26. kapitola

18. září 2005 v 17:10 | Blanch |  + Dědicové mágů
Harry se rozhodl, že zbytek informací, které dostal od Siriuse poví přátelům později. V poslední době toho bylo na ně moc. Takže o svých rodičích a hlavně o Snapeovi jim řekne jindy. Teď hlavně musí zjistit, kdo je dědicem Roweny z Havraspáru. Ale jak? U Noreen to byla náhoda, že to zjistili. Kdyby s ní Ron nezačal chodit, do dneška by nic nevěděl. Vlastně by ani nevěděl, že je dědicem Godricka Nebelvíra, nevěděl by, že je Noreen jeho sestřenice. Sirius by mu nic neřekl a ke všemu by byla Noreen už asi po smrti.
Harry by byl nadále ten klidný a bezstarostný kluk. Neměl by hlavu plných myšlenek a novinek. Prostě by se jen tak dál bavil s Ronem a Hermionou a o ničem by nevěděl. Voldemort by jen tak zabil jeho sestřenici, aniž by ji stačil poznat. Tak, jak to bylo u jeho ostatních příbuzných, mimo Dursleyových. Všichni zemřeli, než je Harry poznal.
I když ho teď ovlivňovala vlna událostí, cítil se, jako by našel obrovský poklad. Noreen teď ví, že jsou příbuzní a taky je ráda. Harry si připadal, jako by to byla spíš jeho sestra. Její vzhled mu připomíná jeho zesnulou maminku. Ty zelené oči, stejné jako má on, stejné, jako měla ona a ty vlasy. I když byly jejich matky jen sestřenice, byly si nesmírně podobné.
Ihned, jak se všechno uklidnilo, rozhodl se Harry, že si musí zajít promluvit s Brumbálem a také musí napsat Siriusovi. I když, udělal by mu zbytečné starosti. Když mu řekne, že málem zahynul při útoku Smrtijedů, Sirius se pěkně zhrozí a může obětovat svou svobodu, protože by byl ochotný ihned přijet a to přece nemůže riskovat. Ne raději si zatím promluví jen s Brumbálem. A poprosí ho, aby Siriusovi nic neříkal, protože jak ho znal, určitě by mu to hned napsal. Až bude ta vhodná situace, Harry mu všechno poví, ale teď zatím ne. Nebude ho tím ohrožovat. Jeho kmotr je jediný, kdo mu zbyl. Vlastně teď už ne.. má Noreen, ale to je něco jiného. Ona je děvče a není dospělá, navíc ji zná chvíli a nemá s ní vybudovaný takový vztah, jako se svým kmotrem. I když ji má rád.
Další den, po skončení hodiny Přeměňování, si s ním chtěla profesorka promluvit.
"Pojďte sem Pottere.."
Harry přistoupil k jejímu stolu. Obával se, že zase něco nevědomky provedl a že mu strhne body nebo dá nějaký školní trest, ale v tom to nebylo.
"Profesor Brumbál mě poprosil, abych Vás po škole dovedla k němu do kabinetu. Myslím, že to není nutné, abych s Vámi šla, ale koneckonců chce s Vámi mluvit, takže…heslo je Fénixovo pero. Hodně štěstí." Profesorka se sbalila a odešla.
Harry zůstal stát přimražený. Co asi po něm může Brumbál chtít ?? Proč mu profesorka řekla hodně štěstí ? Má to s tím něco společného ? Jako by to měl Brumbál načasované, zrovna v době, kdy s ním chce Harry taky mluvit. Sbalil si tašku a šel na oběd.
Na chodbě na něj čekali Ron s Hermionou a vyzvídali, co po něm McGonagallová chtěla.
V dvouhodinovce Bylinkářství po sobě Harry s Noreen pokukovali. Vždycky mu věnovala hezký úsměv a Harryho to hřálo u srdce. Ronovi se ale zřejmě moc nelíbilo, že teď už není pro Noreen střed pozornosti. Málem si ho ani nevšimla.
Po skončení vyučování pak šel Harry opět známou chodbou, pak po kamenném schodišti k Brumbálově pracovně.
"Fénixovo péro." vyřkl hlasitě.
Brumbál tam už na něj čekal.
"Ahoj Harry, už jsem tě čekal," profesor ho probodl pohledem.
Harry se na pokynutí Brumbálovy ruky posadil.
"Asi se ptáš, co po tobě můžu chtít," pokračoval Brumbál, "bylo od tebe odvážné, že jsi zachránil slečnu Harperovou."
Harry vytřeštil na něj oči. Jak o tom mohl vědět ? Čte mu snad myšlenky ? Nebo mu o tom někdo řekl ? To není možné, Ron ani Hermiona by mu to neřekli. Ani neměli kdy. Jedině.. jedině Noreen. Ale to ne. Harry si nemyslel, že by to udělala. Ale co když ano.. odkud by to jinak Brumbál věděl ? Koukl na něj přes půlměsíčkové brýle s mírným úsměvem.
"Nepřemýšlej nad tím, odkud to vím Harry," jakoby věděl, nad čím Harry přemýšlí, "neboj, nikdo z tvých přátel mi to neříkal. Mám také jiné zdroje, jak se to dozvědět," prošel kolem stolu, "takže dokážeš zmrazit čas..a ochránit tím osoby, které jsou v nebezpečí," odmlčel se, "jistě, tuhle ušlechtilou sílu měl také Godrickův vnuk, ale už dlouhá staletí ji nikdo nezdědil..," otočil se na Harryho, "napadlo mě, že to budeš asi Siriusovi chtít říct sám, takže jsem mu zatím nic neříkal."
Harry často uvažoval nad tím, jak dokáže vždy Brumbál vycítit jeho přání a potřeby.
"Buď opatrný Harry. Smrtijedi, které si zmrazil si sice nepamatují, co se stalo, ale ví, že tě tam se slečnou Harperovou viděli, a pak jste jim najednou zmizeli z očí, aniž by znali příčinu. Musíš se naučit svou moc ovládat. Já ti s tím neporadím, ale ty na to budeš muset přijít," pak ale Brumbál sklonil hlavu, "ale dřív nebo později se Voldemort dovtípí, že si k onu činu musel jistě použít svou novou moc. Pokusí se podniknout rázné kroky. Dávej na sebe i Noreen pozor Harry."
"Pane profesore ?"
"Ano Harry?"
"Je pravda, že se chce Voldemort zbavit dědiců ? Ať už jsem nad tím přemýšlel tak nebo tak, myslím, že pro něj představují hrozbu. Proč by jinak chtěl ublížit Noreen ?"
Brumbál se chvilku drbal na vousaté bradě, "Máš pravdu. Představují pro něj hrozbu, pokud se ale nepřidají na jeho stranu. Tebe samozřejmě na svou stranu nikdy nezíská, takže mu nezbývá nic jiného, než se tě zbavit. Ale kdyby slečna Harperová souhlasila s tím, že se k němu přidá, měl by silného spojence. Takže není pravda, že se jí chtěl zbavit. Nejspíš by si s ní jen promluvil a pokud by nesouhlasila, tak až pak by se ji pokusil ublížit. Měla štěstí, že jsi tam byl, ale vy oba máte smůlu, že Voldemort není hloupý a časem mu vše dojde.
Dříve nebo později to zjistí a myslím, že to bude dříve než později. Takže kdyby se něco stalo nebo by jsi něco zjistil, musíš mi o tom říct Harry. Rozumíš ?" sklonil oči a Harry zase cítil ten jeho bodavý pohled. Jako by si prohlížel jeho mozek.
Harry si byl jistý, že může profesorovi věřit, ale také si nebyl jistý, zda by mu řekl vše. Koneckonců už se několikrát stalo, že mu zatajoval určité informace. Ale aby uklidnil jak sebe, tak profesora, kývl, že ano.
Pak mu ale nedalo a musel se ještě na něco zeptat, "Vy víte, kdo je dědicem Roweny z Havraspáru ?"
Brumbál na Harryho chvíli koukal, "Nevím, ale myslím, že je nutné, abychom to zjistili. Nemáme moc času."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helesika Helesika | E-mail | 27. února 2006 v 23:33 | Reagovat

jojo jen do toho hoši

2 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 28. února 2006 v 21:18 | Reagovat

DOTOHO,DOTOHO!

3 Verč@ Verč@ | E-mail | 10. května 2006 v 17:44 | Reagovat

GlumVlk:SOUHLASÍM!

4 Tara Tara | E-mail | Web | 29. května 2006 v 9:48 | Reagovat

to je super, jdu na další :)))

5 Pajuš Pajuš | E-mail | 29. října 2006 v 21:14 | Reagovat

great...škoda,že nejzábavnější z tohodle dílu bylo asi jen Fénixovo pero(ale chuj!!co na taskové ohavnosti myslím??)du dál:)pěkný den Pajuška

6 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 22:38 | Reagovat

:)))) i ty nestydo...ve třinácti...

7 Pajuš Pajuš | E-mail | 30. října 2006 v 18:40 | Reagovat

*JOKINGLY*

:) :) ale já opravdu taková nejsem :)(:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.