15. kapitola

18. září 2005 v 16:58 | Blanch |  + Dědicové mágů
Čas rychle ubíhal a čekal je zápas se Zmijozelem. Ron se stále s nikým nebavil, většinu času trávil s onou dívkou a když potřeboval přátelské rady nebo prostě jen kamarády, zašel za svými bratry.
Den před zápasem byl Harry velmi nervózní.
"Nevím, jak to skončí Hermiono, tohle se nesmělo stát. Ron je stále uražený a my musíme ten zápas vyhrát."
"Neboj se Harry, jsi vynikající chytač, když chytíš Zlatonku co nejdříve, nemělo by se nic stát. A navíc, myslím, že Ron je dost hrdý na to, aby zapás se Zmijozelem neprohrál. Mně spíš dělá starosti jeho chování," mračila se Hermiona.
Harry se rozhodl, že si udělá volné odpoledne, ničím se nebude zabývat a prostě jen bude odpočívat.
Pomalu se blížily vánoční svátky a on ještě neměl žádné dárky. Vlastně, měl by Ronovi kupovat dárek, když se spolu nebaví ? Uprostřed uvažování ho však vyrušila Hedvika. Přiletěla k němu a klovla ho do ramene. Držela v zobáku dopis.
Dopis ? Pomyslel si, jistě od Siriuse. A měl pravdu.
Ahoj Harry,
Doufám, že si nezapomněl na ty fotky. A pokud ano, rychle se na ně podívej a odepiš mi.
Ptal jsem se Remuse, jestli si nevzpomíná na nějakou Kathleen Evansovou a na nějakého Benjamina Harpera. Říkal mi, že Kathleen Evansová byla sestřenice Lily, ale na to druhé jméno si nevzpomíná a už vůbec si nevzpomíná, koho si Katy vzala. Takže se musíš podívat na ty fotky, pokud tam ta žena bude, znamená to, že Noreen je tvá vzdálená sestřenice. Měj se moc hezky, doufám, že ti nic nechybí, kdybys měl nějaké potíže, hned mi napiš. A taky mi napiš, jak je to s těmi fotografiemi. Já se mám dobře. Pa Sirius.
No jistě, ty fotky, jak na to jen mohl zapomenout ??? Hned se šel podívat do svého alba, kde našel fotografie svatby jeho rodičů. Všiml si mnoha lidí, bylo tam nejspíš mnoho jejich přátel. Až u jedné se zarazil. Byla tam jedna moc hezká žena, nevěděl, jestli má zelené oči, ale jistě měla rudohnědé vlasy. Byla tam s jeho matkou, obě se usmívaly a držely se kolem ramen. Povšiml si, že Noreen má stejné rysy, jako žena na fotografii. No jistě, to musí být ona.. jeho teta přes koleno. Teta…on měl tetu, a teď nemyslel tetu Petunii. Měl kouzelnickou tetu. Měl i strýce, který byl kouzelník. V tu chvíli Harrym projelo velké množství pocitů. Všechno měl a zase to ztratil. A vlastně taky díky Voldemortovi. Noreen také přišla o rodiče. No ano, Noreen. Noreen je tedy jeho vzdálená sestřenice. On má sestřenici. Už mu bylo jasné, proč ji měl rád, aniž by ji znal. Proč mu byla tak blízká, ona je jeho rodina. Jeho jediná příbuzná, která umí čarovat, která je ze stejného těsta. Tohle musí říct Ronovi...no, Ronovi, jenže Ron se teď s ním nebavil a Harry se mu omlouvat nebude, protože on chybu neudělal. Je to na Ronovi a jak ho znal, ten to nikdy nepřizná. Což tedy znamená, že ztratil svého nejlepšího přítele. Harry hned vzal brk a pergamen, hned odepsal Siriusovi a poslal mu také fotku, na kterou se díval, aby se ujistil, že se mu ta podoba nezdá.
Po obědě naposled svolal družstvo před zápasem, aby se trochu rozcvičili. První, kdo dorazil, byl Ron. Harry se cítil hodně nervózně. Byli spolu sami a za celou dobu ani jeden nic neřekl. Jen po sobě s nezájmem pokukovali. Když Harry chtěl prolomit ticho, právě dorazili Fred a George. Se smíchem se k nim šinuli.
"Co se stalo ?" Zeptali se Ron i Harry současně.
Ani jedno z dvojčat nepromluvilo, zdálo se, že zase provedli nějakou tu svoji lumpárnu. Že by vyhodily dívčí záchodky do povětří nebo snad něco provedli Filchovi. Ale oba se tvářili triumfálně, že by snad ovázali Paní Norisovou Hnojůvkami ?
Harry s Ronem se na sebe usmáli, ale po chvíli si uvědomili, že spolu vlastně nemluví, a tak se každý zase otočil jiným směrem.
Po chvíli už přišla děvčata a mohli začít.
Venku strávili asi jen hodinu, protože venku byl veliký mráz, začala pořádná vánice a nikdo z nich už neměl náladu se jen tak plahočit v takové zimě. Fred s Georgem už protestovali, tak Harry rozhodl, že bude nakonec lepší se vrátit do hradu.
Když šel večer spát, napadlo ho, že by měl Ronovi aspoň něco říct, když už ne jako kamarád, tak aspoň jako kapitán družstva.
Ron už zalehal do postele s nebesy, natahoval si peřinu.
"Ehm, Rone?" začal směle.
"Co je?!" odsekl mu Ron.
"Doufám, že se cítíš dobře a že ten zápas zítra vyhrajeme, spoléhám na tebe..ehm, jako kapitán." Harry už se taky přikryl a otočil na bok. Ron jen zavrčel no jo a dál se tím nezabýval.
Ráno při snídani se Harry cítil, jako když poprvé seděl na koštěti. Žaludek se mu svíral. Hermiona ho uklidňovala. Sice to mezi ní a Ronem nebylo tak hrozné, jako mezi Harrym a Ronem, ale přesto spolu také moc nekomunikovali. Když spolu měli v Obraně proti černé magii vytvořit pár pro Odzbrojovací kouzlo, Ron protočil panenkami a zkřivil ústa. Hermioně to nebylo moc příjemné, ale dělala, jako by si toho nevšimla.
Když ke stolu přišel i Ron, vypadalo to, že má namířeno k nim a Harrymu poskočilo srdce, nakonec se zastavil u Lee Jordana a posadil se naproti něj.
Harry se podíval na Hermionu a ta jen pokrčila rameny.
"Bude to dobrý Harry," poklepávala mu na rameni, když už byl před šatnou, "jdu na své místo. Držím palce.
"
Po dlouhé a vyčerpávající řeči se všichni mohli připravit. Teď už bylo na hřišti patnáct osob, z toho sedm nebelvírských. Jak si stačil Harry povšimnout, Malfoy svému družstvu nekoupil žádná nová košťata a ani sám neměl žádné nové koště. Když se porozhlídl po jeho družstvu, zjistil, že Marcuse Flinta, jež loni dokončil poslední ročník, nahradil nějaký kluk, který byl velice podobný jedné z těch Malfoyových goril: Crabbeovi a Goyleovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Glum | E-mail | 26. února 2006 v 18:36 | Reagovat

Hezký.

2 Helesika Helesika | E-mail | 27. února 2006 v 22:28 | Reagovat

jj a moc tak jdeme dále

3 verča verča | 18. března 2006 v 15:38 | Reagovat

doufám že ten zápas vyhrají

4 Pajuš Pajuš | E-mail | 28. října 2006 v 21:36 | Reagovat

pěkně great...:)fakt,je to takové...pravé patnáctileté :D -pardon,tohle sou ty výrazy spojené s neuvěřitelně dobrou náladou:)

5 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 1:37 | Reagovat

no jo..patnáctileté..já doufám, že takový výraz nenapadá čtenáře při nynějších mých povídkách :)))) To by mě asi dost urazilo, i když..asi bych si s píš za to mohla sama po těch letech :) Ale tohle sedí..to bylo hezky řečeno..přesně..patnáctileté :)

6 Pajuš Pajuš | E-mail | 29. října 2006 v 13:31 | Reagovat

no...já Tě v žádném případě nechtěla urazit!!já to myslela tak,že je to takové pocitově patnáctileté(nebo kolik jim to v tomhle dílu bylo...)memyslela sem na úroveň psaní!!

7 Blanch Blanch | 29. října 2006 v 22:52 | Reagovat

Mě to neurazilo :))) Naopak....naprosto dokonale si to vystihla :))) A já s tím plně souhlasím :)))) Protože ten, kdo bděl nad nimi byl taky patnáctiletý :) (tímto myslím samozřejmě sebe, když jsem to psala)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.