53. kapitola

18. září 2005 v 17:41 | Blanch |  + Dědicové mágů
"Teda, co si ta holka..," zrudl, "představte si, že se jí ten kluk snažil sbalit..a ona se pořád jen hihňala a když jsem jí vyčetl, že je na tohle ještě trochu mladá…"
Trochu mladá? A sakra, myslím, že ty se nikdy nedozvíš kamaráde, že tvá sestra už vůbec není mladá! Teda podle mě ne!
"…tak po mně začala ječet, že mi do toho nic není a že už je dost velká na to, aby si dělala se svým životem, jak uzná za vhodné. Vždyť ji bude patnáct let! Tohle si vyprošuji, žába jedna..," skuhral Ron.
"Měl bys jí dát prostor k vlastní volbě, Rone," poučila ho Noreen a šibalsky přitom mrkla na Harryho, který dělal, že to raději nevidí, "Ginny je už opravdu dost velká a ty si nemůžeš pořád hrát na jejího ochránce."
"Noreen má pravdu," přitakala Hermiona, "mně bylo taky čtrnáct, když jsem chodila s Viktorem."
"Ale to bylo něco jiného, Hermiono!"
"Něco jiného říkáš, Rone? A co na tom bylo jiného? Žádný rozdíl v tom není. Ginny se taky chce zamilovat..hlavně teď, když už není zamilovaná do Harryho..promiň, Harry," koukla na něj Hermiona, "aspoň tak to říkala ještě po Vánocích."
Cože? Ginny už mě nemiluje? Tak proto tak jiné chování! Proto semnou mluví jinak. Proto se mi vyhýbá. No to snad není možný! Vždyť teď, když se mi začne líbit…a ona nemá zájem? Není zamilovaná? To je trest..trest za všechny ty roky mého odmítání. Byl jsem hlupák, že jsem si jí nevšiml dřív..je to ztraceno. Ne, klid Harry, ona se ti vlastně vůbec nelíbí. To je jen pomatenost, nedostatek citů a lásky, proto to všechno na tebe teď padá a ty to tak zvláštně cítíš….ale ten polibek!! TAK DOST! Nedal průchod své beznaději, nechtěl dát najevo, co cítí a dělal, že se ho to vůbec nedotklo a vlastně se ho to netýká, ale jediná Noreen si všimla, jak se přetvařuje.
Harrymu se trochu třásl hlas: "Holky mají pravdu, Rone. Nech Ginny být, vždyť tebe takhle taky nikdo nesvazoval..," koneckonců jemu do toho také opravdu nic nebylo.
"No to snad není možný, takže teď i ty ses k nim přidal, Harry?"
"Ale no tak, Rone. Holt se musíš smířit s tím, že už je Ginny velká holka!" líbla ho Noreen na tvář a Ron zmlknul.
Mlčky se šli posadit ke stolu, kde už se shromáždila téměř celá nebelvírská kolej.
Harry si všiml, že tentokrát sedí Ginny kousek od něj, ale také si všiml, že tentokrát se na něj ani jedinkrát nepodívala. Strašně ho to zamrzelo. Takže je to celé v čudu. Moc pozdě si uvědomil, co by chtěl…nebo nechtěl? Třeba je to jen chvilková nevyrovnanost. Jo, jasně, to bude ono. Vždyť Ginny zná už tolik let a nikdy se mu nestalo, že by.. no tak dost. To je určitě jen taková bratrská láska..nebo nějaký nával citů, který zase půjde o dům dál. Jo, jasně. Vždyť..co na by na ní viděl? Podíval se na ní, no, třeba ty pěkné hnědé oči s dlouhými řasy? Nebo ty husté zářivé vlasy do půl zad? Nebo tu štíhlou ladnou postavu s tak nádhernými oblinami… PROBOHA HARRY! Přestaň, nech toho..tohle je blbost, ale nemohl se od ní odtrhnout. Načež do něj žduchl Ron: "Kam to hledíš?"
Harry znervózněl, že by si Ron všiml jeho pohledu? Tvářil se zamračeně. Harry popadl dech: "Ale jen tak, jen jsem nad něčím přemýšlel. Máš už ten úkol do Lektvarů?" snažil se odpoutat rozhovor k něčemu jinému.
"Ne, ještě ne, chystal jsem se ho udělat dneska, ale když nás McGonagallová zavolala, totálně mi přeházela plány, takže to snad stihnu zítra. Budu muset, protože další hodinu Lektvarů se blíží…ten Snape mi tak pije krev."
"Jo, poslední hodiny, konečně. Ale trochu mě děsí NKÚ.. já to nezvládnu, Rone."
"Hm, to já asi taky ne. Začíná mě děsit, že Hermiona měla pravdu," zaškaredil se Ron, "měli jsme se učit. Připadám si jako bambus.."
"..tak dřevěný?" dělal si srandu Harry
"Ne, tak dutý," máchl Ron svou rukou přes jeho záda, ale Harry se smíchem uhnul a Ron se uhodil o roh stolu.
"Ale něco na tom je. Měli bychom se začít pořádně učit. Sice je fakt, že jsem se na to tak úplně nevykašlal, ale.. nemám zas tak čisté svědomí..," kousl Harry do kukuřice, a sakra, tohle bylo přímo dvojsmyslné.
"Když už jsme u toho učení a těch zkoušek. Samozřejmě sis určitě zvolil bystrozora, viď Harry?"
Harry se usmál, "no jak jinak..a co ty Rone?"
"No, já si ještě nejsem tak úplně jistý. Napsal jsem Zaklínač. To by nebylo úplně tak špatné, nemyslíš? Když si vzpomenu, jak jsme byli loni na mistrovství světa ve famfrpálu, tak se mi vybaví, co říkal taťka. Že aby tam nechodili mudlové, musí být prostor zabezpečen kouzly, a na tohle jsou Zaklínači.. myslím, že by mě to docela bavilo. I když být bystrozorem, to taky není myšlenka k zahození. Vzal jsem si letáček na oboje a ještě se chci na to kouknout, no uvidíme, jaké bude mé konečné rozhodnutí."
"No a co Noreen?" Harry si najednou uvědomil, že se ani na tuhle základní věc své sestřenky nezeptal.
"Noreen? Jí jde hodně přeměňování a taky jí to strašně baví, takže zvolila prostě obor přeměňování, na tohle můžeš mít hodně využití..chce být prostě specialistka. Říkala, že by klidně tady jednou učila Přeměňování místo McGonagallový, je fakt dobrá.."
Harry se zamyslel nad její mocí, ta samotná by přispěla k tomu, že by mohla být jedna z nejlepších, vždyť má schopnost, která změní už tak skutečnost a nepotřebuje k tomu hůlku. Samotná přeměna bez hůlky...no, tomuhle se ani nedá říkat přeměna, spíše je to vsugerování myšlenek, a to by se hodně hodilo na obor bystrozorství. Bylo by to skvělé, pracovat s vlastní sestřenicí. Harry věřil tomu, že by mohla být hodně dobrá. Ale je to její volba. Má hodně možností a on věřil, že se jí její přání splní.
Otočil se na Hermionu, která pomalu dojídala: "A co ty?"
"Co já?" zřejmě neposlouchala jejich rozhovor.
"Co jsi napsala do toho dotazníku dneska odpoledne?"
"Napsala jsem, že bych chtěla pracovat pro odbor na ochranu kouzelnických tvorů.."
"Jak jinak..,"skočil jí do toho Ron a posměšně se křenil, "s tím tvým SPOŽÚZEM bys mohla vytvořit samostatný odbor na ministerstvu."
"Není to žádný SPOZÚS, ale.."
"Dobrý..my to víme, už nám to nevysvětluj."
Hermiona ho spřáhla nenávistným pohledem: "Vlastně máš pravdu, Rone, chtěla bych pracovat na ministerstvu a odsouhlasit každý zákon, hlavně pokud jde o kouzelné tvory. Vezměte si profesora Lupina, nebylo by skvělé, kdyby vlkodlaci měli stejná práva? Tohle je prostě nechutné."
"To máš pravdu, Hermiono," souhlasil Harry, "Lupin by si to zasloužil!" Znovu se otočil o pár metrů doprava, kde seděla Ginny. Bavila se s nějakou dívkou a vypadala u toho strašně inteligentně a roztomile. Harry věděl, že tohle nedělá dobrotu. Však ho to za pár dní přejde! Snad! No tak dost! Tohle přece nemusí snášet! A už vůbec ne dobrovolně.
Když uviděl, že jeho přátelé dojedli, vyzval je, aby šli co nejrychleji na kolej. Nemohl tu křehkou, vysmátou a senzační holku vidět už ani minutu nebo se za ní rozběhne a přede všemi ji políbí znovu, a to by nechtěl. Už kvůli Rona ne, ani kvůli ní samotné. Vždyť by si udělal pěkný trapas. Ona už ho dávno nechce a on by si tu hrál na Romea, o jak romantické. Všem by byl pro smích a on sám by asi odmítnutí neunesl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helesika Helesika | E-mail | 28. února 2006 v 16:18 | Reagovat

BLANCH ani nevíš jak jsem ti vděčná že si tuhle povídku tady uveřejnila je vážně zatím moc pěkná no prostě BÁJO

2 Blanch Blanch | 28. února 2006 v 18:17 | Reagovat

:))) seš fakt milá

3 Julie Julie | 9. května 2006 v 18:06 | Reagovat

Helesika:musím s tebou nesouhlasit:Je to víc než BÁJO!:)

4 Pajuš Pajuš | 17. listopadu 2006 v 22:20 | Reagovat

já s váma bohužel souhlasit nemohu!!BÁJO je naprosto škaredé slovo!!Tahle povídka je great!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.