3. kapitola - Tátova zášť

29. října 2005 v 1:07 | Blanch |  + Návrat do minulosti
"Takže už to víš," vydechl spokojeně Remus. Vypadalo to, že by to Harrymu nemělo dělat takovou starost, jak si původně myslel.
"Jo," usmál se Harry. "Snad ti to nevadí?"
"Ne, to ne, já jen.. jsem rád, že už to konečně víc. Bojoval jsme sám se sebou, jestli ti to mám říct nebo ne, když už si tu s námi. Na druhou stranu jsem si říkal, že za ten poslední rok by si to poznat nemusel, ale je to venku a já jsem rád."
"Já taky, Remusi," poplácal ho Harry po lopatkách. Bylo divné říkat svému bývalému profesorovi Remusi. Býval pro něj autoritou a byl to nejlepší přítel jeho kmotra a vždycky mu říkal profesore Lupine. Vlastně si uvědomil, že je to poprvé v životě, kdy mu tyká. "Aspoň mezi námi nebude žádné tajemství," ale jakmile to dořekl, zaskočilo mu. Jistěže mezi nimi bude tajemství, nikdy se nesmí dozvědět, co je Harry opravdu zač. I když měl takovou touhu jim to všechno hned vyklopit. Zvlášť svému otci, který na něj neskutečně žárlil. Ale nemohl, slíbil to Brumbálovi, slíbil to sobě. Časová kontinuita musí zůstat zachována.
"Kde jsou vlastně kluci?" Zeptal se Harry.
"Petr nevím, kde je. V poslední dobou se hodně uzavřel, což je na jeho povahu dost netypické. Trochu se nám víc straní a často někam mizí, aniž bychom o něm něco věděli. Je to podivné." Odmlčel se a podivně si Harryho prohlížel. Tím svým typický lupinovským pohledem, který sděloval, že mu to dělá starosti. "A Dvanác-James..-"
"Neboj, o nich vím taky," usmál se Harry a dal na znamení, že jsou mu známy i přezdívky jeho kamarádů.
"-..Prostě ti dva jsou nejspíš v knihovně a zase tam provádějí nějaké lumpárny."
"Nepůjdeš je zarazit? Vždyť jsi jejich svědomí, jak už jsem za tu dobu poznal," zaculil se nevinně Harry.
"Ne, nepůjdu. Oni dva se nikdy nenechají přemluvit, jsou oba dva tvrdohlaví," zakýval hlavou Lupin, "pořád si říkám, kdy konečně vyrostou, ale na druhou stranu je dobré být stále dětmi, můžeme své činy svalovat na naše nezkušené mládí." Mírně se zazubil.
"S tím souhlasím. Je pravda, že semnou se to taky pěkně táhlo, furt si mě vyhledávaly problémy a nedalo se jich zbavit."
***
"Hele, Tichošlápku, koukej, kdo tam jde? To je Hawlish, ten co nás minulej měsíc práskl, pamatuješ? Slíbil jsem mu odplatu!" James hleděl upřeně na mladíka v mrzimorském hábitu.
Sirius mírně nadzdvihl hlavu, ihned se jeho zrak střetl se zrakem Davida Hawlishe, Harry na něm viděl, že měl sto chutí toho kluka přetrhnout na kusy. Ale ovládal se. Sirius se mírně naklonil k Harrymu a nenápadně se usmál.
Jakmile si Hawlish všiml, že se James zvedá, vzal nohy na ramena.
"Tichošlápku, pojď, honem, ještě ho dohoníme!" Povzbuzoval kamaráda James.
Sirius se znovu tajemně pousmál. "Víš, ty, Jamesi. Mně se nějak nechce.."
"Cože? Tobě se nechce? Jak se ti nemůže chtít? To nejsi ty, já tě nepoznávám! Vždyť to tys ho chtěl zmasakrovat, jakmile ses dozvěděl, že to on nás prásknul." James se tvářil ublíženě.
"No, ono mě to přešlo."
"Cože?" Popadal Dvanácterák dech. "On řekl, že ho to přešlo," mluvil sám se sebou, "to se mi snad jen zdá," zamával se Siriusem a zakřičel: "Vzpamatuj se!"
Tichošlápek na něj pohlédl unavenýma očima a pokrčil rameny.
"No to snad není pravda," sedl si James zpátky na židli. "Ty ho jen tak necháš pláchnout, taková příležitost," prozíravě se podíval na Harryho, jakoby to byla jeho vina.
Harrymu to hned došlo a nechtěl dělat větší dusno, a tak se zvedl. "No nic, tak já jdu. Mám ještě nějakou práci, uvidíme se na koleji."
"Nepovídej Browne, jakápak práce? Rande s Lily?" Zahřměl James kousavě.
"Nech toho, Dvanácteráku nebo ohryžu parohy!" Žduchnul do něj Sirius. "Harry s ní nic nemá."
"A jak ty to můžeš vědět? Jsi jejich komplic, tak to je! Vy dva jste se proti mně spikli!"
Harry protočil panenkami a beze slova odešel.
"Stůj!" Zavolal na něj James. "Ještě jsme nedomluvili."
A jakoby se Harrymu lepila všechna smůla na paty, zrovna narazil na Lily vcházející do knihovny. Shodil jí věci na zem.
"Promiň," omlouval se, načež se jí podíval do tváře, zjistil, komu ty věci patří. Ona se usmívala. "Vlastně, co bych se omlouval," odhodil věci, které začal sbírat a rázným krokem zamířil nazpátek. Nechtěl se ani otáčet, protože si byl jist, že ho právě jeho otec pozoruje.
"Počkej," ozval se za ním medový hlas. "Nešel by ses dneska večer projít?"
`Ta holka si nedá pokoj! Teda, mami... já...´
"Ne, nešel," odsekl hrubě Harry, ale Lily se stále dál usmívala. "Tak někdy jindy."
Harry raději už nic neříkal a co nejrychleji utíkal do severní věže.
***
"Pane profesore!"
"Ahoj Harry," zrak Albuse Brumbála se vpíjel přes půlměsíčkové brýle do toho Harryho. "Předpokládám, že se jdeš poptat, jak to vypadá s tvým Obracečem?"
"Samozřejmě."
"Bohužel pro tebe mám zrovna neblahé zprávy."
"Cože?" Harry se zklamaně sesul na židli u ředitelova stolu.
"Není to zase tak strašné, ale, bohužel Obraceč času je velice mocná věc a není radno si s ní zahrávat, jak si sám zjistil. Specialisté dokáží tvůj Obraceč opravit, jen to nebude zrovna jednoduché a trošku to potrvá."
"Jak dlouho asi?"
"Několik měsíců. Nedá se s určitostí říct, kolik, ale zřejmě tu budeš ještě muset nějakou dobu přečkat. Ale myslím, že tohle tě zase tak netrápí, viď?"
Harry sklopil hlavu. Vlastně by se ani vrátit nechtěl. Sice ho jeho otec štval, ale byl tady docela šťastný. Měl tu své rodiče, měl tu svého kmotra, se kterým si rozuměl, měl tu všechno. Živého Brumbála i školu. Všechno tak, jak si to vždycky přál. Jen ve své době.
"Myslel jsem si to. Každému se nestává, že pozná své rodiče ještě předtím, než se sám
narodí," na rtech mu poskakoval jeden úsměv vedle druhého.
Harry vzdychl. Každému se také nestává, že své rodiče nepozná vůbec. Ale to brumbál nevěděl a Harry mu slíbil, že mu nic o budoucnosti říkat nebude.
"Ministerstvo kouzel o tobě ví a musel jsem jim slíbit, že dám na tebe pozor a také pozor na to, aby nebyly vyzrazeny žádné informace, které by mohly změnit budoucnost. Nejsou zrovna nadšeni tím, že se jim tu objevil návštěvník z jiné doby, ale respektují to a dali mi plnou důvěru." Vstal a přešel ke kleci s bidýlkem, kde Harry mohl vidět Fawkese. Zrovna měl zřejmě nedávno Ohňový den, poněvadž to bylo ještě mládě. `Nebo ho taky Brumbál nemusí mít dlouho.´ Pomyslel si.
"Můžeš jít, Harry. Budu tě informovat, jakmile se něco dozvím," pokývnul Brumbál hlavou a Harry se zklamaný, ale taky na druhou stranu šťastný, že tu ještě může chvíli zůstat, vrátil do Nebelvíru.
***
"Neměli bychom Harryho začít brát s sebou? Vždyť je to fajn kluk, nic nevykecá a navíc už o našem tajemství ví."
"To tak. Já toho zrádce pod svůj neviditelný plášť nevezmu. Běda, jestli se ho někdy v životě dotkne."
V tom do místnosti vstoupil Harry. Rozhlédl se kolem a když viděl všechny čtyři Poberty v pohotovosti, bylo mu jasné, který bije. "Co se děje? Kam se chystáte tentokrát?"
"Nikam!" Vrazil do něj James, když zamířil zpátky ke své posteli a schovával přitom svůj plášť.
Harry se usmál. "Nemusíš ten plášť schovávat přede mnou schovávat, vím, co je zač."
"Co ty víš, co schovávám a co je zač!"
"Vím to!"
"Jak to můžeš vědět!" Zamračil se James a zvýšil hlas.
"Protože jsem míval úplně stejný...," zase řekl něco, co neměl. `Ach Harry, ty hlupáku, ty se nikdy nepoučíš…´
"To je blbost, takových plášťů je sice plno, ale tento je jedinečný. Každý vypadá vždycky jinak. Odkud bys vzal úplně stejný?"
"Od táty," sklopil hlavu.
"Tak to se táty zeptej, kde ho vzal, to by mě vážně zajímalo!" Harry nechápal, proč se jeho otec hádá kvůli takové pitomině, vždyť to nemá vůbec cenu. Tahle hádka neměla ani význam. Hádají se tu o tom, že měl Harry plášť totožný s Jamesovým. James chce mít prostě poslední slovo.
"Nezeptám...."
"Ha, protože lžeš!"
"Ne, protože jsem tátu nikdy nepoznal. Umřel dřív, než jsme stačil vnímat svět kolem sebe," zamračil se na svého otce. `Co to proboha má za smysl! To mě chce očerňovat kvůli takové blbosti? Proboha..´
"Ach tak," polevil James. "Promiň, to jsem nevěděl." Odhodil plášť bokem a vyšel z komnaty.
"Co to mělo znamenat?" Nechápal Petr to, co se kolem něj právě událo.
Sirius byl stále překvapený. "Takový James nikdy nebyl. Chová se jako malé dítě!"
Remus se na něj spiklenecky podíval a Tichošlápek přiznal. "No jo, no jo, tak se chováme pořád, ale teď myslím..fakt jako malé dítě, jako…"
"…dítě, co ztratilo hračku," doplnil Remus.
"Kam šel?" Vložil se do toho Harry.
"Zřejmě trucovat. Je naštvaný," prohlásil Sirius. "Půjdu za ním."
"Ne," zarazil ho Harry. "Půjdu já."
Harry sestoupil po schůdkách pomalu dolů. Vešel do společenské místnosti a rozhlídl se kolem. Nebylo tu moc lidí, a tak nebylo těžké Jamese najít. Zamířil přímo k němu. Seděl u krbu, přesně tam, kam sedával vždycky Harry s Ronem a Hermionou. Že by se to místo dělilo z generace na generaci? Protože James seděl přímo na tom křesně, na které Harry vždycky sedával.
"Můžu?" Zkusil Harry.
James se na něj po očku podíval, přičemž pokynul rukou na vedlejší místo.
Harry už chtěl něco říct, když v tom ho přerušil James. "Promiň, nevím, co to do mě vjelo. Chovám je jako idiot."
"Já to chápu, Jamesi."
"Nechápeš, Harry. Já takový nejsem."
"Prostě žárlíš, ale věř mi, že nemáš na co."
"Já vím, že ne. Navíc, Lily Evansová si mě ani nevšímá. Ona má právo žít si, jak chce." V Jamesově hlase byl znít podtón zklamání a už to vypadalo, jako by to chtěl vzdát.
"Ale ty to nesmíš vzdávat!" Řekl Harry poněkud přehnaně a vzdorovitě, až to Jamese vylekalo.
"Co?"
"Musíš bojovat, má..-Lily ještě neví, co v tobě má, ale ona na to přijde, uvidíš!" `Přišla by na to hned, jakmile bych vypadnul, ale jelikož se má dovolená prodloužila, tak to budu muset nějak zařídit!´
"Kéž bys měl pravdu, ale ona.." Lily zrovna prošla skrz otvor Buclaté dámy. James se po ní hned ohlédnul, ale jakmile se usmála jen na Harryho, sklopil zrak k hořícímu ohni. Sundal si brýle a vložil obličej do dlaní. "Ona chce tebe." Prohlásil. "Já vám nebudu překážet."
"Cože?" Harry tomu nemohl uvěřit, to si snad jeho otec dělá srandu!
"Přesně jak slyšíš, nebudu už dělat žárlivé scény a nebudu ti házet klacky pod nohy, máš volnou cestu."
"Ale já ji nechci," řekl poněkud hlasitěji, než chtěl, až to doletělo k Lily, která se po nich ohlídla. Harry přikrčil ramena a ohlédl se po několika pozorovatelích, kteří se odtrhli od svých zájmů.
James si Harryho chvíli prohlížel. "Víš, že máš úplně stejné oči jako Lily? Fakt, jasně zelené a pronikavé."
`Že by?´Usmál se Harry vlastní myšlence. `Tak tohle mi říkají pořád, ale vlastní otec mi to ještě neřekl.´
"Fakt? Ani jsem si nevšiml."
"Jak sis nemohl všimnout? Vždyť Lily má přenádherné oči. Takové jasné, pronikavé, které ti berou dech. Když se na ni podíváš, úplně máš strach dýchat. Má nádherné oči! Ale máš pravdu, nemáš je úplně stejné, ona má hezčí."
Harry zaznamenal nepatrný šramot kousek za rohem.
James pokračoval. "A má nádherné vlasy. Takové ryšavé, hrozně rád bych je hladil. Tak jemné a krásně voní. Vždycky, když si sedala v druhém ročníku přede mě v Lektvarech, její vůně mě omamovala. Nedokázal jsem se ani soustředit na práci."
"Poslyš Jamesi, jak dlouho ji máš vlastně rád?"
"Od prvního okamžiku, kdy jsem ji poznal."
Harry zaznamenal další pohyb, ale nevnímal to. Strašně rád tátu poslouchal, jak mluví o lásce k jeho matce.
"Vzpomínám si na ten den," zasnil se Harryho otec, "když nás Moudrý klobouk zařazoval. Byla jako princezna mezi draky. Svítily jí oči, byla samý úsměv. Vlasy jí spadaly na ramena a já jsem hned věděl, že takovou holku bych si jednou chtěl vzít." Rukama objal svá kolena a opřel o ně bradu. "Jenže ona mě nemá ráda. Nikdy by si mě nevšimla jako kluka, který o ní má zájem. Pro ní jsem byl vždycky namyšlený frajer. Jenže já jsem jím byl právě kvůli ní. Chtěl jsem udělat dojem, ale nepovedlo se. A vidíš? Jen si přišel ty, mohla na tobě oči nechat. Jsi hrozný dobrák a já děsný hlupák, že jsem to nerespektoval."
"Jamesi, já ti přísahám, že o Lily nemám zájem. Já mám rád jinou. Doma na mě čeká."
"A jak se jmenuje?" Zajímalo Jamese.
"Ginny. Ale je to trochu komplikované. My vlastně spolu nechodíme, ale chodili jsme. V šestém ročníku. Jenže, pak jsem ji musel nechat jít, protože.."
"Jasně, chápu. Šel si studovat sem a vůbec byste se nevídali."
Harry se smál. "No, tak nějak."
"A jak vypadá?"
"Budeš se smát, ale má skoro stejné vlasy jako Lily, taky ryšavé, jen oči má jiné. Má hnědé oči. Je strašně hodná a je chytrá. Vždycky mě měla ráda, ale já si toho neuměl vážit a nevšímal jsem si jí. Pro mě to byla malá sestra mého nejlepšího kamaráda. Až v šestém ročníku jsem pochopil, že ji mám rád."
"Tohle mi něco připomíná," uchechtl se ironicky James. "Jenže Lily mě nikdy mít ráda nebude."
Harry se otočil za rušivým elementem, který přerušil jejich debatu. Někdo zřejmě kousek od nich shodil nebelvírský gobelín. Ale ten někdo už musel být pryč, protože když se Harry naklonil, nikdo tam nebyl.
Nakonec se otočil zpátky na svého tátu. "Ale bude. Uvidíš. Věř mi, já se v takových věcech nepletu."
"Kéž bys měl pravdu," řekl James ten večer už poněkolikáté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dddido dddido | 27. listopadu 2005 v 18:40 | Reagovat

Moooooooc pěkný!!! Tohle by mě nikdy v životě nenapadlo!! Asi máš hodně velkou fantazii!!

2 Blanch Blanch | 27. listopadu 2005 v 21:35 | Reagovat

:)) No, pokud jde o psaní, to ano, ale pokud jde např. o trigoniometrii, tak ne :)))

3 Janička Janička | E-mail | 12. února 2006 v 15:25 | Reagovat

Mám menší dotaz: Co je to trigoniometrie ?

4 Blanch Blanch | 12. února 2006 v 17:34 | Reagovat

trigoniometrie patří do matematiky.. trojrozměrné promítání, např. nebo všelijaké počítání úhlú, sinus, cosinus apod. Jak je goniometrie, tak trigoniometrie je trojrozměrná..

5 Glum Glum | E-mail | 19. února 2006 v 17:18 | Reagovat

Dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!

Povedlose ti to.

6 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 20:09 | Reagovat

supr,supr....musi se to povest

7 kika kika | E-mail | 14. února 2007 v 17:11 | Reagovat

to musi bejt ale divny dyt oni musej vypadat jak dvojcata kazdy s jinyma ocima a jinym chovanim.ale hezka dvojcatka by to byla....bych si oba vzala pro sebe:)

8 Moony Moony | Web | 8. září 2009 v 20:18 | Reagovat

no to jo:-)) doufám že za gobelínem byla Lily:-) :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.