4. kapitola - Pochybnosti

29. října 2005 v 1:22 | Blanch |  + Návrat do minulosti
Ještě nikdy nezažil Harry vánoční svátky se svými rodiči, ale ani letos tomu tak nemělo být, poněvadž Lily měla jet na svátky k rodičům domů a James taky. Jediný, kdo zůstával byl Sirius. Původně měl jet s Jamesem k němu domů, poněvadž on už u své rodiny nebydlel. Měl vlastní byt v centru Londýna. Ale nakonec si to rozmyslel, už kvůli Harryho, který by zůstal skoro sám na koleji, poněvadž nikdo ze sedmého nebelvírského ročníku na svátky nezůstával.
Remus se měl vrátit několik dní po Štědrém dni, ale i tak, Sirius se cítil špatně za to, že by ho tu nechali samotného a Harry mu byl za to vděčný.
"Nemám zůstat taky?" James si zrovna balil. Petr už byl dávno doma a Remus si ještě půjčoval poslední knížky z knihovny.
"Ne, to bude dobrý, my to tu spolu sami zvládneme, Jimmy," zazubil se Tichošlápek. "Jen jeď, táta s mámou budou mít radost. Pozdravuj je ode mě."
"Hm," zamrčel James, vypadal zklamaně. Zřejmě si poslední svátky, kdy je ještě studentem, představoval jinak.
Jakmile si dobalil, vhodil do kufru poslední věc a zaklapl ho, napadl ho spásný nápad. "A co kdybyste jeli semnou oba dva? Naši by nebyli proti. Myslím, že by je docela vylekal pohled na Harryho," smál se, když si představil, jak by si ho vlastní rodiče mohli splést s Harrym.
Sirius se ohlédl na Harryho: "Co myslíš?"
"No, proč ne," tahle myšlenka ho úplně zahřála u srdce. Vždyť pozná své prarodiče. Uvidí svou babičku a dědečka. Nikdy neměl možnost poznat nikoho z rodiny, kromě Dursleyů. Vůbec ho nenapadlo mít námitky.
"Tak dohodnuto." Usmíval se James. Proč ho to jen nenapadlo dřív?
***
"Tak tudy," mířili do kočáru s neviditelným spřažením, tedy neviditelným pro ostatní, pro ty, co ještě neviděli smrt. Harrymu se mírně naježila husí kůže, když viděl testrály stojící před kočáry.
"Co se děje?" Zeptal se Sirius.
"To nic. Vy je asi nevidíte, co?"
"Myslíš testrály?" Řekl ledabyle James. "Jo, já jo. Ale tady Tichošlápek ještě neviděl nikoho umírat."
"Ne, že by to byla nějaká výhra! Zase netoužím po tom je vidět. Ale často jsem uvažoval, že zabiju svou matku," zavtipkoval tmavovlasý mladík.
James tuhle tématiku přešel jakoby se bavili o počasí. Říkal to s takovou nadsázkou a nadšením, že si až Harry myslel, že má násilnické sklony.
"Tak nasedněte," pobídl je James. První si nasedl Sirius, když v tom kolem prošla do vedlejšího kočáru Lily Evansová.
"Ahoj Harry," prošla kolem svého syna a věnovala mu zářivý úsměv.
"Ahoj Evansová," zazubil se tím nejskvostnějším úsměvem James. Lily se usmála a kývla, načež pokračovala dál v cestě.
James se otočil na Harryho. "Viděl si to?!!" Popadal dech a obracel se přitom na ryšavou záplavu vlasů, která mizela v černočerném kočáře. "Ona se na mě usmála!"
Harry se vnitru zaradoval. "Jo, viděl jsem." Dál to ale nekomentoval, protože viděl, v jaké je jeho otec opojení a teď z toho bude mít Vánoce o několik dní dříve.
Kočáry je odvezly na nádraží, kde na ně čekal expresní vlak z Bradavic do Londýna na nádraží King´s Cross.
***
"Jimmy, miláčku, jsem ráda, že tě vidím," paní Potterová se hrnula ke svému synovi a kdyby se James nevytrhl ze sevření, určitě by ho uškrtila. Nakonec mu vlepila obrovskou pusu na štípla ho do tváře. "A tebe taky, Siriusi." Zeširoka se usmála a Sirius jí úsměv opětoval.
"Mami prosím tě," rozčiloval se James, "kdyby sis to aspoň nechala na doma!" Otíral si tváře a strašně se přitom mračil.
Harry se musel strašně smát, poněvadž, když viděl svého otce, jak se rozčiluje, ještě víc se mu přitom ježily ty černé neposedné vlasy. Ale paní Potterová nevypadala, že by jí to vyvedlo z míry. Naopak, ještě víc se usmívala.
Co on sám by dal za to, aby ho takto každým rokem někdo vítal. Aby mu jeho máma líbala tvář, i když už by byl dávno dospělý.
"Ahoj Jamesi," podal mu ruku jeho otec, "ahoj Siriusi," obrátil se k Harryho kmotrovi." A tohle je?" Prohlížel si Harryho a přitom na něj nespouštěl oči.
"Mami, tati, tohle je Harry Brown. Mohl by u nás zůstat na Vánoce?"
"Ale jistěže, drahoušku," pohladila Jamese po tváři paní Potterová.
"Mami," spřáhl ji.
"No jo, už toho nechám," usmála se škodolibě.
"Těší mě Harry, já jsem Leonard Potter." Taktéž mu podal ruku. "Pane jo, vypadáš přesně jako náš James. Jen máš jiné oči. To je zajímavé, viď? Jak se příroda vyřádila. Říká se, že každý máme na světě někde dvojníka, ale ty jsi jako jeho přesná kopie. Nebo on ta tvoje?" Mrknul pravým okem.
"Ano, já vím, pane Pottere."
"Říkej mi Leo. Budeme spolu trávit Vánoce, no ne? Nač být tak formální!"
"Dobře.. ehm, Leo." Usmál se Harry.
"A já jsem Helen, ale manžel má pravdu. Jste si opravdu neskutečně podobní," prohlédla si jak svého syna, tak svého vnuka, o kterém netušila, že je jejím vnukem. "Pojďte, před nádražím na nás čeká vůz.
***
Tak nádherné Vánoce ještě Harry nezažil. Na tyto svátky nikdy nezapomene. Paní Potterová i pan Potter se k Harrymu chovali, jako by tušili, že patří k nim do rodiny. Neustále mu podstrojovali, krmili ho cukrovím, dokonce od nich dostal i dárek.
Nikdy by ho nenapadlo, že by mohl být někdy tak šťastný. Měl po boku svého otce i kmotra, trávil Vánoce se svými prarodiči. Jen mu tu ještě scházela Lily. Ta teď někde trávila čas se svou příjemnou sestrou Petunií. Harryho napadlo, že by ji moc rád poznal v této době. Zajímalo ho, jestli je stejná jako je v jeho době, jestli je tak povýšená a nenávidí kouzelníky. Co když taková Petunie vlastně ani nebyla? A stalo se něco, co jí změnilo?
Jediné, co ho mrzelo bylo, že své milované bude muset Harry jednou opustit. Nepotrvá to dlouho, vždyť Brumbál říkal jen několik měsíců a posledně mu řekl, že to nejpozději do jara bude. Ano, sice má ještě spoustu času, relativně je to spousta času, ale citově to pro něj znamená málo. Vždyť, kdy jindy by si mohl užít své rodiny? Ve své době žádnou nemá. Nikdy ji nepoznal.
Koukl se za sebe. Jeho otec tam zrovna hrál kouzelnické karty s jeho kmotrem. Bude se mu stýskat. Ve své době ztratil dokonce i Siriuse. Nemá tam už nikoho, jen Remuse Lupina.
Tohle byl pro něj vlastně jakýsi druh trápení, poněvadž až odtud odejde, nesmíří se s tím. Budou mu chybět, budou mu scházet a bude ho soužit skutečnost, že se své době je prostě už nikdy neuvidí.
Nechce odejít. Uvědomil si to! Už nikdy nechce odejít. Chce tu zůstat. Chce dál kamarádit se svým otcem, chce vidět sám sebe vyrůstat. A zarazí všechny ty události, které se staly. Nehodlá poslechnout Brumbála, tohle nehodlá dopustit. Nehodlá dopustit, aby jeho rodiče zahynuli, aby je Petr zradil. Ne, řekne jim pravdu. Uvidí sám sebe vyrůstat po boku svých rodičů. Sice tím změní budoucnost, ale co hrozného se stane? Vždyť to změní jen jeho život a konečně oproti té hrůze, co zažíval, bude konečně jednou šťastný. Teda jeho druhé já, které tu bude s ním. A on sám vlastně taky, protože je bude mít po boku a neumřel rukou lorda Voldemorta. Sice se tím změní to, že nebude Voldemort poražen, protože jeho matka se obětovala pro Harryho, který byl nakonec lordu Voldemortovi největším soupeřem a sokem, ale to nevadí. Dokáží lorda Voldemorta porazit jinak. Budou bojovat stejně tak, jak doposud bojovali. Vždy´t v Harryho době přece Voldemort také znovu povstal a je ještě možná silnější, než kdy dřív. Povstal i přesto, že se Lily pro Harryho obětovala. Takže vlastně její oběť přišla vniveč. Tak nač by se měla obětovat znovu? Ne, to ne. Harry to všechno zarazí. Řekne jim pravdu. Snad mu uvěří, jinak si to nedokáže představit. Minulost se nesmí opakovat! Ne, když tu Harry teď je a může všechno změnit. Nedá na Brumbálova slova, má vlastní hlavu a i když ví, že je sobecký, tak je to prostě správné!
***
Harry měl v poslední době větší a větší pochybnosti o Petrovi. Přidal se už na stranu zla? Co se stavil na návštěvu v této době, Petr skoro nemluvil. Pobertovic čtyřce, teď už pětce, se vyhýbal a stranil. Vždycky měl nějaké výmluvy, ale Harry ho prokoukl. I klukům to bylo divné, ale nemohlo napadnout, že se jejich nejlepší kamarád stane pravou rukou lorda Voldemorta.
"Poslyšte, kluci. Nezdá se vám divné, že je Petr takový uzavřený a straní se?" Harry ještě nehodlal prozradit své tajemství, ale postupné indicie jim hodlal předhodit na stříbrném tácu. Ať už to konečně vidí. Bude je tak často upozorňovat, až to poznají sami.
"Je to zvláštní, ale tohle už Červíček dělá skoro celý rok."
"No a co je příčinou toho, že je takový? Byl snad takový i dřív?" Harry byl rozhodnut, že tohle téma prostě nepřeskočí. Nehodlal svého otce nechat, aby to zase přešel jen tak bez povšimnutí.
"No, to nebyl," vložil se do toho Sirius. "Taky mi to příliš nevodí. Petr byl vždycky jako náš ocásek. Držel se nás, protože jsme pro něj byli oporou a jistotou. Nevím, co se děje…"
`Správně, Siriusi! Jen tak dál, nesmíš se té myšlenky pustit… já vám všeho kamaráda představím v tom pravém světle!´
"Ale, děláte z komára velblouda. Třeba si jen našel holku!" Mávl rukou James.
"Holku?" Smál se Remus. "To nemyslíš vážně, viď?"
"A proč ne, vždyť, zase tak špatný není a holkám na vzhledu nezáleží..."
`Ale tati, no tak! Nebuď takový paličák, pochop už, že on žádnou holku nemá, ale chodí za Voldemortem
"To ne, ale v palici toho taky moc nemá, nemyslíš? Kde by zrovna Červ našel partii? Tady na škole?" Sirius kýval nevěřícně hlavou a Harry byl rád, že aspoň jemu připadají jeho toulky a stranění podezřelé.
James si je prohlédl, načež se rozesmál: "Tak si třeba našel kluka!"
Remus, který se zrovna napájel minerální vodou, ji zrovna celou vyprskly ven. Harry se Siriusem se na sebe podívali a ihned dali průchod hlasitému smíchu.
`Jo, takovýho zralýho, s červenými kukadly a lesklou kůží. Krysa a had, no to se k sobě vážně hodí!´ Pomyslel si Harry. Už ta představa byla nechutná.
"Hele, vážně, Jamesi. Nemyslíš si, že je to zvláštní?" Dorážel dál Harry. "Všichni říkají, že se teď Petr chová podivně. Prý byl jiný. A sám Remus mi říkal, že tohle se k jeho povaze prostě nehodí. Kam teda pořád chodí? Neměli bychom se zeptat? Vím, že to bude znít divně, ale mě ty jeho výmluvy nepřesvědčily."
"Abych pravdu řekl, Jimmy, tak mě taky ne." Aspoň s Tichošlápkovi měl Harry spojence.
"Ale no tak. Kluci! Kam by náš Červíček chodil? Vždyť je to takový nedokonalý tele, co by asi tak mohl dělat? Nejspíš si chodí tajně do Prasinek na zmrzlinu!"
Remuse se sice zdržel slov, ale sám ve tváři vypadala, že Petrovi taky moc ty výmluvy nebaští, navíc sám Harrymu říkal, jak se mu to zdá podivné.
"Nechte to být!" Dodal nakonec James a Harry už si neopovažoval s tím začít znovu.
***
Harry mířil zrovna do Brumbálovy pracovny. Chtěl vědět víc o tom, jak daleko jsou s jeho Obracečem. Vlastně, doopravdy mu chtěl říct, že by nejraději zůstal v této době, kdyby to šlo. Ale sám znal odpověď. Brumbál by nikdy nedopustil žádné změny lidských osudů a ani tuhle ne. Protože Harryho přítomností by se toho mohlo tolik změnit, i kdyby nikomu pravdu o své totožnosti neřekl.
"Harry?" Z dálky slyšel tichounký hlásek patřící nějaké dívce. Jemu už bylo dávno jasné, kdo to asi může být.
"Přeješ si, Lily?" Řekl poněkud znuděně. Ještě víc, než měl v plánu, a díval se přitom na své dlaně.
"Chtěla jsem se zeptat, ty si dobrý v té Obraně proti černé magii a já, víš, potřebovala bych s něčím pomoci, nepomohl bys mi? Třeba zítra večer? Víš, jak já v té Obraně plavu."
"Zase tak hrozný to není," dodal vyděšeně. "Proč zrovna já? Vždyť Remus je taky dobrý na Obranu a navíc, nevím, jestli budu mít čas."
"Já, víš, byla jsem z Remusem, ale on mi říkal, že zítra jede za svou nemocnou matkou." Sklopila zklamaně hlavu Lily.
`No vlastně, já jsem vůl… vždyť zítra je úplněk? Pobertové se zase vydají na své noční toulky. A já zase zůstanu sám na koleji
"No dobře," souhlasil ne zrovna ochotně.
"Díky moc, Harry," vlepila mu pusu na tvář a odběhla rychle pryč.
"Tak tohle mi ještě scházelo," špitl si sám pro sebe.
***
Nakonec za Brumbálem raději ani nešel. Odvaha ho přešla. Stejně měl být Obraceč jen záminkou pro to, aby si promluvili o Harryho přítomnosti zde a on přece znal odpověď, tak proč tam chodit. Brumbál ho zde nenechá žít. A hlavně si pohlídá, aby se Harry vrátil tam, kam patří. Takže bude muset rychle vymyslet, jak na to. Jak Brumbála přesvědčit, aby ho tu nechal. Nebo jak to udělat, aby tu mohl zůstat i přes Brumbálovu nevoli.
Zamířil rovnou do severní věže, kde na něj čekali kluci. Dneska měli v plánu jít se kouknout do knihovny pod Jamesovým pláštěm. Nějaká ta zakázaná literatura jim po dlouhé době přijde vhod.
Harry potřeboval odehnat ty vtíravé myšlenky týkající se jeho budoucnosti. Pobertové ho tak krásně přijali mezi sebe. Ještě scházelo, aby se stal zvěromágem. Ale to by trvalo dlouho, jenže takhle myšlenka není vůbec špatná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Phyllis Phyllis | 29. října 2005 v 10:52 | Reagovat

Já chci pokračko!!! Prosím, a to rychle!!! :D

2 Blanch Blanch | 29. října 2005 v 13:52 | Reagovat

:)) Tohle jsme psala včera, takže to ještě chvilku potrvá :)

3 Ančovička Ančovička | 4. listopadu 2005 v 11:23 | Reagovat

Prosím, pokračování!!!!!!!!!!!!!! Je to príííííííííma

4 Blanch Blanch | 4. listopadu 2005 v 17:16 | Reagovat

:)) Jj, už se píše :)

5 Lulinka Lulinka | 5. listopadu 2005 v 14:50 | Reagovat

prosím napiš další kapitoli je to super povídka!!!

6 Lulinka Lulinka | 5. listopadu 2005 v 15:21 | Reagovat

a co nejrychleji!!!!:)))

7 Blanch Blanch | 5. listopadu 2005 v 16:04 | Reagovat

:)) Dneska ji chci dopsat :))

8 Elu Elu | E-mail | 5. listopadu 2005 v 19:20 | Reagovat

Uz aby bola, nemozem sa dockat. Som ako na trni..! :))

9 Blanch Blanch | 5. listopadu 2005 v 20:23 | Reagovat

:))) Už je :)

10 Merope Merope | 21. prosince 2005 v 16:48 | Reagovat

Ta kukadla jsem nejdřív nepochopila ale pak jsem se tomu docela dlouho smála:))))))

11 Blanch Blanch | 21. prosince 2005 v 17:29 | Reagovat

Teď jsem se musela vrátit textem, abych pochopila, o čem mluvíš :)) Už vím.

12 Glum Glum | E-mail | 19. února 2006 v 17:36 | Reagovat

Dobrý.

13 Genevieve Genevieve | E-mail | 10. března 2006 v 19:57 | Reagovat

Zase má pan Potter jiný jméno, Leonard, předtím to byl Wiliam, ujasni si to ;-))))

14 Blanch Blanch | 11. března 2006 v 0:20 | Reagovat

Proč bych měla..je to pokaždé jiná povídka... jde o jiný příběh.. tak měním jména

15 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 20:18 | Reagovat

pane jo...

16 Moony Moony | Web | 8. září 2009 v 20:24 | Reagovat

toje nádhera:-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.