9. kapitola - Bláznova zpověď

8. října 2005 v 18:58 | Blanch |  + Temná cesta osudu
Sirius se v poslední době uzavřel do sebe. Ještě kdysi komunikativní, společenský a extrovertní puberťák, který patřil do party záškodníků, se stal introvertním, nespolečenským a tichým společníkem. Vlastně žádným společníkem. Všech se stranil, všech, až na Remuse, svého jediného kamaráda.
I Lily si všimla, že se jí vyhýbá. Dříve byli pořád spolu, učili se spolu a všechno si říkali, ale něco se muselo změnit, protože Sirius, ač už byl Prefektem nebo ne, pořád někam chodil, někam mimo kolej, a to se ani neučil na zkoušky, jak všichni kolem věděli a ani nekonal žádné prefektské povinnosti.
Jeho smůlou však bylo, že se bohužel s Lily nemohl minou na nočních obchůzkách po škole, kdy měli Prefekti kontrolovat, zda se neděje nic neobvyklého. Lily byla totiž k jeho smůle taky zvolena jako zmijozelská Prefektka. Taky měla být proč, byla z děvčat nejlepší v ročníku, a po Siriusovi nejlepší na škole. Současně s tím blbým Potterem, Lupinem a Pettigrewem, který kdo ví proč, neustále štval Siriuse. Kdyby se nedej bože Sirius dozvěděl, co se zrovna děje kousek od něj, asi by zešedivěl hrůzou.
S Remusem byl hodně v kontaktu, často spolu po nocích chodívali chodbami a kontrolovali, jako správní Prefekti, co se děje či neděje. Jako správní Prefekti to tedy většinou zalomili v Komnatě nejvyšších potřeb a zapíjeli další den láhví Ohnivé whisky.
"Tak co s tebou je?" Remus si nemohl nevšimnou Tichošlápkovy chmurné nálady.
"Co by?"
"Jen se nedělej, Tichošlápku," Remus si na tuhle Siriusem zvolenou přezdívku už dávno zvykl a Sirius byl jenom rád, že mu tak říkal, aspoň mu to připomínalo trochu starší časy. Jen s rozdílem, že tenhle Remus byl trochu víc odvázanější, než starý a za každých okolností spravedlivý, Remus. Tenhle Remus se mu líbil víc, protože s ním byla větší legrace a dokázal podnikat nebezpečnější akce, než kdysi. V hloubi duši to byl stále stejný Remus, stejně empatický, stejně chápavý a citlivý, ale Sirius za dobu jejich přátelství dokázal, že si Remus začal víc věřit a jejich přátelství přerostlo v mnohem hlubší svazek. Přátelský svazek, který by se za žádných okolností už nedal zpřetrhat. I když to stále před Jamesem oba dva tajili, stejně měli předtuchy, že o tom tak nějak James ví a oběma to tak trochu bylo jedno.
"Ale, to nic," nasimuloval úsměv Sirius.
"V tom bude nějaká holka!"
Sirius se rozesmál: "To je ten problém, že ty jsi byl vždycky tak zatraceně vnímavý!"
"Jak to myslíš, že vždycky byl?"
Sirius se zasekl: "No, od doby, co se známe. Chtěl jsem říct, že jsi příliš empatický a máš mě přečteného."
"Takže která to je?" Zeptal se znovu pobaveně Remus.
Sirius vzdychl.
"Znám ji?" Pokračoval dál Remus.
Sirius nic neřekl, jen ho probodával beznadějným pohledem.
"O můj bože, to myslíš vážně?" Řekl nakonec znalecky Remus.
"Co?" Nechápal Sirius.
"Tobě se líbí Lily Evansová? Ta tvoje kamarádka? Teda, tobě to ale trvalo," usoudil nakonec, "mně se ta holka líbí už od začátku!"
"Tak to brr, teda. Za prvé, nic takového jsem neřekl.."
"…ale.."
"…nech mě domluvit, Remusi. Za prvé jsem nic takového neřekl.."
"…ale já jsem ti to viděl na očích.."
"…kušuj už Remusi," usmál se Sirius, "nech toho!"
Remus nasimuloval mimicky uzamykání svých rtů.
"A za druhé," dodal Sirius, "jak že se ti líbí, tak to ne teda. Nemá vás na ni spadeno nějak moc?"
"Moc?"
"No Jamesovi se přece taky líbí!"
"Ale u něj nemá sebemenší šanci," pokrčil Remus rameny, "nebo ano?"
"Ne, to asi ne, i když, za rok možná ano."
"Co to plácáš, Siriusi?"
"Ale to nic, nevnímej mě," snažil se zakecat svůj přeřek, "a ty si jako myslíš, že bys tu šanci měl?"
"No a proč ne?" Usmál se Remus.
Sirius nevěděl, jestli si dělá Remus legraci nebo jestli to myslí vážně a doopravdy mu tak povyrostlo sebevědomí, protože nikdy ho takového neznal. Vždycky se styděl za to, že je Vlkodlak a nechtěl, aby to někdo další věděl, proto moc děvčat nevystřídal, i když o něj ve škole kdysi byl opravdu zájem.
"Tobě ale narostl hřebínek, kámo!"
"Pořád si myslím, že mám větší šanci, než Snape!"
"Co sem taháš Snapea?"
"Taky je do ní platonicky zamilovaný!" Řekl Remus posměšně.
"To jako fakt? Zbláznili jste se všichni?"
"Ale to víš, že ne. My jsme přece už pochopili, že chceš Lily jen pro sebe."
"To jsem neřekl!"
"Ale myslíš si to. Já to na tobě poznám, za ty řádky let, co se známe, jak si říkal, Siriusi, mám tě přečteného!"
"No dobrá, jsme prozrazen," klesl bradou k zemi.
Remus se usmál tím svým typickým soucitným úsměvem: "Ale no tak. Myslím si, že u ni máš velké šance!"
"Ale prdlajs!"
"No fakt. Všiml jsem si, jak tě vždycky v hodinách pozoruje. Hlavně, když vyplodíš nějaký ten svůj vtípek nebo naopak řekneš něco hrozně inteligentního. Je z tebe na větvi."
"To se ti jen zdá, Remusi, ta holka o mě vůbec nejeví zájem!"
"Ale jo, vsaď se semnou o co chceš, že do konce roku spolu budete chodit!"
Sirius se škodolibě usmál: "No tak to beru," podal mu ruku na důkaz sázky. Sám nevěděl, proč to dělá. Jestli proto, že chce vyhrát nebo proto, že si tímto dodá odvahy a konečně Lily řekne, co k ní cítí.
Bylo už hodně pozdě a oba dva, v mírně podnapilém stavu, šli přímo do svých kolejí. Sirius nejdříve slíbil Removi, že ho kousek doprovodí. Ale to, co uviděl, nečekal. Nevěděl, jestli má litovat toho, že ho šel doprovodit, nebo ne.
Když zahnuli do poslední smluvené uličky, naskytl se jim pohled do prázdné chodby. Tedy skoro prázdné. Jediné, co v ní bylo…. Nebo spíš kdo v ní byl, to je šokovalo.
Kousek před nimi stála Lily, vůbec si jich nevšimla. Ale nebyla sama. Nemohli vidět, kdo tam s ní je, protože svými zády kryla svého společníka. Když ji však společník na dobrou noc políbil na tvář a nakonec odešel, Sirius měl chuť tam vletět a rozhodit mu takříkajíc sandál.
Remus ho chytl za paži a snažil se ho uklidnit.
"Tak, že budeme spolu chodit, říkáš, Remusi?" Naštvaně zavrčel, ale místo, aby se na něj podíval, díval se na záda Havraspárského studenta, lépe řečeno, na záda Petra Pettigrewa. Kluka, kterého celým srdcem nenáviděl pro to, co udělal.
"Tak tohle jí snad neodpustím!"
Lily jim šla vstříc, ale nevěděla, že tam za rohem stojí a že celou situaci pozorovali.
Hleděla do země a nekoukala před sebe. Sirius využil situace a postavil se jí do cesty, načež do něj vrazila.
"Au," vzhlédla na objekt přičinění. "Siriusi, tys mě vylekal!"
Siriusovo obočí se zlostí spojilo v jednu hustou černou linku.
"Co tu děláš?"
"Jsem Prefekt, pamatuješ Lilyan?"
"Proč mi říkáš takhle?"
"Nic jiného si nezasloužíš!"
"O čem to proboha mluvíš, Blacku?!"
"O tvé zradě, Evansová!"
"Jaké zradě sakra?"
"Tak ty nevíš, jo? Moc dobře jsme tě tady s Remusem viděli! Jak se olizuješ s Pettigrewem!"
"Jo toohle," usmála se Lily a oddechla si.
"Tobě je to k smíchu?"
"Ano," přiznala škodolibě, "je. A abys věděl, neolizovali jsme se. Jen mě políbil na tvář."
"A to je málo? Kamarádíčkuješ se s tou krysou, i když víš, že ho nesnáším?"
"A co tě žere, Siriusi? To mám skákat jak ty pískáš? Nemysli si, že se budu jen bavit s lidmi, které mi vybereš ty. Tak to sis mě spletl s domácím skřítkem!" Zvýšila Lily hlas.
"Co ten trouba po tobě chtěl?" Stočil náhle řeč jinam Sirius.
"Co by? Je taky Prefekt a potkali jsme se na chodbě, tak jsme pokecali!"
"Tak pokecali! Kdybys nelhala, Evansová!"
"Co se do prdele v poslední době s tebou děje, Siriusi? Jsi jiný! Štveš mě, strašně!"
"Ty mě taky!"
"No fajn, tak to se už vůbec nemusíme bavit. A když tě to tak štve, tak bych teda mohla s Pettigrewem začít chodit, když tak po tom touží. Jak tak nad tím přemýšlím, nebylo by to vůbec špatné!" Propíchla ho tím nejledovějším pohledem.
"To bys neudělala!"
"Myslíš?" Zasyčela na něj.
"Lily, ne!"
"A just jo!" Dupla nohou a uraženě mu rychle odešla z dohledu.
Sirius se svalil podél zdi k zemi. Dal si dlaně před obličej a začaly mu stékat po tváři slzy. Slzy beznaděje, slzy strachu a nešťastné lásky.
Nechtěl, aby ho Remus v tomhle stavu viděl, nechtěl, aby poznal, že brečí. Rychle si nenápadně slzy utřel a zase se postavil.
Remus se na něj smutně podíval a aniž by to Sirius čekal, chytl ho za paži a přivinul k sobě na znamení přátelství. Sirius byl rád, že má přítele, který mu v tuhle chvíli dokáže prokázat, že je opravdový přítel. I tohle přátelské objetí pro něj znamenalo dost.
"To bude dobré, Tichošlápku," chlácholil ho.
"Nebude!"
"Ale ano. Oba jste byli jen naštvaní a v těchto situacích prostě říkáš věci, které nemyslíš vážně. Ona to nemyslela vážně!"
"Ale myslela, znám ji. Na truc s Petrem začne chodit, i když ví, že ho nesnesu. I kdyby ho neměla ani trochu ráda, začne s ním chodit, uvidíš!"
Oba dva se posadili na zem.
Remus ho takto nerad viděl. Nikdy by tohle do Lily neřekl. Ona samotná mu taky připadala, že, stejně jako Sirius, se prostě do Zmijozelu nehodí, ale pokud je schopná toto udělat, tak už ví, proč ji Moudrý klobouk do toho Zmijozelu poslal. Sirius si tohle nezasloužil, ale sám byl tvrdohlavý jako mezek a Remus ho znal, byl příliš hrdý na to, aby konečně vyjevil své city.
"Proč vlastně nemáš Petra rád? Vždyť je to normální kluk!"
"Tomu bys neporozuměl, Remusi, to je nadlouho. Ale přísahám, že ti to jednou řeknu. Jen pochybuji, že mi uvěříš!"
"Někdy ti vůbec nerozumím, Tichošlápku."
"To nevadí, buď rád."
Neptal se, Remus se nikdy neptal na vysvětlení. On věděl, že mu to Sirius opravdu jednou vysvětlí a věřil, že ještě opravdu není ta vhodná doba.
Čas nadále plynul a Sirius viděl, že se snaží Lily naplnit svůj slib. Skoro na každém kroku ji vídal s Petrem Pettigrewem. A Lily si to přímo vychutnávala, protože mu taky na každém kroku dávala najevo, že s ním skončila. A že splnila svůj slib, který mu dala.
Za dveřmi byly Vánoce a Sirius nebyl nervózní jenom z nich, ale hlavně kvůli toho, že Lily měla mít týden před Vánocemi šestnácté narozeniny a on si nebyl jist, jestli ji má popřát nebo ne. Vždyť byli tak dobrými přáteli a jen on to takhle pokazil. Pokazil to tou svou pitomou zamilovaností a žárlivostí. Ale když ona si Lily musela vybrat zrovna Červíčka. Kdyby to byl někdo jiný, tak by to jako vždy nějak skousl, ale tentokrát to nešlo. Až příliš ho nenáviděl za to, co v minulosti provedl, i když v nynější době ještě neměl šanci nic provést a asi zřejmě ani neprovede, protože tady žádný nebezpečný lord Voldemort není a taky Petr není přítel s Remusem ani Jamesem. Ani se Siriusem samotným. Záškodnická čtyřka neexistuje a ani neexistuje žádný nebezpečný svět kouzel plný Smrtijedů a Ty-víš-koho.
Zbýval poslední týden. Sirius stále váhal, ale nakonec se rozhodl. Rozhodl se, že spojí všechno v jedno a konečně dá průchod i svým citům, aby Lily pochopila, proč to všechno dělal. I když sám věděl, že se tím ztrapní, přesto hodlal riskovat.
Na osmnáctého prosince měl připraveno překvapení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amalie Amalie | 15. prosince 2005 v 19:20 | Reagovat

Oj, tohle je nezvyklé, že by Sirius byl tak citlivý:-)

jinak je to super, jak jinak:-)

2 Blanch Blanch | 15. prosince 2005 v 19:52 | Reagovat

On ve skutečnosti je, Rowla ho tak popisuje..ale má hroší kůži

3 Amalie Amalie | 16. prosince 2005 v 11:57 | Reagovat

přes kterou nejde nic ven:-)

Ale jo jako citlivka je lepší:-)

4 Blanch Blanch | 16. prosince 2005 v 15:05 | Reagovat

No.. není to zase taková citlivka..základ povahy je zanechán..hrdost Blacka se nedá zapřít.. přece jenom si většinu nechává pro sebe a jsou to jen myšlenky. Co my víme, co si v knihách Rowly myslel? Nikdy jeho myšlenky neřešila.. byl vedlejší postava..

5 Helesika Helesika | E-mail | 1. března 2006 v 17:25 | Reagovat

ho a to je chyba , že byl jako vedlejší... hele s tím brumbálem se mi to moc nelíbí já si ho vždycky jakoby vážila............ne že se mi to příliš nelíbí je to vtipné , to zase jo ale není to můj styl   to je jediný co se mi  na tyhle  pěkný povídce nelíbí

6 Blanch Blanch | Web | 1. března 2006 v 17:30 | Reagovat

a toho Brumbála jsem si naplánovala hned jako druhou postavu :)) JÁ jsem ho potřebovala tak nějak mimo, aby mi nemohl Siria vrátit do správné reality, potřebovala jsem z něj udělat blázna a udělat ho přesně opačně povahově, než je ve skutečnosti

7 Helesika Helesika | E-mail | 1. března 2006 v 19:52 | Reagovat

to jo  to se ti povedlo fakt sem se u toho nasmála

8 Doris Alba Granderova Doris Alba Granderova | E-mail | 17. července 2006 v 12:19 | Reagovat

JEwa to je paradni.......uz hned jedu na dalsi kapču...

9 Marry Marry | E-mail | 15. září 2006 v 17:30 | Reagovat

moc pěkný

10 kika kika | E-mail | 15. února 2007 v 12:38 | Reagovat

no toto je fakt posahanej svet!!!brumbal jako decko-budeme si hrat!!!myslim ze takoveho idiota posahaneho by nikdy nikdo neudelal reditelem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.