6/8

9. srpna 2005 v 22:27
"Expecto patronum," z Tániny hůlky vylétl orel.
"Proč mě vůbec neudivuje, že to zvládla napoprvé?" otočil se Remus na Siriuse.
"Můžeš zkusit cokoliv a ona to zvládne. V jejím případě jde jen o to, aby si ty kouzla zapamatovala," zašklebil se Sirius, "mohla by už dělat zkoušku z přemisťování. Ty Remusi, co se vlastně objevilo, když si s ní zkoušel Bubáky ?"
"Ona samotná, opuštěná.. Bubák se proměnil v ní a říkal jí, že ji už nechce vidět, že za všechno může ona. Poradila si s ním samozřejmě hravě, ale.."
"Má strach ze samoty, nebo z viny," skočil mu do řeči Tichošlápek.
"Nejspíš."
"Musíme být při ní. Jde o všechno. Může se všechno zhatit a ona se přidá na stranu Voldemorta. V tom případě bychom byli ztraceni. Byl by všem dnům konec. Takovou sílu už nezvládne ani Brumbál."
"Když jsme u Brumbála, kdy se má stavit?" zajímal se Sirius.
"Dnes," ze dveří zazněl sametově klidný hlas. Už byl tady.
"Pane řediteli, vítejte!"
"Děkuji Siriusi, kde ji máte?"
"V kuchyni, pojďte," pobídl ho Remus.
"Dobrý den, slečno," vstoupil Brumbál.
Táňa se otočila: "Vy budete jistě Albus Brumbál," podala mu ruku, "těší mě."
"Mne také slečno," usmál se, "slyšel jsem o Vaší učenlivosti a Vašich schopnostech.."
"A jistě i o mém původu," skočila mu neslušně do řeči.
"Jistě, to také, opravdu jste Tomovi neskutečně podobná. Samozřejmě za jeho mladých let. Nyní je Voldemort jen tím, co z něj udělala jeho touha po moci," odmlčel se, "Jistě toužíte poznat svého jediného příbuzného. Ale to nebude tak snadné, bohužel nevíme, kde se skrývá, jen víme, kde se může vyskytnou. Tak trochu předpovídáme." Táňa na něj zvědavě hleděla. Působil stejně jako kouzelný dědeček z pohádky. Ale vždyť on to taky byl kouzelný dědeček, ale zároveň jediný člověk, kterého se kdy její děda opravdu bál.
"Poprosil jsem Siriuse a Remuse, aby Vás dále vyučovali, ale také jsem se rozhodl, že se Vašemu vzdělání budeme věnovat více. Poprosil jsem kolegu, jež učí Lektvary, aby nám s výukou pomohl. Naučí Vás veškeré lektvary. I já se ujmu výuky. Nejspíš by jste se měla naučit Nitrozpyt a Nitrobranu, či jiné věci na obranu proti Voldemortovi," po chvíli k ní změnil styl komunikace, z Vykání byla náhle tykání a Táni to tak bylo i příjemnější, "až se dozví, že žiješ, jistě tě bude chtít získat na svou stranu."
"Já ale nechci zabíjet nevinné a mstít se, nejsem jako on."
"Lehce se ti to říká, děvče," usmál se muž, "Voldemort je mocný. Dokáže přesvědčit i ty nejmocnější kouzelníky a čarodějky."
"Ale Vás nepřesvědčil, ani Harryho, pokud vím."
"Ne, to máš každopádně pravdu, ale v nás je něco, co tvůj děda nedokáže pochopit a co neuznává. Je to něco, čím opovrhuje a co ho jednou snad dovede k samotné záhubě."
"Co to je?" Zajímalo Táňu.
"Cit, hluboký, láskyplný cit. Láska, Tanyo, láska, přátelství a něha..to je to něco, co nezná a čím opovrhuje. Nedokáže ovládnout někoho, kdo opravdu miluje a kdo je pln citů."
"To mám ale příbuzenstvo," vzdychla s ironickým podtónem. Brumbál se usmál a Siriuse s Remusem to také pobavilo.
"Tohle je Severus Snape," poznamenal nesnášenlivě Sirius, "bude tě učit namíchat lektvary a mastičky," rýpnul si, ale muž nereagoval.
"Těší mě," podávala mu Táňa ruku, ale muž to neopětoval. Zřejmě to bude nějaký bručoun, pomyslela si. No nazdar. Tvářil se, jako by měl pod nosem obrovské lejno, nebo jako kdyby před ním stál někdo neskutečně odporný. Po Siriusovi hodil nesnesitelný pohled.
Zašli spolu do sklepa, kde bylo dost místa na pokusy. Snape schválně začal těmi nejtěžšími lektvary.
"Uvidíme, jak si, Vy-tak zázračné dítko, poradíte," sykl. Nejspíš mu lezlo krkem, jak ji všichni opěvovali.
Táňa byla během půlhodiny hotová. Na Snapea to udělalo obrovský dojem, ač to nechtěl přiznat. Zvládla to hned napoprvé a uvařila jeden z nejtěžších lektvarů, a to jí vůbec nepomáhal. Jen jí předložil knihu.
Každý den to šlo stejně. Během týdne Snape vyčerpal seznam těch nejsložitějších lektvarů a nezbývalo mu, než se zmínit o těch jednoduchých.
"Tohle mě vážně baví," usmála se na něj, věděla však, že on jí ten úsměv neopětuje.
"Vážně?" upřel na ní oči, "Nevěřte si tak slečno, i génius dokáže udělat chybu!!" Spřáhl ji.
"Já nevím, čím to je Severusi," už si na tohle oslovení od ní zvykl, byl však zvyklý, že lidé přibližně v jejím věku ho oslovují pane profesore, "ale cítím, že to mám v krvi.."
"No jistě, Pán zla vyniká také ve všech oborech.."
"Proč mu tak říkáte? Proč mu neříkáte jako ostatní? Voldemort!" Snape při vyslovení toho jména mírně poskočil. Neměl chuť jí to vysvětlovat.
"Pro dnešek to stačí," utnul rozhovor, který by vedl až kdo ví kam. Mávl hůlkou a nepořádek byl tatam, "nashledanou."
"Nashledanou Severusi."
Čekala ji další z hodin Nitrozpytu s Brumbálem. Tenhle muž jí byl nesmírně sympatický. Velice si ho oblíbila. Už cvičili pár týdnů, byla vážně dobrá, jak jinak. Už několikrát pronikla Brumbálovi do mysli a myšlenek, ale on jí tak, než se naučila to všechno pořádně ovládat.
"Výborně," pochvaloval si Brumbál, "dnes jsem nemohl prolomit tvou bariéru. Příště si vyzkoušíš utvořit vlastní vzpomínky, které by dokázaly oklamat i Voldemorta. Dnes už jsi jistě z toho všeho vyčerpaná."
"Ani ne," Táňa byla neuvěřitelně energická a hyperaktivní. Po večerech se učila nová a složitější kouzla. Úplně do toho spadla. Až nastal den, kdy…
"Cože? Mám se utkat s Remusem a Siriusem? Ale co když si někdo ublíží, navíc jsou na mě dva..to nejde..já.."
"Zvládnete to slečno, jste perfektně vycvičená, pokud dobře počítám, tak musíte předčit i tak dobré kouzelníky, jako jsou tihle dva," přihlížel tomu i Snape a škodolibě se na n zadíval, konečně po těch letech dostanou pořádně na prdel.
"No tak, zkus to," pobídl ji Brumbál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Glum | E-mail | 23. února 2006 v 20:53 | Reagovat

Tak tohle bylo taky, dobré.

2 Nymphadora Tonks Nymphadora Tonks | 24. února 2006 v 15:00 | Reagovat

thanx

3 Glum Glum | E-mail | 24. února 2006 v 19:40 | Reagovat

Cooooo??????????? nerozumýmti.

4 Blanch Blanch | 25. února 2006 v 15:04 | Reagovat

děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.