Část 4.

5. srpna 2005 v 3:03 |  + Vlkodlakův cit
"Co ti o nás říkal?"
"Co by o vás mohl říkat?!" usmála se.
"No, my už ani nevíme. V poslední době se moc s námi nebaví, jestli rozumíš," mrkl na ní James.
Yasmin jakoby přeslechla jeho narážku: "Mluvil o vás moc hezky. Jste jeho nejlepší přátelé. Prý jste ale pěkná..jak se to u vás říká.. dítka..nevzpomenu si.."
"Kvítka," skočil jí do řeči Sirius.
"Jo, přesně tohle," usmála se, "Remus je fajn. Pomohl mi zdokonalit se v angličtině, za což mu fakt vděčím."
"No slyším, že mluvíš perfektně. To jo, to on je Remus velice sdílný a každému pomůže," Jamesův hlas zněl mírně ironicky.
"Nikoho by neodmítl, strašně rád pomáhá, je velice obětavý a nesobecký..je to prostě skvělý člověk," přidal se se smíchem Sirius.
"Ano, to on je," Yasmin nechápala, proč se ti dva tak blbě usmívají, "a kde dnes vlastně je?"
Sirius se nenápadně podíval z okna, stmívalo se. Remus už touhle dobou musel mít namířeno s madame Pomfreyovou k vrbě Mlátivé. Ještě pár hodin a oni se přidají k němu.
"Totiž, on má nemocnou matku," řekl pohotově Sirius a úsměv z jeho tváře se vytratil.
"Ach tak..to je zajímavé, to mi neřekl," zamračila se, "no nic, musím to dopsat, a pak si půjdu lehnout."
"Tak se měj hezky Yasmin."
"Vy taky."
Věděla, že v tom, co kluci říkali, něco bude. Vypadali velice podezřele..a to, jak se Sirius neustále díval z okna. Jakoby tam něco viděl. Když se na Remuse zeptala, všichni znervózněli. Nevěděla proč, ale povídačce o nemocné matce jim moc nevěřila. Zanedlouho uslyšela nějaký zvuk. Někdo byl v nebelvírské společenské místnosti. Yasmin tichounce vystrčila hlavu.
"Sakra, Červíčku, copak neumíš chodit normálně? Mohl tě někdo slyšet!" ten šeptavý hlas poznala, byl to Sirius.
"Já za to nemůžu," pištěl Petr, "já jsem to křeslo neviděl. Je tu taková tma, nemohli bychom si aspoň rozsvítit hůlky?"
"Ne!! Jsi normální?" tentokrát se přidal James, "Někdo by si nás mohl všimnout. Pojďte ke mně," roztahoval nějaký kus oblečení, nejspíš chtěl něco vyndat. Ne.. oni se k němu…tulili? Proboha, co to má být? Oba se k Jamesovi postavili a on je přikryl pod svůj plášť… a v tu ránu..no tohle ? Byli pryč!
Yasmin sešla potichounku bosky dolů. Stále slyšela šeptavé hlasy. Náhle se obraz Buclaté dámy rozevřel, ale nikdo tam nebyl. Ani zvenku ani zevnitř.
Prolezla taky ven dveřmi. Věděla, že tam někde jsou. Rychle se schovala za sloup, pro případ, že by si jí všimli.
"Au, Petře, ty nemehlo, šlápl si mi na nohu!"
"Promiň Siriusi,já nerad."
"James, s tím pláštěm musíme něco udělat. Už je pro nás malý. Neexistuje na to nějaké kouzlo, kterým bychom ho zvětšili?"
"Ne, Tichošlápku. Už jsem to zkoušel, je naprosto proti všem kouzlům imunní."
"Sakra, takže to se budeme muset takhle krčit pořád?"
"Že to říkáš zrovna ty Petře, jsi z nás nejmenší, nemáš žádný problém s krčením!"
Slyšela, jak se hlasy postupně posunují o patro níže. Opatrně je následovala. Pokaždé, když je přestala slyšet, schovala se za roh.
"Nezdá se vám, že nás někdo sleduje?"
"Mám taky divný pocit!"
"Jestli je to ten parchant Snape, roztrhám ho jako hadr," sykl Sirius.
Sešli další schody..sešli o patro níž. Yasmin je stále následovala. Poněkud ji mrzly nohy, poněvadž si zapomněla vzít nějaké boty. A taky ji byla hrozná zima. Byla tu jen v noční košili. Teď litovala toho, že si tu hraje na Sharlocka Holmese. Ale její zvědavost jí nedala. Chtěla vědět, do mají ti lumpové v plánu. Postupně se takhle dopracovali až na bradavické pozemky. V dáli viděla vrbu Mlátičku, strom, o kterém jí Remus vyprávěl. Sama si všimla, když přijela, že odhání všechny ptáky od sebe. Připadala jí dost agresivní.
Náhle se zasekla, pohled, který se jí naskytl, neměl obdoby. Protřela si oči. Má snad halucinace?
Viděla, jak z ničeho nic se objevila v trávě velká krysa a jak si to namířila k oné vrbě. Myško pozor, pomyslela si. Kde se tu jen vzala? Ale nestačila si na to ani odpovědět, myš, jako by se postavila na zadní a předními packami, tak nějak inteligentně se dotkla suku stromu a ten znehybněl. V tom se obrátila a podhrabala se někam pod strom. Zepředu uslyšela zase hlasy kluků. Teď už však ze sebe svlékli ten plášť, ten neviditelný plášť. Ale moment. Byli jenom dva. Kde je Petr? Vždyť jasně slyšela jeho hlas? Tady něco nehraje. To není normální. Pak byla svědkem, jak se James a postupně za ním i Sirius protáhli dírou pod vrbu Mlátičku. Rychle běžela za nimi. Teď nemusela brát ohledy, už ji nemůžou vidět. Musela utíkat..rychle, dokud zase vrba neoživne. Nevěděla, jak dlouho to vydrží. Jak dlouho vydrží nehybně stát. Musí rychle využít situace a vklouznout dovnitř.
Nebylo to tu zrovna pohodlné. Sklouzla po hlinitém svahu na dno nízké chodby. Ta pokračovala dál a dál. Náhle začala chodba stoupat, do chodby začalo pronikat mírné světlo. Uviděla nějakou místnost, byla strašně neupravená a zaprášená. Ze stěn se odlupovaly tapety, všude bylo hodně prachu a veškerý interiér byl rozbitý. Okna byla zabitá tlustými prkny. Šla rovnou za nosem. V místnosti byly další dveře…pootevřené…když v tom… grrrrrrrr …. Z opačného rohu na ní něco zavrčelo. To něco mělo obrovský čenich, pořádné tlamy s ostrými drápy. Byl to vlk… obrovský, vrčící, chundelatý, s ostrými zuby a nebezpečný vlk.
"O můj bože," sunula se pomalu do rohu, zapomněla, že je bosá a při couvání si napíchla nohu na obrovskou třísku: "Auuuuu," zaječela…pro vlka to byl jakýsi příkaz pro útok, "nééé," vlk chtěl po ní skočit, když v tom.. Yasmin si nestihla povšimnout, co to bylo, ale z druhé strany se na vlka vrhlo něco černého a obrovitého a následně něco s obrovskými parohy.
Chvilku sledovala tu bitvu, pes se do krve pral s tím vlkem… zavedl ho za dveře, kterými Yasmin vešla a to zvíře, teď už s určitostí Yasmin věděla, co to je, to zvíře..ten jelen, dveře zabouchl. Nechápala to. Byla z téhle situace naprosto šokovaná a vylekaná. Právě jí jelen zachránil život.. no tohle?
Ale on to nebyl jelen.
Jakoby se dívala na zpomalené přetáčení nějakého filmu. Jako by viděl růst nějakou rostlinu. Tělo jelena se protahovalo do délky, parohy se zkracovaly. Byl to zvěromág. Byl to… JAMES!
"Můžeš mi říct, co tu děláš?" rozčiloval se, "mohla si zemřít!"
"Já…já vím," z očí ji stékala slza, právě si uvědomovala tuto situaci, srdce ji bilo jako o závod, ruce se jí třásly. Už nevnímala zimu, kterou pociťovala, když sem šla. Litovala toho, že se nechala přemluvit svou zvědavostí. Jak byla pošetilá. Mohla přijít o život, "já.já..chtěla jsem vědět, kam jdete. Co chystáte..co je s Remusem."
"Tak teď už to víš!" řekl poněkud tvrdě James.
"To, to.."ukazovala prstem, "to byl on, že jo? On je.."
"Jo, je vlkodlak."
"Ale on by mi neublížil."
"Ne, ale on si ve své vlkodlačí podobě neuvědomuje, co dělá. Neví, že může ublížit osobě, kterou miluje."
"Miluje?"
"Copak ty sis toho nevšimla?"
"Ne..totiž..vůbec mě to nenapadlo, já…on.. nikdy nic nenaznačil," po tváři ji stále tekly slzy.
"Musíš se vrátit na hrad!" řekl rázně James, "odvedu tě. Sirius se o něj už postará."
"Chceš říct, že ten..ten pes nebo co to bylo, to je Sirius?" James přikývl, " a ta krysa, ta krysa, co znehybnila ten suk, to byl Petr?" zase přikývl, "to je neskutečné, vy jste…zvěromágové…ale.."
"Je to naše tajemství, doufám, že nás nezklameš. Remusovi by si tím nepomohla. Slib mi to, slib mi..slib jemu, že to nikomu nepovíš?!"
"Slibuji, Jamesi, nechám si to pro sebe."
"Tak už pojď," popadl ji za ruku, ještě stále se třásla, a šli na hrad. Už se rozednívalo.
Byla utahaná, byla jí zima a ještě stále byla z toho všeho nějak nesvá, zalehla do své pohodlné postele s nebesy a za chvíli usnula
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 2. března 2006 v 17:41 | Reagovat

Drsný.

2 verča verča | 5. března 2006 v 17:07 | Reagovat

supr jen tak dál

3 Verč@ Verč@ | E-mail | 7. června 2006 v 16:20 | Reagovat

ochich...

4 lilitanka lilitanka | 22. října 2006 v 13:36 | Reagovat

trochu me nastvalo ze si tam napsala ze ji zachranil James,zdyt ji zachranil Sirius!!!!

5 Blanch Blanch | 25. října 2006 v 18:18 | Reagovat

Zachránili ji oba dva...

6 kika kika | E-mail | 13. února 2007 v 11:14 | Reagovat

jo.super!!

7 terka terka | Web | 29. července 2007 v 16:59 | Reagovat

super!!! docela drama=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.