II. část

8. srpna 2005 v 0:24
Šli spolu po schodišti, zamířili k Buclaté dámě. Bylo už pozdě, ale zrovna odtamtud vycházel Harryho syn.
"Siriusi, co tu děláš?" Harry se zamračil.
"Jéé..ahoj tati," tvářil se svatouškovsky jeho syn.
"Můžeš mi vysvětlit, kam máš v tuhle dobu namířeno ?"
"Totiž, já, kluci a Ada.. my jsme, já jsem v šatně zapomněl koště."

"Myslíš si, že ti tohle uvěřím?" To už ho následovala jeho přátelská elita, která vylezla ze dveří a vyděšeně koukala z Harryho na Hermionu.
"Dobrý den, profesorko Weasleyová, profesore Pottere," usmálo se černovlasé děvče. A další dva kluci se přidali.
"Spíše dobrý večer, slečno. Koukám, že jste si vyšli na noční procházku," konstatovala suše Hermiona.
"No," dívka nervózně koukla na Siriuse, který na ní dělal posunky… , "mně z okna vypadl brk, když jsem psala pro Vás úkol do Přeměňování."
Sirius se pleskl do čela a na Harryho tváři se rýsoval úsměv.
"Řekněte mi slečno Hopesová, vy neznáte přivolávací kouzlo?"
Dívku to zarazilo: "A-ano, vlastně ano, ale.. já si na to v té chvíli nevzpomněla."
"Jistěže, jak jinak. Pojďte, ukažte mi, kde ten Váš brk spadl, přivoláme ho spolu," vzala Hermiona dívku za ramena. Dívka se otočila na své kamarády a pokrčila děsivě obočí: "Jistě, paní profesorko." Odešly spolu do nebelvírské místnosti.
"Tak slečno Hopesová, kde to máte?" koukla se na ní přísně, uvnitř věděla, že si to celé ta holka vymyslela. Konečně ji chtěla načapat na hruškách.
"No, víte, někde támhle," ukazovala prstem z okna, "ono je to vlastně asi daleko na Accio, nemyslíte, paní profesorko?" třásl se jí hlas.
"Nic není dost daleko, abyste mohla přivolat to, co chcete, slečno. I na míle daleko lze předměty přivolat, podívejte, Accio brk," mávla rukou, i když věděla, že k ní žádný brk nepřiletí. Pořád čekala, kdy se Adelaide přizná. Stále se nic nedělo.
"Lumos solem," v okruhu deseti metrů čtverečních se linulo z hůlky světlo, "tak mi teď povězte, milá slečno, kde jest ten Váš brk ?" podtón jejího hlasu spíš zněl pobaveně.
"No, víte, já.."
"Nikde tam, není, viďte? Tak už se konečně přiznejte, vím, že jste žádný brk neztratila," vzpřímila se Hermiona, " příště mi aspoň nelžete a buďte ráda, že Vám neseberu žádné body, jestli Vás ještě dneska načapám, jak vycházíte z koleje, nepřejte si mě, slečno Hopesová," zastrčila hůlku a odešla. Adelaide tam přikrčeně stála a bylo na ní vidět, že ji to mrzí. Věděla, že profesorka Weasleyová je vždycky fér a že ji zklamala.
Hermiona se vrátila ke vchodu: "Představ si to, jak je ta holka ulhaná. Bylo mi to hned jasné. Nechápu, proč takhle mrhá časem. Jsou se Siriusem nejlepší z ročníku a tohle.."
"Hermiono," skočil jí do řeči, "a jací jsme byli my?"
Hermiona se usmála, "Já vím, proto jsem ji nesebrala žádné body. Moje svědomí si semnou často pohrává." Posadili se na křesla ke krbu a celou noc probírali své mládí. Vzpomínali na školní léta a na to, když byl s nimi ještě Ron. Byla to noc plná sentimentálních, melancholických, ale i pozitivních pocitů.
Ráno měla Hermiona hned první hodinu se Zmijozelem a Nebelvírem, ve čtvrtém ročníku, kam právě chodil Harryho syn Sirius a jmenovaná Adelaide Hopesová. Už pěknou řádku let to bývá tak, že hodiny Přeměňování a Obrany proti černé magie bývají spojené dvěma kolejemi, Nebelvírem a Zmijozelem. A samozřejmě bylo normální, že i v této třídě se žáci těchto kolejí neměli rádi.
Hermioně konkrétně tato třída připomínala její mladá léta ve škole, poněvadž tu byl jeden žák, co jí silně připomínal Draca Malfoye, který už však není živ. Jmenoval se Dorian Matwick, shodou okolností to byl syn Milicent Bulstrodeové, a taktéž se nejvíc nesnášel s Harryho synem, Siriusem a jeho kamarády.
"Mám chuť mu rozbít hubu," slyšela právě Hermiona Siriuse, jak si povídá s Adelaide, "jestli ti ještě jednou řekne mudlovská šmejdko, roztrhnu ho." Hermiona se usmála. Ta dívka jí byla tak podobná. Taky pocházela z mudlovské rodiny a také byla neuvěřitelně chytrá, se Siriusem nejchytřejší z ročníku. Jejich přátelství se tak podobalo jejich, s Harrym a Ronem.
"Žádám vás o klid, třído," práskla rukou o stůl, když se třídou zhostil neobyčejný randál. Nebyla na to zvyklá, v jejích hodinách bývalo vždy hrobové ticho. Třída zmlkla. Vzadu však ještě kdosi štěbetal.
"Zmlkněte Matwicku nebo Vám srazím pět bodů," student se zamračil a zkřivil rty. Jeho matka mu nezapomněla říct, že Hermiona je taktéž z mudlovské rodiny, a tak na něm bylo vidět, jak jí opovrhuje. "Děkuji," dodala přísně a probodla ho pohledem.
"Dnes se budeme věnovat přeměně ježka v jehelníček," otevřete si knihy na straně čtyřicet pět, slečno Thomasová, rozdejte prosím každému po jednom ježkovi, děkuji." Dívka zamířila ke katedře a popadla košík s ježky. "A pak Zabini Vám pomůže," dodala, když si všimla, že student zmijozelské koleje vůbec nedává pozor.
"Tato přeměna je velice těžká, ale postupně by jste ji měli zvládnout, blíží se zkoušky NKÚ, na kterých nejspíš tato proměna bude," Hermiona něco řekla a mávla hůlkou. Místo ježka jí teď na stole ležel překrásný nachový jehelníček plný ostrých, malých i velkých jehel. Zbytek třídy to zopakoval po ní. Hodina utekla jako voda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Phyllis Phyllis | Web | 10. listopadu 2005 v 19:05 | Reagovat

Nejsou dvě verze? Já někde četla i něco, kde byl v hl. roli Harry a tady je v ní Hermi...

2 Blanch Blanch | 10. listopadu 2005 v 19:07 | Reagovat

Jo, jsou dvě, ta druhá s ejmenuje Další válka...ale příběh je jiný, jen je to jakoby současně...

3 Gin Gin | 12. listopadu 2005 v 10:49 | Reagovat

to je pravda

4 Trea.c Trea.c | 1. ledna 2006 v 17:14 | Reagovat

hej upa sorry ale až moc se tam oběvujou podobný postavy těm starým...což je trocha nereálný...

5 Blanch Blanch | 2. ledna 2006 v 0:44 | Reagovat

Trea koukám, že máš zvláštní názory :)))

Ehm..já tam žádné podobné postavy nevidím a pokud narážíš na Harryho děti, tak..opravdu si myslíš, že v takové rodu, jako jsou Weasleyovi a Potterovi..že takovým lidem se narodí dítě, které nebude podobné jim? Harry byl po Jamesovi, jeho syn klidně může být stejný...  Takže reálné je jenom všechno. Mimochodem, říká ti něco FAN FICTION?? Víš, co to znamená? Že ve fan fiction je možný všechno, proto se píšou..

6 Glum Glum | E-mail | 17. února 2006 v 22:24 | Reagovat

Tohle bylo taky dobré.

7 Helesika Helesika | E-mail | 27. února 2006 v 16:19 | Reagovat

chválímmmmmmmmm............ Blanch ty si fakt dobrá.........sice  tě neznám ale  fakt hezky  píšeš a mě se jen tak něco nelíbí .skoro u každé povídky  tam je napsaný můj nazor   teda u  tech  ktery sem  přečetla ...... zatím  uje to vážně labůžo

8 Blanch Blanch | Web | 27. února 2006 v 16:31 | Reagovat

ne, tohle fakt nechvalte..tohle za chválu nestojí..fakt ne..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.