Část 3.

5. srpna 2005 v 3:06 |  + Vlkodlakův cit
Remus si právě představil, že už tolikrát je tam Lily mohla načapat, chodit do sklepení, to byl největší koníček Remusových kamarádů. James se Siriusem tam chodili profesorovi Danarthovi krást přísady do lektvarů. Jen tak ze srandy už v druhém ročníku ukradli pár ingrediencí, aby si vyzkoušeli, jak funguje Mnoholičný lektvar. Remus si pomyslel, jak by byl proti plánku a neviditelnému plášti proti klukům bezradný. Ale určitě by je moc pobavilo, kdyby ho mohli otravovat. Vlastně ho teď napadlo, jestli mu nepřijdou dělat naschvály. Sám věděl, že je nemůže prásknout,že nemůže prásknout, že vymysleli plánek a že mají neviditelný plášť, tím by práskl i sám sebe a místo zábavných úplňků by se stal pouhopouhý sebezničující stereotyp.
Zase kroky. Tentokrát z druhé strany se někdo k němu řítil..a byla na něm slyšet, že je mu jedno, jestli ho chytnou. Teď, to je Remusova příležitost. Šel onu člověku vstříc. Za rohem do něj..vlastně do ní,..teď se podíval do jejího obličeje, málem vrazil. Vypadala vylekaně. Byla tak hezká.
"Ach.. šau, Remussi, yo..já.. nebvím, donde, kam jít .. stratila se já," její způsob vyjadřování byl stále neohrabaný..a tak roztomilý, ale co by po ní chtěl člověk druhý týden školy, "netrefím na kolej."
"Yasmin," usmál se, "pojď, dovedu tě tam. Chápu, jak se musíš cítit, člověk by se tu ztratil. Je to tu obrovské."
"Sí Yo nechápu, jak můššete trefit. Jak sse tu bvyssnáte, nerozumím."
"To víš, jsem tu už sedmým rokem, už vím, která chodba kam vede, ale stále objevujeme nová místa, tahle budova je nevyzpytatelná a stále je co objevovat," ve tváři vykouzlil oslnivý úsměv, "jsme tady."
"Tú..ty nepůjdešš dobvnitš?"
"Ne, já jsem Primus, já hlídám chodby, aby se tam nikdo netoulal."
"Acha, tak buena noche !"
"Buena noche, Yasmin," když Yasmin už pomalu za sebou zavírala obraz Buclaté dámy, Remus si náhle vzpomněl: "Ty, Yasmin," dívka se otočila, "chceš ještě ty hodiny angličtiny?"
"Sí. Urššitě, Co takchle ayer.. ssítra."
"Fajn, tak dobrou."
Remus nevěděl proč, ale strašně se na hodinu angličtiny s Yasmin těšil.
"Tak kam půjdeme?"
"No sé.. nebvím," je tak hezká, pomyslel si Remus. Oproti jeho bledé tváři, ona měla kůži odstínu bronzové barvy, vlasy měla téměř černé, vlnité a oči tak čokoládové.
"Tak třeba do knihovny, to by šlo," byla sobota a jelikož bylo venku ještě stále hezky, většina studentů se vyskytovala spíš na pozemcích školy, než v knihovně.
"Takže, vy neššíkáte bv, kdyšš máte ve slově písmeno v ?" ptala se Yasmin
"Ne."
"A já ššíkám furt bv.. to je svyk, to je hrůza, ale vššiml ssiss, že jsem to už assi sinco minutos neššekla?"
"Co?"
Yasmin se usmála… pardone, cinco je..eh..pět, sí. Pět minutos jsem to neššekla..to bv."
"Jsem na tebe pyšný," pohlédl na ní, " a teď ještě jedna maličkost, zdelšuješ souhlásky. To ostré S, které říkáš, není tak ostré… u nás neexistuje ostré S. Prostě ve slovech užíváme obyčejné S.. několikrát si říkala ssiss se zdvojeným přízvukem, s ostrým s..poslouchej, jak to řeknu já… SIS.. rozumíš mi?"
"Jasně!" řekla naprosto čistě bez ostrého přízvuku.
"No skvělý! Učíš se rychle," pochvaloval ji Remus.
Nebylo obtížné ji učit jeho řeč, protože byla velice učenlivá. Téměř denně ji dával hodiny anglické gramatiky a ona na oplátku učila zase jeho španělsky. Po několika měsících by téměř nepoznal, že není z Anglie. A postupem času si přiznával, že k ní má asi trošku hlubší vztah, než ke své žačce. Odpolední hodiny anglické gramatiky se pro něj staly koníčkem, něčím, na co netrpělivě čekal. Stejně, jako kdysi se nemohl dočkat, až bude úplněk a spolu s kamarády zase vyvedou nějakou lumpárnu, tak teď se nemohl dočkat dní, které s Yasmin stráví. A jelikož už jí téměř po třech měsících nebylo co učit, perioda hodin, kterou spolu dříve trávili, se zúžila na minimální množství. A také už bylo jejím obsahem úplně něco jiného.
"Jedeš na Vánoce domů, Remusi?"
"No,estaré aquí… con mis amigos…y tu?(Ne, budu zde … s mými přáteli…a ty?).
"Velmi správně," pochválila ho, "já budu taky tady. Co myslíš, přece nemá cenu jezdit na Vánoce až do Španěl," sem tam ji ještě nějaká sykavka utekla, ale výslovnost zvládala perfektně.
"Verdad?(fakt?) Chci říct, to je senza, to něco podnikneme, ne?"
"Hele, nevšimli jste si něčeho?"
"Čeho jako myslíš, Tichošlápku?" ptal se James.
"Něco je s Remusem," konstatoval s úsměvem a ani Petr, ani James nechápal, co to má znamenat.
"Jo, Sirius má pravdu. Remus měl posledně nějaký divný kožich. Moc líná," dodal sebevědomě Petr, myslel si, že na to konečně přišel a tvářil se velice hrdě.
"Někdy si říkám Petře, jak je tě pro tuhle školu škoda, jsi tak bystrý," zakroutil Sirius hlavou.
"Že jo," usmál se Petr a Siriusovu ironickou lichotku vůbec nepochopil.
"Měl jsem na mysli něco jiného," Petrovi klesla brada, "Dvanácteráku, nevšiml sis Remusovy nálady?"
"No, je už pěkně dlouho nějak veselý, šťastný.."
"Přesně tak. Víš, co si myslím?" otočil se na Yasmin, která v rohu psala nějaké pojednání do Přeměňování.
"Že spolu chodí?" zeptal se naivně Petr.
"Ne, to si nemyslím," dodal Sirius tiše, "ale myslím si, že se Remus zamiloval."
"Na tom něco bude, Tichošlápku, "půjdu vyzvídat," James se zvedl a šel rovnou k Yasmin.
"Ahoj, Yasmin," usmál se, dívka zvedla hlavu, "moc se neznáme. Já jsem James, Remusův kamarád."
"Aha, James, jasně. Remus mi o tobě vykládal…o vás všech," řekla více nahlas a obrátila se na Petra a Siriuse, " tohle je Sirius a tohle je Petr, nepletu se?"
"Ne," to už si to Tichošlápek i Červíček šinuli k jejímu stolku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 1. března 2006 v 20:49 | Reagovat

Pěkný.

2 Verč@ Verč@ | E-mail | 7. června 2006 v 16:13 | Reagovat

hmmm...BOMBA JAKO VŽDY!

3 Verč@ Verč@ | E-mail | 7. června 2006 v 16:13 | Reagovat

hmmm...BOMBA JAKO VŽDY!

4 Verč@ Verč@ | E-mail | 7. června 2006 v 16:14 | Reagovat

sorač,se vopakuju

5 Katka Katka | E-mail | 28. července 2006 v 12:06 | Reagovat

Hezky fakt pěkny.

6 Blanch Blanch | 28. července 2006 v 17:08 | Reagovat

U všech kapitol jsme četla krásný..konečně jiná slova, i když významově stejná :)))

Děkuji ti...

7 Jana Jana | 25. září 2006 v 18:57 | Reagovat

Ahoj, máš to tu moc pěkný (blog i povídka) akorát ayer je včera, zítra se řekne maňana.

8 Blanch Blanch | 7. října 2006 v 22:03 | Reagovat

vidíš to..já si toho ani nevšimla, samozřejmě máš pravdu... teď už nemá cenu to opravovat :))

9 Lískulka Lískulka | 11. října 2006 v 19:04 | Reagovat

dobrýý je to mooc hezký:-)))))))))))))))

10 terka terka | Web | 29. července 2007 v 16:55 | Reagovat

krásnýýýý=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.