-mail | 26. června 2006 v 18:21 | Reagovat

a co James?a Harry?...:(jj..ja vim jina realita...co uz...ale je to supeeeeeeeeer...co bude dal??:-P

10 Doris Alba Granderova Doris Alba Granderova | E-mail | 17. července 2006 v 13:03 | Reagovat

jjjjjeeeeeeeeeeeeee to je krasneeeeeeeeee=)))))

11 kika kika | E-mail | 15. února 2007 v 13:33 | Reagovat

teda jestli sem spravne pochopila tak Slughorn je Horacio Křiklan.podle tech jeho posahlych vecirku a kecu o slave.ale je teda nechutnej-pitvat zaby!!!fuj..ble..asi vybaštim(vybliju) co sem mela na obed.

12 kika kika | E-mail | 15. února 2007 v 13:40 | Reagovat

jen doufam ze se spolu..ehm..tohle.no uvidim co bude dal,ale podle me by to nebylo moc dobre.

13 ANJA ANJA | E-mail | 28. června 2007 v 20:00 | Reagovat

podle mě spolu...ehm...tohle..jo

14 Nikiiinkaaa Nikiiinkaaa | E-mail | Web | 30. července 2007 v 1:27 | Reagovat

Já to musim dočíst celý =d sice asi usnu nebo mě někdo přijde vykppat ale msuim =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.