1. část

11. září 2005 v 18:49 | blanch
Harry otočil fotografii na svém stolku. Bolelo ho za krkem, měl stůl plný pergamenů k opravení. Na fotografii byl on, Hermiona a Ron, když jim bylo devatenáct. Harry byl na té fotografii už stejně vysoký a statný jako Ron. Měl široká ramena a už nebyl tak vyhublý. Dnes měl špatný den… Dal by cokoliv, aby tu s ním Ron mohl zase být a rozveselit ho, ale bylo pozdě. Dnes tomu je právě patnáct let, co Ron umřel. Odhodil hromadu pergamenů a posadil se na pohodlné křeslo v jeho pracovně, fotku si vzal s sebou a melancholicky se díval z okna. Zavřel oči. Ještě dnes to barvitě viděl. Viděl, jak Ron padá na zem, i hned po zeleném záblesku. Nestihl mu přijít na pomoc, nestihl tomu zabránit. Voldemort věděl, že má Rona moc rád a že je to jeho přítel. Chtěl Harrymu ublížit, kdyby tam tehdy byla i Hermiona, zabil by je oba. Jeho myšlenky se linuly ven jako zpomalený film. Něco v jeho hlavě ho nechtělo poslechnout:
"Kde je ten tvůj přítelíček teď, co Weasley? Nikdo ti nepomůže."
"Nebojím se tě, Voldemorte," Ron už se za těch pár let naučil říkat jeho jméno hlasitě.
"Vážně ? Avada.."
V tu chvíli Harry vstoupil do chodby domu, kde Ron a Hermiona bydleli. Ze zadní místnosti už uviděl pouze záblesk zeleného světla… rychle přiběhl, uviděl Ronovo mrtvé tělo, jak se sune k zemi. Voldemort už byl pryč.
"Nééééé…"
Harry otevřel oči, vstal z křesla, fotku vrátil na stůl. V tu chvíli někdo zaklepal.Pootevřel dveře:
"Můžu?" Hermiona nakoukla jen hlavou.
"Jistěže," usmál se Harry a nedával na sobě nic znát, "právě jsem opravoval pojednání, které jsem zadal ve třetím ročníku."
Hermiona k němu přistoupila blíž: "Nemusíš to na mě hrát, Harry. Vidím to na tobě. Všem nám chybí, moc.. je to už patnáct let, ale stále ho miluji. Byl to můj manžel."
"Já vím, ale..nedokázal jsem mu pomoci.. já já..ty jsi mohla umřít taky, mojí vinou."
"Nech toho, Harry, nikdo za to nemůže. Voldemort měl velkou moc, ty jsi nemohl nic udělat."
"Mohl, mohl jsem dorazit dřív. Kdybych se tehdy tak dlouho neloučil s Ginny, mohl tu Ron být s námi. Mohl poznat naše děti.. mohl mít s tebou děti," zlomil se mu hlas.
"Tím ale nic nespravíš, už je to minulost a tu nevrátíš, tím, že si budeš vyčítat něco, co se prostě nemělo stát..osud si s námi hraje, pojď sem," objala ho a do očí se jí nahrnuly slzy."
Brzy tomu bude čtrnáct let, co Harry porazil Voldemorta a kdy ho konečně zprovodil ze světa. Ministerstvem kouzel mu bylo zvláště povoleno užívat na Pána zla zakázaných kleteb.
Tehdy to byl krutý boj, zemřelo přitom mnoho lidí. Největší obětí byla Minerva McGonagallová a Remus Lupin, kteří čelili samotnému Voldemortovi, ale bohužel neúspěšně. Nakonec Harry všechny pomstil, s pomocí Brumbála dokázali Voldemorta porazit, v jeho největších slabinách. Řád však přišel o mnoho členů, mezi kterými byla také Nymphadora Tonksová, ale hlavně i Ronův a Ginnin otec, Artur Weasley. Dokonce sám Kornelius Popletal položil za věc svůj život a posmrtně si vylepšil jméno, všem byl posmrtně udělen Merlinův řád první třídy. Stejně tak i Harrymu a všem, kteří se na tom podíleli. Zemřelo i mnoho Smrtijedů, mezi nimiž nechyběli oba Malfoyové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erni adewenterová erni adewenterová | 3. února 2006 v 21:40 | Reagovat

si děláš ..... to nemslíš vážně? Artut, to mi neva, ale nmfadora a minerva, tos nemusela, ale jdu číst dál

2 Blanch Blanch | 5. února 2006 v 15:04 | Reagovat

heh..

3 Glum Glum | E-mail | 24. února 2006 v 20:17 | Reagovat

No tak tahle povídka, se ti zatím povedla.

4 Anička Kokřík Anička Kokřík | E-mail | 8. března 2006 v 19:13 | Reagovat

Remus neeeeeeeeeeeeee

Můj vlkodláček

5 Blanch Blanch | 9. března 2006 v 0:48 | Reagovat

zase ten Remus :)

6 hermionka hermionka | 12. března 2006 v 19:35 | Reagovat

to je teda sila proc minerva?????,mas depky nebo co???

7 Blanch Blanch | Web | 12. března 2006 v 20:02 | Reagovat

nemám depky :) Já jen ráda píšu depkoidně, protože mě to baví

8 david david | 2. května 2006 v 18:35 | Reagovat

začátek je velmi dobrí a velmi mě zaujal

9 Blanch Blanch | 2. května 2006 v 19:28 | Reagovat

mě teda tahle povídka nebaví vůbec..divím se, že jsem ji nesmazala..och, musím to napravit..

10 ashter ashter | 3. května 2006 v 14:32 | Reagovat

opovaž se!!! co zveřejníš už nemaž...

11 Blanch Blanch | 3. května 2006 v 20:23 | Reagovat

už jsem smazala 4..takhle půjde taky

12 aallex aallex | 12. května 2006 v 15:45 | Reagovat

TAG TO NEUDĚLAŠ!!!!!!!

13 aallex aallex | 12. května 2006 v 15:46 | Reagovat

Nebudu řikat, že se ti ta povídka povedla.....protože se ti všechny povedli!!!!!!!!!!!!!!!!

14 Blanch Blanch | 12. května 2006 v 16:41 | Reagovat

nepovedly..a udělám :)) časem..

15 Julie Julie | 17. května 2006 v 18:56 | Reagovat

Remus a Minevra umřít nemuseli ostatní mi nevadí

16 ovce23 ovce23 | 9. června 2006 v 12:14 | Reagovat

Mě vadí Remus a Tonksová.... to bych radši znovu zabila Brumbála... na to už jsem si docela zvykla

17 Blanch Blanch | 9. června 2006 v 13:55 | Reagovat

Mně vadí Brumbál.. :) Rema mám taky ráda, i Tonks, ale chtělo to změnu

18 Verč@ Verč@ | E-mail | 14. června 2006 v 18:50 | Reagovat

pane jo,to je smutny...asponžde brumbalek přežil :-)

19 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 17. srpna 2006 v 14:23 | Reagovat

mno jáj... všude zemže Lupin... :)) :( .. mno ni jdu číst dál ..))

20 Blanch Blanch | 18. srpna 2006 v 17:04 | Reagovat

no jo..je to chudák..zabila jsem ho už asi 4x...bobek můj...

21 Marti Marti | E-mail | 10. listopadu 2006 v 21:19 | Reagovat

je to super hele a opovaž se to jenom smazat!

22 Tesia Tesia | 14. listopadu 2006 v 19:32 | Reagovat

jj Luúin umírá pořád..ale s tím Brumbálem..

23 Sunshine7600 Sunshine7600 | 1. března 2007 v 17:49 | Reagovat

Máš bujnou fantasi, hustý!!! Líbí se mi to...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.