2. kapitola - Má matka

26. října 2005 v 23:54 | Blanch |  + Návrat do minulosti
Vzbudil se jako poslední. Vlastně spíš byl vzbuzen. Někdo po něm mrsknul polštářem.
"Harry?" Slyšel hlas svého otce.
Harry pomalu rozlepil oči a otočil se za hlasem. "Hm?" Zamrčel ospale.
"Co ty tu děláš?" Položil místo Jamese otázku Sirius. Tak skvěle se doplňovali.
Neochotně se posadil a promnul si oči. "Byl jsem zařazen do Nebelvíru."
"To je skvělý!" Dodal James a přihrnul se k němu. "Takže tu budeš teď s námi." Pak se ale ohlédl na Remuse a něco mu docvaklo. Harrymu docela bylo jasné, co to asi bylo. Naruší jejich záškodnickou partu. Vždyť oni všichni jsou zvěromágové a vědí, co je Remus zač. Harry jim akorát bude překážet. Nemohl jim říct, že o všem ví. Bude se aspoň muset snažit co nejméně jim narušovat plány.
"Nejspíš," dodal tiše. "Zřejmě z toho nejste zrovna unešení."
"Ale ne," dodal rychle James a doufal, že si Harry té podivné odmlky nevšiml. "Je to fajn. Moc fajn. Mimochodem, tohle je Remus a Petr," ukázal na spolubydlící.
"Jo já vím," vypadlo z Harryho, aniž by přemýšlel.
"Jak to můžeš vědět?" Spřáhl ho Sirius.
`Sakra, Harry, dřív, než něco vypustíš huby, tak mysli!´
"Noo, řekl mi to Brumbál. Že tu s vámi jsou ještě dva kluci. Remus Lupin a Petr Pettigrew, pokud se nemýlím," jméno Petra ale nevyslovil zrovna se zájmem přátelství. Bylo mu jasné, že za to, co udělal jeho rodičům a Siriovi, ho nebude mít nikdy v lásce.
"Jo tak. Tak to je fajn." James se otočil zpátky na kamarády. "A tohle je Harry Brown. Chodil dřív do Kruvalu."
"Těší mě," jako první se ozval Remus a podal mu dokonce zdvořile ruku.
"Mě taky," opáčil Harry.
"Už mám pěkný hlad," prohlásil Petr. "Jdete na snídani?"
"Jasně, Petře, jen co se oblíknu, takhle tam asi nemůžu jít, co myslíš?" Poukázal Sirius na své spodní prádlo, ve kterém spával.
"No, já myslím," dělal zamyšleného James, "že valné většině dívčí populace by se to hrozně líbilo, nerozmyslíš si to ještě?"
Sirius po něm hodil polštář. "Nech toho, Jimmy nebo Evansové řeknu ještě něco víc."
"To bys neudělal!"
"Myslíš?" Zatvářil se Sirius lišácky.
Harry se zarazil. Poprvé u nich slyšel jméno své matky. Píchlo ho u srdce. Strašně se těšil, až ji konečně pozná.
"Ok, už jsem. Jdeme?" Všech pět, i s Harrym, se vydalo do Slavnostní síně na snídani. Harry si, i přes svou nechuť, musel sednou přímo vedle Petra. Nejraději by ho na místě zaklel. Tak strašně toho chlapa nenáviděl!
Jistý elegantní pohyb otcovy ruky Harrymu prozradil, že se ke stolu blíží jeho matka. Už z dálky si ji prohlížel. Měla ryšavé vlasy a byla přesně tak krásná, jak mu ji vždycky všichni vykreslovali. Nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná, že až na chvilku zalitoval, že není jeho otec.
"Hej, kam to brejlíš?" Spřáhl ho James. Harry si uvědomil, že na Lily zírá už moc dlouho. "Tak bacha, chlapče. Tahle je moje!"
"Jsem si tím jist?" Zašeptal mu z druhé strany posměšně Remus.
"Promiň, nechtěl jsem tím nic naznačit. Prostě mi připomíná moji…bývalou přítelkyni." Zalhal Harry.
"Bývalou?" James na něj zaměřil svůj podezíravý pohled.
Harry zaznamenal pochyby v jeho hlase. "Bohužel. Ale stále ji miluji." Musel nějak zachránit situaci. Ne, že by to nebyla pravda.
"Jen aby." Dodal James s cynismem v hlase.
Ale to už Harryho rozesmálo. Jeho vlastní otec má strach, aby mu náhodou nepřebral jeho budoucí ženu, o které zatím ještě ani neví, že jeho ženou bude. Sám ani nevěděl, že si tu právě povídá s vlastním synem.
"Čemu se směješ?" Dodal znovu, tentokrát hruběji, jeho otec.
"Nemusíš se bát!" Jeho otec na něj žárlí.
Mezi řečí Harry ani nezpozoroval, že si Lily sedla kousek od něj a už hodnou chvíli si ho prohlížela.
"Co na něj tak zírá?" Zatínal James ruce v pěst a mluvil přitom na Siria.
Lily se mezitím přisunula blíž. "Ahoj." Oslovila Harryho. Tomu se rozbušilo srdce. "Ty jsi tu nový?"
"E..hm, ne, jo, vlastně ano, jsem…"
Lily se usmála. "Jsi nervózní?"
"Ne, nejsem," kousl se do rtu. Jeho matka byla ještě krásnější, než z dálky. Něčím mu připomínala Ginny. Možná proto se do ní zamiloval. Byla obrazem jeho matky.
"Tak proč si třeš ty prsty," koukla Lily Harrymu do klína a nezapomněla se přitom usmát.
"To je jen takový zlozvyk."
"Aha." Zazubila se. "Mimochodem, jsem se chtěla zeptat. Ty jsi něco do rodiny s Potterem?"
Harry znervózněl ještě víc. Jak rád by řekl, že ano. Ale nemohl. "Ne. Já jsem Harry Brown. Jsem z Kruvalu."
"Jo tak. Já jen, že jsi mu tak strašně podobný. Vážně, jako by si mu z oka vypadl."
`Spíš jsem jedna z jeho zbloudilých spermií, mami.´ Sám se pousmál nad svou myšlenkou.
"Jen jsi milejší, než on," dodala pak Lily.
"Ahoj Evansová," nevydržel to James a musel si přisednout k nim. "Koukám, že už jste se seznámili," hodil nenápadný nenávistný pohled na Harryho.
"Jo, ehm, tak já..půjdu," Harry se do toho nechtěl vměšovat.
"Ale kam bys chodil, Harry?" Otočila se na něj mile Lily. "To Potter nemá vychování a měl by jít," spřáhl ho zhnuseným pohledem.
`Teda, jak ti dva se mohli někdy dát dohromady, to nechápu
"Ne, vážně, já už musím jít, ma…Lily. Ještě toho nemám plno vyřízeného, nestihl jsem ani nakoupit, přicestoval jsem v rychlosti." Zvedl se z lavice.
"No moment. Odkud znáš mé jméno? Já jsem ti ho neříkala."
Harry měl sto chutí si dát facku. "No," koukl se nervózně na svého otce, který vypadal, že by ho to taky moc zajímalo. "Slyšel jsem, jak se o tobě dva studenti baví." Zprudka se naklonil k Jamesovi a ten pochopil, že asi myslí je.
"Vážně? A kteří?"
"Promiň, Lily, ale to ti nemůžu říct," usmál se Harry. "Promiňte, už vážně musím jít." Rychle vzal do zaječích a utekl z místnosti, jak jen nejrychleji to šlo.
***
"Vítám mezi námi nového studenta. Pane Browne, máte co dočinění s rodinou Brownů, která se zasloužila o vydávání Merlinova řádu?" Slughorn byl stejně otravný jako ho Harry za poslední rok, co byl v Bradavicích, ve své době, poznal. První, co ho zajímalo, bylo, jestli je spolčen s nějakým slavným rodokmenem nebo jestli aspoň někoho z jeho rodiny zná.
Neměl chuť k němu opět chodit na ty přitroublé večírky. "Ne pane, jsem prostě obyčejný Brown." Už teď litoval, že si ty Lektvary nakonec vzal. Věděl, jak se mu poslední rok se Slughornem dařilo, a tak řekl Brumbálovi pravdu, že v jeho čase by Lektvary opravdu měl. Litoval toho, proč raději nelhal. Mohl ho mít z krku.
"Ach tak. Nevadí, budeme pokračovat." Vrátil se profesor ke své práci.
Sirius se k Harrymu naklonil: "Ani nevíš, jak moc dobře si udělal, když ses zapřel." Harrymu bylo jasné, co Sirius myslí. Určitě byl taky nucen na ty večírky chodit, protože rodina Blacků byla velevážená a čistokrevná, což Slughornovi lichotilo.
"Slyšel jsem," usmál se Harry.
V tom do třídy vletěla Lily. "Promiňte, pane profesore, že jdu pozdě. Já, já jsem byla u profesorky McGonagallové."
Slughorn na to nic neřekl, jen se mile usmál. "Nevadí, slečno Evansová. Běžte se posadit."
Lily zamířila přímo k Harrymu: "Můžu?" Zeptala se bez servítek.
Harryho to zaskočilo. Seděl sám. Jeho otec seděl se Siriem. Petr s Remem. Lily si klidně mohla sednou vedle své kamarádky, která na ni z druhého konce učebny mávala, ale ne, ona si jako naschvál sedla hned vedle Harryho. Otočil se, aby viděl do naštvané tváře svého otce. Nestačil ani odpovědět a Lily si opravdu vedle něj sedla.
"Probírali jste zatím něco důležitého?" Usmála se vřele na Harryho.
"Hm, ne." Rozhodl se, že s ní raději moc komunikovat nebude, ať svého otce nevytočí ještě víc. Nakonec by se z něj mohl stát druhý Srabus a to nechtěl. Při téhle myšlence se podíval přímo na hrbícího se Snapea hned v první lavici u katedry. Nořil svůj frňák do pergamenu a brkem si škrábal každou jeho poznámku. Přitom si Harry všiml, že Snape má po ruce jistý povědomý deník. Ihned mu bylo jasné, co to za deník je. `Poloviční princ, jo? Ty prevíte, ty taky za všechno zaplatíš, jen to se vrátím! Já to tak nenechám, tím si buď jist.´ Zhnuseně od něj odvrátil pohled a ráčil si raději všímat svého.
Po pěti minutách zjistil, že z profesorova výkladu nepochytil jediné slůvko. Očima těkal do všech rohů třídy. Bylo to tu úplně stejné jako u něj v budoucnosti. Nic se za ty roky nezměnilo. Jen osazenstvo bylo poněkud jiné.
Myšlenkami se toulal úplně jinde. Přemýšlel nad tím, jestli by měl vůbec proti svému otci šanci. Jeho otec byl o mnohokrát lepší kouzelník a byl nejlepším v ročníku. Tímhle se Harry nikdy chlubit nemohl. Sice porazil obávaného lorda Voldemorta, který strašil i v této době, ale jen díky své matce. Díky její oběti. Nevědomky se na ni podíval. Lily ihned zbystřila, že ji pozoruje a pohled mu opětovala.
Harry se zarazil a rychle se podíval jinam. Ale ještě stihnul postřehnout její mírný chichot, kterým počastovala jeho čin.
***
Harry šel chodbou přímo do kabinetu profesora Brumbála, aby mohl zjistit, zda už udělali nějaký pokrok v opravě jeho Obraceče času. Omylem si přitom vyslechl rozhovor dvou dívek.
"Ten Brown se mi líbí."
"Ale Lily, vždyť vypadá úplně stejně jako James," zhodnotila situaci zřejmě její kamarádka. "A je to vlastně zvláštní, jak jsou si podobní a nejsou příbuzní."
"To ano, ale Potter je buran, za to Harry. Je milý, roztomilý a je…stydlivý." Vzdychla Lily.
"No snad ses nám nezamilovala? Víš, jak tím raníš Pottera? Už takovou dobu o tebe bojuje a ty si ho ani nevšimneš. Ale přijde kluk, který vypadá přesně jako on a jsi z něj paf."
"No, neříkám, že ho miluji, ale uznej, že je hrozně roztomiloučký," rozesmála se Lily, "zato Potter. Je to jen vejtaha a myslí si, že mě kdo ví jak neoslní tím, jak si furt cuchá vlasy."
"Ale Brown má taky rozcuchané vlasy," neodpustila si chytlavou poznámku Lilyina kamarádka.
"To máš pravdu, ale jeho vlasy jsou přirozené, zdá se, že mu tak rostou. Ale Potter ze sebe dělá jen mazáka a to se mi nelíbí."
`O můj bože, to mi tak scházelo. Aby se má vlastní matka zamilovala do mě. To ne!´ Harry utíkal, co mu nohy stačily. Nakonec ani za Brumbálem nešel. Nechtěl svou matku potkat. Ale co teď bude dělat? Jak to udělá, aby jeho matka své sympatie ještě přehodnotila? Takhle to nesmí skončit. Ona se musí zamilovat do Jamese Pottera a ne do svého syna. Jak to udělá, když jí nemůže říct ani pravdu? Musí se jí nějak zhnusit. Nebo jí nějak Jamese podstrčit.
Doběhl do komnaty, kde, opravdu nečekaně a kupodivu, nikdo nebyl. Harrymu hned došlo, že Záškodníci jsou někde v akci a kujou pikle.
Unavený zalehl na postel s nebesy a hned nato usnul.
***
"Nechci ti nic říkat, Harry, ale James je na tebe pěkně naštvaný," svěřoval se mu jednou v soukromí Sirius.
"Já to vím," přiznal Harry. "A je mi to líto. Ale já vážně nemůžu za to, že se ta holka na mě lepí. Vždyť mně se ani nelíbí!"
"Já jsem si všiml," poznamenal Tichošlápek, "ale James to nevidí. Vidí jen to, že se s tebou Evansová furt vybavuje a může na tobě oči nechat. Udělej s tím něco!"
"A co? Sirie, pomoz mi. Já už nevím, co mám dělat. Snažím se, aby mě přestala mít ráda. Dělám blbé vtipy, dělám ze sebe blbečka, dávám jí jasně najevo, že o ni nestojím, ani o její přítomnost, ale ona je neodbytná."
Sirius chvilku přemýšlel. "Tak to bude těžký, hochu. Ta holka byla vždycky tvrdohlavá a paličatá. Ale to je James taky."
`A pak po kom to mám mít, že? Skvělí rodiče!´
"Pomoz mi vymyslet nějaký plán, jak dát ty dva dohromady. Pak mi dá aspoň James pokoj. Ona vůbec nevidí, že o ni fakt nemám zájem!"
"To bude těžké. Evansová ho nechce, odmítá ho už několik let. Myslíš, že najednou z ničeho nic změní svůj názor?"
"Hele, pokud se jí líbím já, tak má James aspoň základ něčeho, co jí sympatizuje."
"Myslíš váš podobný vzhled?"
"No samozřejmě. Sirie, jediné, co Lily vadí, je to, jak se James chová. Ona ho chce mít stydlivého, neodporujícího, nechce, aby se furt vychvaloval a předváděl. Proto se jí líbím já a ne on."
"Na tom něco je. Možná, že by to šlo nějak zařídit," Sirius se na chvilku zamyslel. "No to je skvělý nápad, Harry. Mám to. Musíme převychovat Jamese."
Harry se hlasitě rozesmál: "A ty si jako myslíš, že se nechá?" Byl tu už dost dlouho na to, aby poznal, jaký je ve skutečnosti jeho otec. Strašně paličatý a stojí si za svým.
"Já myslím, že pro Evansovou udělá všechno."
`Musí, jinak je po mně. Nikdy se nenarodím a bude to v háji!´
"A jak si to představuješ?" Zeptal se Harry.
"To uvidíš. Ale bude to naše tajemství, slibuješ? James nesmí vědět, že s ním manipulujeme, on to nemá rád."
"Jo, to už jsem za tu dobu stačil poznat."
"Jo, to jo," smál se Sirius, "on se vybarvuje strašně rychle." Plácl Harryho přes rameno. "Poslyš, zřejmě bys měl něco vědět. Ale nevím, jestli ti to mohu říct. Není to mé tajemství a já se musím poradit." Sirius vypadal, že řekl něco, co neměl. Bylo na něm vidět, že litoval toho, že to vůbec vypustil z pusy.
"Myslíš to, že je Remus vlkodlak?" Řekl Harry ledabyle. Už měl dlouho rozmyšlené, jak vysvětlí, že na to přišel. Úplně stejně, jako to kdysi udělali oni. Přece jenom už tu byl třetím měsícem a mohl si všimnou jeho odchodů a jejich nočních mizení, které okázale ignoroval a dělal, že si nikdy ničeho nevšiml.
"Jak si na to přišel?" Vytřeštil Sirius oči a zatajil dech.
"Jednoduše. Myslíš, že jsem si za tu dobu nevšiml, že mizí vždy o úplňku? Jendou jsem ho dokonce viděl, jak ho madam Pomfreyová vede k Vrbě Mlátičce. A mimochodem, ty vaše noční toulky za ním…"
"Neříkej, že…"
"Jo, viděl jsem vás." Dělal mírně překvapeného. "Páni, zvěromágové."
Sirius polykal o sto šest. "Teda. Tak rychle jsme se toho nedomakali ani my. Zjistili jsme, že je Remus vlkodlak až nějak po půl roce. Harry, smekám před tebou klobouk." Vypadal opravdu překvapeně, ale Harry si všiml, že si i tak trochu oddychl, poněvadž už mu nemusel nic tajit.
"Hodně si mi ulehčil mou situaci. Ví to kluci?"
"Ne, jsi první, komu jsem řekl, že o tom vím, Sirie. Myslíš, že bych jim to měl říct?"
"Já to nevím. Ale asi ano, ať si nedělají starosti. Musí je to tížit stejně, jako to tížilo mě. A Remus musí mít opět výčitky. Kdysi měl strach, že se kvůli toho s ním nebudeme bavit."
"Ale Vlkodlaci nepřenášejí přece žádnou smrtelnou chorobu," pousmál se Harry.
"Jsem rád, že to bereš takto, Harry. Remus bude mít radost." Sirius měl zjevně obrovskou radost a Harry byl rád, že se zbavil aspoň jednoho břemene.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viky Viky | 28. října 2005 v 13:34 | Reagovat

Povídka je super...budou i další kapitoly???

2 Crowley... Crowley... | E-mail | 28. října 2005 v 13:42 | Reagovat

Prosim, pis rychle dal!!!!! :-)

3 Blanch Blanch | 28. října 2005 v 13:50 | Reagovat

:)) Budou a jsou :))

4 Phyllis alias Bellinka Phyllis alias Bellinka | 28. října 2005 v 20:05 | Reagovat

Budou a jsou?!?!? Ty si děláš srandu, viď?!?!? Já se zblázním. Śedím před počítačem, hlatám každý slovo, chci aby ta povídka byla nekonečká a ty mi řekneš, že už je máš, ale že tady ještě nejsou?!?!?! Blázne?!?!?!

5 Blanch Blanch | 28. října 2005 v 20:58 | Reagovat

:))) Nejsou mno .)) Mám jen tři další kapitoly... a taky jsem ji sem vložila teprve nedávno, tak hezky postupně :)

6 Carmen Carmen | 17. ledna 2006 v 11:09 | Reagovat

To je úplně super.... Fakt to žeru! :-))

7 Bajussa Bajussa | 12. února 2006 v 16:54 | Reagovat

to je husttyyyy

8 Blanch Blanch | 12. února 2006 v 17:35 | Reagovat

heh :)

9 Glum Glum | E-mail | 19. února 2006 v 17:02 | Reagovat

Dobrý,povedlo se ti to, úžasný.   :)))))

10 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 19:59 | Reagovat

JE TO SUPEEEEEEEEEEERRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!

11 fenix fenix | Web | 1. srpna 2006 v 16:18 | Reagovat

tak tohle se mi fakt líbí nejvíc z toho co sem tady viděl!!!!!

12 Blanch Blanch | 1. srpna 2006 v 22:38 | Reagovat

děkuji ti, fénixi :)

13 kika kika | E-mail | 14. února 2007 v 16:51 | Reagovat

bomba!!!BUM!!!!!!vymyslis super pribehy a vzdy neco o cem my z knih nevime.vymyslis neco co objasnuje jaktoze se vzala lily s jamesem.sem zvedava co bude dal.kdyby naucili harryho stat se zveromagem...co by asi byl?jelen asi ne....jeho otec je jelen pac je i normalne jelen

14 Moony Moony | Web | 1. září 2009 v 20:31 | Reagovat

hustý:-D ty harryho přimomínky:-D nejrychlejší spermie:-D mít to po kom:-D super :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.