1. kapitola - Obraceč času

26. října 2005 v 23:52 | Blanch |  + Návrat do minulosti
Přišlo mu to tu povědomé, vypadalo to jako… ale to nebylo možné, vypadalo to tu jako v Bradavicích. Otřepal si špínu z kalhot a z trika, jehož nápis hlásal Kuddleyští kanonýři. Ujistil se, že mu kolem krku visí Obraceč času. No, aspoň se nějak vrátí domů.
Bylo tu poněkud chladno. Měl jen krátký rukáv a nic s sebou. Bylo mu jasné, že ho Obraceč času poslal do minulosti, ale co dělá tady? Vždyť pokud mu bylo známo, tak Obraceč posílal osoby na stejná místa, odkud ty ony osoby ten Obraceč použily. Takže by se Harry měl vlastně octnout na Grimmauldově náměstí, v Blackovic domě, poněvadž z toho místa Obraceč použil.
`Ale vlastně je dobře, že jsem tady. Octnout se v minulosti v domě Blacků, no nevím, nevím…´
Odkudsi zpoza rohu se linuly zvuky. Harry mohl slyšet také hlasité výkřiky a dusavé kroky, které měla na svědomí partička nějakých puberťáků.
"Stejně mi neutečeš, to si s tebou vyřídím, kamaráde. Proč si jí to říkal? Teď před ní budu vypadat jako úplný vůl!" Hlas, který Harry mohl slyšet nezněl naštvaně, ale spíš pobaveně. Naproti němu se vyřítil nějaký mladík s dlouhými havraními vlasy. Usmíval se přes celý obličej a ohlížel se dozadu.
Hned za ním vyběhl další mladík, též s černými vlasy, byl o něco menší, ale do obličeje mu Harry zatím neviděl. Načež mu došlo, že tu stojí jako solný sloup a vlastně tu ani nemá co dělat. Co teď? Jak z téhle situace vybruslí?
Jenže bylo už pozdě, ten dlouhovlasý mladík mu běžel právě vstříc, div do něj nevrazil. Harry už měl namále, ale mladíkovi bylo zřejmě jedno, kolem koho běží, poněvadž se na Harryho ani nepodíval, proběhl kolem a utíkal dál. Harry se po něm otočil. Dal by cokoliv za to, že zrovna teď viděl…
"Promiň," to už do něj vrazil ten druhý mladík, ale tentokrát to Harry neustál a přistál znovu na zadku.
Chlapec si toho všiml, a tak se vrátil. Aniž by se na něj Harry podíval, tak mu podal ruku. "Fakt se moc omlouvám, polez nahoru!"
Harry se na něj otočil: "Tati?" Nemohl uvěřit svým očím.
"Ty ses musel asi pořádně praštit!" Řekl hoch, ale prapodivně si Harryho prohlížel. "Ty si odtud? Že jsem si nikdy nevšiml..vypadáš jako…"
"Kde vězíš, Jamesi? Já myslel, že běžíš za mnou a když se otočím, ty tam nejseš!" To už se vrátil ten druhý a zrakem spočinul na kamarádovi. Ten jen ukázal prstem na Harryho.
"Můj ty bože, vždyť on vypadá jako ty!" Otevřel pusu dokořán. Teď už si Harry mohl stoprocentně jistý, že se nemýlil, když kolem probíhajícího kluka považoval za Siriuse.
"Odpověz!" Vybídl Harryho James.
"Já, já.. ne, nechodím sem, ale mám tu jít, já-já.." zamyslel se, co bude nejvhodnější říct. Těžko mu uvěří, když řekne `Ahoj tati, já jsem tvůj syn, jen jsem si trošku pohrával s Obracečem času, no a máš mě tady!´ "Já přecházím z jiné školy."
"Z jaké?" Zajímalo Siriuse. "Nejste vy dva něco do rodiny?"
"Nech toho, Tichošlápku!" Pleskl ho James.
"Z Kruvalu," vyhrkl Harry první, co ho napadlo.
"Z Kruvalu jo? A proč si tu až tak pozdě? Už je dávno po slavnostním zařazování! Už je i po večeři."
"Já vím. Já jsem totiž…zabloudil."
"Tak zabloudil. Slyšíš ho, Tichošlápku? Mladej zabloudil," rozesmál se James. "Nejspíš budeš chtít mluvit s Brumbálem, co?"
"Jo, to bych rád." Brumbál. Chudák Brumbál, měl toho muže tolik rád a on musel zemřít. Ale v této době ještě žije a on měl možnost se s ním ještě naposledy setkat, naposledy, než se vrátí do svého času, poněvadž jak znal Brumbála, on brzy zjistí, jak Harryho vrátit zpět. Zamyslel se, Brumbál měl určitě kabinet na stejném místě jako vždy, ale protiřečil by si, kdyby řekl, že ví, kde je, když ani netrefí do Slavnostní síně. "Mohli byste mě tam, prosím, zavést? Netrefím tam."
"Ale jo," prohrábl si James vlasy. "Pojď." Vyrazili. "Já jsem James Potter, a ty jsi?"
"Těší mě." Usmál se Harry.
"No to mě taky, ale to jméno!"
`A sakra, rychle honem nějaké jméno.´
"Jinak tohle je Sirius Black," pokračoval James.
Harry mu podal ruku. "Já jsem Harry Brown."
"Tak, Harry Browne. Do kterého jdeš ročníku?"
"Do sedmého." Odpověděl popravdě Harry. Když je mu sedmnáct a ve své době by normálně šel do sedmého ročníku, proč ne i tady.
"Tak to budeš v ročníku s námi." Dodal Sirius zaujatý konečky svých vlasů. "Měl bych se ostříhat," dodal pak jakoby nic. "Ale na druhou stranu, na ty vlasy se chytá nejvíc holek."
"Co je nám do tvých vlasů?" Smál se James. "Tak do jaké myslíš, že půjdeš koleje?" Obrátil se nazpět na Harryho.
Harry chvíli zauvažoval. Vzpomněl si na první den v Bradavicích, kdy ho chtěl klobouk poslat do Zmijozelu. Co když ho tam bude chtít poslat i teď? Ne, tam se nesmí dostat. To už půjde raději do Mrzimoru jako největší trumbera.
"Noo," dělal, že horoucně přemýšlí. "Já nevím, je mi to vcelku jedno, jen nechci do Zmijozelu."
"Správná volba, brachu, to jsi náš. Abych ti pravdu řekl, tam jsou samí parchanti!" Předstíral James vážný tón.
"Jo a je to tam samej slizoun," dodal Sirius a oba dva se rozesmáli. Harrymu bylo hned jasné, že mají na mysli Snapea. Vlastně až teď mu došlo, že pokud by ho Klobouk poslal do Zmijozelu, byl by v pokoji se Snapem. `Ježiši, to neee, jen to ne!´ Vůbec ho nenapadlo, že ho tu bude muset trpět, natož s ním, nedej bože, ještě sdílet komnaty.
James měl celkově všetečné otázky. Jako jestli má Harry holku nebo jestli se dobře učí, zda se mu líbí spíš zrzky nebo brunetky. U všech otázek si musel Harry něco vymyslet, ale u barvy dívčích vlasů se zarazil. Vždyť on má přece stejný vkus jako jeho otec. Nikdy ho to nenapadlo, ale je to tak. Má přece rád Ginny a ona je stejný typ holky jako jeho máma. No to je gól. Jenže pokud by řekl, že se mu líbí zrzky, asi by si tátu znepřátelil, protože o něm věděl, že právě prahne po jeho mámě. "Spíš blondýnky."
"Blondýnky?" Zkřivil James tvář.
"Správně, blondýnky, já pořád říkám, že jsou víc sexy!"
"Ty mlč, Tichošlápku, pro tebe je sexy i McGonagallová v noční košili, plěťovou maskou a síťkou na vlasech."
Harry vyprsknul smíchy. Úplně živě si představil kdysi svou profesorku Přeměňování a nemohl se udržet.
"Co, ty znáš McGonagallovou?"
Harry se zarazil. Zase něco podělal. "No, jednou jsem ji viděl. Na Příčný ulici." Ihned, jakmile to dořekl, tak zadoufal, že v této době je Příčná ulice Příčnou ulicí.
"Co… ona taky chodí nakupovat do Příčný?" James byl samý úsměv a samý blýskající se zoubek. Harry mu musel nechat, že v lámání dívčích srdcích musel mít větší potenciál. Takový, který Harry mít nemohl.
"Poslyš a z čeho máš tu jizvu?" Ukázal mu na čelo Sirius.
"Taková malá nehoda z dětství." Zakryl si čelo čupřinou.
"Asi ji nemáš moc rád, když ji zakrýváš, co?"
Harry si uvědomil, že v této době to vlastně dělat nemusí, tady není nikdo, kdo by ho poznal. V této době vlastně ještě existuje Voldemort v plné síle. No ano, v těchto letech lord Voldemort nabíral své síly. Kam se to proboha dostal? "No, ani moc ne." Přiznal, koneckonců to byla pravda, jen ne v této době.
Po chvíli se James zastavil a pokynul kupředu. Harry si ani nevšiml kudy jdou, byli tak zabraní do rozhovoru, že ani nevnímal, jestli zabočil doprava nebo jestli šli kolem nějakých obrazů.
"Tak a jsme tady!" Opravdu. James měl pravdu. Když se Harry podíval, spatřil mohutného chrliče před kabinetem Albuse Brumbála.
"Hm, a jak se tam dostanu. Znáte heslo?"
"Já myslel, že ho budeš znát ty?" Obrátil se na něj Sirius. "Když si nový, tak by sis asi měl logicky promluvit s Brumbálem, oni ti neposlali po sově heslo?"
"Ehm, ne." Hlesl Harry. Tak co teď? Co budou dělat? Nemohl tu jen tak stát a nemohl čekat na Brumbála.. s nimi. Poznali by, že lhal, poněvadž Brumbál o něm nemá ani páru.
"Pánové? Neměli jste být už dávno na kolejích?" Po chodbě si to šinula zrovna profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje. "Pane Pottere, nemyslete si, že když jste se stal Primusem, že se tu můžete s panem Blackem courat, jak se vám zachce. Nechtějte, abych své koleji už tak brzy odebírala nějaké body."
"To ne, paní profesorky, my.."
"A kdo je tohle?" Semkla své úzké rty ve vodorovnou čáru a upřeně pohlédla na Harryho.
`A do prdele, teď je to v háji!´ Děkoval bohu, že svému otci neřekl, že se s McGonagallovou už bavil, jinak by si ho musela jisto jistě pamatovat a z tohohle by se prostě nevymotal ani nevykecal.
"Dobrý den, paní profesorko," Harry to hodlal nějak uhrát, nějak zaimprovizovat. "Já jsem Harry Brown. Přijel sem z Kruvalu a přestupuji do sedmého ročníku, jen jsem bohužel nestihl zařazování a profesor Brumbál na mě jistě zapomněl, poněvadž dostal mou sovu teprve nedávno."
Profesorka si ho změřila tím svým přísným pohledem, načež něco chrliči pošeptala a ten se otevřel. "Dobrá, pane Browne, pojďte semnou, aby se to mohlo vyřešit." Ohlédla se na Jamese a Siriuse. "A vy dva, mazejte na kolej nebo dostane školní trest. Hned první den školy, že se nestydíte! Safra morde, zase s vámi začnu mít plno starostí."
Oba dva se rozesmáli, ale raději nic nenamítali. "Tak ahoj Harry, třeba se ještě uvidíme."
"Odkud jste, Browne?" Otočil se zpět na Harryho.
"Víte, paní profesorko, ono to bude poněkud složitější vysvětlování! My dva se vlastně už známe."
"O čem to proboha mluvíte, já jsem vás v životě neviděla!" Vypadala, jako by se urazil, ale Harry se jen usmál a na pokynutí její ruky se vydal nahoru po schodech, přímo do kabinetu samotného ředitele.
* * *
Dobrý den, profesore, promiňte, že ruším," vstoupila do dveří McGonagallová následována Harryho kroky. "Ale máme tu jednu neodkladnou záležitost."
Muž, o něco mladší, než jakého Harry znával, odlepil svůj zrak od pergamenů a přes půlměsíčkové brýle se podíval z profesorky přímo na Harryho.
"Tohle je pan Brown."
"Potter." Opravil profesorku Harry. Ta se na něj káravě podívala. A Harry pokračoval, aby vše uvedl na správnou míru. "Pravým jménem se jmenuji Harry James Potter."
"Co?"
Ale Brumbál vypadal, že ho nic takového nepřekvapuje.
"Jsem syn Jamese Pottera a Lily Evansové."
"Na to se musím posadit, nebudete se zlobit, Albusi?" Profesorka si sedla na nejbližší sedačku.
"Jistěže ne, Minervo." Pokynul i na Harryho, aby se posadil. "A ty prosím pokračuj."
"Jak jste již pochopili, nejsem z vaší doby, ale jsem z budoucnosti. Jsem plodem lásky dvou studentů, které tu máte." `Hmm, tahle věta se mi povedla
"Jak si se sem dostal, Harry?"
"Tímto," vytáhl zpod trika zlatý řetízek, na kterém visel Obraceč času.
"Mohu?" Ukázal na hodinky a Harry je přetáhl přes krk a podal mu je.
Brumbál si je chvíli prohlížel a Harry pokračoval. "Nechtěl jsem se sem dostat, ale najednou se mi dotad do rukou a já ani nevěděl, co dělám. Prostě jsem s ním otočil a hned na to jsem byl tady. Rád bych se zase dostal domů, ale nechci zase něco pokazit, mohl byste mi pomoci? Třeba kolik obrátek mám použít."
"Obávám se, Harry, že to nebude možné." Klesl Brumbál a podal mu hodinky zpátky. "Ten Obraceč je totiž rozbitý."
"Rozbitý? Jak to myslíte?"
"Nefunguje. A všechny Obraceče, pokud je mi známo, nelze spravit formulí reparo. Musí se na něj kouknout opravdový odborník."
"Ale to by znamenalo…"
"Že bys zde musel zůstat jako student. A také to, že budeme muset Ministerstvu říci pravdu, že si z budoucnosti, jinak by ti Obraceč sebrali, poněvadž ho držíš neprávem."
"Ale, on je můj!"
"Jenže to tady nikdo neví, Harry." Snažil se ho uklidnit. "Mohu se zeptat, kolik je ti let?"
"Sedmnáct."
"No výborně!" Sepjal Brumbál ruce. "Už si skládal zkoušky OVCE?"
"Ne, já jsem nechodil do sedmého ročníku. Mně bylo sedmnáct teprve v létě."
"V tom případě to pěkně vychází. Budeš choti se svými rodiči do ročníku."
"Pane?"
"Ano?"
"A neměl byste mne zařadit? Totiž, neměl by mě zařadit Moudrý klobouk?"
"Předpokládám, že si byl ve svém životě zařazen do Nebelvíru."
"Jak to víte?"
"Jednoduše, Harry. James Potter i Lily Evansová chodí do Nebelvíru, takže je logické, že chodíš do stejné koleje jako oni."
Harry mu byl svým způsobem vděčný, poněvadž nemusel riskovat, že by ho Klobouk poslal do Zmijozelu.
"Ale pokud přese všechno o to stojíš, mohu Klobouk přinést a on tě zařadí, ale myslím, že je to zbytečné." Pohlédl na něj tím svým dědečkovským pohledem.
Harry byl tak rád, že ho vidí. Nejraději by šel přímo k němu a objal ho. Řekl mu všechno o jeho budoucnosti a řekl mu, co se stane. Ušetřil by svět tolika bolesti. Jeho rodiče by mohli zůstat naživu, Sirius také a Brumbál taky. Všechno by mohlo být jinak.
Brumbál jakoby mu četl myšlenky. "Ale musím tě na něco upozornit, Harry. Nikde nesmíš sdělit svou skutečnou totožnost. Bylo do tebe správné, že ses vydával za Browna. Viděl tě ještě někdo?"
"Můj otec a Sirius Black."
"A pro ně jsi kdo?"
"Harry Brown. Řekl jsem jim, že přecházím z Kruvalu. Uvěřili mi."
"Dobrá Harry. Nikdo by neměl znát tvou totožnost. Někdo by to nemusel ani strávit. Těžko se věří něčemu takovému a plno studentů by tě mělo buď za blázna nebo za lháře. A nesmíš za žádných okolností narušit cesty času, Harry. Je ti to jasné? Budoucnost musí být ponechána taková jaká je. Nesmíš zasahovat do událostí, ať už se děje cokoliv, musíš se s tím smířit. Jednou byl náš osud napsán a my nemáme právo ho měnit. Nikdo by neměl znát svůj osud dříve, než ho sám prožije, pamatuj si to."
Popravdě, Harry něco takového čekal. Čekal, že mu něco takového Brumbál řekne. A měl pravdu, ačkoliv se mu příčilo tolik věcí a chtěl by je změnit, stejně tím už nic nezíská. Jednou byl jeho život dán a on ho nesmí měnit. Kdyby změnil osud svých rodičů, kdo ví, jak by to dneska v jeho době vypadalo. Byl by Voldemort stále živý? Harry by neměl svou jizvu. Kouzelnický svět by nebyl oproštěn od zla…
"To je všechno. Můžeš jít na svou kolej, profesorka McGonagallová ti řekne heslo. A domácí skřítci ti mezitím do komnat tvého otce přistěhují postel. Můžeš jít. Budu se snažit tvou záležitost co nejrychleji vyřešit."
"Děkuji pane, a jsem rád, že jsem vás viděl, myslel jsem, že už vás…"
"Pamatuj, Harry. Nikdo by neměl znát svůj osud. Ani já, tak mi ho prosím nesděluj."
"Promiňte, pane. Můžu jít?"
"Ano, předpokládám, že jsi velice unavený." Harry přikývl. "Trefíš na kolej, viď?" Harry znovu přikývl.
* * *
Potichu se přikradl do pokoje ke svým "vrstevníkům." Opravdu, skřítci už mu do pokoje přistěhovali postel. Místnost nebyla příliš veliká, ale ještě jedna postel se sem vlezla. Těsně u dveří u stěny. Harry se rozhlédl. Po jeho pravici ležel sedmnáctiletý Remus Lupin. Naproti jemu jeho otec a hned vedle něj jeho pubertální kmotr. Všichni spali. Ani se nedivil. Bylo něco po půlnoci. I když by zrovna od nich nečekal, že budou spát. Ale zřejmě si dali pokoj aspoň první školní den.
Harry byl opravdu unavený, takové tahanice, jen kvůli blbému Obraceči času. To zase něco vyvedl. Opatrně ze sebe sundal jediné oblečení, které měl. Zůstal jen ve spodním prádle a ponořil se do pohodlných peřin v posteli s nebesy.
Profesorka McGonagallová mu na zítřek zařídila volno, aby si mohl jít do Příčné ulice nakoupit řádné vybavení, za Brumbálovy peníze. Harrymu to sice bylo trapné, ale co měl dělat. Dostal se tu jen tak, jak byl. Jediné, co mu nescházelo, byla hůlka. Ale to bylo málo. Potřeboval knihy, hábity, kotlík, přísady a jiné věci. Nemohl tu jen tak lítat v džínech a tričkem s nápisem famfrpálového týmu, o kterém ani nevěděl, jestli tady existuje.
Hlavou se zabořil do polštáře. Moc se těšil na ráno, až si ostatní všimnou, že je s nimi na pokoji. Bude to pro ně malé překvapení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Glum | E-mail | 19. února 2006 v 16:34 | Reagovat

No, na to že jsem to četla jako první. Tak je to dobrý, ale nějak zamotaný Blanch:))))))

2 Blanch Blanch | 24. února 2006 v 15:50 | Reagovat

O tom to právě je, na tom se zakládá celý příběh

3 Glum Glum | E-mail | 24. února 2006 v 21:06 | Reagovat

Aha, tak tomu už chápu.

4 Julie Julie | 13. května 2006 v 13:18 | Reagovat

Abych pravdu řekla líbí se mi víc příběhy o Jamesovi a Siriusovi než o HP

5 Blanch Blanch | 14. května 2006 v 16:21 | Reagovat

tohle je o nich :)

6 Julie Julie | 14. května 2006 v 20:00 | Reagovat

Právě proto to říkám,víc mě to táhne k nim než k Harrymu-přečetla jsem o něm všech 6 knih a o Pobertech tam bylo velmi málo nepočítám-li 3.díl

7 Blanch Blanch | 14. května 2006 v 22:05 | Reagovat

no jo..já mám trojku nejraději :)

8 Julie Julie | 17. května 2006 v 18:32 | Reagovat

Já taky...není to "celé"o Harrym

9 Blanch Blanch | 18. května 2006 v 15:01 | Reagovat

přesně tak :) A ještě docela pětku..kromě částí s nasraným Harrym :)

10 Julie Julie | 20. května 2006 v 15:52 | Reagovat

jo moje řeč ........akorát ten Sirius........chudák

11 Blanch Blanch | 20. května 2006 v 17:55 | Reagovat

No jo, můj bobek.. :( Mě nasrala Rowla..i s Brumbálem

12 nikola nikola | E-mail | 26. května 2006 v 13:35 | Reagovat

naprosto s váma souáhlasim!!!!!

13 Julie Julie | 28. května 2006 v 20:59 | Reagovat

Já taky asi ji přestává Harry bavit.Bude to mít smutný konec........Hele nepatří Rowla k vám do prokletých povídkářek?

14 Blanch Blanch | 29. května 2006 v 0:10 | Reagovat

:)))) mohla by..

15 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 19:46 | Reagovat

TAK TO JE HUSTÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!něco jako pikovy kral:)...se těšim,uš du na dalshi

16 Blanch Blanch | 15. června 2006 v 15:30 | Reagovat

JJ..Pikový král vznikl tak trochu na základě tohoto :) Jen děj bude trochu jiný..

17 chudák miláček Sirius chudák miláček Sirius | 21. července 2006 v 19:30 | Reagovat

Je to zajímavý Blanch, trochu roztrhlý,ale dovede to člověka napnout. Myslím, že kdybys napsala příběh, který by nebyl na motiv nějaký knihy, uspěla bys.

18 Blanch Blanch | 21. července 2006 v 23:26 | Reagovat

Já mám i svoje povídky..ale vždycky si spíš udělám čas na hp :)

19 Marry Marry | E-mail | 24. září 2006 v 12:12 | Reagovat

super...jdu na pokráčko

20 kika kika | E-mail | 14. února 2007 v 16:29 | Reagovat

dobryyy.urco to bude zajimave kdyz bude harry se svou matkou a se svym kmotrem a tatkou na skole

21 Wiky Wiky | Web | 29. března 2007 v 9:42 | Reagovat

teda je to docela průser né? Co teď reálný svět bez Harryho? a když se nemůže vrátit, tak zažije svoje narození... není to blbost? No... ty z toho určo vybruslíš... ale měl by se vrátit... dřív či později

22 Moony Moony | Web | 1. září 2009 v 20:25 | Reagovat

tý bláho.. super:-) začíná to hodně moc zajímavě:-)

p.s. nechceš se spřátelit?? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.