1/3

5. srpna 2005 v 3:13 |  + Vlkodlakův cit II
"Chtěl bych vám všem představit novou členku našeho Řádu a také novou profesorku Obrany proti černé magii," Brumbál dále trval na tom, aby Fénixův řád kotvil na Grimmauldově náměstí 12, ještě ani nedořekl její jméno a Snape si ji zhnuseně prohlídl, "Yasmin Flores," Remus se při vyslovení tohoto jména prudce otočil. To není přece možné! Prohlídl si onu ženu, ano, byla to ona. Ani se na něj nepodívala, zřejmě ho nepoznala. Ale on ji ano, i po těch devatenácti letech odloučení. To není možné, myslel, že už ji nikdy neuvidí. Ale ona tu byla, teď a stála před ním. Měla na sobě dlouhé šaty až na zem, na kterých měla lehký plášť. Byla stejně krásná jako předtím, jako před devatenácti lety, když se do ní zamiloval, "Yasmin," zašeptal, "mi amore." Nikdo v pokoji si nevšiml, že Remus Lupin se ještě nepohnul z místa, stál tam stejně zkoprnělý jako před pěti minutami. Yasmin je nová členka Řádu..a ke všemu učitelka Obrany, no to je gól. Jak se mu po ní za ta dlouhá léta stýskalo. Skoro se nezměnila. Ale on zřejmě ano, protože mu stále nevěnovala pozornost.
"A tohle je Remus Lupin," otočil se na něj Brumbál s vřelým úsměvem.
"Sí, el profesor, já to vím," usmála se a podala Remusovi ruku, "ráda tě opět vidím, Remusi."
Poznala ho, ona ho poznala, "taky tě rád znovu potkávám."
"Vy dva se znáte?" podivil se Brumbál, a pak mu to došlo, "no jistě. Ta má stařecká skleróza, slečna Flores zde rok studovala, tuším, že s tebou v ročníku, Remusi, nemýlím-li se?"
"Přesně tak," oba se na sebe usmáli. Bylo tak krásné po tak dlouhé době se zase vidět.
"Slečna Flores byla spravena o veškerých událostech, které se v poslední době staly," Remus sklopil hlavu, věděl, že těmi událostmi myslel smrt Siriuse. I Yasmin vypadala, že ji to trochu zasáhlo. Soucitně se na Remuse podívala, její oči říkaly <i>já vím, co pro tebe znamenal</i>, "bude naší spojkou se španělským Ministerstvem kouzel, španělskou školou a kouzelníky.. jsem moc ráda, že přijala mou nabídku a stane se novou profesorkou." Snape se na ni stále zhnuseně díval. Zase mu nějaká potrhlá ženská, ještě k tomu cizinka, vyfoukla jeho flek na postu profesora Obrany proti černé magii. Po chvíli se omluvil a odkráčel někam do neznáma. Sbor Řádu byl rozpuštěn, na Grimmauldově náměstí zůstal jen Remus a Yasmin. Oba věděli, že zůstala záměrně. Vždyť si toho měli tolik co říct.
Remus se posadil na židli a pokynul rukou to samé na Yasmin. Ze široka se usmál. I přes jeho vrásky a zašedlé vlasy, bylo v očích rozpoznat jeho mladická duše.
"Vypadáš strašně," prohlížela si ho Yasmin, "chápu, že to musí být strašný život. Být vlkodlakem není lehké," netvářila se lítostivě, ale soucitně a empaticky.
Remus si odchechtl: "Já vím. Nevypadám na svůj věk, ani už nevypadám jako tehdy a v sedmnácti."
Yasmin mu pohladila ruku: "Ale jsi to stále ty," pak sklopila oči, "je mi líto Siriuse. Pamatuji si na něj, byl to takový potrhlý kluk se smyslem pro humor."
"Ano, ale už je to pryč. Nedá se to zvrátit," vzdychl si, "byl to jeho osud."
"A co tvůj osud? Co jsi celou tu dobu dělal, Remusi?"
"Já? To ani nestojí za řeč, vlastně jsem celý život trávil hledáním práce, nikde jsem nevydržel déle, než několik měsíců. Nikdy jsem se neoženil, neměl děti.. i když, Harry, Jamesův syn, byl pro mě něco jako syn.."
"..no jistě, Harry Potter.."
"..no a pak jsem taky jeden rok učil Obranu proti černé magii, jako ty, před třemi lety," usmál se, "no a co ty? Jak ty sis žila? Nebo žiješ? Máš manžela? Děti? Určitě jsi stále středem pozornosti."
"Já? No..," v jejím hlase byl znít podtón smutku a trápení, Remusovi došlo, že neměla taky lehký život, "já jsem nakonec zůstala sama."
"Jak to myslíš?" Věděl, že není moc slušné se na to ptát, ale cítil, že to musí vědět.
V očích se jí zaleskly počínající slzy, "měla jsem rodinu. Manžela a dceru. Dnes by jí bylo dvanáct let."
"Probůh, promiň, to jsem nechtěl..," omlouval se spěšně.
"Ne, to nevadí, Remusi. Já ti to chci říct," na chvíli se odmlčela, kapesníkem si otřela oči a spustila, "Miguel byl senzační, teda v rámci možností, nebyla to úplně ta pravá láska.. ale bylo nám spolu fajn. I když byl někdy dost prudký a protivný, ale dalo se to snášet.. pracoval v Rumunsku..s draky. Ale jednou se mu to vymstilo.. nezvládl to a jeden Norský ostrohřbetý drak ho připravil o život. Jsou to už čtyři roky. Tuhle událost jsem časem skousla, vždyť co.. musela jsem se postavit na nohy, aspoň kvůli malé Carmen. Nesla ztrátu táty velice těžce. Hůř, než já," Remus mezitím udělal šálek silné kávy, věděl, že ji bude potřebovat, "jenomže loni jsem přišla i o moji malou holčičku," vzlykla, "poprvé cestovala do školy..No a víš, ve Španělsku škola není tak dobře chráněna jako tady..v Bradavicích. Je o mnoho menší a nechodí do ní tolik studentů. Když moje Carmen jela na Vánoce domů vlakem, přepadli vlak Smrtijedi,..ano," přitakala, když viděla Remusovo kývání hlavou, "i ve Španělsku se jich pár ukrývá. Tehdy byl vlak poloprázdný, ale i přesto v něm byla moje holčička.. Smrtijedi vyhodili vlak do povětří.. a já už ji nikdy nespatřila," pláč byl silnější a silnější. Remus Yasmin objal, potřebovala se vyplakat a on byl více než ochotný nabídnout jí své rámě, "neplač, Yasmin, musíš žít dál.. musíš začít nový život.."
"Nový život, říkáš, Remusi? No a pro koho?"
"Třeba…třeba pro mě," zase byl jako tehdy ten sedmnáctiletý nerozvážný mladíček, cítil se, jakoby se vrátil časem a oni dva se poprvé poznali.
Yasmin si otřela oči a mírně rozmazanou řasenku, přistoupila k němu blíž a objala ho, "vážně jsi mi scházel, Remusi. Hodně dlouho.."
"Ty mně taky,lás… Yasmin." Yasmin se při přeřeknutí toho slova zasmála, moc dobře věděla, co chtěl říct. Prohlížela si ho od hlavy k patě, vypadal příšerně unaveně a ztrhaně, ale stále to byl ten dobrotivý a milý kluk, kterého kdysi poznala. V tomhle se nezměnil. Jen možná úsudky měl už jiné.
"Pojď, ubytuji tě tu, než začne školní rok," vzal její kufry, které stály na chodbě a vedl ji do vyšších pater.
"Kde to vlastně jsme ?" rozhlížela se kolem, dům nevypadal zrovna útulně.
Remus se nuceně usmál, "tohle je dům Blackových, Siriusovy rodiny."
"Ah tak," nemusela nic říkat, ticho, které nastalo, mluvilo za všechno.
Remus ji zavedl do prázdného pokoje, který zatím nikdo z Řádu neobýval. Po stranách, kolem oken, byly rozvěšeny tmavě zelené závěsy, uprostřed byla obrovská starobylá, vyřezávaná postel, též se závěsy, a u ní stál stolek s petrolejkou. Jinak v místnosti zhola nic nebylo.
"Tohle byl pokoj pro hosty, docela chabé, viď?"
"Hmm," připustila Yasmin, nebylo to tu zase tak strašné, ale aspoň nějaká komoda tu mohla být. Kam si dá šatstvo? Vzala od Remuse své kufry a položila si je k posteli. Odhrnula pořádně závěsy a otevřela okno, ať zde plyne čerstvý vzduch.
"Děkuji ti, Remusi," usmála se mile a podívala se z okna. Remus pochopil, že má odejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glum Vlk Glum Vlk | E-mail | 2. března 2006 v 18:12 | Reagovat

Dík, že jsmně nezklamala.

2 Wastow Wastow | 1. června 2006 v 14:23 | Reagovat

its stupidections   web

3 Verč@ Verč@ | E-mail | 7. června 2006 v 18:39 | Reagovat

pane jo,to je..mohly by se dat zase dohromady

4 dracice dracice | 13. června 2006 v 16:08 | Reagovat

hm minulost se opakuje..........

5 Marti Marti | E-mail | 10. listopadu 2006 v 18:56 | Reagovat

Pěkný,du číst dál!

6 slavka slavka | 30. prosince 2006 v 21:20 | Reagovat

dufam, ze to spolu znova skusia....bola by to pekna lovestory :-)

7 kika kika | E-mail | 13. února 2007 v 11:35 | Reagovat

to nesmi!!nemuzou prece byt sporu remus ma tonksovou!(nebo bude mit)

8 abc abc | Web | 14. května 2007 v 8:46 | Reagovat

Supr blog=o)

9 ANJA ANJA | E-mail | 22. června 2007 v 21:14 | Reagovat

:.( smutný, zatím jsem to nečetla dál, ale vypadá to, že on o ni pořád stojí, ale ona ho má ráda už jen jako kamaráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.