61. kapitola

24. září 2005 v 14:26 | Blanch |  + Dědicové mágů
Harry se vlastně divil, proč si studenti dopředu neřeknou, co vlastně skládali za zkoušku, aspoň by tím pomohli těm, kteří následují po nich. Ale Hermiona mu vysvětlila, že jsou zakletí Vázacím kouzlem a že i kdyby to chtěl někomu říct, tak by to prostě nešlo. Když se zeptal, co to Vázací kouzlo je, vysvětlila mu, že to je kouzlo, které se užívá, když nechceš, aby se někdo další dozvěděl nějaké tajemství. Stačí ho na někoho použít a ten člověk nikdy nedokáže říct, co mu bylo zakázáno.
"Ani na papírek bych to nemohl napsat?"
"Ne, Harry, Vázací kouzlo myslí i na tohle."
"To je škoda," usmál se na Rona, který právě přibíhal k nim.
"Uff, takže už jenom Jasnovidectví a Astronomii," oddechl si Ron.
"Já na rozdíl od vás mám ještě Kouzelné runy," zasmušila se Hermiona.
"Tak to dopadá, když si přibíráš zbytečných předmětů," Harry věděl, že tímhle Ron zase rozpoutá na několik dní utichlou válku.
Hermiona se na něj samozřejmě podívala pohledem, který zabíjí na potkání: "Runy nejsou žádný zbytečný předmět, Ronalde, jsou náhodou hrozně zajímavé a.."
"Dobrá, nechtěli byste toho nechat?" Harryho tohle věčné dohadování už vážně štvalo.
Ráno je čekalo Jasnovidectví, kupodivu neměli z téhle zkoušky žádné písemné testy, jen zkoušku, kde měli pohlédnout do orbity a říct, co vidí.
Harry samozřejmě viděl jen nějakou pošmolenou mlhu, které nemohl přijít na tvar. Vzpomněl si na třetí ročník, kdy dělali podobné věštění s profesorkou Trelawneyovou, vzpomněl si, jak si tehdy vymýšlel, ale tehdy to bylo snazší, protože tehdy mluvil o Klofanovi, měl téma, které by mohl navrhnout, na které se profesorka chytla, ale dneska neměl nic. Měl v hlavě vymeteno.
"No tak chlapče, co tam vidíte?" zeptala se vlídně žena, která ho dostala do páru.
Tentokrát studenti chodili po pěticích, aby to bylo rychlejší, a každý dostal nějakého profesora či profesorku do páru.
Harry do koule ještě chvíli zíral, a pak se rozhodl, že si rychle musí něco vymyslet. Mlha, prostě bílá mlha. Z oné mlhy jako by vystupoval nějaký obličej, sám nevěřil vlastním očím, že se tam rýsuje nějaký tvar. Skrčil obočí a víc se na ten obraz soustředil. Přísedící vytušila, že se Harry právě chytnul nějaké vidiny.
Harry si tvar prohlížel ze všech stran. Jistě, vypadalo to jako obličej, on to byl obličej, škodolibě se na něj smál. Byla to žena, byl to ženský obličej. Ale nikdy v životě jí neviděl. Stále se na něj šklebila a něco jako by mumlala, nakonec zmizela a objevil se tam slizký hadí obličej. Harry odskočil. To ne! To přece nemůže být pravda. To jsou jen jeho představy, on přece nikdy neuměl věštit z koule. Tohle si prostě jen představuje.
"Co se děje hochu? Co vidíš?" naléhala znovu žena.
Harry se podíval ještě jednou z blízka, no jistě, byl to on. Byl to Voldemort, ale jak jí teď mohl vysvětlit, že vidí Voldemorta, vždyť nikdo vážně nevěří tomu, že je zpátky, že znovu povstal.
Ale co vlastně tohle vidění má znamenat? Nedává mu to smysl, nejdřív nějaká ženská, a hned na to Voldemort. Oba se strašně smějí a Harry z toho nepochopil ani ň.
Tázavě se podíval na ženu, která stále čekala na odpověď.
"Já totiž..nevím, jak to říct. Nejdříve jsem viděl nějaký obličej, obličej ženy. Mluvila na mě, a pak se lstivě usmála.."
"Hmm..co dál, chlapče?"
"Pak..pak," má jí to říct, nemá jí to říct? Proč by to neřekl, vždyť tím, že řekne, že viděl v orbitě Voldemorta, ještě neříká, že je Voldemort živý. Může to přece znamenat jen nějaký znak. Třeba Smrtijedy, o těch se stále ví a nikomu by to nebylo nápadné, "pak jsem viděl Volde..," když se podíval na zděšenou tvář, rychle se opravil?, "chci říct, pak jsem viděl Vy-víte-koho, stejně jako v předešlém případu. Díval se na mě, a pak se smál, mně se smál," prohlídl si její výraz, "já vím, že je to blbost. Asi mi nevěříte," pohrdavě se usmál.
"Ale ne, chlapče," ztišila hlas, "věřím ti, všechno ti věřím. Věřím, že ty-víš-kdo zase žije. Nikdy jsem nevěřila tomu, že opravdu zmizel z povrchu zemského," pak nadhodila normální tón, "a co myslíš, že to znamenalo, Harry?"
Harry se zamyslel, ať nad tím přemýšlel tak, či tak, prostě mu žádný závěr nevycházel, "já nevím, přijde mi to jako pěkná blbost. Tu ženskou tvář jsem ani neznal. Třeba je to nějaká další Volde…chci říct lest Vy-víte-koho."
"Jistě, to by bylo docela možné," mnula si bradu, "děkuji ti Harry, to by pro dnešek stačilo. Přeji hezký zbytek odpoledne.
Odpoledne měli volné, protože večer je čekala praktická zkouška z Astronomie v nejvyšší věži. Třída už byla přizpůsobena tak, aby měli studenti pohodlí a aby se jim lépe pracovalo. Tentokrát byli všichni spojeni dohromady a byli společně v jedné třídě. Hodina měla začít v deset hodin večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helesika Helesika | E-mail | 28. února 2006 v 16:58 | Reagovat

Harry , Harry tvý trable bych mít nechtěla,kdo by je ale taky chtěl mít,,,,,, z Harryho bych chtěla leda tak umět čarovat toť vše

2 :)))) :)))) | 29. srpna 2006 v 13:22 | Reagovat

jj, čarovat :))))) Jinak v Harryho kůži bych nikdy nechtěla bejt, musí to být strašný, klidně bych chodila do Bradavic, ale normální průměrný žák :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.